"Jsem Pajda a už mi je jeden rok. Jako štěně jsem se jmenoval Zoubek..." podíval se k zemi, jako by se za to jméno styděl. A taky, že k němu Proužek poslal posměšný pohled. Vycenila jsem na vlčka tesáky a pak se podívala zpět na Pajdu: "Pokračuj. Nemáš se za co stydět." Třínohý pes přikývl: "Dobře... Jméno mi vybral alfa, ale prý jsem na tom ještě dobře. Má sestra dostala jméno Jitřenka a vůbec se jí nelíbilo. Taky kvůli tomu vybral alfa mě, abych šel s vámi, ačkoliv byla sestra silnější a bez handicapu." "Tvá matka byla Kiera, že?" zeptala jsem se opatrně. Flekatý pes přikývl. "Byla to dobrá fena. Znala jsem ji. A s tlapkou si nedělej starosti- Máš nás a naučíš se bez ní určitě i lovit." Potom jsem se podívala na dceru Aury- Byla hnědá a už podle těla se dalo poznat, že je to hlídací pes. Přece jen, rottweiler a dobrman dohromady.

"Jsem Bouřka a mám skoro půl roku. Měla jsem rodiče Rebela a Auru a ačkoliv jsem měla bratry, byla jsem nejsilnější z vrhu. A popravdě jsem ráda, že jsem se dostala pryč od Krvavého..." Rychlý mi zašeptal do ucha: "Pak mi musíš pořádně vysvětlit, kdo ten Krvavý je." Přikývla jsem a jelikož to nevypadalo, že bude Rosa pokračovat, podívala jsem se na poslední štěně.

"Mé jméno je Rváč a jsem nejsilnější a nejodolnější z vrhu. Mám sílu a odvahu po otci Krvavém a rychlost s bystrostí po mojí matce, Rose." Takže beta se jmenovala Rosa... Pomyslela jsem si. Zajímavá novinka.Pozorně jsem si ho prohlédla. Byl černý s bílým flekem na hrudi. Stejně jako rodiče. Ale své uši měl vztyčené. To bylo zvláštní- sice se v tom moc nevyznám, ale štěňata německé dogy se nerodí s takovýma ušima, ne?

Potom se představila všechna vlčata. Alfík byl sice stále trochu nedůvěřivý, ale Světluška vypadala, že je v pohodě a ostatní tak nějak taky. "Dobrá tedy," zvedl se Rychlý: "Navrhuji cestovat dál. Je možné, že ta cizí smečka vyšle výpravu. Co ty na to?" podíval se na mě. Přikývla jsem: "Půjdeme za sebou, ale rychlejším krokem."

Když jsme vyrazili, můj druh běhal napřed. Alfík a Pajdou šli vepředu a já to uzavírala vzadu. Pohybovali jsme se rychle a po proudu řeky, takže jsme měli o vodu postaráno.

Šli jsme celý den s krátkými přestávkami. Rváč trochu protestoval, ale vypadalo to, že Světluška a Průzkumnice se dost spřátelili s Bouřkou. To bylo jedině dobře. Když se stmívalo, doběhl ke mě Rychlý: "Zlato, našel jsem nedaleko od nás hezkou malou louku obklopenou hustým lesem. Šest velkých skoků od ní protéká řeka, u které jdeme. Půda je měkká, takže se tam dá dobře hrabat!" Přikývla jsem, věděla jsem, co myslí. "Veď nás," rozkázala jsem a i se štěňaty a vlčaty ho následovala.

