Posledních pár dní ubíhalo stejně. Servis, Amber,moje marné pokusy opět usednout za volant. Už jsem toho měla vážně dost. Moje vlastní svědomí mi promlouvalo do duše ,,Vážně si myslíš, že na to máš? Že ještě někdy sedneš za volant?!" Seděla sem na své motorce u vyhlídky na město, kterou jsem náhodou objevila a zírala dolů pod sebe, kde si každý žil svůj spokojený život. Brzy se na obzoru objevily první paprsky slunce. Signál, že musím vyjet do školy.

Vlastně už několik dní jsem vstávala nesmyslně brzo, ještě před svítáním a jezdila sem na tohle místo. Nějak mě to tu uklidňovalo mojí mysl, která každou chvilku uvažovala nad tím, jaký to bude závod, nebo co by se stalo, kdybych nejela.

Motor naskočil a já pomalu sjížděla z kopce zpět do města a známou cestou ke škole. Jakmile jsem vyjela z lesa, uviděla jsem to místo plné puberťáků. Chystala jsem se zaparkovat motorku na mé obvyklé místo, ale než jsem tam stihla vjet, tak tu zaparkovala Lýdie své bílé Porsche. Nahodila arogantní úsměv a obešla mě.

Zavrčela jsem několik ne příliš hezkých nadávek, na ní a zaparkovala vedle. ,,Počkej, ty mrcho to mi zaplatíš." Slezla jsem z mašiny a přistihla několik skupin kluků, jak mlsně pozorují můj zadek nebo mašinu. Pro mě to nebylo nic nového, ale pro ně očividně jo. Pokud vím, tak jsem jediná holka na škole, kdo jezdí na motorce a ke všemu na takovém typu ilniční motorky. Rozhlédla jsem se a ze zvyku hledala Cath, mojí zatím jedinou kamarádku na škole. Vždycky se tu někde venku potulovala a čekala na mě. Uvažovala jsem, jestli ta mám vůbec chodit, obávala jsem se, že by za mou mizernou náladu mohla zaplatit ona, ta, která to nejmíň potřebuje.

Cath jsem zahlédla u vchodových dveří, jak si mne ruku. Dělala to dost často, ale poslední dobou více než obvykle. S batohem na zádech a přilbou v ruce jsem vykročila směrem k ní. V hlavě jsem si formulovala nějakou výmluvu, jak odjet aniž bych jí ublížila, ale stejně mi přišlo, že to je nemožné.

Někdo mi narazil do ramene,vrátilo mě to do reality a já čelila pomněnkově modrým očím s omluvným výrazem. Neuvědomila jsem si ani, že ležím na zemi, jak jsem ztratila balanc. ,,Omlouvám se, já si tě nevšiml." Nabízel mi ruku, se zamračením jsem ji přijala a nechala ho, ať mi pomůže se postavit.

,,Jmenuji se Collin, a ještě jednou se omlouvám. Promiň, musím jít." Kývl hlavou ke škole a já ho nechala projít ke škole. Vztek mi pořád koloval v krvi, zatínala jsem ruce v pěst a snažila se odolat nutkání do něčeho praštit. Několik párů očí mě obezřetně pozorovalo a já vykročila ke škole, kde čekala Cath. Vynutila jsem na tváři úsměv a snažila se dát do kupy hlas.

,,Ahoj." na tváři měla upřímný úsměv. ,,Ahoj, čekáš tu na mě?!" Doufala jsem, že nezním tak blbě jak se dnes cítím. "Jo, tak půjdeme? Chtěla si vidět hřiště ne?" Rty roztáhla do ještě většího úsměvu. "Tak fajn, ale prvně mi ukaž šatnu, prosím." Pohodila jsem batohem na ramenou. Kývla, už mě vedla za školu a přes polovinu hřiště až k budově, do chodby kde pravděpodobně měli šatny.

"Jsi, v pohodě? Jestli tu nechceš být nemusíš," Lehce se ke mě nahnula a pozorovala můj výraz, který zřejmě nepůsobil, jak bylo v plánu. Narovnala jsem se a dívala se na ní. ,,V pohodě, dojdu se převléknout a můžem začít." pohodila jsem hlavou. "Ale osobně si myslím, že proti stresu a rozčílení, je nejlepší pohyb." Přešlápla z nohy na nohu a já zmizela v první šatně, kde zrovna nikdo nebyl. ,,Trefa" Vytáhla jsem svoje bílé legíny se vzorem černého draka na pravé noze, béžové tílko a bílé botasky na běh.

