Svolala jsem smečku a začali jsme jíst. Já s Rychlým první, poté Půvabná a zbytek smečky. Sice jsme si každý mohli dát celého králíka, ale vždy dostali jen půlku. Pískle s Ňafem dostali dva sysly- již mohli jíst maso, akorát jim ho otec vždy trochu rozkousal- měli stále hlavně mléčný chrup a občas měli problém maso utrhnout.

"Stejně si myslím, že budou chtít víc," zamumlal Rychlý a přejel hodující smečku pohledem. "Však to znáš," povzdechla jsem si: "Začíná zima, musíme šetřit." "Vždyť já vím," otočil pobaveně oči v sloup. "Beto?" zavolala jsem na hnědou vlčici: "Schovala jsi tu bílou kožešinu z králíka?" "Sice jen tak tak, ale ano," švihla ocasem. Věděli jsme, co to znamená. Podívala jsem se na nebe- Měsíční vlčice se zdála být celá, ale zář šla skrz husté mraky, co připluly na obloze. "Zítra," kývla jsem hlavou: "A ať něco nechají na další dny," poručila jsem jí a podívala se po smečce. Pak zašla do doupěte.

Po chvíli se zde objevil můj druh a lehl si. Přitiskla jsem se k němu: "Kde jsou vlčata?" "Hrají si s omegou," olízl mi čumák. Zaposlouchala jsem se a opravdu- slyšela jsem smích Průzkumnice a hašteření Ňafa s Pískletem. Rychlý po chvíli usnul, ale já počkala na potomky. Když se dvě menší tělíčka přitiskla k mému boku, spokojeně jsem zavřela oči.

Ráno jsem vyšla z doupěte, zatím co ostatní ještě spali. Podívala jsem se na zbylou kořist a opravdu- s tímhle ještě několik dní vydržíme. Přesto je dnes pošlu na lov, kořisti není nikdy dost.

Vešla jsem do lesa a zamířila k řece. Dlouze jsem se napila ledové vody. "Ahoj alfo!" ozvalo se najednou za mnou. Překvapeně jsem vyskočila a otočila se. "Ach Vrtíku," povzdechla jsem si: "Nemůžeš na mě jen tak z nenadání mluvit. Nebýt toho oslovení, už bych tě asi zakousla!" uchechtla jsem se. "Promiň," zakňučel a zahrabal tlapkou v hlíně. Zkoumavě jsem se na něj podívala. Již vyrostl a byl téměř dospělý. A to dost brzy přišel o rodiče. Oklepala jsem se a sedla si: "Co tu děláš tak brzy? Myslela jsem, že všichni spí." "Alfa mě včera přiřadil na ranní hlídku," zamumlal. Vypadal už trochu unaveně. "Dobře," přikývla jsem: "Zařídím, aby tě za chvíli někdo vystřídal. "Děkuji, alfo!" zavrtěl ocasem a pak zmizel po cestě, aby dokončil hlídku. 

Došla jsem zpět do tábora a lehla si na kámen. Sluneční vlk již vylezl na obzor a já si užívala tepla. Brzy začne zima a to už bude jen chlad.

Po nějaké chvíli tábor oživl. Světluška, Průzkumnice a Proužek se o něčem bavili s Bouřkou. Na to, že je to hlídací fena, se dost skamarádili. Alfík se naoko pral s Rváčem a Rychlý si hrál s vlčaty. Beta se bavila s Pajdou. Lehce jsem vrtěla ocasem. Tahle smečka byla spokojená a nebyli zde žádné hádky. Najednou mě však přejel chlad- vydrží to tak navždy?

Sedla jsem si a zavytím svolala smečku. Když dorazil i Vrtík a Rychlý si sedl vedle mě, začala jsem mluvit. "Smečko? Ze včera nám zbyli ještě dostatečné zásoby," přejela jsem psi a vlky pohledem: "Ale zima se blíží a je třeba mít co nejvíce kořisti. Proto uděláme lovecké skupiny." "Přesně tak," přikývl Rychlý a mluvil za mě, když pochopil, co chci: "První skupinu povede beta. Půjde s ní Světluška, a Alfík. Vyrazíte hned. Druhá skupina půjde po poledni a povedu jí já. Půjde se mnou Rváč, Bouřka a Vrtík." Přikývla jsem a pokračovala: "Na hlídku teď půjde Pajda s Proužkem, odpoledne je vystřídá Alfík se Světluškou. Já zůstanu zde a budu hlídat vlčata a tábor." "Nebylo by lepší, kdyby šel Vrtík s námi?" ozval se Alfík. "Ne," zavrtěla jsem hlavou: "Měl hlídku, musí si odpočinout." Světlý vlk se na mě děkovně podíval a nikdo nic nenamítal. 

"Jdeme!" zaštěkala Půvabná a se zvolenými vběhla do lesa. Ostatní se rozešli nebo zamířili na hlídku. Rychlý šel k vlčatům.

Lehla jsem si na kámen a pozorovala tábor. Všichni se v lovení za poslední měsíce zlepšili, dokonce i omega, která by správně lovit neměla.

Zavřela jsem oči. Očividně jsem na chvíli usnula, protože po probuzení bylo po poledni. Půvabná již byla zpět a proto jsem se šla podívat na úlovek- dva zajíci a několik hlodavců.  "Alfo?" přiklusala jsem k Rychlému a otřela se mu o bok: "Měl bys vyrazit na ten lov." Hnědý vlk přikývl a olízl mi ucho. "Bouřko, Vrtíku, Rváči!" zavolal: "Jdeme!" S tímto vyběhl do lesa, s oslovenými v patách.

"Mamí? Proč nejdeš taky?" ozval se za mnou hlásek. Otočila jsem se: "Protože tu mám úžasná vlčata, jako jste vy, Pískle," zavrtěla jsem ocasem. Ňaf radostně zaňafal a z legrace po mě skočil. Otřepala jsem se a tím ho shodila. Tlapou jsem ho převalila na záda a držela. Varovně, ale tak, aby bylo poznat, že je to hra, jsem zavrčela. To už však přiběhla na pomoc jeho sestra a skočila mi na čumák. Zatřepala jsem hlavou, avšak drápky se mi zarývala do čenichu. Tiše jsem zakňučela a tlapou ji opatrně shodila. Díky tomu byl však volný její bratr a tem mi teď visel na boku. Tlamou jsem ho sundala a pak přidržela na zemi Pískle, která se mi pokusila zaútočit na tlapu. Bílá samička plácala tlapkami do mé větší tlapy snažíc se vyprostit. Ňaf se pokusil jí pomoct a své tesáčky mi zabořoval do srsti. Vtom však oba ztuhli a já také. Nastražila jsem ucho, stejně jako ostatní v táboře.

Z dálky se ozýval krátké, varovné, ale i bolestné zavytí hlídky.

Vím, že nebylo jmenování a měla jsem pauzu, ale všechno má své jisté... Důvody, řekněme.

A blíží se konec.

S láskou Ester810.