Neklidně jsem podupávala nohou před Frankovou kanceláří a čekala na to jediné slovíčko, které je pro mně osudné. Otáčela jsem v ruce klíček od mé výhry. Ohnivě rudé lamborgini jediné auto, které jsem si sama nedokázala koupit, ale tohle je poctivě vyhrané.

,,Dále?!" Zadržela jsem dech a otočila klikou. Když jsem viděla ten interiér, který se nezměnil mě obklopilo množství vzpomínek, které mi navždy budou připomínat mojí chybu. Vlastně znovu jsem se sem vrátila, jen kvůli podepsání výpovědi a potom veřejný konferenci. Která naštěstí už nebude v mé režii.

Rozklepanou rukou jsem otevřela dveře a vešla do kanceláře. Dívala jsem se na muže, který mně vychovával jako vlastní dceru, jinýma očima.

,,Claire, výborně že jdeš. Posaď se, ať to můžem co nejrychleji vyřídit, mám potom ještě několik schůzek." Frank si protřel oči a zadíval se do papírů. Posadila jsem se do koženého křesla naproti jemu a poklepávala prsty o čalounění. Žaludek se mi nepříjemně svíral a dělal kotrmelce. Několikrát jsem se zavrtěla v křesle a čekala.

Nechápala jsem, proč jsem tak nervózní, koneckonců jsem si to vybrala sama. ,,Takže vážně, to chceš udělat?" Frank se mi zkoumavě zahleděl do očí a nehnul ani brvou.

,,Pokud mě nepustíš na dráhu budu muset." Odhodlaně jsem se nadechla.

,,Výborně. Jsem rád, že sis to rozmyslela. Vím, že ti to bylo proti, když jsem vážně uvažoval, že tě vypustím z týmu, ale teď vím že jsem se spletl.

Ty sice jsi rozená závodnice. Máš závod v krvi, ale máš srdce na pravým místě. To dokazuje, že ještě nejsi tak zkažená.

Vím, co si udělala na tom závodě. A upřímně řečeno jsem na tebe hrdý." Šokem se mi rozšířily zorničky nikdy v životě bych nečekala, že tohle uslyším z úst vlastního strýce.

,,Teď jdi, mám důležitou schůzku. Musím se připravit. Uvidíme se příští týden." Jednoduše mě slušně vykopl z kanceláře. S hlavou plnou otázek jsem vyšla z Frankovy kanceláře a snažila se ten šok vstřebat.

V kapse mi zazvonil telefon. Po zoufalém hledání pod vrstvami oblečení jsem ho našla. Na obrazovce se objevila Calebova fotka, pohotově jsem stiskla tlačítko přijetí a uslyšela tichý smích.

Protočila jsem očima. ,,Přijeď za námi do hangáru na okruh. Cath s námi nechce moc mluvit a hlavně dorazil Colin s Tomem. Budou tě chtít vidět." Při vzpomínce na včerejší setkání se mi po tvářích rozlil úsměv.

,,Dobře, za minutku tam jsem." Došla jsem na parkoviště a znovu se pozastavila nad krásou mého vítězství. Rudé Lamborgini vyplňovalo celý šedý prostor zářivou barvou. Naskočila jsem za volant tohohle monstra a s řevem běsnící kočky vyrazila skrz město ke starému okruhu, který se stal naším tréningovým místem.

K hangáru jsem uháněla raketovou rychlostí. Okolí se změnilo ve změť barevných šmouh, nic mi nedokázalo zvednout hladinu adrenalinu, tak jako tahle zběsilá jízda. Projela jsem starou bránou oddělující starý závodní okruh od zbytku světa. Nebezpečně jsem se přiblížila na dosah ruky k tečkám, které se postupně formulující do různě postavených aut. Přiblížila jsem se co nejblíže a dupla na brzdu. Lambo se skřípěním pneumatik prudce zaseklo na místě dva centimetry od zadního nárazníku upraveného Fordu, který patří Colinovi.

,,Čau lidi, ještě nemizím ze světa." Vyskočila jsem z auta a vrhla se do nejbližší rozevřené náruče. ,,Takže co? Zůstáváš u dráhy, nebo se vrátíš k nám?" Během včerejších oslav neobvyklého vítězství jsem všechny členy týmu seznámila s mou současnou situací.

,,Zůstávám u dráhy!" zavýskala jsem do ucha osobě, kterou jsem právě objímala a ta lépe řečeno, ten sebou prudce trhl. ,,To je úžasný!" těšilo mě, že těch lidí, kterým na mně záleží je více než jsem si myslela. Zahrnulo mě několik dalších párů rukou a mačkalo v pevném objetí.

,,Pusťte mi ji, ať z ní zbude kousek i na mně." Cestu si mezi klukama razila cestu drobná dívka s ostrými lokty, které se nebála použít. Její vlasy písčité barvy povlávaly volně ve vzduchu a její oči stejné jako Colinovi se mi vpily do těch mích.