Složitým způsobem jsem se dostala z kalhot a převlékla se do normálních věcí. Ještě jsem svázala vlasy do chaotického drdolu a otevřela dveře. Moje ruka se okamžitě ocitla v pevném stisku Cathiny ruky a táhla mě ven.

,,Počkej, co blázníš, snad nehoří?!"

Ignorovala mou otázku a táhla někam dál, pryč od školních pozemků. Sama jsem byla ztracená ve vlastních myšlenkách, dokud mě nevtáhla zpět do reality. ,,Prostě, můžeme si jít zaběhat prosím? Do konce minulého týdne jsem chodila pravidelně, ale teď mám tak trošku víc starostí než obvykle a na běh nemám čas." Nejspíš něco předtím ještě říkala, ale to mě nezajímalo. Můj vztek a špatná nálada mě dokonale ovládly. ,,Fajn" Vztekle jsem na ni vyprskla a rozhodila rukama.

Rozeběhla se a já jí následovala. Držela jsem si tempo, abych byla za ní, nechci, aby mě viděla tak jak jsem zrovna působila na okolí. Naštvaně, zlomeně a unaveně. Těch pár měsíců bez sportování se začaly projevovat. ,,Špatná nálada, Sky?" Použila takový tón hlasu, který bych slyšela normálně od tý mrchy, ale od Cath určitě ne. Nevím, o co jí šlo, ale naštvala mě snad víc, než bylo možné.

,,Zkus hádat?!" Zavrčela jsem na ni a protočila očima. Znovu jsem se ztrácela ve vlastních myšlenkách, dokud nenavrhla závod. Sem tam jsem zahlédla její úsměv. ,,Když vyhraješ, můžeš odtud vypadnout, jak nejrychleji můžeš, pokud vyhraju já, odejdu a ty si to oběhneš ještě dvakrát a mezitím můžeš nadávat na mou osobu, bereš?" Za tím závodem byl skrytý úmysl, nechtěla jsem se jí na to ptát, tak jsem radši zrychlila a dostala se do vedení.

Někde za mnou jsem ji slyšela drmolit něco o tom, že to není fér. ,,Jo holka, život není nikdy fér." Periferním viděním jsem ji zahlédla, jak mě předbíhá, ale nechtěla jsem to tak nechat. Nasadila jsem to největší tempo, co dokážu běhat a znovu se dostala do vedení. ,,Kurva, jak je to ještě dlouhý?!"

Ještě jsem probíhala několik zatáček, než se přede mnou se objevila cílová rovinka. Hlasitě jsem oddechovala a dupala jak slon, kdybych neměla botasky, které tlumí dopady. Stále jsem byla ve vedení, Cath vypadala, že už nemůže ,,Že bych ještě mohla zvítězit?!" Hnala jsem se k cíli přede mnou a konečně nemyslela na nějakej blbej noční závod, kde zemřel můj otec. Byl to můj sen tam závodit, ale i noční můra. Proto jsem nikdy nenašla odvahu se tam zapsat. Měla jsem z toho rozporuplné pocity. Sakra už zase nad tím přemýšlím?!

Přestala jsem vnímat svého soupeře, kvůli blbé myšlence a kvůli tomu jsem nezvítězila ani já ani ona, doběhli jsme stejně.

,,Ok, vážně bych měla zase začít sportovat." Myslela jsem to upřímně, protože mi plíce vypovídaly službu. Předklonila sem se a snažila se vydýchat. Cath vypadala v pohodě, na to že prý dlouho neběhala, víc než pohodě.

,,Nikdo nevyhrál. Což znamená, že to chce odvetu." V tu chvíli jsem měla sto chutí jí zakroutit krkem, ale moje zkažená stránka to viděla jako perfektní způsob na odplatu. Rozhlédla jsem se po okolí a hledala cokoliv, čím bych jí to mohla vrátit. ,,Máš míč na basket?" Trhla jsem hlavou ke košům zavěšeným na zdi a netrpělivě si podupávala nohou. Ukázala na bednu za ní a já okamžitě šla vybírat dobrý míč. ,,Tady si. Jo ty vypadáš dobře."

Držela jsem v rukou modrý míč a několikrát jsem zadriblovala. Cath byla zase taková jakou jsem jí poznala. Prostě jenom ustrašený kuře.

