Netrpělivě jsem ležela v noře vedle Rychlého. Neměla jsem co dělat a všude byl cítit stres všech vlků. Zrovna přiběhla omega a vyměnila zraněnému vlkovi obklad. "Jak je na tom?" zeptala jsem se pro jistotu zrzavé vlčice. "Už porodila druhé vlče," zavrtěla ocasem Bojovnice: "Tedy podle pachu. Ale podle slov Vychytralého, který jí tam přinesl nějaké byliny, jich bude ještě hodně. Alespoň čtyři." Pak popadla starý obklad a zmizela z nory. "Už se na ně těším," zavrtěl ocasem Rychlý: "Vlčata vždy povzbudí smečku k lepšímu životu!" Lehce jsem zavrtěla ocasem, ale pak se nejistě podívala na vchod od nory: "Jen doufám, že budou všechna v pořádku. A jestli jich bude tolik, tak sice bude víc budoucích členů, ale i více hladových krků..." "Netrap se tím, Udatná," olízl mi ucho: "Vše bude v pořádku!" Nejistě jsem přikývla. Hlodaly ve mě pochybnosti. "Přineseš něco malého k snědku?" pobídl mě hnědý vlk: "Z toho stresu mi trochu vyhládlo." "Ale vždyť  jsi před chvílí jedl," zasmála jsem se, ale přesto vstala a vyšla ven.

     Rozhlédla jsem se po táboře. Měsíční už v trávě vyšlapal pravidelné kolečko a stále pokračoval, Odvážný se bavil s Vychytralým. Když jsem šla ke zbytku úlovku, schválně jsem vybrala cestu blízko nory alfy a Mrštné. Cítila jsem tam nejvíce stresu, hlavně od Bojovného, ale Mrštná byla taky nervózní. Ale hlavně jsem tam cítila už tři slabé, ale nové pachy. Zavrtěla jsem ocasem a přiběhla ke kořisti. Vzala kus masa tak akorát pro nás dva.

     "Vychytralý! Ty už jsi u porodu jednou byl!" vyštěkl najednou černý vlk: "Máme problém, pojď sem!" Světle hnědý vlk něco zakňučel, ale pak tryskem zmizel v noře. Alfa přiklusal ke kořisti a taky kus utrhl. "Co se děje?" zeptala jsem se narychlo. "Mrštná teď porodila čtvrté vlče," zakňučel: "Ale to nedýchá. Vychytralý už u jednoho porodu byl a nastala stejná situace. Povedlo se mu vlče oživit. A maso nesu, aby se pak Mrštná najedla, je už těď vyčerpaná a vypadá to, že ještě bude rodit dál," vysvětlil hodně rychle a pak zmizel za Vychytralým.

     Stáhla jsem ocas mezi nohy a uši mi mírně poklesly. Se zakňučením jsem zmizela v mojí noře a dala maso před hnědého vlka. "Něco nového?" řekl s plnou pusou masa. "Jo," zakňučela jsem: "Mrštná porodila čtvrté vlče, které nedýchá. A nevím, zda se povede Vychytralému ho oživit." Rychlý spolkl svůj kus a olízl mi čenich: "No tak, neboj se! Vychytralý dokáže kdejaké věci. Určitě ho zachrání!" Lehce jsem zavrtěla ocasem, ale pak se u vchodu objevila Bojovnice: "Mám vám od alfy vyřídit, že můžete jít spát a nedělat si starosti." Pak zase odešla. Zavrtěla jsem ocasem ještě víc. "Takže přežilo!" zajásala jsem: "Jinak by alfa neříkal, že si nemáme dělat starosti!" Rychlý uznale přikývl a taky zavrtěl ocasem.

     Našla jsem nejpohodlnější mech co v noře byl a lehla si do klubíčka. Brzy na to se ke mě přitulil hnědý vlk a já jen zavrtěla ocasem. Po chvíli jsme už spali.

