Můj život se začal ubírat poprvé v životě směrem, jakým jsem chtěla. Už žádné rozkazy, křičení nebo nadávky, teď budu svým šéfem já. V hlavě se mi rýsovalo už několik nápadů, jak to tam předělám, co nakoupím a co prodám. ,,Najmu si tam nějaký zaměstnance? Budou ke mně lidi dávat auta? Jsou všichni tady taky tak strašně nedůvěřivý a pověrčivý?"

Musím se zamaskovat, pokud Caleb řekne Frankovi, že jsem tu. Tak vím jistě, že si pro mě přijede osobně a nepomůžou mi ani ty nejtvrdší slova, co dokážu vymyslet.Už po třetí za sebou jsem otevřela a zavřela krabičku s barvou na vlasy. ,,Chci to vlastně udělat?" Z odrazu zrcadla mě pozoroval pár jasně modrých očí v protáhlém obličeji orámovaném tmavě hnědými vlasy. Moc dobře si pamatuju, jak dopadl můj poslední pokus o barvení vlasů, byla to katastrofa. Tenkrát mě museli ostříhat, kvůli dlouhým ustřiženým vlasům jsem brečela a odmítala s matkou promluvit. Brácha se mi smál a poškleboval aspoň půl roku. ,,Udělám to, ale ne sama, zítra dojdu ke kadeřnici, ne já tam dojdu dnes odpoledne. Nechci riskovat, že to Frank stihne."

V televizi ukazovali nehodu z motokrosu, byl to ten slavný závodník Ryan Reed, Nickův největší rival. Ukazovaly tam, jak leží a nehýbe se, u něj klečí nějaká blondýna a brečí. Skočila tam reklama, měla jsem takový divný tušení, že Nico s tím má něco společného.

,,Teď se nemůžu zabývat co brácha udělal nebo neudělal, mám svých starostí víc než dost." Rozčarování z toho jak se mé myšlenkové pochody pohybují jsem měla vepsané ve tvářích. ,,Ne, nemysli na něj. Mysli na sebe, stejně jako on." Moje roztržité kroky vedli přes celý hotelový pokoj bez žádného systému. Navlékla jsem na sebe bundu, na hlavu narazila kšiltovku a šla do ulic.

Nad dveřmi se rozezněl zvonek, když jsem vlezla do jednoho malého kadeřnictví. Bylo tu lidu prázdno, kromě mladé dívky, co vypadala jako by právě dodělala školu. ,,S čím vám můžu pomoct?" Veselý, milý úsměv jí tvořil ďolíčky ve tvářích. ,,zdravím, chtěla bych se nechat obarvit a ostříhat." Při posledním slově se mi dech trochu zadrhl v krku. Oči se jí rozzářily štěstím, hned mě vzala za ruku a dotlačila do velkého křesla. ,,Tak, jak moc chcete ostříhat? Máte nějaký konkrétní styl? A jakou barvu budete chtít?" zasypala mě tunou otázek. ,,J-já nevím, nechám to na vás, akorát chci nějaký světlý odstín." Začala kolem mě tancovat a sbírat vše, co bude potřebovat. ,,No podle mě by se k vám hodilo, kdybych vám sestříhala ofinu asi takhle," V rukách svírala moje vlasy a v zrcadle ukazovala co a jak udělá. ,,No, potom bych asi prostříhala konečky, trochu ty vlasy zkrátila a nakonec je obarvíme, řekla bych asi tímhle odstínem."

Za tu chvilku, co jsem tu byla, nezavřela ani na chvilku pusu, mluvila pořád strašně rychle a bez přestávky. Než se pustila do práce, uplynula ani půl hodina. Za tu dobu mi stihla říct vlastně vše o sobě a tomhle městě. Když jsem platila a odcházela, tak mi v hlavě zůstalo akorát její jméno- Amber, že je dva roky po škole, bydlí tu ve velkém bytě, který sama neutáhne a má tam ještě volné pokoje, vlastně to byla nepřímá nabídka trvalého pokoje, přesně co jsem potřebovala. Pohrávala jsem si s její vizitkou a pohazovala vlasy.