Došli jsme na tu louku. Byla dlouhá i široká tak deset skoků. A ke všemu, uprostřed tábora, na nejvyhřátějším místě, stál placatý balvan porostlý mechem. "Nádhera!" vydechla jsem a Rychlý pyšně zavrtěl ocasem. "Poslouchejte!" zaštěkala jsem a vyskočila na balvan: "Tohle se zdá jako ideální místo pro náš nový tábor. Od nepřátel jsme daleko. Pokud tu bude dost zvěře, usadíme se. Souhlas?" Většina pozitivně zaštěkala. "Dobře. Já s Rychlým půjdeme ulovit večeři. Zatím můžete upravit tábor." "Nedaleko od tuď, asi dva skoky ke zapadajícímu Slunečnímu vlku, roste trnité houští," vložil se do toho hnědý vlk: "Doporučuji pomocí něj opevnit tábor." Přikývla jsem a seskočila dolů. Přišel ke mě Pajda: "Udatná... Smím jít s vámi? Chci vyzkoušet lov, u Krvavého jsem tu možnost ještě neměl." Podívala jsem se na Rychlého, který přikývl. "Obrátila jsem se proto ke zbytku: "Poslouchejte. Pajda jde s námi na lov. Zůstávejte jenom v táboře nebo u houští. V případě jakéhokoliv nebezpečí zavyjte!" Pak jsme všichni tři vyrazili do lesa.

Když jsme se vrátili z lovu, vrtěli jsme ocasem. Tento les byl bohatý na kořist a Pajda se prokázal jako vcelku dobrý lovec. Zatím co nesl dva hraboše a veverku, já s druhem jsme táhli mládě jelena wapity. Dali jsme kořist ke kameni a rozhlédli se. Bylo to úžasné! Na to, že jim je půl roku odvedly velký kus práce. Tábor byl už z velké části obtáhnutý trnitým plotem a byli zde dvě nory, ale nedodělané. "Smečko, jídlo!" zavyla jsem a všichni se seběhli a posedali do kruhu. Vrtík a Proužek se chtěli hned pustit do jídla, ale Rychlý je zadržel.

"Poslouchejte," zvýšila jsem hlas, aby mě slyšeli: "Jistě jste slyšeli, že jsem vás oslovila smečko. Nevím, co přesně se tady dělo, ale jako smečka jste očividně spolupracovali." Při této větě jsem zahlídla Alfíka, jak vteřinově vycenil zuby na Rváče. "A každá smečka má své postavení. Alfa, beta, lovci a omega. Myslím, že hlídky nebudou nutné, vždy vyšleme náhodně. Ale teď k postavení. Jakožto nejstarší a nejzkušenější členové jsem tady já a Rychlý. Souhlasíte tedy, abychom byli alfa párem?" Všichni přikývli a někdo zamručel. Ale Rváč vycenil své tesáčky: "Tak to prrr! Já jsem syn alfy a mám největší právo být alfou!" "Tak hele! To mě určil alfa následovníkem!" zaštěkal Alfík a vyskočil po něm. Jeho protivník si to samozřejmě nenechal líbit.

Rychlý mezi ně ihned skočil a odtrhl je od sebe. "Pokud chcete být někdo vůdce, klidně nás můžete vyzvat," řekl s klidem a vrátil se ke mě. Zabušila jsem ocasem do země a pokračovala: "Betu zvolíme později, podle zásluh a zkušeností. A uvidíme, kdo se stane omegou- Může to být kdokoliv z vás. I synové alfy!" sjela jsem přísným pohledem ty dva, kteří stále tiše vrčeli.

Začali jsme jíst. Samozřejmě já a můj druh jako první. Spokojeně jsem žvýkala libový kus masa. To, že budeme alfa párem bylo tak nějak jasné dopředu, pomyslela jsem si. Jsme tu jediní dospělý, ostatní nemají svá dospělácká jména a Pajda asi moc zkušeností v boji nemá...

Když jsme dojedli, a to tak, že jsme si olízali i zbytky krve z drápů, pustili se do hodování ostatní. Pozorně jsem je sledovala. Zatím co většina z nich se rvala o koloucha, Světluška s Pajdou v klidu jedli hraboše. Rváč se snažil ostatní odehnat, aby mohl jíst sám, jako by byl alfa, naopak Alfík ostatní zval pro blaho smečky. Ostatní se snažili prostě najíst.

Vyskočila jsem na kámen a lehla si na mech, co ho pokrýval. Byl ještě trochu vyhřátý. A pak mi to došlo. Už jsem pochopila, proč jsem stále nepotratila. V mých očích se rozjasnilo a zalilo mě teplo. V mém břiše se ozvalo kopnutí. A další. A nakonec bolest, kterou zažijí pouze budoucí matky.