Věděla jsem, že budu rodit. A to každou chvíli. Rychle jsem se rozhlédla- na kameni rodit nechci, vlče by mohlo spadnout dolů. Nory ještě nebyly hotové, proto jsem se doplazila pod keř, který ještě nebyl za hranicí tábora. Byl velký, hustý a pod ním už to bylo trochu vyšlapané. Vešla jsem se tak akorát, že by se si sem mohl lehnout ještě jeden dospělý vlk. Krátkým štěknutím jsem upozornila Rychlého a pak už začala rodit.

     Brzy jsem porodila dvě vlčata- samečky. Oba však mrtvý. Byli na nich vidět stopy tesáků, musel se do nich trefit ten cizí alfa. To už se u mě objevil hnědý vlk. Na tváři se mu zableskla zlost a naštvání. Překvapeně jsem se na něj podívala, ale ten zavrtěl hlavou a přišel k potomkům. Jeden vlček byl světle hnědý, druhý téže barvy, ale tmavé. Jakmile uviděl, že se nenarodili živí, jako by se uklidnil. Jeho chování jsem vůbec nechápala. Pak se mi však bolest vrátila a já rodila dál.

     Po chvíli jsem porodila dalšího vlčka- byl tmavě šedý s bílou hrudí. A hlavně živý. Začala jsem ho jazykem čistit, ale on se mi hned nasál na struky. Rychlý mi olízl čumák. Už vypadal veseleji. A já porodila další, poslední vlče.

     Byla to samička, která začala také hned sát mé mateřské mléko. Měla světlou srst, avšak sem tam se objevila světle šedá. "To jsou všichni," zamumlala jsem a olízla malého syna. "Narodila se nám krásná vlčata," přikývl Rychlý: "A dvě přežila. To je hlavní." "Zítra ty dva pohřbíme. Dnes se od vlčat už asi nepohnu," zavrtěla jsem hlavou. "Bude to na kraji tábora. Teď musíš být v bezpečí," zamumlala druh: "Jak je pojmenujeme?" "Zatím nevím. Počkala bych do zítra- třeba se nějak projeví." "Tak dobrá," přikývl: "Půjdu ukočírovat tábor. Ale připrav se, určitě brzy ucítí nové obyvatele." S tím se otočit a vyšel z provizorní skrýše. Slyšela jsem, že něco mluví k ostatním, ale to mě nezajímalo.

     Podívala jsem se na mé potomky- zatím co dva hnědý vlčci leželi dál ode mne, přeživší už byli nasycení a spali v klubíčku. Měli ještě zalepené uši a srst nebyla načechraná. Chvíli jsem je čistila a až když jsem usoudila, že je špína pryč, lehla jsem si k nim. Měla jsem je u boku. Koutkem oka jsem je pozorovala do té doby, dokud neusnuli. Matky si musí vždy dávat pozor.

     Ráno mě probudili paprsky slunečního vlka, které si našly cestu přes větve. Zívla jsem a zkontrolovala vlčata. Ty už dávno pili mléko. Olízla jsem samičku, která trochu pískla, ale pak pokračovala v hodování dál. Sameček už byl nasycený a usnul. Uslyšela jsem, že někdo jde. Rychlý.

     "Ahoj zlato," olízl mi čumák: "Půjdu na lov a vezmu sebou Pajdu, Alfíka, Rváče a Bouřku." Nejistě jsem se na něj podívala: "Většině je tak půl roku. Správně by poprvé měli zkusit lov až na konci podzimu." "Pajda už se osvědčil a je mu rok. Ti tři v sobě mají spousty energie a těší se, až budou lovit. Můžeme to alespoň zkusit." Povzdechla jsem si: "Dobře. Jen ať se vám nic nestane." Hnědý vlk přikývl: "Neboj. A cestou pohřbím naše dva mrtvé syny," podíval se na tělíčka: "Na kraji tábora." "Ale Rychlý..." zakňučela jsem: "Jsou to i mí synové! Chci je pohřbít!" "Ty teď musíš odpočívat," zdůraznil: "A starat se o tyto dva," podíval se na dvě malé kuličky. Poraženecky jsem přikývla a dala hlavu na přední packy. Od té doby, co se narodili, se chová... Jinak. Je to součást proroctví?

     Odnesl dvě tělíčka a po chvíli jsem slyšela, jak svolává loveckou výpravu. Zatím co vybraní šťastně štěkali, slyšela jsem tam smutné zakňučení Proužka a Světlušky. Brzy na to lovci odešli do lesa.

