Už je to pár dní od doby, co jsem já a Moon, neboli Měsíční, dostali nová jména. Mám pocit, že nás smečka začíná ještě více přijímat. Jsem za to šťastná. Mrštná už má velké břicho, brzy porodí. Na lovy už nechodí a drží se u své nory. Pro jistotu, aby mohla mít klid.

      Tiše jsem se plížila ke stádu sobů. Byli jsme čtyří. Vedle mě tiše našlapoval Bojovný, z druhé strany šel Odvážný s Vychytralým. Měsíční s Rychlým zůstali s Mrštnou. Vyhlédli jsme si zraněnou samici. Tenhle lov jsem vedla já, poprvé. Nechtěla jsem zklamat a zkazit si reputaci.
     Byli jsme už blízko. Zahlédla jsem Odvážného, jak mě pozoruje. Zavrtěla jsem ocasem a šedý vlk přikývl. Pak se štěkotem vyrazil s omegou po boku. Sobi se lekli a začali utíkat. Problém byl, že vyhlédnutá samice se ztratila v davu. Překvapeně, ale i smutně jsem se koukla na vlky. Avšak neztratili hlavu a začali před sebou hnát mladého samce. To bude oříšek.

     Když byla budoucí kořist oddělená od stáda, vyběhli jsme na pomoc. Vlci se dle plánu vrhli na bok a zadní nohy, já na krk. Povedlo se mi zakousnout za hrdlo, avšak mimo tepnu,  takže tím pádem jsem zvíře neusmrtila. Avšak na to jsem taky myslela. Při plánování jsem jim rozkázala, že pokud zvíře neschodíme, poženeme ho do řeky. To taky začali dělat. Sob už měl poraněnou nohu a trochu kulhal, byli jsme mu v patách.

     Když jsme přiběhli k řece, zvíře se pokusilo vodu přeskočit, avšak marně. Spadlo do ní a pak už bylo lehké se dostat ke krku a udělat smrtící tah. Voda okolo se změnila na rudou barvu, která ale brzo odteče. Beze slova jsme soba popadli za krk a hřbet a začali táhnout k táboru.

     Jakmile jsme přišli, hned mě uvítal hnědý vlk, který zuřivě vrtěl ocasem. "Co tolik radosti?" zasmála jsem se a taky zavrtěla ocasem. "Konečně jste zpět! Byla tu hrozná nuda..." zakňučel a podíval se k jedné z nor: "Mrštná pořád leží a chce být v klidu a Měsíční kouká na nebe, jako by chtěl vyvolat Měsíční vlčici..." Přikývla jsem, osobně bych se taky nudila. "Jdeme se najíst?" "Co jiného nám zbývá?" zachichotala jsem se a vyšli jsme ke zbytku smečky. No, už začali jíst. Alfa běžel s velkým kusem masa k noře jeho družky, ale ostatní doslova žrali jako o život. Povzdechla jsem si, jak mám něco z toho získat? A to jsem lov vedla!

     "Počkej tu!" štěkl Rychlý a vyběhl ke kořisti. Už kulhal jen trochu, noha se mu skoro zahojila. Za chvíli vyběhl z hloučku a položil ke mě skoro celý bok. Byl odřený, zhluboka dýchal a na přední pacce mu tekl malý pramínek krve. Musel se o to skoro porvat, vzal velký kus.

     Spokojeně jsem se pousmála. "Začni," zavrtěl ocasem vlk předemnou a já se uchechtla a zakousla se do kusu kořisti, hned na to i Rychlý. Maso bylo jemné, dobré a čerstvé. Lov se povedl. Byla jsem dostatečně nasycená a vlk vedle mě ještě dojídal zbytek. Na místě, kde byl předtím hlouček už zbyli jen kosti a trochu krve. Rozhodně měli hlad.

     "Smečko, ke mě!" zaštěkal černý vlk na placatém kameni. Všichni jsme postupně přiběhli k němu.  "Mám pro vás pár věcí. Zaprvé, děkuji Udatné za velení při úspěšném lovu," podíval se na mě a vlci okolo začali bušit ocasem do země. "Zadruhé, mám tu pár pravidel k příštímu jezení kořisti," přejel nás přísně pohledem: "Všiml jsem si, že to byl docela masakr, měli jste hlad. Ale co je moc, to je příliš. Takže už od zítra platí, že jako první jím já a pak Mrštná. Až bude mít vlčata, budu jí jídlo nosit. Pak bude jíst ten, kdo vedl lov, pak zbytek a omega naposled. Vše jasné?" než stačil kdokoliv protestovat, seskočil z kamene a zamířil s Mrštnou do jejich společné nory. Povzdechla jsem si. "Budu si muset vyhrabat vlastní noru," zamumlala jsem si pro sebe, ikdyž to asi slyšel Rychlý. Ale bylo teplo a proto jsem se šla slunit, udělám to večer.

