O měsíc později

Neklidně jsem vstala a vyšla z nory. Velké břicho má táhlo dolů, ale já se přesto držela na všech čtyřech. Je to už přes dva měsíce, brzy porodím, pomyslela jsem si. Je to teď nebezpečná doba, jelikož nemohu jít na lov, abych se nezranila. A Rychlý se ode mne ani nehne, jen teď ještě spí.

"Ahoj Udatná, co vlčata?" vyštěkla radostně Průzkumnice, která ke mě přiběhla a vrtěla ocasem. Zasmála jsem se. "Je to dobré. Za několik dní porodím," olízla jsem jí ouško. Už jí bude půl roku, hrozně to utíká. Vlčata už smí jít sami ven, ale jen v táboře a k řece. Tu od lesa přiběhl udýchaně Měsíční s vystrašeným výrazem a vlezl rychle do nory alfy. Chvíli nic, ale pak z ní vyběhl Bojovný a začal svolávat úplně všechny, ačkoliv půlka táboru spala.

Černý vlk vyskočil na kámen a zkontroloval, zda jsou tu všichni. Většina z nich byla unavená a překvapená. "Smečko," zavrčel: "Měsíční obcházel hranice teritoria. Potkal tam pach smečky cizích vlků, už prý i na území. Teď se stáhly, ale pach je čerstvý." Překvapeně jsem na ně pohlédla. "A ještě něco," zavrčel Měsíční: "Potkal jsem tam vlčici, musela být z té smečky. Zaútočil jsem, jelikož byla na našem území. Povedlo se mi z ní dostat, že dnes večer chtějí na nás zaútočit. Možná o neudělají- když to víme." Nasucho jsem polkla a podívala se na to břicho. To snad ne... Ostatní členi taky vypadali udiveně a Vychytralý pozorně poslouchal.

"Ale pokud zaútočí, musíme být připraveni. Ze včera naštěstí zůstala ještě celá sobice- o jídlo je postaráno. Ale musíme vyřešit bojové postavení," přejel nás pohledem a zamyslel se: "V první řadě bude Rychlý, Mrštná a já, přičemž budu uprostřed. Budeme mít mezi sebou mezery. V nich, ale kousek za námi, bude Odvážný, Měsíční a Vychytralý. Na konci bude Udatná a omega. Otázky?" "Kde budeme my?" řekla nejistě Průzkumnice. Mrštná pohlédla na potomky: "Schováme vás před bojem." "Ale mami! Jsme dost velcí na bojování!" zaprotestoval Vrtík. "Žádné ale!" nakrčila čumák: "Nic se vám nesmí stát. Jste pokračovatelé smečky." Vlče poraženecky stáhlo ocas. "Rozchod! A beto, pojď s námi," rozhodl alfa. Nejistě jsem přikývla. Rychlý chtěl jít s námi, ale alfa to nedovolil.

Došla jsem s alfa párem do lesa Věčné zvěře, kde se už protínal s neprostupným svahem. Zastavili jsme u velkého starého jehličnatého stromu. U jeho mohutných kořenů byly vyhrabané dvě velké nory. "Udatná, musíme si promluvit o té bitvě," povzdechla si šedá vlčice. Napnula jsem ucho. "Dobře víš, že jsi březí a brzy porodíš. Dávej na sebe pozor a nepouštěj se moc do boje. Nechceš o ně přijít, ne?" Zavrtěla jsem hlavou. "Tady do těch nor schováme vlčata," ukázal alfa ke kořenům: "Ale chceme to říct jen tobě- kdyby bylo těch vlků moc a prohráli bychom, mohli by jednoho z nás zajat a zjistit, kde jsou schovaná." "A proč to teda říkáte mě?" naklonila jsem hlavu,  i když někde uvnitř mě jsem to věděla. "My víme, že jsi slyšela tu legendu," mrskla ocasem Mrštná: "A bojíme se, že se vyplní. Přece jen, jsi březí a brzy po boji bys měla porodit. Máš druha, který je hnědý. Máme tu vlčata, která schováme. A jsi podobná Statečná." Ve mě hrklo. Pak jsem pomalu řekla: "Vždyť nemám jizvu..." "Ale k té můžeš přijít při boji," řekl rázně Bojovný. "Ale... Ale..." koktala jsem. To-snad-ne! Já nechci být tou důležitou v rodu! Chci mít jen šťastnou smečku! "Je to jen báchorka, legenda!" vyhrkla jsem. "Nikdy nevíš," zavrtěla hlavou vlčice: "Vše napovídá zatím tomu, že ne. Dávej pak pozor na svého druha, víš, že má pak zemřít." Nakrčila jsem čumák: "To tomu věříte? To chcete napochodovat do boje s myšlenkou, že zemřete a nesnažit se?!" "Kdo říká, že se nebudeme snažit?!" zavrčel černý vlk: "Jen nevíme, zda se legenda vyplní." Povzdychla jsem si a poddala jsem se: "Dobře. Kudy mám pak vlčata vést?" "Přes Neprostupný svah. Když půjdeš tady od nor přímo ke svahu, bude tam stará vyšlapaná cesta. Asi jediný způsob, jak se přes něj dostat. Ale dej pozor- jeden špatný krok může znamenat pád!" V rychlosti jsem přikývla.