,,Cherry?!" roztřeseným hlasem jsem udělala několik kroků a vrhla se jí kolem ramen. ,,Kde se tu bereš?!" Zapískala jsem jí do ucha a přitiskla si jí ještě více na tělo. ,,Ahoj, ahoj. Pustily mě dřív, prý za dobré chování." Uchechtla jsem se té ironii, když uvážím, proč vlastně seděla.

,,Chyběla si mi, Cherry." Zamumlala jsem jí do vlasů a nebránila slzám, které si našli cestu ven. Tiše jsem vzlykla a přitáhla si ji více k tělu. ,,Nebreč, rozmažu si kvůli tobě řasenku. Dneska potřebuju vypadat dobře." V hlase měla stejnou dojemnost jako já. Jemně se ode mě odtáhla a setřela si neposedné slzy z tváří.

,,Cherry, musíme jet. Ten parchant tam čeká." Tom zaklapl telefon a s lítostí se na nás podíval. ,,promiň Claire, musím jet. Nějaký mimino chce ukázat, jak se jezdí." Uchechtla se a šla k Tomovi, který si sedl za volant. ,,Nandej mu to kočko!" křikla jsem na ni těsně před tím, než její hlava zmizela v autě. Několikrát jsem jí zamávala a vydala se do hangáru hledat týpka, který se v mém seznamu smrti posunul na nejvyšší příčku.

,,Neví někdo kde je Caleb?" Houkla jsem do servisu odkuď se ozývala akorát vrtačka. ,,Jo, naposledy jsem je viděl ve starý V.I.Pce. Cucal se tam s nějakou zrzkou a to tam měl ještě brunetu, proč?" Z jednoho z boxů vykoukla hlava Tonyho a zvědavě si prohlížel dění venku.

,,Díky, moc." Zamířila jsem do jedné tmavé chodby, která vedla ke vstupu do V.I.P sekce. Staré schody, které byly na mnoha místech plné děr, byly jedinou přístupovou cestou do sekce. Vyškrabala jsem se nahoru a našla svojí oběť vraždy, jak na klíně drží Amber a dost okatě si nevšímají svého okolí.

Cath postávala o pár stupínků pod nimi a opírala se o zábradlí. Zamířila jsem rovnou k ní. Mojí prioritou bylo se s ní znovu pořádně spřátelit.

,,Cath, posledních několik dní jsme neměli šanci si pořádně promluvit." Začala jsem zlehka a posadila se na jednu z mála zbývajících lavic. ,,A o čem chceš mluvit?!" Otočila se ke schodům a zlehka se zamračila. Následovala jsem její pohyb a spatřila Colina, který se snažil nenápadně vytratit.

,,třeba o tom co nás rozhádalo." Podívala jsem se jí do očí a zlehka se usmála. ,,myslíš o tom, co jsi mi nehodlala říct?!" Ironicky zakoulela očima a posadila se na lavičku vedle mě. Naší vážnou konverzaci na okamžik vyrušil tlumený Ambřin smích. ,,Přesně to myslím. Mrzí mně to. Opravdu upřímně se omlouvám." Svůj hlas jsem prohloubila troškou zoufalství.

,,Zapřemýšlím o tom." Koutek úst jí jemně cukal, jak se snažila zamaskovat úsměv. Z obličeje jí vymizely poslední stopy naštvanosti. Stiskla jsem rty do úzké linky a čekala. ,,Dobře, přijímám, možná proto, že jsem absolvovala opravdu dlouhou cestu s Amber a Calebem. Ale i přesto, už se nechci hádat." Vykouzlila na tváři nakažlivý úsměv, kterému se nedalo vzdorovat.

,,Děkuju. No a chceš něco ukázat, nebo hlavně zažít?" Spokojeně jsem mlaskla a prokřupala si klouby na prstech. ,,Už se stalo." Kysele se zadívala na náš páreček. ,,A příjemné to nebylo." Zasmála jsem se a začala uvažovat, co se tam asi mohlo stát.

,,Pojďme prosím. Ten babičkovskej úchyl na mně zírá." Zazubila se a táhla mně k východu. Vědoucně jsem se zasmála a nechala se vytáhnout ven.

,,Měla jsem na mysli něco příjemnějšího. Co takhle jízda Lamborginim?" hodila jsem jí klíčky, které vzápětí chytla.

,,Můžu řídit? Tohle auto? A já?!" Během tří krátkých vět vystupňovala svůj hlas nejmíň o dvě oktávy.

