Probudila jsem se brzy ráno. Slunce už bylo sice skoro nad obzorem, ale všichni spali, až na Vychytralýho, ten kroužil kolem tábora. Vyšla jsem z nory a uviděla Mrštnou, jak se sluní v prvních paprscích. Vzala jsem jednoho králíka, co zbyl ze včera a šla k ní. "Dáš si?" zeptala jsem se a sama začala jíst. Březí vlčice přikývla a kus si odtrhla. "Myslela jsem, že tě alfa nepustí z nory," pousmála jsem se, když jsem trhala další maso. "Chci si užít poslední dny bez starostí," odpověděla jednoduše: "Brzy porodím a pak už nebudu mít klid." Chápavě jsem přikývla a dojedla zbytek masa.

      "Chtěla bys někdy taky vlčata?" zeptala se mě najednou Mrštná. Překvapeně jsem na ní pohlédla a přemýšlela, co říct: "No... Každá vlčice chce vlčata. To přiznávám. Ale teď ne..." Šedá vlčice se pousmála a pak zaujatě řekla: "A co ty a Rychlý?" "Jak to myslíš?" "Ty víš jak..." podezíravě se na mě podívala. Povzdechla jsem si: "No jo... Ale jo... Asi ho i trochu ráda mám..." zamumlala jsem s hlavou skloněnou. Vlčice spokojeně zavrtěla ocasem. Pak jsme si ale všimly, že z nor postupně všichni vylézají. Brzy na to se tu objevil i černý vlk.

      "Smečko, ke mě!" zavyl ze svého kamene. Všichni jsme se před něj posadili a vedle mě se objevil Rychlý. "Už teď půjdeme na lov. V táboře zůstane Mrštná, Vychytralý a omega, která se bude starat o své povinnosti. Nějaké otázky?" Všichni mlčeli, takže jsem šla na lov.

      Tiše jsem se plížila kapradím. Je jaro a příroda zase ožila. Blízko jsem cítila ostatní lovce, jak se taky plíží dopředu. Po chvíli jsme došli na malou louku, kde jsme uviděla pasoucího se bizona. Při pohledu na velké mohutné hnědé zvíře jsem si olízla tlamu. Bude těžké ho ulovit, ale bude to stát za to! Ostatní už budoucí kořist taky uviděli a černý vlk začal dávat němé rozkazy. Postupně jsme udělali kruh. Najednou alfa hlasitě zaštěkal a celá smečka se rozeběhla k osamělému bizonu. Já, Odvážný a Měsíční jsme začali hnát zvíře k Bojovnému a Rychlému. Ti, jakmile mu byli na dosah, mu skočili po krku. Ostatní jsme ho začali drápat do boků a nohou. Bránil se, musela jsem ho několikrát pustit, abych se vyhnula kopytu.

      Bizon už byl na pokraji sil. Krvácel z boků a nohy a Alfa už ho zranil i na krku. Poslední, co zvíře v obraně udělalo, bylo, že se ohnal rohy. A bohužel trefil.

      Tělo hnědého vlka odletělo několik metrů dál. Když jsem to uviděla, jako by se na chvíli zastavil čas. Nechala jsem bizona bizonem, oběhla ostatní a přiskočila k Rychlému. Na hrudníku mu tekla krev a měl tam roztrhnutou kůži, díky čemuž bylo vidět kousek masa. Natočila jsem jedno ucho ke smečce, když jsem uslyšela, jak kořist padá k zemi, ale hned na to hnědý vlk vykašlal krev. Začala jsem mu lízat ránu, abych ustálila krvácení. "Udatná..." zakašlal: "Nědělej si starosti..." "Nedělat si starosti?!" tiše jsem zavrčela: "Vždyť jsi zraněný! Musím tě dostat do tábora! Hned!"
     Několik metrů od nás se objevil zbytek lovců, jak táhnou velkou kořist. Nic neřekli a šli dál. Překvapeně jsem na ně pohlédla a otevřela tlamu, abych něco řekla, ale objevila se tu zase ta mlhová vlčice. Podívala se mi hluboko do očí a pomalu zavrtěla hlavou. Povzdechla jsem si. Nevím kdo je. Ale není reálná. Nic jako magie neexistuje, to se říká už malým vlčatům.