Špatná nálada byla pryč, z oblohy se snesly prvnístudené kapky deště a já zaplula do prvních dveří. Po menším průzkumu se to tuukázalo jako železářství.

. Moje chaotické pobíhání po obchodu vzbudilo u prodavače zvědavost.

,,Dobrý den, mohu vám s něčím pomoc?" Leknutím jsem uskočila, upustila jsem dvacítkový klíč a čekala, co řekne. Zvedl klíč ze země a nazpět mi ho podával. Měl takový tajemný pohled. Jeho oči, zdálo se mi, že je odněkud znám.

,,Promiňte, že se tak ptám, ale neznám vás odněkud? Jste mi povědomí." usmál se od ucha k uchu ,,záleží na tom,..." Nechal mě bez odpovědi a v klidu si odešel někam do skladu. Hodnou chvíli jsem pořád hypnotizovala ty dveře, ve kterých před chvílí zmizel.

,,Nezírej tak, nebo tam za chvíli uděláš díru." otočila jsem se a setkala se s párem oříškových očí. Nebyl to nikdo jiný než Amber, upovídaná kadeřnice. Oplatila jsem jí přátelský úsměv. ,,Od kdy si tykáme? Ty mě sleduješ?" Vyhrkla jsem na ni, a obě o minutku dýl jsme se rozesmály na celé kolo.

,,tak jo budeme oficiálně kamarádky?" zeptala se s nadějí v hlase Amber. ,,Copak by to šlo i jinak?"opět jsme prodělaly výbuch smíchu. Těch několik málo lidí, co tu s námi bylo po nás vrhly opovrhující pohled.

,,Proč mám pocit, že mě tu nemají rádi?" Špitla jsem do ucha Amber. ,,Přesně to samé jsem si myslela i já." Další výbuch smíchu jsme si tu nemohli dovolit, jen jsme se tiše hihňaly.

,,Co tu potřebuješ?" Amber nakoukla ke mně do vozíku, překvapeně vypískla, když spatřila všechno co sem měla v plánu koupit.

,,Na co je tohle? Nebo tohle. Jak se tohle jmenuje? Proboha, jak tomu můžeš rozumět, já ani polovinu z toho co tu máš neznám." Po očku jsem mrkla k ní, jenom několik vařeček a potřeb do kuchyně. Nepřestávala se divit a dál se prohrabovala vším, co v tom košíku mám. Využila jsem chvilkové nepozornosti své kamarádky a zmizela za roh jednoho regálu, kde jsem k mé smůle opět narazila do toho prodavače.

,,Omlouvám se, já nedávala pozor." Hluboce sezasmál a podal mi ruku. Na rychlo jsem si ho prohlédla. Měl delší černé vlasy,zeleno šedé oči, šibalský úsměv a řekla bych, že mu je tak dvacet maximálnědvacet dva. S jeho pomocí jsem opět stála na nohou. Mnula jsem si klouby anevěděla, kam se dívat. ,,Děkuju."

Nervózně jsem poděkovala a chtěla zmizet.

,,Hledáš něco? Můžu poradit." Otočila jsem se zpět k němu ,,Máte tu aku vrtačku s nástavci po pětapadesátku?" byl očividně zaskočen mým požadavkem a poškrábal se na zátylku. ,,Mnoo, tohle jsem popravdě nečekal, do tebe bych spíš řekl kuchyňské náčiní." Rozesmála jsem se ,,teď si mě pobavil, já a do kuchyně? Každý se zdravým rozumem by mě nepustil ani k rychlovarný konvici." Klapot podpatků se nebezpečně blížil.

