Od prvního otevření uběhl týden. Zatím tu byly jen dvě auta, co chtěly vyměnit pneumatiky, moje otevírací doba tady byla většinou vyplněna tím, že jsem cvičila nebo posilovala. Zrovna ve chvíli, kdy moje motorka byla po třetí za tenhle týden rozdělaná se u dveří ozval křik. ,,Haló je tu někdo?"

V naději že budu mít první opravdovou práci mě hnalo v před. ,,Co potřebujete?" u dveří postávala skupinka tří kluků s pořádnými auty. Slova se ujal vysoký modrooký blonďák. ,,Hledám někoho, kdo by rozuměl těmhle mašinám. Nějak začaly zlobit. " Kývl hlavou ven a já měla možnost si konečně prohlédnout ty šídla, co stály venku. Černé BMW, řady tři, sportovní typ a to druhé červený mercedes AMG GT. Zkrátka řečeno, auta nejvyšší třídy.

Uznale jsem pískla a zamířila ke kapotě prvního auta. Nejdříve jsem slyšela uchechtnutí ze strany kluků a následné ticho, když jsem se ohýbala, abych lépe dosáhla na spodní místa motoru. ,,Kluci, ty se nikdy nezmění" protočila jsem očima a jako by nic si jich vůbec nevšímala. Bmw, jak se ukázalo mělo trochu uvolněnou převodovku, majitel, zřejmě jeden z těch kluků to slušně tůroval. ,,Nevím, komu tohle auto patří, ale když už chcete řídit tak to auto zbytečně neničte, posrali jste si převodovku, nechám si ho tu přes noc a zítra ráno ho máte zpátky.

To druhé na tom bylo o něco hůř. Brzdové destičky byly odvařené, oleje minimální množství, a aby toho nebylo málo, si někdo úmyslně hrál se startérem. Rukama jsem se opírala o kapotu a smála se. Jeden z nich myslím, že to byl černovlasý se slunečníma brýlema, i když bylo zataženo.

,,Tak, co s tím je!" dost nepřátelsky zaútočil. ,, Změna plánu, tohle tu bude do zítra a to BMW si vyzvedněte za hodinu a půl. Jo a mimochodem, ten monokl by sis mohl lépe skrýt." zkontrolovala jsem čas na hodinkách a kývla hlavou k městu. ,,neraď nám, co máme dělat, ale řekni mi, co je s tím autem!" znovu na mě zavrčel. Povzdechla jsem si a vše mu vmetla do obličeje. Bylo zábavné pozorovat, jak se na jeho obličeji mění barvy. Ten co mluvil první, blonďák, a tenhle mi hodně připomínaly staré známé. Ricka a Micka, mojí minulost ještě před tím.

Kluci se na něčem domlouvali, tak abych je neslyšela. Třetí z nich měl kaštanové vlasy a zelené oči, podíval se na mě ,,když ti připlatíme, zvládneš to do večera dát do pořádku? " S milým úsměvem na rtech se ozval pro změnu on. Zvažovala jsem své možnosti ,,dejme tomu, že kdybych se do to pustila, co nejdřív a jela bez přestávky, tak byste to měli mít hotové kolem deváté večer, vyhovuje?"

Kluci si mezi sebou vyměnili významné pohledy než kývli. ,,Tak prima, uvidíme se večer." Jasné znamení k odchodu. ,,Jo a než odejdete, vjeďte s tím dovnitř, já jdu pro náhradní díly. Zmizela jsem do kanceláře, ze které bylo během pár dní skladiště a prohledávala krabice. ,,Tak tady si." zvala jsem do rukou pár ozubených koleček a scházela dolů do dílny.

Stály na místě a živě debatovaly o mém servisu.Jestli se tomu tak dá říkat. Hbitými prsty jsem sbírala všechno, co budu potřebovat a nesměle si vykračovala k BMW, které se hlásilo o mou pozornost. Nevím, kdy ani jak, ale u dveří se nahromadili zástupy zvědavých občanů, převážně chlapů. Protočila jsem očima a dělala, že o nich nevím.