,,Proč myslíš, že ti je hážu?" Zakoulela jsem očima. ,,A druhý překvápko najdeš v šatně." Ukázala jsem na jedny dveře v řadě. Cath se podívala na klíčky ve své ruce a nadšeně vypískla. Rozeběhla se na opačnou stranu a mávala rukama. ,,Cath, tudy." Se smíchem jsem znovu ukázala na dveře a zavlekla ji dovnitř. Rozsvítila jsem tlumené světlo, které ozářilo obyčejnou starou troj skříňku s jediným ramínkem na kterém byla pověšená bledě modrá kombinéza s drakem na zádech. Jeho křídla končila na ramenech. Na lavici uprostřed byla stejně zbarvená i přilba se stejným tvarem draka a modro bílé boty.

Cath překvapeně ukázala na sebe a nespouštěla oči z modrého kompletu závodníka. ,,Jo je to tvoje. Obleč si to, počkám na tebe venku." Uchechtla jsem se a zavřela za sebou dveře.

Udělala jsem několik kroků a zastavila se. Upoutala mně postava skrytá za rohem. ,,O co ti jde Coline?! Nech ji na pokoji. Tohle není holka na jednu noc." Zabořila jsem prst do vypracované hrudi a propalovala mu díru do hlavy. ,,Klídek Amazonko. O nic nejde. Já jen, že není moc holek, které by mně dokázaly setřít první větou, kterou vypustí z pusy a navíc tahle se mi kurevsky líbí."

,,Claire?" Cath nejistě vykoukla ze dveří. Několikrát se zatočila, muselo se uznat, že v tom vypadala hodně dobře.

,,Claire? Tady si..." Frank k nám přišel a zasekl se v polovině věty. ,,Pardon, ale pro koho jezdíte?" Frank se seriózně uklonil a začal vyzvídat.

,,Pro vás. To si mně nepamatujete?!" Cath ho doslova odplálkovala na druhou metu. Zasmála jsem se a dotáhla ji daleko od něj, než se zase začne ptát.

Na startu dráhy stálo připravené Lambo. Se smíchem jsem si sedla na místo spolujezdce a přes okýnko se podívala na Cath, která s hrdě zvednutou hlavou sedla za volant. Se strachem v očích se otočila na mně.

,,Když se čemukoliv cokoliv stane, není to moje chyba!" Usmívala jsem se od ucha k uchu jak pako a vážně přikývla.

,,Ok, beru na vědomí, ale teď dávej pozor na světla." Vedle nás se objevilo další auto, které řídí Amber. Překvapeně jsem se podívala na jejího spolujezdce s otázkou v očích.

,,Cože? To jako budu závodit?!" Cath šokovaně otevřela pusu do o. ,,Dívej se na světla. A na zelenou jeď." Upevnila jsem si na hlavu přilbu a soustředěně hypnotizovala světla.

Když se nám někdo konečně uráčil ten závod odstartovat, začala ta pravá mela. Cath s Amber se střídavě předjížděli až na cílovou rovinku, kde Cath pedály zašlápla až do podvozku.

Překvapeně jsem zamrkala, když mě tažná síla zatlačila do sedadla a vše kolem se změnilo v pár šmouhanců. Cath prosvištěla cílem a závod zakončila smykem lamba, který bych ani já nezvládla lépe.

,,Nechtěla bys závodit profesionálně? To byla jízda!" Vykřikla jsem a sundala si přilbu. Cath s blaženým úsměvem na tváři a šťastným výrazem v očích tu svou opatrně položila na klín.

,,Když mi koupíš auto, pronajmeš kruhy, zapíšeš do nějakého týmu a doučíš mně pořádně využívat tyhle mazlíky tak jo." Zachichotala se a odívala se přes okýnko na svou sestru, která na ní vyplazovala jazyk a mračila se.

,,Ou, beru tě na vědomí. Příští týden si nic neplánuj. Nehneš se z auta." Zadívala jsem se na ni naprosto vážnou tváří.

,,Fajn, výběr nechám na tobě, ale ať je černý." Ta potvora na mě mrkla a vyskočila z auta. Zakroutila jsem hlavou a vylezla ven taky.

,,Cath, vlastně ještě jedna věc." Čekala jsem, dokud se neotočila a zapátrala ve vnitřní kapse. ,,Ty ho už máš!" Znovu jsem jí hodila klíčky a ukázala na černé auto, které zářilo pár metrů vedle hangáru.

V médiích je naprosto úžasná písnička a Claiřino Lamborgini Aventador. Dole je Auto které dostala Cath Honda NSX.

Lidi a je úplný konec. Jestli bych tenhle pocit měla nějak popsat, tak naprosto úžasně skvělej pocit. xD Chci vám všech strašně moc poděkovat za podporu jakou jste mi projevovaly po celou dobu psaní.

A zároveň chci oznámit že s Claire a Cath se ještě setkáte v příběhu My pictures od IaMmEChach.

Příští týden možná rozjedu další příběh z oblasti závodů tentokrát z jiného doušku. Jak to bude překvapení, ale bohužel vás zklamu pokračování to nebude i když je v plánu.

Každopádně DĚKUJU a ještě jednou DĚKUJU.

belka 2511