     Ráno jsem se probudila jako poslední. Když jsem vylezla, tak jsem zjistila jsem, že je skoro poledne. Jediný, koho jsem uviděla, byla Bojovnice, jak zrovna vynášela starý mech z doupěte Odvážného a Vychytralého. "Á, ty už jsi vzhůru?" upustila mech a zavrtěla ocasem. Přikývla jsem a přišla k ní: "Proč všichni odešli na lov a mě nechali spát? Proč mě nevzbudili?" "Prý je lepší, aby tu se mnou a Mrštnou byl ještě někdo. Prý se to bude střídat. A když jsi ještě spala, tak to je na tobě." Pak sebrala mech a vyrazila pro nový do lesa: "Prý máš hlídat tábor!" Přikývla jsem a začala chodit po kraji tábora.

     Když jsem prošla kolem nory alfy a Mrštné, zavrtěla jsem ocasem. Cítila jsem tam mnoho nových pachů. Smečka se značné rozrostla. Lehla jsem si před ní a pozorovala mrtvý tábor, jen od nory za mnou se ozvalo slabé štěknutí či omega přinesla nový mech a listí. Pak jsem ale uslyšela kroky.

     Sedla jsem si a otočila hlavu. Z nory vyšla znavená, ale šťastná šedá vlčice. Sedla si vedle mě a oddechla si. "Tak co vlčata?" zeptala jsem se okamžitě. "Čekala jsem, že se zeptáš," zasmála se: "Ale dobrý. To vlče, jak nedýchalo, Vychytralý včas oživil. Teď jich mám pět, a konečně usnuli" pousmála se. Zavrtěla jsem ocasem a nasála pach z nory. Ucítila jsem pět nových pachů a jeden od Mrštné. Pak ale ještě jeden, slaboučkej. "Ale tich nových pachů cítím šest," tázavě jsem se na ni podívala a obávala se nejhoršího. Nová matka si povzdechla a smutně sklopila uši. "Máš pravdu," zabodla pohled do země: "V noci se mi narodilo ještě jedno. Avšak bylo tak maličké a slabé... Pomalu menší než tvá tlapa. Chvíli po porodu zemřelo. Ale kdo ví, jestli by v divočině přežilo, bylo tak slaboučké..." povzdechla si: "Možná je to dobře, možná ho vlčí duchové nechtěli nechat trpět."

     "To bude dobré," olízla jsem jí soucitně ucho: "Ostatní určitě přežijí! Ty i tvůj druh jste silní. Oni budou taky." Mrštná trochu zavrtěla ocasem a pak se zamyslela: "Ven je před smečku pustí, tak za tři týdny*, teď jsou ještě moc malá." Chápavě jsem přikývla, ikdyž jsem je chtěla vidět hned.

     "Lovci se už  vrací!" vyštěkla zrzavá vlčice a Mrštná se na mě podívala blaženým pohledem. Chvíli na to, když jsme skupinku uviděly, nám však úsměvy opadli.

     Alfa nesl v tlamě jednoho králíka, Odvážný dva holuby a to... Bylo vše. Navíc se ještě mezi sebou hádali. "Já ti říkal, žes měl jít zprava!" vyštěkl naštvaný Odvážný na Měsíčního. "Ale tam by mě ten jelen nabral parohy! Musel jsem jít z boku!" vzdoroval. "Rychlýku, proč máš vlastně to jméno? I šnek by byl rychlejší než ty!" štěkl posměšně Vychytralý na tmavě hnědého vlka: "Já dělal to, co jsem měl! To tys dělal blbosti! Měli jsme tě nechat v táboře a probudit Udatnou!" "Nirru?! Ta by neulovila ani hraboše!" "Cos to řekl?!" zavrčel Rychlý a skočil po něm. Alfa pak začal něco štěkat snažíc se je uklidnit.

     Povzdechla jsem si. Kdyby se radši přestali hádat, uklidnili se a šli na lov znova...

*Nebojte, i já se na tu kapitolu těším, čas zrychlým

Zvládla jsem to už v sobotu! Jsem dobrá, překonala jsem se xd

S láskou Ester810