     Zkontrolovala jsem vlčata a pak se u mě objevila Průzkumnice se Světluškou. "Ahoj alfo!" štěkla radostně mladá popelavá vlčice. Pousmála jsem se, ale taky upozornila, ať jsou potichu. Obě samičky přikývli a podívali se na vlčata. "Ty jsou roztomilí!" zaňafala potichu Světluška. "A krásní!" dodala Průzkumnice. Zavrtěla jsem ocasem, ale pak zapískala vzbuzená samička. Olízla jsem jí malý světlý čumáček a podívala se na ty dvě: "Kdo všechno vlastně zbyl v táboře?" Světluška se zamyslela: "Proužek, Vrtík a my dvě." "Dobrá, musíme udělat hranice teritoria. Až se lovci vrátí, půjdu to obhlédnout. O vlčata se postará alfa." Obě přikývli a zmizeli. Zkontrolovala jsem své potomky a poté usnula.

     Probudila jsem se odpoledne, kdy mě probudil štěkot příchozích lovců. Vlčata spala a proto jsem vylezla ven. "Alfo! Kam to máme dát?" zavolal na mě Pajda, který měl v tlamě králíka. Pohlédla jsem na úlovek ostatních- Alfík společně s Bouřkou nesli dva sysli a Rváč hrdě velkou krysu. "Dejte to ke kořenům toho velkého stromu, je tam špižírna." Lovci přikývli a odnesli kořist. "Pajdo, kde je Rychlý?" zeptala jsem se pro jistotu. "Alfa? Cestou zpátky cítil pach nějaké cizí vlčice. Dal nám svou kořist a šel zjistit, zda je nebezpečná." Podezdřele jsem přikývla a zalezla zpět k potomkům.

     Když už se stmívalo, nakázala jsem, aby všichni zůstali v táboře. Šla jsem hledat Rychlého, který se stále nevracel. Světluška a Bouřka hlídaly vlčata. Po pachu jsem po chvíli našla, kde se Rychlý odloučil od ostatních. Šla jsem po jeho stopě dál. A pak, když jsem vykoukla za křovím, jsem ho konečně uviděla. Sěděl tam, zády ke mě, a tulil se s nějakou světle hnědou vlčicí. Něco šeptal a oba vrtěli ocasem. Vypadali šťastně. Potlačila jsem zavrčení. Má se mnou vlčata a přitom se zbližuje s cizí vlčicí?! Byla jsem rozzuřená. Mé tesáky se najednou chtěli zakousnout do jeho hrdla, drápy chtěli krev. On, alfa vlk, podvádí svou družku?! Že by měl Vychytralý opravdu pravdu?  Vedle mě se objevila mlhavá Statečná. Šeptala ďábelským tónem: "Vidíš to, Udatná? Podvádí tě. Tebe i tvojí smečku! Nezaslouží si žít, je to zrádce!" Měla jsem co dělat, abych nevyskočila a nezakousla ho do krku. Věděla jsem totiž, že Statečná je jen má myšlenka, kterou si představuji. Pak se ale zvednul a něco řekl, rozuměla jsem však jen slovo tábor. Proto jsem se rozeběhla zpět, vřel ve mě vztek.

     Když jsem se vrátila do tábora, byla jsem stále naštvaná. Vyskočila jsem na kámen a hypnotizovala vchod.

     Po chvíli se opravdu vrátil a zamířil ke mě. Já však varovně vyštěkla: "Co tu sakra chceš?! Tohle místo není pro tebe!" Hnědý vlk překvapeně zakňučel a stáhl ocas: "Ale Udatná, je jsem přece alfa-" "Ty si říkáš alfa?!" zavrčela jsem a seskočila z kamene. Smečka začala překvapeně vylézat z doupat. "Ty si říkáš druh?!" pokračovala jsem: "Ty, když podvádíš svou vlastní družku s jinou, ačkoliv má vlčata a ty takové postavení?!" Rychlý se na mě překvapeně podíval, ale já se nedala: "Možná že měla legenda pravdu," vycenila jsem tesáky: "Možná že opravdu zemřeš den po narození svých vlastních vlčat!"

Tak, teď jsem teda zamíchala karty! Mám vymyšlené dvě teorie, jak to bude pokračovat a nechám to na vás. Můžete hlasovat- Má Rychlý přežít nebo ne? Předem říkám, že pokud přežije, nebude vyhnán ze smečky. Mám proto zajímavou zápletku. A to hlasování myslím vážně, ne jako u Tesáka. Pokud více z vás bude hlasovat, aby umřel, opravdu umře. Pokud má přežít, přežije. Rozhodujte moudře!

Taky upozorňuji, že jestli Rychlý umře, další kapitola bude už jen Epilog.

Zároveň, chcete seznam postav?

S láskou Ester810