"Běž," zašeptala jsem mu, když jsem ucítila, že tu je ještě někdo. Z lesa se pak vynořil rotvailer. Tesák se okamžitě otočil a pádil do lesa, přičemž já už varovně zavyla, a to jak na psy, tak i na mojí smečku. Vedle mě se okamžitě objevil alfa a Mrštná a začali jsme štěkat. Hnědý pes zaštěkal ústup, očividně, tu byli jen oni dva a Tesák, který už někam zmizel. Za chvíli se vytratili a zbylí psi a u nás se objevil i zbytek smečky.

"Jsi v pořádku?" zavrtěl ocasem Rychlý. "Jasně, nepřiblížili se ke mě," přikývla jsem hlavou a pohlédla na Vychytralýho, který zrovna otevřel tlamu. "Měli bychom jít," zamumlal světle hnědý vlk: "Určitě se vrátí s celou smečkou a budou nás chtít zakousnout ve spánku." Tiše jsem zavrčela, co mi to jen připomíná? "Omega má pravdu," zamumlal Moon a Vychytralý se na něj ostře podíval. Byl sice omega, ale přesto se bral vážně. "A možná bychom mohli udělat... Tamto, alfo," nabídl Odvážný, zatím co se drbal za uchem. "Souhlasím s bratrem," oznámila Mrštná. Překvapeně jsem se na ně podívala. Co mají na mysli? Než jsem však stihla cokoliv říct, předhonil mě Bojovný: "Dobře, všichmi máte pravdu. Teď půjdeme dál a uvidíme, co přinese čas..." uzavřel dohodu a všichni souhlasili.

Šli jsme asi dva týdny. Jednoduše jsme lovili, co to šlo. Nezdálo se mi, že bychom šli náhodně, spíše naopak, jako by byl směr daný. Mrštné rostlo břicho, je březí. Pokud vím dobře, tak s Bojovným. Začíná jaro. Sníh roztává a příroda se začíná více oživovat*.

"Vychytralý, běž napřed," rozkázal černý vlk omeze a ten zmizel v lese před námi, ke kterému jsme mířili. Pak alfa přišel ke mě a nejistě si mě prohlédl. "Víš Nirro..." začal, ale v jeho hlase byla slyšet nejistota. Popobídla jsem ho, ať pokračuje. "No... Čekáš na jaře..." "Co čekám?" "Vlčata...?" řekl téměř neslyšně. Vyjeveně jsem se na něj: "Ne, nejsem březí? A kdo by tu měl být, podle tebe, můj druh?" "No..." podíval se nejistě na hnědého vlka, který ještě trochu pokulhával. "Ne," zavrtěla jsem hlavou: "S Rychlým nejsme v páru. To, že jsem mu pomáhala a že jsme přátelé neznamená, že druhové," zamumlala jsem. "Dobře," přikývl rychle a zavolal Moona. "Poslyšte... Za chvíli dorazíme na naše staré území. Přes zimu jsme ho opustili. Pokud tam bude jiná smečka, bude boj. Území je dobré a hojné na potravu." Moon radostně vyštěkl, musel být rád, že už se nebude cestovat.

Najednou přiběhl zpět Vychytralý a podal hlášení: "Alfo, za lesem už budeme na našem starém území!" "Už? Netušil jsem, že tohle už je les Bílého jelena." "Je, a navíc území je opuštěné, přes to jsem však cítil mnoho kořisti. Akorát se poblíž potuluje nějaká smečka psů. Je jich celkem dost, ale území nám nezabrali a když tak jim pohrozíme... Mám pravdu?" Alfa vlk jen přikývl a Vychytralý hrdě a spokojeně doklusal k Rychlému.

"Alfo, kdy půjdeme lovit?" ozval se najednou Odvážný a přišel blíže k nám. Všichni mluvíme za pochodu. "Brzy budeme na našem starém území a až se tam trochu zabydlíme, půjdeme. Proč?" "No..." odmlčel se: "Poslední dobou jsem pořád unavený a jídlo mi energii vrací. Většinou," odpověděl jednoduše. Pořádně jsem si ho prohlédla. Všimla jsem si toho už dříve, ale teď je to vědět více. Od ucha, kde měl kousanec, se mu postupně rozrůstá divná vyrážka a vypadává srst. Nejspíše ho musel kousnou ten nemocný pes, když jsme bojovali na bojišti s domácími.