,,Tak jdeme hrát? Deset ku deseti?" Nadhodila jsem otázku a pozorovala ji se zvednutým obočím. ,,Sakra, co s tou holkou je?! V jednu chvíli je úplně v poho, pak zase je taková jaká je teď. Vystrašená, tichá a nervózní. Budu se jí muset potom zeptat, ale nejdřív chci vědět jak je dobrá v basketu."

Zavrtěla hlavou a dívala se na tribuny, kde sedělo několik týpků z fotbalu a živě se o něčem bavily. ,,Tak takhle to je. Ona se stydí?!" Ta holka mě dneska neuvěřitelně vytáčí.

,,Já už dneska, budu muset jít." Znovu si třela zápěstí a kousala se do rtu. Povzdechla jsem si ,,Teď je čas na plán B."

"Tak na to ani nemysli. Slíbila jsi mi to." Snažila jsem se opět použít svůj nejpřísnější tón a snažila se ji přimět ke spolupráci. ,,Opravdu musím -" Znovu se podívala na ty fotbalisty ,,Tak tohle už začíná být vážně divný."

,,Ano musíš, mám v sobě pořád dost vzteku, abych pěnila jak sopka." Hodila jsem po ní míč a znovu se snažila uklidnit mojí impulsivní povahu, kterou jsem držela pěkně dlouho pod pokličkou."Sky, já vážně musím jít. Tohle já nezvládnu." Zavrčela na mě a zatínala nehty do balonu.

,,Zvládneš to, buď v klidu je to jenom basket. A jestli myslíš tamty týpky na tribunách, ignoruj je. Představ si, že tu jsme jen my dvě a tenhle koš." Mávla jsem rukou za sebe, kde byl ten vzdálenější koš a naznačila jí ať mi ten míč hodí. Podívala se na míč ve svých rukou a zpátky na tribuny. ,,Nekoukej na ně, oni s tebou nehrajou, koukej se na mě." Tleskla jsem a tím upoutala její pozornost.

,,Notak Cath, hraj, mě to takhle nebaví. Když už si mně vytáhla na běh, tak si teď se mou zahraj i basket. Pak ti dám pokoj." Udělala jsem ty nejpřesvědčivější psí oči a doufala, že to zabere.

Svěsila ramena a hodila mi ten balón zpátky. ,,Fajn, deset ku deseti, začínáš." triumfálně jsem se usmála a zamířila hod na první koš. Vyskočila jsem a hodila míč směrem na koš. Míč trochu odskočil od obruče držící síť a sklouzl dovnitř. ,,Jo, paráda. Trefila jsem se hned na poprvé, Cath, teď házíš ty."

Chytla míč do ruky a několikrát zadriblovala. Došla až ke mně a chystala se ho hodit, když to příjemné ticho prořízl vysoký pisklavý hlas, holky kterou nesnáším už teď a to jí znám teprve chvilku, Lýdie.

,,Koukejme se kdo, kdo vylezl ze své skrýše, co knihomolko?!" Zostra se podívala na Cath, která se trochu přikrčila za mnou. ,,Víš, žese tady nemáš vůbec ukazovat, leda že,..., by ti ten poslední výprask nestačil." Hrála si s umělými nehty a probodávala Cath pohledem. Mě, stejně jako ráno, úplně ignorovala.

Cath s míčem v ruce nenápadně couvala a naznačovala, že odchází. Nasadila jsem pohled typu ,,na to zapomeň" a očima jí naznačila, ať ten míč hodí na koš. Několikrát zavrtěla hlavou, ale nakonec vyběhla, hodila kličku kolem Lýdie a perfektním skokem přesunula míč do koše. V Lýdii se teď dalo číst jako v otevřené knize. Překvapení a pohrdání smíšené se vztekem, jí zkřivily obličej do nehezké grimasy.

Než jsem stihla zadržet Cath, se rozeběhla pryč ze hřiště a já tu zůstala stát s Lýdií a jejími ocásky sama.

Podívala se na mně a chystala se říct nějakou tu blbou urážku na mě, ale já byla rychlejší. ,,Nevím o co ti jde, ale nech nás na pokoji." Nahnula jsem se víc k ní a poslední slova drtila mezi zuby. ,,Myslíš si, že se nechám zastrašit takovou ubohou nulou jako si ty nebo ona? Tohle je moje škola a rozhodně nemám v úmyslu ustoupit." Udělala to samé co já před tím, takže jsme teď vypadaly jako kohouti před zápasem. ,,Myslím, že bys to měla udělat. Neznáš mě a nevíš, co dokážu."

