Ve chvíli, kdy jsem po něm chtěla vyskočit, uslyšela jsem smutné, ale varovné zaštěkání. Z keře u tábora se objevila ona hnědá vlčice. Zavrčela jsem a chtěla po ní vyskočit, avšak do cesty mi přiběhl Rychlý: "Ne, má alfo! Ona není má družka!" Zůstala jsem stát na místě, ale propalovala jsem ho pohledem: "Poslouchám." Rychlý si rychle stoupnul vedle té vlčice, která se trochu uklidnila: "Copak to nevidíš? Ona je moje sestra!" Pozorně jsem si je prohlédla- opravdu, byli si v tváři dosti podobní. "A proč to v lese vypadalo, že bude každou dobu březí?!" zavrčela jsem pro jistotu. "Opustila jsem smečku už dávno," zamumlala: "Byla jsem prostě šťastná, že svého bratra zase vidím!" Rychlý pouze přikyvoval. "Hm, dobře. Promluvíme si," pak jsem se podívala na smečku: "Světluška, Rváč a Vrtík na hlídku, ostatní do svých pelechů!" V táboře se to chvíli hemžilo, ale potom se to uklidnilo.

     "Tak jak je to teda s vámi," zavrčela jsem: "Netušila jsem, že má Rychlý sourozence." "Tys jí to neřekl?" zeptala se překvapeně vlčice svého bratra. "Eh... Ne," zamumlal zahanbeně. "Jmenuji se Půvabná a jsem z vrhu tří vlčat." "Tří? Kdo je ten třetí?" zeptala jsem se se zájmem. Vlčice se na mě překvapeně podívala: "No přece Vychytralý!" Překvapeně jsem zamrkala: "Je vidět, že můj druh není moc sdílný," zamumlala jsem: "Proč jsi mi neřekl, že je to tvůj bratr?" "Protože se už od dětství nesnášíme," zavrčel: "A navíc jsme potomci alfy." Malem se se mnou zatočil svět. Jako vážně? To se tohle všechno dozvídám až teď?! Když však viděl můj překvapený výraz, rychle dodal: "Ale nemyslím Bojovného. Jsme z druhého vrhu alfa páru před Bojovným." Oddechla jsem si: "A proč se všechno dozvídám až teď? Vždyť jsi nevlastní bratr Bojovného!" "Nechtěl jsem tě zatěžovat..." Pak se ale do toho vložila Půvabná: "Nebo spíše pořád zapomínáš," zazubila se.

     "Příště mi tohle už nedělej," zamumlala jsem k Rychlému: "Málem jsi přišel o život. Sama Statečná mě vybízela k tomu, abych tě zničila." Půvabná se na mě překvapeně podívala, ale Rychlý rychle skočil do řeči: "Ještě jsem v lese něco ulovil. Přitáhnu to." Přikývla jsem: "Půjdu nakojit vlčata, potom bude jídlo." Půvabná se na mě podívala rozzářenýma očima, ale to už jsem zmizela v keři.

     "Smečko, připravte jídlo!" Zaštěkala jsem, když jsem se postarala o vlčata. Všichni nadšeni přiběhli a dali jídlo na hromadu. Rychlý se ještě vrátil se třemi králíky a husou. "Smečko, musím vás upozornit," začala jsem: "Že z toho povyku si nemusíte nic dělat. Bylo to pouze nedorozumění." "Ano. Ona vlčice je totiž moje sestra, Půvabná," švihl ocasem alfa: "A já se jí ptám, zda chce do smečky!" Souhlasně jsem přikývla. Věděla jsem, že kdybych jí nepřijala, nedal by mi pokoj. "Jistě že chci," řekla krátce. Ostatní začali jásat. Čim víc dospělých, tím víc jídla. "A nyní se najíme." Jako první jsem vystoupila já a vzala si králíka. Rychlý si vzal společně se sestrou druhého a zbytek smečky se rozdělil sám. 

     "Musím tě ale upozornit, že alfou se teď nestaneš," olízla jsem si pysky od krve. "S tím počítám. Co takhle beta?" zavrtěla ocasem Půvabná. "Nemám s tebou zkušenosti. Chvíli bych s tím počkala," zamumlala jsem. Pak se otočila ke smečce. "Poslouchejte! První polovinu noci bude hlídat tábor Vrtík s Rváček. Druhou Alfík a Proužkem." Smečka souhlasně zamručela. "Už si půjdu lehnout. Musím dávat pozor na vlčata." 

