Děsila jsem se toho, že by ty novináři mohli přijít na to, kdo doopravdy jsem.

Ethana jsem včera večer odvezla rovnou domů, protože ani jednomu z nás se nechtělo riskovat další střetnutí s novináři.

Bohužel ani přes rychlou jízdu jsme se nedokázali zbavit aut jedoucích za námi. Mermomocí se snažili dostat nějaké usvědčující informace o nás dvou, a kdo vlastně jsem já.

Auto jsem potom raději zaparkovala do garáže, i když to znamenalo, že motorku musím vyšoupnout na samotný konec. Brána garáže se zavřela těsně předtím, než kolem projelo nějaké auto.

Celou noc jsem se neklidně převalovala a nedokázala přestat nad něčím přemýšlet. Měla jsem dvě hlavní věci, které chci urovnat, než pojedu na závod.

Jedním z cílů byla Cath, po té hádce se mě ani Amber neozvala.
Chtěla jsem se s ní udobřit a znovu mít svou kamarádku zpět. Vím, že ji moje lži zasáhly, ale byla to nezbytná obrana, abych vůbec mohla žít jako normální člověk.

Druhým cílem byl Ethan. Bavilo mě to tu s ním. Cokoliv, co jsme dělaly spolu, ať už se učil prolamovat hradby mé tvrdohlavosti nebo mi pomáhal v garáži. Usmívala jsem se, aniž bych si to uvědomovala.

Moje budoucnost nebyla růžová. I když bych se chtěla vrátit na trať tak nemůžu, protože kdybych se najednou objevila na prahu Frankovy kanceláře, určitě by mě zabil. Zklamání, problémy a ke všemu ode mně.

Vlastně nevím, co mě to tehdy napadlo. Útěk? To není můj styl. Já z boje neutíkám. Vztekle jsem praštila do matrace a topila se ve vzteku sama na sebe.

,,Kdybych to tenkrát nevzdala, tak jsem mohla mít klid a být na dráze s ostatními."

,,Zapomínáš na jeden důležitý fakt. Nepoznala by si mě ani Cath, která už se vrátila a spí na pohovce v obývaku. Já jen, že bys to měla vědět." Ve dveřích do pokoje stála Amber s unavenýma očima, jen v pyžamu a županu kolem těla.

,,Spi už, promluvíte si zítra." S těmito slovy zavřela dveře a já zabloudila pohledem k oknu, kde obloha začínala lehce svítat. Po paměti jsem sáhla na místo, kde měl být budík, ale nahmatala jenom hromadu pootevíraných časopisů o autech a motorkách.

Celá hromada skončila na zemi a svítící čas ukazoval pět hodin. ,,No skvěle, teď už na spání kašlu." Namáhavě jsem vstala z postele a zmizela v koupelně, kde jsem strávila asi hodinu.

Deset minut před osmou jsem chodila po pokoji a připravovala si smysluplnou omluvu. Přehrávala jsem si v hlavě znovu a znovu tu naší hádku.

Odhodlaně jsem stiskla kliku a zamířila do obýváku, kde byla rozestlaná postel. Z kuchyně se ozývalo řinčení nádobí. Tiše jsem prošla až tam a zírala na Cath, která si dělala kávu.

Chtěla jsem říct ty dvě slova, které jsem nepoužila strašně dlouho, když promluvila. ,,Chceš taky?!" Byla odměřená v hlase byly pořád stopy po zklamání. Tiše jsem polkla ,, Jo dám si, díky."

Sedla jsem si ke stolu a v tichosti vyčkávala, až se ten hořký nápoj ocitne přede mnou. Natáhla jsem tu slastnou vůňi, která vyplňovala celou místnost, do plic a čekala až donese hrnek kávy i Amber, která ještě spala.

Unaveně jsem si promnula spánky a stiskla kořen nosu. Přivřela jsem oči, když ta lahodná chuť podráždila mé chuťové pohárky.

Cath se opřela o linku čelem ke mně a v rukou svírala hrneček kouřícího nápoje.

,,Cath, omlouvám se. Prosím, snaž se mě pochopit. Nebylo to vůbec lehké a není to lehké ani teď."

Dveře od pokoje Amber se rozletěly a rudá hlava v plné kráse zamířila na chodbu ,,Holky, já jdu nakoupit, ano?" Houkla na nás, než se ozvala rána od vstupních dveří do bytu.

,,Já se snažím,přemýšlím nad tím, ale asi to potřebuju vstřebat." Cath lehce pokrčila rameny a sklopila oči.

,,Já to chápu, ale byla bych ráda, kdyby si mi to odpustila." Upřela jsem na ni smutný pohled a protáčela hrnek v ruce. Přemýšlela jsem nad tím, co mě čeká. Co jim řeknu, až budu muset odjet.

,,Mám pocit, že z toho děláme bůh ví co, ale nedá mi to." Koutky úst se jí jemně zacukaly a mě to nutilo k úsměvu taky. ,,Takže odpuštěno?" Zeptala jsem se jí s nadějí v hlase a lehce se usmívala.

,,Claire?! Máš problém a velký problém." Amber se vřítila do bytu v botech a mávala s novinami v ruce.

,,Počkej, počkej, uklidni se a řekni mi co se děje." Zastavila jsem jí nataženou rukou a čekala, co se z ní vysype.

,,Jsinatitulnístráncenovin." Vysypala ze sebe na jeden nádech a opřela se o stůl.

,,Počkat, co?! Říkala si na titulní stránce novin?! Ukaž mi to." Vytrhla jsem jí noviny z rukou a zběsile hledala článek.

,,Claire Downer, dcera slavného závodníka Charlese D. opět nalezena."

