"Jsou tu lišky!" vyštěkl z ničeho nic Vychytralý. Okamžitě sem zavětřila a opravdu, do nosu mě najednou udeřil štiplavý pach. Alfa zastavil a tiše zavrčel, to už však zezadu na Odvážného vyskočilo malé zrzavé zvíře. Vlk bolestně zakníkl a ohnal se po ní. "Jdeme!" štěkla jsem a okamžitě skočila do hloučku tří lišek. Bylo jich dohromady pět, ale dvě se vrhly Odvážného. U jedné se mi hned povedlo, že se mé tesáky dostaly na její krk a já skousla a mrtvé tělo odhodila. To už na mém boku byli další dvě, ale přiběhl Rychlý a strhl je ze mě. Bojovný a Moon pomohl Odvážnému a zbyli jen dvě lišky, které hned zmizely. "Tak to bylo divný..." řekla Mrštná. "Přišly, zaútočily a pak zmizely," zavrtěl hlavou Vychytralý a pak dodal: "Ale jen dvě." "Musíme jít. Je třeba něco ulovit a brzy bude tma," rozhodl černý vlk.

Rychle jsem běžela vedle zbytku smečky. Zrovna jsme hnali osamoceného losa, který už měl zraněnou nohu. Přesto běžel ale dost rychle. Hnali jsme ho k blízké řece a když do ní skočil, byla už hračka ho zakousnout, protože voda mu bránila v postupu. Po krku jsem se vrhla jako první já, nebála jsem se jeho parohů, ikdyž je měl velké. Když sebou přestal škubat, vytáhli jsme ho z vody a protože už byla skoro noc, okamžitě jsme ho začali jíst. Alfa první, pak ostatní najednou.

Sesedali jsme si do kruhu kolem zbytku kořisti a pak opět začali výt. Znovu jsme děkovali vlčím bohům za kořist. Moona jsem slyšela ze všech nejvíc, jako vždy. Vyl hlavně k Měsíčnímu vlkovi. Já k vlkovi zimy, aby nám dopřál stále dobrou kořist. Pak jsem šli ma malé mýtině spát, každý byl od někoho maximálně skok.

Uprostřet noci mi začala být zima a nejistě jsem se třásla. Začala sněhová vánise a i přes můj kožich se mi ledový vítr zaryl do kůže. Pak jsem ale u sebe ucítila něčí tělo, jak mě zahřává. Myslela jsem, že je to Moon nebo Mrštná, tak jsem spokojeně usnula.

Když jsem se ráno probudila, cítila jsem chlad. Na mě byla vrstva sněhu. Zvedla jsem se a otřepala. Až těď jsem si všimla, že vedle mě leží tělo hnědého vlka. Překvapeně jsem zamrkala, nečekala jsem, že mě uprostřet noci zahřeje on. Rychlý ale stále spal, tak jsem se rozhlédla po malé mýtině, kde jsme přenocovali. Všichni spali, až na šedou vlčici, která poklidně seděla a hleděla na hory, kde vycházelo slunce. Opatrně jsem si sedla vedle ní. "Krásný výhled, co?" zeptala se najednou. Přikývla jsem, nebe zářila různými odstíny oranžové. "Nevíš, kam dneska vyrazíme?" zeptala jsem se nejistě. "O tom rozhoduje alfa, až se probudí, zdělí to," odpověděla jednoduše.

Po nějaké chvíli postupně všichni vstali. "Smečko, ke mě!" štěkl na svolání černý vlk a mi k němu přišli. "Je čas vyrazit dál. Sníme zbytek losa a jde se." Okamžitě jsme se na mrtvé zvíře vrhli. Už z něj moc nezbylo a já se chtěla najíst, stejně jako ostatní. Povedlo se mi utrhnout kus masa, který jsem si odnesla a v klidu snědla. Po chvíli jsme vyrazili dál.

Nešli jsme moc uspořádaně. Museli jsme nalovit potravu na večer a necítili jsme žádné velké zvíře. Moc se mi nedařilo, protože sněhu přes napadalo dost a bylo těžké najít nějaké stopy, protože ty ze včera už nebyli vidět. Tlapy nám nejdříve trochu zapadávali, ale pak jsme si zvykli a chodilo se nám lépe.

