Nevím, jak dlouho jsme na sebe zíraly, dokud to trpné ticho nepřerušila Amber. ,,Moment Cath, tohle je tvá kamarádka ze školy? Tím pádem je to ulehčený." Zatleskala a spokojeně mlaskla. ,,Přiznávám, než mi tohle došlo, uplynula nějaká doba, ale znáte to." Vtáhla nás do objetí a skřivila obličej do nechutné grimasy. ,,Fuj Claire, ty páchneš po oleji nebo něčem takovým." Odstoupila několik kroků zpět a rukou si stiskla nos. ,,Ty si, ale cíťa."

Protočila jsem očima a nejistě jsem mrkla po Cath, která pořád stála jak opařená. ,,Vážně chceš znát celý můj příběh?!" Nadzvedla jsem jedno obočí a usadila se na pohovku. ,,Jo chci." Založila si ruce na prsou a zamračila se ještě víc.

Nervózně jsem poposedla a sáhla si kousek pod ramena, kde mi kdysi končily vlasy. ,,Je to složité.Nevím jak začít." Prošla jsem kolem ní a Amber do pokoje, vrátila se s několika časopisy, na kterých byly ještě moje fotky a pořád dokola se tam omývalo moje záhadné zmizení.

Posadila jsem se na pohovku a podala jí je. ,,Jsem jedna z nejlepších závodnic, co v tomhle státě vůbec je, teda byla." Skryla jsem hlavu do dlaní a rozdýchávala slzy, které se mi draly do očí, jen jsem si na to vzpomněla. ,,Já a další dva jezdci od nás jsme se zúčastnily třídenního závodu. Do posledního kola jsem se dostala od nás jen já, a udělala jsem chybu. Chybu, která mě stála celý život."

Utírala jsem si tváře, když se do toho vložila Amber. ,,Nebyla to tvoje chyba, to Faren do tebe naboural." Amber mi konejšivě položila ruku na rameno a slabě se usmála. Po očku jsem mrkla na Cath, která usilovně přemýšlela o mích slovech.

,,Potom když jsem se vrátila z nemocnice, vše se mi zhroutilo jako domeček z karet, začala jsem se bát aut. Když jsem sedla za volant, zmocňovaly se mě záchvaty úzkosti.

Kdyby nebylo Caleba, tak už jsem zavřená někde v nějakým blázinci." Prudce jsem se postavila naštvaná sama na sebe a pochodovala místností ,,Každý o de mně čekal, že se vrátím. Že zase budu vítězit. Dokonce i kluci z týmu, nebo Frank." Rozhazovala jsem rukama a přidala na ráznosti mého pochodu.

,,Bylo to tak bolestivé, to že bych je zklamala pro mě bylo neúnosné. No a kvůli tomu jsem se dost ošklivě pohádala s Calebem. Prostě jsem zpanikařila a utekla." Ušklíbla jsem se a podívala se ven. ,,Na motorce." Podívala jsem se na Cath a rozhodně nečekala takovouhle otázku.

,,Kdo je Caleb?" Zamračení už lehce povadlo, ale stále byla zaražená. Musela jsem se tomu zasmát. ,,Caleba, mého brášku, poznáš." Úlevně jsem vydechla a doufala, že to už dál nebudeme probírat.

,,Proč si mi to neřekla?!" Unaveně jsem si promnula spánky. ,,Jak chceš někomu říct, že si závodní hvězda, kterou zná celý svět. Já chtěla, to co jsem nikdy nezažila, soukromí. Normální život s normálními starostmi a ne řešit kde, kdo a jak pojede závody. A navíc chci, aby tohle vědělo co nejmíň lidí." V hlase už byla znát moje únava za několik posledních dní.

,,Nejmíň lidí? Tím chceš říct jenom Amber? Myslíš, že bych to někomu řekla?! Že bych to šla říct rovnou Lydii, aby mě pak přestala šikanovat?!" Vložila se do toho zase Amber, mám pocit, že za chvíli se tu z toho stane bojiště. ,,Šikanovat?!" Obě jsme se na Amber letmo podívaly. ,,Já ti věřila, Sky - Claire, nebo jak se vlastně jmenuješ!" Polštář co doteď svírala v rukou, odletěl na druhý konec pohovky a Cath vyběhla z bytu.

,,No skvělý, jako bych toho za jeden den neměla plný zuby.Amber,jdu na vzduch." Otevřela jsem balkónové dveře a zase je zavřela za sebou. Studený vítr ochlazoval mojí kůži a svým způsobem uklidňoval. Z kapsy u kalhot jsem vytáhla krabičku cigaret a zapálila si jednu. Vdechovala jsem nikotin a snažila se zklidnit na tolik, abych začala rozumně uvažovat.