,,No tak tady se mi schováváš? Já na tebe mluvím a ty nikde. A... Kdo, je tohle?" Ukázala na prodavače, se kterým jsem si povídala. ,,Já jsem Kyle. Počkej tu, přeslechl jsem tvé jméno." Natočil hlavu na stranu, až mu pár pramenů černých vlasů spadlo do obličeje a čekal na odpověď. ,,Skylar, říkej mi Sky." Mrkl na mě a zmizel opět ve skladu. ,,Sky, ten po tobě fakt jede. Nenech ho utéct. Kdyby takhle šel po mě, neváhala bych ani vteřinu."

Opět se zasmála a zmizela zpět ke košíkům. Zaujal mě regál, u kterého jsem stála, různé velikosti štětců, barvy, ředidla. ,,Sakra já věděla, že jsem na něco zapomněla. Posbírala jsem několik štětců a zkoumala jaké ředidlo a barvy mám koupit. Během několika minut jsem plnou náruč tub, sprejů a všeho možného pokládala do košíku.

,,Tak tady to je, mám tuhle základní sadu a asi nejlevnější značku." ,,To zase můžeš odnést, baterie nevydrží ani půl hodiny v kuse a nemá to sílu na dotahovaní." S klidem jsem se probírala stříkacími pistolemi. ,,No, tak potom tam je dva nula pětka, ale bez sady ta je zvlášť..." chtěl ještě pokračovat, já ho zastavila v půlce věty ,,Já myslela spíš Morde šest set čtyřicet dvojku." Vykouzlila jsem na tváři úsměv a užívala si jeho překvapení ,,No tak tuhle jsem snad ani nečekal, že budeš znát."

Tenhle den už po několikátý jsem se smála, až mě bolelo břicho, nevadilo mi to. V kapse mi zazvonil telefon, on mezitím zmizel pro mou objednávku. ,,Nico? Co se děje?" Dávala jsem si zatraceně pozor na tón hlasu. ,,Čau ségra no víš, o tý nehodě? Nemyslím ty moje, ale toho idiota Reeda. No prostě trčím v base a chci, aby si za mě zaplatila kauci. Vím, že se na mě nevykašleš..." Ruku jsem sevřela v pěst. ,,Tak poslouchej, ty si jenom obyčejný kretén, vysral ses na mě když jsem tě potřebovala a ty teď po mně chceš, abych vyplázla prachy, jenom protože si udělal pořádnou kravinu a ke všemu se přiznal? Ne Nico, už tě nebudu tahat z průserů, tohle už je za mnou. Užij si basu bráško."

Ukončila jsem hovor a pořádně si oddychla. ,,Ty máš bráchu ve vězení?" Ozval se za mnou už tolik známí hlas Amber. ,,Kruci, to si neměla slyšet, jo je v base protože udělal dost závažný zločin. Neptej se prosím." Jen kývla hlavou a znovu se usmívala a žvanila jako předtím. ,,Tak tady to máš, teda nevím kdo si, ale nepotkal jsem žádnou holku, co by tohle všechno vůbec znala." Položil velkou krabici na běžící pás a vše odbavoval u kasy. Za mnou se utvořila dlouhá mračící a sprostě nadávající fronta.

,,Ale notak lidi, nakupuje tu jako vy, tak se hoďte do klidu." Rozkřikla se Amber přes celou kasu a dál trpělivě čekala až se vše sklidí zpět do košíku. ,,nevadilo by kdybych si na půl hodiny půjčila ten košík, nemám auto, v ruce se mi to nechce tahat. ,,Počkej, já mám auto hodím ti to kam chceš." Opět na rychlo ze sebe vychrlila Amber. Nakonec jsem kývla na její nabídku.

Když jsem vše naskládala do miniaturního kufru jejího autíčka, dala jsem jí adresu, kde má na mě počkat. ,,Počkej, ty se mnou nejedeš?" Zavrtěla jsem hlavou ,,ne já tam doběhnu je to kousek." Zabouchla jsem dveře spolujezdce a vyběhla.