     Pomohla jsem Rychlému vstát a podpírala ho. Sice nekulhal, ale těžce dýchal. Museli jsme jít pomalu a několikrát zastavovat. Jako by byl tábor ještě daleko od nás.

     Když už jsme došli do tábora, hodovalo se. Všichni jedli a ani si nevšimli, že tu nejsme. "Počkej tady," zašeptala jsem Rychlému a doběhla ke smečce. Okamžitě jsem se zakousla do kořisti a utrhla pořádný kus. Odnesla jsem ho dál a společně s hnědým vlkem jsem začala jíst. V léčitelství se nevyznám, pomyslela jsem si, ale jídlo vždy dodá energii.  Brzy na to jsme maso snědli a dostatečně se nasytili. Podívala jsem se k místu, kde předtím jedli ostatní. Bojovnice dojídala kus masa a alfa bral kožešinu do nory. Ostatní se rozešli.

     Doprovodila jsem zraněného vlka do naší nory. Omega odvedla skvělou práci, mech byl měkký a čerstvý. "Lehni si, najdu někoho, kdo umí trochu léčit," zamumlala jsem mírně, ačkoliv jsem netušila, zda se v tom někdo vyzná. "Zkus Vychytralého," zachraptěl: "Ten ví snad všechno." Zamyšleně jsem přikývla a vyšla z nory. Ten nebude rád, že mě uvidí... pomyslela jsem si, ale přesto jsem k němu zamířila. 

      Opatrně jsem vstoupila do nory. Mech zde nebyl tak měkký a byl zde cítit pach nemoci od Odvážného. "Vychytralý?" zamumlala jsem na světle hnědého vlka: "Vyznáš se v léčitelství?" "A proč jako?" "Rychlý se zranil při lovu. Je to na hrudi a nevypadá to nejlépe." Vlk konečně vstal a oklepal se. Pak ale zvrčel: "Proč bych se měl starat o tvého miláčka?! Zchlaďte ránu ve vodě a pak ať je v klidu. Ale nezapomeň!" podíval se mi do očí: "Říkám to jen proto, že je členem smečky!"

      Se staženým ocasem jsem vyšla z nory. To je na mě furt naštvaný? Nicméně jsem dovedla Rychlého k řece Ryb. "Proč je to tak studené, když je jaro?!" zaprotestoval zraněný vlk, když do vody strčil tlapu. Protočila jsem oči a jednoduše ho tam schodila. Začal sebou máchat ze strany na stranu, ale stejně si nakonec stoupl, protože vodu mu byla po hruď. "Nějak jsem tě tam musela dostat," šibalsky jsem se usmála. Ten mi na oplátku věnoval naštvaný pohled, ale přesto ránu zchladil. Pak jsem utrhla trs dlouhé trávy a namočila ji do vody na schlazení v noře. "Pojď," zamumlala jsem. Hnědý vlk šťastně zavrtěl ocasem a vyskočil z nory. Do tábora jsme šli rychleji, očividně se těšil do teplého pelechu.

     V noře si Rychlý lehnul na bok a já mu dala obklad na hruď. Pak jsem zavolala omegu. "Bojovnice, potřebuji, abys pravidelně měnila obklad Rychlému jako úděl omegy. Jasné?" Zrzavá vlčice přikývla, ale v tom jsme uslyšeli polestné zavytí Mrštné. "Zůstaň tady!" poručila jsem hnědému vlkovi a pak hned s vyběhla z nory s omegou v patách. Alfa zrovna mizel v jeho noře za družkou, Vychytralý trhal podivné byliny a Odvážný s Měsíčním chodili netrpělivě sem a tam. "Co se děje?!" zeptala jsem se nejistě všech. Odpověď jsem dostala od šedého vlka s bílou hrudí: "To Mrštná..." řekl netrpělivě: "Právě začala rodit!"

Zdar, tak jsem tu zas *jej*. Pokračovala bych, ale už teď jsem překročila limit.

Jo a #EsterPondělí

Ups...

S láskou Ester810