O tři měsíce později

     Vylezla jsem z doupěte a protáhla se. Smečka už byla na nohou, všichni se těšili na dnešní lov. Již jsme je cvičili, ale teď to bude ve velkém. Brzy bude konec podzimu a musíme nalovit zásoby, než většina zvěře zaleze do svých úkrytů. "Smečko, ke mě!" vyštěkla jsem. Všichni se okamžitě seběhli. Vedle mě vyskočil Rychlý a Půvabná, která se nakonec doopravdy stala betou. Je chytrá a hbitá. Omegou se stala Průzkumnice, avšak je oblíbená, protože ve smečce je díky ní dobrá nálada. "Dnes bude velký lov," začala jsem: "Jistě ulovíme mnoho kořisti na zimu." "Ano, to je pravda," souhlasila beta: "Jistě se všichni těšíte." Smečka souhlasně zaštěkala. "A nezapomeňte. Dnes je Měsíční vlčice celá!" mrknul na ně Rychlý a ostatní zajásali. Věděli moc dobře, co to znamená. "Průzkumnice? Byla bych ráda, abys nám pohlídala vlčata," podívala jsem se na popelavou vlčice. Ta radostně zavrtěla ocasem. Nejen, že je smečce užitečná, ale je taky výborná chůva.

     "Ale mami! Já chci taky na lov!" vypískla moje světlá dcera. "Jste ještě moc mladí na zúčastnění, Pískle," upozornila jsem jí. Její šedivý bratr se však nevzdal: "Tati! Řekni jí něco!" Tmavě hnědý vlk se zasmál: "Tvá matka má pravdu, Ňafe," upozornil ho. "To je přece jasný!" štěkla Průzkumnice: "Těžko můžete na lov, když nechytíte ani omegu!" Pískle a Ňaf překvapeně vyštěkli a začali jí s úsměvem honit. Pousmála jsem se a i se smečkou se vrhla do lesa.

     Čenichala jsem u země. Už předtím jsme cítili krásný pach zajíců. Vynořila jsem se v křoví- na suchém žlutém listí poskakovalo několik ušavců, ale podle pachu budou ještě v noře. Smečka se už podle dohodnutí rozmístila kolem. Mrskla jsem ocasem a pak se zaštěkáním vyskočila a společně s Půvabnou a Rváčem jsme je hnali směrem k Bouřce, Alfíkovi a Rychlému. Ti je úspěšně pochytali. Pak se však Světluška a Vrtík přihnali k jednomu vchodu do nory a začali hrabat. Vyděšení tvorové vyběhávali druhým vchodem, kde už jsme čekali mi. Po tom všem na zemi leželo sedm zajíců, přičemž asi dva utekli.

     "Výborně!" olízla jsem Vrtíkovi čenich: "To byl dobrý nápad." Oba sourozenci se hrdě napnuli. Kořist jsme zahrabali do listí u tábora a šli jsme dál.

     Po chvíli jsme se rozdělili. Já šla s Rychlým, Bouřkou, Rváčem, Vrtíkem a Pajdou, zbytek šel s Půvabnou. "Cítím sysly!" oznámil hrdě třínohý pes. "Výborně. Jsou sice hbití, ale při dobrém postupu je ulovíme," přikývl můj druh.

     Plížili jsme se rozprostřeně po pachu. Když jsme zjistili, kde jsou, obklíčili jsme je. Mrskala jsem ocasem sem a tam. A pak jsem vyskočila. Dopadla jsem na dva sysli, který jsem svou vahou zabila. Bouřce a Vrtíkovi se povedlo chytit další dva, ostatní zmizeli v jejich podzemních chodbičkách. "Dnes se nám vede!" zavrtěl ocasem Rváč. "Ano. Ostatní už určitě něco ulovili, vrátíme se?" nabídl Pajda. Přikývla jsem.

     Druhá skupina ulovila celou sobici a ještě dvě husy. Věděli jsme, že si nacpeme žaludky. 

Tak, další díl je tady! Vím, že je tak trochu o ničem, ale příští bude zajímavější. A pomalu se taky blížíme ke konci. Možná jste pochopili, že bude slavnostní pojmenování. Můžete vymýšlet jména. Ale ať jsou vlčí- musí vyjadřovat vlastnost, schopnost nebo vzhled. A žádná anglická!

S láskou Ester810