Po asi hodině chůzí lesa jsme konečně došli na prostornou louku, kde je jezero, ke kterému jsme si lehli. Také tam byla řeka. Okamžitě jsme si všichni lehli do půlkruhu a odpočívali, přičemž černý vlk seděl veprostřed. "Milá smečko," přejel nás všechny pohledem: "Vrátili jsme se na naše staré území. Pokusíme se ulovit nějakou větší kořist a pokud se to povede, tak..." podíval se na mě a Moona: "Uděláme tamto," řekl nakonec. Všichni začali povzbudivě štěkat či vrtět ocasy. Jen já a Moon tupě zírala. Co sakra myslí? "Nicméně," přerušil je alfa: "Nirra a Moon lovit nebudou." Překvapeně jsem se na něj podívala. Proč? "Toto území neznají. Budeme jim muset ukázat, kam až zasahuje a rovnou ho označkujou. Půjde s nimi Rychlý, protože ještě nemá úplně zahojenou packu, tak aby ji nenamáhal. Nějaké otázky?" Všichni mlčeli, a tak se smečka zvedla a zamířila do lesa, zatím co já s Rychlým jsme přišli k Moonovi.

Hnědý vlk okamžitě vyrazil a mi za ním. Chodili jsme po hranicích smečky a mezitím sledovali okolí a poslouchali průvodce.

(Omlouvám se, že je to pomocí obrázků, ale z mého výkladu byste to nepochopili. Někde je ještě sníh)

U hor Nesmrtelných jsem ucítila povědomí pach. Avšak jsem to nechala být. Když jsem se ale znovu otočila, uviděla jsem v dáli onu záhadnou mlhovou vlčici. "Já... Jsem za chvíli spátky, počkejte tu," řekla jsem rychle a utíkala ke stvoření. Čím víc jsem se přibližovala, tim víc se rozplývala, až zmizela. Překvapeně jsem zamrkala... Co to? Nicméně jsem se vrátila.

Když jsme se vrátili, už byla v nově založeném táboře zbytek smečky a jedli. Okamžitě jsme se přidali. Ulovili jedno mládě soba. Po chvíli jsme ho celé snědli a všichni jsme byli nasycení. Začali jsme výt k vlčím bohům, dlouho jsme to nedělali. Moon byl opět asi nejvíce slyšet, ale nahlas vyla celá smečka. Měla jsem pocit, že z dálky slyším i jiné vytí, ale neřešila jsem to.

"Drahá smečko," projel nás pohledem alfa a pak vzhlédl k nebi: "Dnes je obloha čistá a Měsíční vlčice celá. Myslím si, že je čas..." podíval se na mě a Moona: "Vybrat našim, nedávno přidaným, členům pravá jména!" Všichni začali radostně štěkat, především hnědý vlk.

Až teď jsem si všimla, že z kořisti stáhli část srsti. Položili ho na plochý kámen, který přisunuli. Sedla jsem si na něj a vedle mě mladý šedý vlk se skvrnou na hrudi. Připadala jsem si jako malé vlče.

"Smečko, jakého jména je hoden Moon?" vyslovil otázku alfa a vlk vedle mě se překvapeně podíval. Tohle asi nečekal, myslel si, že si zvolí své nové jméno sám. Chvíli bylo ticho, jen Odvážný s Mrštnou si šeptali. Pak se ale ozval Vychytralý: "Myslím, že jeho správné jméno je Měsíční! Všichni jsme si určitě všimli, že má velký vztah k Měsíční vlčici!" Smečkou to spokojeně zašumělo. "Všichni souhlasí. Od teď nejsi Moon, ale Měsíční!" Vlk se spokojeně pousmál.

"A teď, jakého jména je hodna Nirra?" projel pohledem smečku černý vlk. Nikdo se ani nenadál a Rychlý okamžitě vykřikl: "Udatná!" Pak se trochu ztišil, ale přesto pokračoval: "V bojích i lovech běží většinou jako první. Moc se nebojí, stejně jako Odvážný. Stála u mě, když jsem byl postřelený. Udatná je její pravé jméno." Černý alfa vlk se zamyslel a pak přikývl. Podíval se na mě a šedého vlka. "Vítejte ve smečce, Měsíční a Udatná!"

*Nechtěla jsem mít knížku jen v zimě, takže jsem trochu zrychlila čas

Tak jsem tu. Omlouvám se, že nebyla kapitola o víkendu, ale byla jsem v Praze a neměla čas. Za to jsem sem dala to pojmenování, což mělo být v příští kapitole. A trochu přetáhla limit.

A přece jen, Kovy občas vydá taky Kovypondělí xD

S láskou Ester810