,,Hej, Sky? Kde sakra si, nehodlám tě tu nahánět po celým hangáru?!" Zakřičela Amber, vysokým pisklavým hlasem a čekala, kde se ozvu. Pohledem jsem ji vyhledala a čekala co na mě vybalí. ,,Hej, nemohla ses mi ozvat! " Zastavila jsem její myšlenkové pochody a ukázala do dveří, kde se hromadili chlapy. Zamračeně došla ke dveřím, a s vynaložením veškerých sil, pomalu zavírala dveře.

S neskrývaným úsměvem na rtech jsem čekala až své snažení vzdá. Když byly dveře zavřené, jsem konečně promluvila ,,Víš, že kdyby si odjistila obě páčky u té pravé poloviny, zavřelo by se to samo. " Znovu vypískla a nakvašeně kráčela ke mně. ,,A to si mi to nemohla říct dřív? Já chtěla udělat dobrou věc pro tvou prdel. Jinak by ti nedali pokoj. A polez dolů, donesla jsem jídlo, nechtěla jsem doma jíst sama." oběd proběhl v tichosti a já se vrátila k práci.

Amber, podle mých rad otevřela dveře, kde bylo najednou liduprázdno a vykročila si to ke kadeřnictví, kde jí za chvíli navštíví zákaznice. Když jsem zrovna vracela novou převodovku, kam má, mě vylekal mužský hlas.

,,Nepotřebuješ pomoc? Vsadím se, že ty magoři, co ty auta dokázali tak zničit jsou za chvíli zpátky." Jak jsem nadskočila leknutím, tak se mi podařilo uhodit do hlavy o zvednutou kapotu. Na jazyku mě pálila ostrá odpověď, ale když jsem uviděla mého narušitele, nezmohla jsem se na nic jiného než prosté ,,Ethane? Co ty tu děláš?" třela jsem si poraněné místo a zírala na něj.

,,Co by, nabízím ti pomoc, neměl jsem nic na práci." Moje obočí bylo někde na vrchu hlavy, na tváři mu hrál tajemný šibalský úsměv, který jako bych znala celé staletí.

,,Kruci, co to se mnou je?" Ethan se hrdelně zasmál. ,,Já to řekla na hlas?" Další záchvat smíchu projel jeho tělem, jako odpověď naprosto dostačující. Cítila jsem jak se mi teplo hrne do obličeje. Odkašlala jsem si a konečně promluvila, i přes ten knedlík krku. ,,Tak fajn, jestli chceš a rozumíš tomu, tak klidně pojď dodělat převodovku u Béčka. Seskočila jsem z plošiny dolů a předala mu klíče do ruky.

Na tváři měl pořád ten samý pobavený úsměv a nespouštěl ze mně oči. ,,Co je?" S otázkou vepsanou v očích jsem trpělivě čekala na odpověď, která nepřišla. Pokrčila jsem rameny a vyšvihla se k mercedesu. Zbylý olej, co tam měl jsem dostala pryč a lila tam nový, jiný ale kvalitnější. Další na řadě byly brzdové destičky, s pomocí vrtačky se mi podařilo sundat pneumatiky. ,,Počkej, já to vezmu, netahej se s tím!" Vrhla jsem na něj pohled typu ,dotkni se toho a zemřeš a dál pokračovala ve své práci.

Když se mi podařilo zbavit auto poloviny pneumatik, jsem nenápadně mrkla co dělá Ethan. Znuděně se opíral o zábradlí a přehazoval si klíčem v ruce. ,,Víš co, tak se podívej na startér, když se nudíš." Překvapeně zamrkal, ale nic neřekl. V rychlosti jsem odmontovala zbytek pneumatik a veškerou pozornost přesunula k destičkám.

Nedošlo mi, že budou ještě horké a sáhla na ně holýma rukama. Bolestivé zakvílení se neslo servisem snad až ven, Ethan byl v mžiku u mě a díval se mi starostlivě na ruce a celé tělo. ,,Nic to není, jenom lehká spálenina. Neuvědomila jsem si, že to může být stále horké." Na čele se mu vytvořila jemná, skoro nepatrná vráska ,,To mi povídej, taky na to dost často zapomínám. Myslím, když dělám u strýce v garáži." To jak mluvil o strýci, lhal, poznala jsem to na hlase, nebyl tak pevný. Nadzvedla jsem obočí ,,To neřeš." Urychleně se vrátil ke své práci a já stále zamyšleně hleděla na místo, kde ještě před chvilkou stál.

