,,Claire, nemyslíš si, že na tohle si ještě malá?" Seděla jsem za volantem černého závodního speciálu, který kdysi patřil tátovi a hrála si s klíčky. ,,Ale Franku, už je mi patnáct, řídit umím už tři roky, jediný co mi občas dělá trochu problémy je řazení přes ruční brzdu ve vysoký rychlosti. Nech mě a Caleba jet jeden závod, aspoň jedno kolo. Slibuju, že dám ostatním šanci."

Udělala jsem na něj psí oči a doufala, že povolí, ale jeho kamenný výraz ničemu nenasvědčoval. ,,V žádném případě, tohle je můj poslední závod, co pojedu v naší společnosti, tak vystřel. Ještě si rozmyslím, jestli tě občas pustím na dráhu, ale teď už vypadni!" Frankův tvrdý, neústupný tón mi nedal na výběr. ,,Tak si to užij, strýčku." Vztekle jsem zabouchla dveře od auta a šla si sednout na čestné místo ve v.i.p. sekci.

***

,,Claire, moc mě to mrzí. Tohle se nemělo stát!" Brečela jsem na rameni Calebovi. Jedinýmu klukovi, kterému jsem důvěřovala už od školky. Sevřel mě v těsném medvědím objetí a zlehka se mnou houpal ze strany na stranu. ,,Kde máš mámu?" Mezi vzlyky jsem odpověděla. ,,Nikde, sbalila si všechny věci a odešla, bez rozloučení." Tohle byl odevzdaný tón,plný zklamání a zášti.

Do našeho bytu vběhl udýchaný Frank. ,,Já tomu nemůžu uvěřit. Tvůj táta byl nejlepší závodník, co jsem znal. Opravdu mě to moc mrzí, slíbil jsem tvému otci, že se o tebe i o Nica postarám a svůj slib dodržím." Konejšivě mě pohladil po rameni a se sklopenou hlavou odešel. ,,Pojď se mnou, vím, co ti dodá tu ztracenou jistotu." Caleb mě vytáhl na nohy a společně jsme došli k místu, kde to znám lépe než samu sebe.Jemně jsem pohladila černý zvíře po lesklém plechu a prsty obkroužila číslo. Jeho číslo, to které bude moje.

***
,,no konečně, ztratily jsme vás v polovině. Jak jste se tady vzali, tak rychle?!" Blonďák s rozcuchanými vlasy seděl na kapotě svého nissanu spolu s Rickem a Kim, holkou která perfektně doplňovala celou jejich skupinku. ,,Berte to jako naše rozloučení. Tohle byl náš poslední společný závod." Poslední co jsme řekli svým přátelům, a jeli do Frankovi kanceláře

***

,,Vítej Claire, už jsem si začínal myslet, že sis to závodění rozmyslela." Po dlouhé době jsem si potřásla rukou s Frankem. ,,Už si někdy viděl, abych něco vzdala?!" Použila jsem svůj nejvíc autoritativní pohled odzkoušený hodinami před zrcadlem.
Seděla jsem u stolu ve Frankově kanceláři a prsty klepala do rytmu songu co zrovna hráli v rádiu. Z vedlejší místnosti ke mně doléhala hádka. Strýčku, říkám ti to naposledy. Ne , nepovedu tvou firmu a ne, nebudu jezdit pro tebe jako závodník. Já jdu k motorkám a ani ty, ani ségra mi v tom nezabráníte!" Dál bylo jen ticho přerušené silnou ránou dveřmi.

***

,,Konečně můžu říct, vítej v rodinné firmě." Pozorovala jsem Franka, mého strýčka, jak se dme pýchou. ,,Díky strýčku, ale doufám, že splníš svůj slib a vezmeš zpátky do týmu i Caleba?!" Po tváři mu přeběhl výraz typu ,;To si ze mě děláš srandu, ne?!" Polkl ,,Caleba?! Ty myslíš toho pouličního závodníka?!" Teď jsem byla naštvaná já, neměl právo na něj takhle útočit. ,,Dovol, abych ti připomněla, že já byla pouličním závodníkem mnohem déle než on! A ano, myslím toho Caleba, který mi vždycky pomohl, když jsem byla na dně. Pokud ho nevezmeš zpátky, tak nepojedu ani já!" Trucovitě jsem skřížila ruce na prsou. Hráli jsme oční bitvu. ,,Ne ,strýčku, tentokrát neustoupím. Za Caleba musím vyhrát." ,,Dobře vyhrála si. Ať je po tvém, ale pamatuj si, jestli ještě jednou ty nebo on se ještě přiblížíte k pouličním závodům, tak letíte oba!" Pro větší důraz svým slovům udeřil pěstí do stolu. Byl to jasný důkaz toho, abych odešla.

Krátká bonusovka, jako odměna za překročení hranice 10K, složená s Claiřiny minulosti je na světě. V médiích je trailer od _KeXa_ za který moc, moc děkuju. Belka2511