Směšně si odfrkla a změřila mě pohledem. ,,Nevím, na co si hraješ, ale tohle není žádná novela, tak si odejdi hrát někam na písek, ano? Zacláníš nám tu." Hořce jsem se nad jejím vyjadřováním zasmála a nasadila pokerface. ,,Myslíš, že si jediná na koho tady nikdo nemá, ale to se pleteš. Já ti udělám ze života peklo, dvakrát tak rychle než ty, a rozhodně k tomu nepotřebuju partu blbých barbín za prdelí."

Otevřela pusu a zase jí zavřela. ,,Snad ti nedošly slova?! Nechceš se jít vybrečet papínkovi na rameno?!" Chladně jsem si z ní utahovala a bylo mi jedno, že za chvilku vybuchne vzteky. ,,Když dovolíš, musím jít ještě něco vyřešit." Ladně jsem jí obešla a poslala vzdušnou pusu.

Když jsem byla kousek od šatny, jsem ji slyšela jak se vzteká. Neubránila jsem se smíchu a zmizela v šatně, kde do teď ležely moje věci.

Když se za mnou dveře zavřely, odříznutá od okolních zvuků jsem se převlékla zpět do svého klasického oblečení a vydala se hledat Cath. S batohem na zádech jsem se proplétala lidmi a snažila se jí někde zahlédnout. Prošla jsem všechny třídy, kam chodila a nic. Nakonec jsem se vydala na na parkoviště, kde také nebyla.

V hlavě se mi rojil ďábelský plán. Vrátila jsem se zpátky do školy a zaplula do své lavice těsně před zvoněním. Tuhle hodinu mám spojenou s Lýdií. Měla tu být i Cath, ale tu jsem nikde neviděla.

Začala jsem vymýšlet geniální plán na odplatu, za mně a za Cath. Nenápadně jsem se rozhlédla po třídě a hledala dvě konkrétní osoby, co by mi s tím mohli pomoc.

Bingo. Poslední lavice, seděl tam pár, který se ani nesnažil skrývat své choutky. Kdyby tu nikdo nebyl, tak by si to rozdali klidně hned na lavici, ale to je vedlejší. Došla jsem k nim a trochu vrnivým hlasem si vyžádala kondom.

Nenápadně jsem ho otevřela aa nalila do něj trochu jogurtu. ,,Tak a teď jen počkat na správný okamžik." Spokojeně jsem se culila jak debil a přemýšlela nad její reakcí.

,,Dobrý den, dnes si napíšete test." Sotva vkročila učitelka do třídy spustila svým skřehotavým hlasem o pravidlech a rozdělení při testu. ,,Tohle je poprvé,co se na test těším." V domnění, že mě nikdo neslyší sem si protřela ruce a čekala až učitelka rozdá všechny testy. ,,Slečno Johanson, máte s testem nějaký problém?!" Dost ošklivě se na mě podívala a pokračovala v rozdávání testů.

Zavrtěla jsem se na židli a začala vyplňovat nesmyslné otázky. Čas se neúprosně vlekl a já sem tam po očku pozorovala Lýdii. Její odpovědi nebyly ani z poloviny správně. ,,Piš si, že ti ještě okořením život."

,,Přestaňte psát a odevzdejte své testy." Moje ruka okamžitě vylítla nahoru a já začala sbírat testy. ,,Skvělý už jsem jako šprt." protočila jsem očima a vrhla jeden z nehezkých pohledů na Lýdii. Nenápadně jsem zastrčila svou past do Lýdiina testu a ten dala navrch celé hromady testů.

Se zvoněním odešli skoro všichni, kromě Lýdie. Ta si jako obvykle dávala na čas s balením věcí. Učitelka otevřela její test a vylítla do stoje. ,,Lýdie?! Okamžitě sem!" Schovávala jsem se za dveřmi a celé to fotila.

Tady je daší kapitolka :D Je trochu oddechová, ale doufám že si ji užijete.Ti z vás co to Lýdie neuchvátila nezoufejte Sky s její pomstou ještě přijde na scénu. Omlouvám se všem za tak dlouhou pauzu. Troufnete si hádat co jí na to učitelka řekne? Pěkný čtení vám všem. Belka2511