,,O co mu kruci jde? Tohle není normální." přemýšlela jsem nad jeho chováním a dodělávala mojí rozdělanou práci. Kdysi bílé tílko a ruce jsem měla umazané od oleje. Prozpěvovala jsem si svůj oblíbený song a zcela se zabrala do práce. Bylo mi ukradený, že tu nejsem sama. Soustředěné opakované údery kladívka do destiček to jen potvrzovaly. Do zorného pole mi vstoupila nějaká osoba. Vylekaně jsem odskočila a upustila kladívko na zem.

K uším mi znovu dolehl hluboký hrdelný smích. Zaklonila jsem hlavu a vypustila zadržovaný dech. ,,Ethane, mám tě uškrtit?! Víš, jak si mně vyděsil?" Na odpověď si musím zřejmě ještě počkat, až se přestane smát. I přes veškerou mou snahu se tvářit děsně naštvaně, se mi po tvářích rozlil úsměv a já se začala na plno smát taky.

,,Tak fajn, co si potřeboval? Že si mě musel tak vyděsit." Odpověď zanikala v hýkání ve snaze popadnout dech. Na čele se mi vynořila vráska a já zakřičela. ,,Už dost!" Jako na povel celý hangár upadl do tíživého ticha. ,,Tak, co si potřeboval, musím to dodělat do devíti večer." jeho výraz se dal označit za více než překvapený. ,,No jenom, že ten startér je hotový, mám to vyzkoušet?" Trpělivě čekal na odpověď. Kývla jsem hlavou a vyndavala z krabic další nové destičky na použití.

Čas běžel neúnosně rychle. Moje několika týdenní nic nedělání se začalo projevovat. Ruce jsem měla v jednom ohni, po očku jsem pozorovala Ethana. Na sobě měl jen černé tílko takže vyniklo jeho dokonalé tetování na ruce. ,,Kruci, ten ví, co se mi líbí." Najednou bylo mnohem těžší se dívat kamkoliv, jen ne na něj.

,,Já mám dost. Dáme chvíli pauzu? To doděláme potom, času je dost." Pohled jsem držela pouze na pneumatikách, které se teď povalovaly na zemi. ,,Proč ne, já jsem pro." usadil se na stole vedle mě a v tichosti pozoroval naší dnešní práci. Sáhla jsem do jedné menší skříňky po pravé ruce a vytáhla dvě sklenky a láhev kvalitního alkoholu. Ethan dlouze pískl a mlsně pozoroval láhev v mé ruce. ,,Kdo říkal, že dostaneš?" Pobavení vepsané na tváři jen potvrzovalo, na co zrovna myslím.

,,Ten pohled se mi nelíbí." zaraženě seděl vedle mě a po očku sledoval tu láhev whisky. ,,Na, zasloužíš si to." oběma jsem nalila zlatavou tekutinu do sklenky a hltavě se napila. ,,No myslím že je čas to jít dodělat." S odhodláním i přes svaly, které odmítaly všechno, co se práce týče, sem se zvedla ze stolu a šla dělat svou práci.

Ethan

Po včerejšku, kdy jsme se potkaly, mi v hlavě zůstal její odhodlaný a hlavně šťastný výraz. Měla v očích nějakou jiskru, která jí předtím chyběla. ,,Kurva, ta holka se mi dostala pod kůži." Zrovna jsem kráčel domů z ranní návštěvy u matky, když jsem zahlédl zástupy lidí, převážně chlapů u vchodu do servisu starýho Jacka. Divnej týpek to byl, a teď tohle. Byl jsem zvědavý co se to tam děje, ale rozhodně jsem se nechtěl tlačit v tom chumlu. Místo toho jsem pokračoval směrem domů ,,Dojdu se podívat, co se to tam děje později."