     Nejspíše jsem usnula, nicméně mě probudil štěkot Měsíčního: "Nirro! Nirro!" oslovil mě mým starým jménem. Pohlédla jsem na nebe, už se stmívalo. "Co se děje, Moone?" oplatila jsem mu stejnou mincí a nazvala ho taky jeho starým jménem. "Pojď se mnou! Je to důležité!" pak se kouknul na hnědého vlka, který se blížil k nám a pak zase na mě: "Ale jen ty!" upřesnil. Povzdechla jsem si, vstala a vybehla za ním směrem k horám Nesmrtelným.

     Když jsme přeběhli hranice, zpomalili jsem. "Kam mě to sakra vedeš? Není správné překračovat hranice!" štěkla jsem ostře, ale šedý vlk mě hned utišil. "Za chvíli jsme tam," ujistil mě a my pokračovali.

     Po chvíli jsem cítila slabé pachy psí smečky, byli mi povědomé. Až jsme přišli k malému útesu, pod kterým byl tábor. Začala jsem poznávat některé psy, kteří tam leželi nebo běhali. Bylo to neuvěřitelné. Našli jsme naši starou smečku! Najednou jsem za námi uslyšeli vrčení. Otočila jsem se společně s Měsíčním a tam stála... "Sestro!" vyštěkl tiše šedý vlk a přitulil se k zrzavé vlčici. "Bojovnice!" řekla jsem překvapeně, ikdyž bych jí tu měla čekat. "Vy máte smečku?" řekla nejistě vlčice, když od nás ucítila pach. Přikývli jsme. "Vemte mě sebou. Prosím! Ať je to jaká koliv smečka. Furt lepší než s tím tyranem! A pokud nesvolíte, udělám poplach..." zakňučela. Pozorně jsem si jí prohlédla. Byla vyhublá a jizvy po těle. Přikývla jsem, věděla jsem, že bude její bratr souhlasit. "Tak pojďme, než vás najdou!"

     Beze slova jsme utíkali ke hranicím naší smečky. Až na našem území jsme spomalili do kroku. "Co se změnilo?" zeptal se zvědavě bratr sestry. "Hodně," povzdechla si. "Všichni vlci ze smečky kromě mě odešli..." v očích Měsíčního se objevil stesk. "Stala se z nás psí smečka, jen já byla vlk. Byla jsem utlačovaná a málem jsem se stala omegou. Krvavý Stín zabil za trest několik členů. Flek odmítal poslouchat=byl zabit. Rebel měl bez povolení štěňata s Aurou=byl zabit. Aura naštěstí ne. Kieře přežili jen dvě štěňata. Sameček bez tlapy a silná fenka. Šíp s Lunou také odešli. Smečka se zmenšila. Ale hlavně..." v očích se jí zablýsklo: "beta má s Krvavým čtyři silná štěňata."

     Tiše jsem zavrčela. Pak jsme však přišli do tábora. Ve zkratce jsme vysvětlili Bojovnému, co se děje a ten nás poslal spát, pak ale dál mluvil s Bojovnicí. Měsíční zmizel v noře za Odvážným s Vychytralým. Povzdechla jsem si, vlastně nemám noru! Začala jsem si jí hrabat.

     "Nech to, Udatná," pověděl najednou mile Rychlý: "pojď spát ke mě, je tam místa dost!" Nakonec jsem se usmála a přemístila se k němu do nory a usnula. Ani mi to nevadilo.

Pořád je neděle! Sice skoro deset, ale je! Takže jsem limit splnila xD

Nicméně, použiju nyní nápad od DarowWolf

Budu dělat ask! Můžete se ptát na jakékoliv normální otázky kohokoliv ze smečky, ať té, ve které je Udatná (včetně jí) nebo smečky Krvavého. Také můžete toho, kdo ze smečky odešel a NENÍ MRTVÝ.

Asku bude místo jedné kapitoly a uskuteční se pouze, když bude více jak deset otázek.

A omlouvám se za případné chyby, píši to večer.

S láskou Ester810