Za mnou na balkón proklouzla Amber, chvíli mě pozorovala. ,,Dej mi taky jednu, prosím tě." Bezmyšlenkovitě jsem jí nabídla krabičku a sledovala, jak jedna z cigaret vzplála. ,,Od kdy kouříš?" Amber se na mě tak nějak zvláštně podívala. ,,Od doby co sem začala závodit na ulici. Neptej se radši, dneska sem toho řekla víc než dost." Odbyla jsem jí mávnutím ruky a dál se věnovala uklidňování nervů.

,,Ty si to věděla? Věděla si že Cath šikanují?" Ticho, které nastalo, netrvalo dlouho. ,,Argh, Amber. Ano věděla sem to. Proto sem se snažila u ní držet co nejvíc, prostě se jí snažím pomoc, už od doby co mě provázela po škole. A neřekla jsem ti nic, protože jsem nevěděla, že to je tvoje sestra." Zamáčkla jsem kouřící nedopalek a zmizela vevnitř dřív, než stihla položit další otázky.

Lehla jsem si do postele a snažila se usnout. Po dnešku to nešlo, neustále mi hlavou šrotovaly otázky, co bych měla udělat nebo neměla. Nakonec jsem se vyhrabala z postele a jen v motorkářské bundě vyběhla k hangáru.

Potem nasáklé oblečení se lepilo na zahřáté tělo. Když cvakl zámek od hangáru a já vkročila do tmavého prostoru, nebylo nic, co by mě dokázalo od mého rozhodnutí odklonit. Když blikly světla, naskytl se mi tolik očekávaný pohled na mého jaguára. ,,Ahoj, krasavče. Podíváme se, co tě zlobí. Když budeš hodný, vezmu tě na krátký výlet." Povídala jsem si s autem jako by bylo schopné mi odpovědět.

S klíčem v ruce jsem kontrolovala každý kousek, v čem by mohl být problém. ,,Tak tady to zlobí." Ze změti kabelů jsem vytáhla jeden, který byl jak si odpojený. Zamračila jsem se a všechno vrátila, jak má být.

S očekáváním sobě vlastním jsem sedla za volant a otočila klíčkem. Jaguár začal příst jak malé kotě hned na poprvé. Upustila jsem zadržovaný dech a nechala ho zařvat. Až na lehký třas v rukou, ať už je z čehokoliv doprovázel každý můj pohyb. Vychutnávala jsem si to vrnění každou buňkou těla, než jsem jemně zmáčkla plyn a auto se dalo do pohybu.

Sjela jsem z rampy a vyjela ven z hangáru. Pomalu jsem pohladila kožený obal volantu a chystala se vyjet na místo, které mi už několikrát posloužilo k uklidňování nervů. Dívala jsem se na silnici, kde právě projelo jedno auto, v hlavě se mi zase rodily pochyby a představy autonehody.

Dech s tepem se mi zase zrychlili. Hypnotizovala jsem to místo, kde ještě před chvilkou projížděly auta. Na ruce jsem ucítila cizí dotyk, trhla jsem sebou a dívala se do očí, které už dobře znám. ,,Claire, to bude v pohodě. Jen, jen si přelez na stranu spolujezdce, ano?" Nepatrně jsem kývla a přelezla na druhou stranu. ,,Řekni mi, kam si chtěla jet a já to odřídím než se přestaneš úplně bát ano?" tenhle Ethan byl úplně jiný než ten co tu byl odpoledne.

,,To je jedno, prostě jeď." Opřela jsem si hlavu o okýnko a pozorovala okolní domy, které se daly do pohybu. ,,Poslyš, omlouvám se, za všechno. Ale ty si mě tak hrozně naštval, já teď řeším to samé co ty předtím. Jsem přesně v té samé pozici jako ty odpoledne."

Tuhle cestu, kterou jsme jeli zrovna teď, vůbec neznám. ,,Taky máš jednu osobu, která je tak tvrdohlavá, že na ní platí jediná věc, aby s tebou začala spolupracovat?" Na tváři mu pohrával jemný upřímný a šťastný úsměv.

,,Poznáváš to tu?" zastavil na kraji jednoho prašného parkoviště, které jsem poznala téměř okamžitě. Byla to vyhlídka kde jsem si vylévala většinu svých starostí. Zasněně jsem se podívala dolů na město, které zářilo barevnými světly.

Podívala jsem se na Ethana, sledoval mě stejně jako já jeho. Přibližovaly jsme se k sobě skoro neznatelně. V krku jsem měla najednou strašné sucho a knedlík velikosti melounu. Dech se mi zrychlil, nevím proč, moje tělo na něj reagovalo jinak než na kohokoliv jiného. Byly jsme velmi blízko, jeho teplý dech jsem cítila na tvářích.

Tak a konec lidičky zlatý :D vím že za tohle ukončení mě budete chtít ukamenovat ale říkala jsem si že když se nám Mechanička pomalu blíží ke konci tak proč to nějak neokořenit. Doufám že se vám tahle kapitola líbila, no a co víc říct? Snad jen že hvězdičky a komentáře jakéhokoliv typu rozhodně potěší :D užijte si víkend lidi. Belka2511