Konečně jsem ucítila pach nějakého hlodavce. Našla jsem malý otvor ve sněhu a cítila jsem čerstvý pach. Bude to nějaký hlodavec, ale nejsem si jistá, jaký. Sníh byl tady poněkud tvrdčí a, dalo by se říct, ušlapanější. Začala jsem na ten sníh skákat a dupat, snažíc se dostat hlodavce ven. Po chvíli opravdu vyběhlo malé hnědé tělíško s černým ornamentem. Poznala jsem to, byl to lumík. Byl buclatý, musel mít zásoby. Překvapeně na mě koukal, místo toho, aby začal utíkat. Proto jsem po něm okamžitě skočila a zakousla ho. Bylo to jednoduché, nestačil zareagovat včas.

Trochu zahanběně jsem došla ke zbytku smečky, předpokládala jsem, že budu mít nejmenší kořist. K mému překvapení jsem ale nebyla jediná, co měl malého hlodavce. Dohromady jsme měli bílého zajíce, dvě veverky, myš a lumíka. Cestou se podařilo Mrštné chytit v řece větší rybu.

Když nastal večer, při jídle nás alfa upozornil: "Smečko, byl jsem trochu napřed a mám důležitou zprávu. Asi padesát skoků od tuď jsem objevil lidskou vesnici," zavrčel a já se nejistě podívala na Moona. "Teď tam nebude nikdo chodit. Ráno půjdeme okolo a zjistíme, zda tam není nějaká možnost lovu, například ovce či krávy. Musíme být velmi opatrní!" "Alfo, je to bezpečné? Jsou tam lidé a určitě mají zbraně!" ozval se nesouhlasně Vychytralý. Podívala jsem se na světle hnědého vlka, to, co říkal, dávalo smysl. "Jak jsem řekl, budeme o-pa-tr-ní. Nehodlám riskovat život někoho ze smečky, ale tam můžeme ulovit dobrou kořist. Často tam mají slepice či husy, ale při štěstí ulovíme tele." To už nikdo nic nenamítal a my se odebrali spát.

Noc byla bezesná. Od té doby, co jsem v nějaké smečce, sny skoro nemám.

Ráno mě probudil Rychlý tím, že do mě šťouchal čumákem. Jednou se dotkl toho mého a já myslela, že ho zakousnu, zdálo se mi to jako polibek. Vyrazili jsem celá smečka směrem, který určoval alfa. Po chvíli se před námi ukázalo lidské obydlí. Tiše jsem zavrčela, s lidmi jsem se setkala jen párkrát a přesto je nemám ráda. Černý vlk se začal plížit a mi ho napodobili. Obešli jsme celou vesnici a pak, na jedné zahradě u kraje, jsme uviděli asi tucet slepic. Odvážný si olízl tlamu a Mrštná zavrtěla ocasem. Alfa jako na pokyn se vydal k zahradě. Začal prohrabávat s Rychlým díru pod plotem, a když byla dostatečně velká, oba dva prolezli a já za nimi, Mrštná, Moon a Vychytralý zůstali strážit.

Okamžitě jsem začala nahnávat slepice k vlkům a ti se je zkusili zakousnout. Docela se to povedlo. Měli jsme dohromady pět slepic. Vzali jsme je do tlamy, abychom je dali za plot a mohli ulovit další, ale objevil se tam velký německý ovčák, který na nás překvapeně hleděl, ale pak zaštěkal: "Co tu děláte? To jsou naše slepice!" Avšak nešel bojovat, proti smečce vlků by neměl šanci. Místo toho nás vyzval: "Zítra, až bude Slunce uprostřet oblohy, se domácí střetnou s vámi na louce za vesnicí, ať se ukáže, kdo je silnější! Přijímáte, srabi?!" Mrštná chtěla něco říct, ale předběhl jí Bojovný: "Jistě že ano! Ať se ukáže, že vlci jsem nejlepší!"

Tak, je to tady. Další pokračování Nirry!