Očití svědci nám potvrdily fakt, že zmizelá závodnice se skrývá v malém městečku na severu státu Oregonu, nepodařilo se nám získat rozhovor, ale co na to řekne její strýc a majitel stáje Frank Liamson? To se dozvíte v zítřejším čísle novinového deníku Masters."

Podívala jsem se na fotografie, kde jsem byla zachycená já i Ethan. Ruce se mi začaly neovladatelně třást. Cath si noviny opatrně převzala a dočítala článek za mě.

,,Byla spatřena s další hvězdou závodního světa s Ethanem Wilsonem. Vzniká mezi těmito dvěma závodníky nová láska? Bude Ethan Wilson přestupovat do jiné stáje? "

,,Cath,dost." Amber ji jemně zastavila a dívala se, jak pevně svírám desku stolu a snažím se zastavit třas v těle.

Přemístila jsem se k oknu a nepatrně odkryla záclonu bránící ve výhledu. Pátrala jsem po stopách novinářů nebo podezřelých aut.

,,Skvělý, omlouvám se holky, že jsem vás do tohohle zatáhla. Mrzí mě to."

Přešla jsem k sobě do pokoje a pomalu začínala balit všechno, co tam bylo moje. ,,Počkej, neblbni. To nemůžeš. Budeš zase utíkat před problémy?" Spustila Amber a brala mi vše, co jsem vzala do rukou.

,,Hele, vážně mě to mrzí. Musím pryč, abych vás do toho nezapletla ještě víc. Když se o vás začnou zajímat média, přilákáte k sobě spoustu nepřátel a toho vás chci ušetřit. "

,,Na to si měla myslet dřív, nemyslíš? Teď už nás neušetříš ničeho. Byla si tady - to oni ví. Když teď odjedeš, bude to ještě nápadnější?" Prudce jsem se narovnala v zádech a podívala se na Cath.

,,Jo, jenže jsem netušila, že se v tomhle městě najde nějaká krysa, co mě udá. Kruci, kdo mě mohl poznat. Ta ženská na benzíně, tenkrát když jsem přijížděla? Lýdie? Ta to nevěděla." Vjela jsem si prsty do vlasů.

Vrhla jsem se jak tygr do postele a hledala telefon. ,,Amber, nevíš, kde mám telefon?" Amber zakroutila hlavou ze strany na stranu a ja začala horečnatě přemýšlet.

,,Co chceš dělat?" Ozvala se Cath. ,,Musím zavolat někomu, kdo nám pomůže. K sakru, já ho nechala v dílně." Vztekle jsem dupla a hnala se k pevné lince.

Telefon na druhé straně dvakrát zazvonil, než se ozval Calebův hlas. ,, No koukám, že si zase v průšvihu. Kde si, vyzvednu tě."

,,No právě, že já pojedu sama, potřebuju odsuď dostat Cath s Amber." Odpověděla jsem mu stejným tónem.

,,To myslíš ty tvé kamarádky? To bych souhlasil." Spokojeně zavrněl a mlaskl.

,,Nech si zajít chuť. Ani jedna není pro tebe. Argh, já to myslím vážně zvedni tu svojí prdel od telefonu a doval ke mě do dílny." Zaklapla jsem telefon.

,,Holky, vy si teď uděláte menší dovolenou ano?!" Kámoš vás odveze a já všechno zaplatím.

Zatím co Amber nadšeně poskakovala na místě, se ozvala Cath ,,To myslíš vážně?" Nechápavě se na mě podívala. Zmohla jsem se akorát na slabé přikývnutí.

,,Amber, začni balit. Do deseti minut musíme vyjet." Amber zmizela ve svém pokoji, kde si prozpěvovala.

,,Nemůžu nikam jet! Zachvíli mi dojde kredit a já se musím vrátit! Nemám čas na prázdniny!" Zakroutila jsem nechápavě hlavou a stiskla si kořen nosu.

,,Poslyš Cath, školu ti omluvím. Jako Claire Downer, potvrdím jim to. Ale nechci, aby jste u toho byly i vy. Nevěřila bys, jaký peklo ti novináři dokážou udělat. Prosím, aspoň v tomhle mi věř." Propichovala mě pohledem, upřela jsem na ní psí očka a lehce netrpělivě čekala, co řekne.

,,Jestli tam nebude hřiště nikam nejedu" zatvářila se vážně a mě to donutilo k úsměvu. ,,Beru na vědomí."

,,Tak co holky, můžem vyrazit?" Houkla jsem na obě dvě a ze dveří a čekala až vyjdou. S taškami v rukou jsme zamířily do mé garáže. Odemkla jsem auto a podívala se na holky.

Obě dvě stály na místě a zíraly na moje autíčko. ,,Okukovat auto můžete jindy. Chci to stihnout dřív, než se objeví novináři." Beze slov nastoupily do auta a vyjely jsme ven, směr hangár.

,,Claire, mám otázku. Kam na dovolenou vlastně pojedeme?" Obě dvě dívky se zvědavě nahly ke mně a čekaly jen na znamení, kdy se mi vrhnou kolem krku.

,,Grand hotel v Miami. Bude vám stačit apartmán, nebo chcete prezidentský pokoj?" Prohodila jsem v největším napětí a snažila se nepustit volant z řevu, který nastal.

Pobaveně jsem zakroutila hlavou a ještě víc sešlápla plyn. Když jezdíte nad povolený limit celý život, proč se k tomu znovu nevrátit?!

Užívala jsem si po dlouhé době rychlou jízdu autem, aniž bych cítila jakékoliv znepokojení. Ale vydrží mi to i na závodech?

Tady je další kapitolka. Připomínám že kdyby byl zájem o psaní z pohledu Cath tak ho najdete v příběhu My pictures od spisovatelky IaMmEChach

Užijte si čtení. Těším se příště.
Bay
Belka2511