O několik minut později už stála před vraty hangáru a podupávala si nohou do rytmu písničky, hlasitě vyřvávající z rádia. ,,Je stejná jako Axel, ty dva by se k sobě hodily." Zatřepala jsem hlavou, abych se zbavila špatných myšlenek. ,,No konečně, běžela si vůbec? trvalo ti to věčnost, proč jsem to vezla zrovna sem?"

Protočila jsem panenky a šmátrala v kapse po klíčích.Odemkla jsem tři zámky a udělala prostor, aby tam moha vjet. Poslušně zajela aždovnitř a já zavřela dveře. ,,Co tu děláme? Pokud vím, tady to bylo starýhoJacka. Bude naštvanej až zjistí, že jsme sem vlezli bez dovolení. Počkat kde sivzala klíče?"

Rozesmála jsem se na plno, až se můj zvonivý smích rozléhal celou místností. ,,Co ti je k smíchu," Nakrčila obličej, zkřížila ruce na prsou a čekala na mojí odpověď. Pokrčila jsem rameny ,, prodal mi to tu, prý chtěl jít do důchodu."

Předstírala jsem, že mám něco na práci, abych se vyhnula nepříjemným pohledům. ,,Nechceš mi to říct celý?" Povzdechla jsem si ,, já ti to nemůžu říct, nechci tě naštvat, ale nechci o tom mluvit byla to špatná zkušenost i pro mně. Jednou ti to řeknu celý, ale dej mi prosím čas."

Její naštvaný výraz pookřál a zase se se mnou smála. ,,Víš co, odpustím ti to, když ke mně zajdeš na jídlo. Bydlím sama, peněz mám málo, ale jídlo pro dva mně nezabije." Na čele se mi objevila jemná vráska. ,,Ty si říkala, že máš volný pokoj viď?"

Opřela se o stůl vedle mně ,, jo měla bys zájem? Nevím, teda jestli už něco máš, nebo kde vlastně bydlíš, ale nějaká podnájemnice by se mi hodila." Usmívala jsem se, jak totální debil ,,Takže to bereš?" zeptala se s nadějí v hlase.

Přikývla jsem ,,Teda pokud ti to nebude vadit." Vypískla jak raněný štěně a skočila mi kolem krku. Urovnala si rudě kostkovanou košili a radovala se dál. Nechtěně mi sáhla na místo, kde mi po včerejší srážce zůstala lehká odřenina. ,,Co se ti stalo?" pohodila bujnou hřívou měděných vlasů k mému čelu. ,,Nic jen mi motorka uklouzla na větvi a já neudržela balanc." Došla jsem k papírovým taškám, a vše co v nich bylo vyskládala na stůl u stěny naproti dveřím.

,,Páni, až teď mi došlo, proč si to všechno kupovala. Ty tu budeš mít autoservis." Doslova vypískla a zírala na mě jako na boží vtělení. Jejímu výrazu se nešlo nesmát. ,,Jo budu tu mít autoservis, protože autům fakt rozumím, a vlastně všemu co má motor teda kromě lodí a letadel." řekla jsem mezi výbuchy smíchu. Bylo zvláštní, jak snadno jsem se v ní naučila číst jako v otevřené knize. ,,tak o to tu jde, proto ti to prodal, už to chápu, hledal za sebe nástupce. Já si říkala, že mi tu něco nesedí." zamyšleně chodila kolem mě do kola. ,,Nedělej z toho žádnou detektivku Amber. Už takhle se nemůžu přestat smát."

Tak jo hlásím se s novou kapitolkou. Moc se omlouvám že žádná nebyla tak dlouho ale skolila mě chřipka a blíží se pololetí. To si všichni dokážete představit. Pokud se nudíte vřele doporučuju příběh Poslední strážce:Nová hrozba od The silver.Hezké čtení. belka2511