Doma se to nedalo vydržet dýl, než dvě hodiny. Oblékl jsem si sportovní hadry a běžel do města. V místech, kde před chvílí stály zástupy lidí, byla jen mladá zrzka, co kráčela pryč. Moje zvědavost byla neúnosná. ,,Co tam starej Jack asi může mít."

Nenápadně jsem pozoroval vnitřek hangáru. Vše mi tu přišlo stejné, teda kromě toho že se tu nad motorem béwka skláněla holka s dost luxusně vypadající zadkem a ten starej syčák nikde. ,,Nepotřebuješ pomoc? Vsadím se, že ty magoři co ty auta dokázaly tak zničit jsou za chvíli zpátky." nevím proč, ale nutně jsem potřeboval vědět, kdo ta holka je a tohle mi přišlo jako ten nejvhodnější způsob. Jak se ukázalo byla to Claire. ,,Kurva drát, ta holka je všude." Byla v šoku, stejně jako já.

Sky

Nastala devátá hodina večer a čekaly jsme jenom na ty tři pošuky, kterým to auto patřilo. Moje únava překročila všechny meze. Ignorovala jsem všechno, co se kolem mě dělo. Moje víčka se pomalu zavírala a já upadala do spánku. V kapse začal vyzvánět telefon. Několikrát jsem zamrkala a zmáčkla tlačítko přijetí ,,No kruci, kde jsi? Já tu na tebe čekám, zítra ti začíná škola a ty nemáš vůbec nic! Do háje, já jsem už jako tvoje máti, měla bych klidnit." Slyšela jsem ještě nadávání ze strany Amber a pípání označující konec rozhovoru. V naději, že už jdou jsem se podívala k východu, kde do teď stál Ethan. ,,Tak co? Pokud nejdou, tak na to kašlu a jdu domu. " Zavrtěl hlavou na nesouhlas a já už brala do rukou klíče od vrat, že půjdu. ,,Zdar, jdeme pro ty auta. Stihli jste to?"

Na poslední chvíli se objevily vedle Ethana, který je s lehkým zamračením pozoroval. Blonďák mu vracel upřený pohled. ,,Hele máte kliku, zrovna jsem to chtěla zabalit. A jít domu. Papíry máte v autě." Nikdo z nich mi nevěnoval pozornost.

,,hej!" hýkla jsem přes celý hangár a čekala, než se otočí. Vzduch kolem nich začal houstnout. ,,tak, hele vy dva. Hned se uklidněte nebo ..." vložila jsem se do toho já. ,,Nebo co?!" Skočil mi do řeči blonďák.

,,Tak hele, ty skrčku. Nevyskakuj si na mě nebo za to tvrdě zaplatíš!!!" Každé slovo jsem drtila mezi zuby a výhružně se mu dívala do očí. ,,Zapomínáš, že my máme prachy, takže taky ti nemusíme dát vůbec nic." Ignorantsky mi odpověl. Tohle bylo už příliš. ,,Dobře, jak chceš. Když máš ty prachy a nedáš mi je, vezmu si svou práci zpět."

Rázně jsem vykročila k autům, které byly připravené k převzetí a otvírala kapotu. ,,Počkej, co blbneš? My ti ty prachy dáme." Jako na zavolanou celou situaci zachránil ten hnědovlasý, který měl asi nejvíc rozumu. V klidu ke mě došel a vytáhl balík bankovek. ,,Kolik?" Kývla jsem hlavou k papírům v kabině auta a zase zaklapla kapotu.

,,Na, tady to je." Když jsem začala znaleckým okem počítat sumu peněz, ještě dodal:,,máš tam i něco navíc, za mlčení." Bankovky jsem strčila do kapes a s klidem odvětila.: ,,Nejsem krysa. Znám zákony ulice."

Tady máte další kapitolku. Doifàm že se líbí. Příští kapitolka se už bude odehrávat ve škole a jako překvapení pro vás je. Źe tahle část příběhu je spojená s příběhem My pictures od IaMmEChach. Vřele doporučuji přidat příběh do svích knihoven. Moc by mě to potěšilo. V médiích je písnička od Demi Lovato- confident. Podpora v podobě komentářů a hvězdiček potěší.belka 2511