Ještě jsme probrali pár věcí a vrátili se do tábora odpoledne. "Smečko! Protože večer je možné, že bude boj, jde se jíst hned!" vyštěkl alfa. Omega poslušně přitáhla kořist. Sedli jsme se do kruhu. Jakožto beta jsem jedla hned po alfa páru a vybrala si nejlepší kus. I Bojovnice se dobře najedla a z kořisti nic nezbylo. Měli jsme plná břicha a proto jsem si šla lehnout s Rychlým do nory a odpočinout si.

Ven nás vyhnalo k večeru vytí alfy. "Omega byla na průzkumu. Smečka se opravdu blíží, jsou tu do pěti minut. Mají prý tak pět členů. Do formace!" rozhodl a my se hnedka seskupili. "Kde je Vychytralý?" zeptal se překvapeně Odvážný, když místo vedle něho bylo volné. "Potkala jsem ho, když jsem se vracela. Prý to jde ještě prozkoumat. Chtěla jsem mu to rozmluvit, ale nedal se," zakňučela zrzavá vlčice. Pak si ale stoupla vedle mě, protože jsme slyšeli dusot tlap. Rozhlédla jsem se- vlčata už musela být schovaná v lese.

Z lesa vyběhla smečka vlků* a doběhla k nám, zastavila se tak pět metrů od nás. Prohlédla jsem si je- velký šedý vlk a menší vlčice téže barvy. Pak tři zrzavý s tmavým hřbetem a bílým břichem a tlapami. To byli dvě vlčice a vlk. Následně ještě jeden šedý urostlý samec s nažloutlým břichem. "Co tu chcete?!" zavrčel Bojovný: "Území?!" "To možná tady," ušklíbl se šedivý mohutný vlk, který měl břicho světlejší: "Ale hlavně krev a smrt. Smrt vás všech. Ale nebojte se- když se pokusíte bojovat, alespoň vás, takové odvážlivce, pohřbíme." Nasucho jsem polkla. Legenda se možná stane skutečností... Náš alfa si je prohlídl a pak se koukl na šedého vlka- pravděpodobně alfu: "Je nás osm. Vás šest. Máme přesilu- doporučuji vám, aby jste se hned vzdali a zmizeli." Cizí alfa se zasmál: "Musím vás upozornit na jednu věc- je nás víc!" Pak něco štěkl a z kopce nad naším táborem seběhla psí smečka a zastavila se u cizích vlků. Překvapeně jsem na ně pohlédla. Byli to všichni z naší bývalé smečky, co zůstali. Lépe řečeno- Trn, Aura s třemi půlročními štěňaty, Kiera se dvěma, co měli tak rok, Shadow. A pak má bývalá beta, která u sebe měla čtyři černá štěňata a vedle ní Krvavý stín. V duchu se mi odehrála věta z legendy: Prý jednou smečku napadne jiná smečka, spojená ještě se psi. Mají všechny zabít a tím zničit nás rod.

*Nahoře na obrázku je ta cizí vlčí smečka

Hah, a je to venku! Další kapitola bude kolem deváté, ale snad i dřív. Nejdéle v půl desáté.

S láskou Ester810