Do literální soutěže (konečně)
Porotce: NatyNovak
Téma: rozvod a jak to berou děti
Ahoj! Jmenuji se Eva a je mi 13 let. Mám mladší sestru Ivu, maminku Elišku, a tatínka Davida. S mou rodinou jsme žili šťastně v našem krásném domu. Dokud se rodiče nezačaly hádat....
Nejdříve to byly jenom malé hádky.
,,Proč si přišel pozdě?"Ptá se maminka.
,,Ále.....byl jsem s kámoši na pivu." Odpověděl táta.
,,Už zase?" A už začíná hádka.
Postupně se to stupňovalo, až rodiče řvaly na celý dům, talíře a jiné věci létaly vzduchem, padala strašná slova, a mnohdy nám sousedi klepadli na dvěře, ať už konečně přestanou řvát na celou ulici.
,,Proč jsi do háje, kupoval nové auto bez mého svolení?!" Řve na tátu máma.
,,To se tě mám na vše ptát?! Chtěl jsem ti udělat radost!" Táta mrští talířem.
,,Radost? Radost!? Vždyť se do něho ani naše rodina nevejde! Koupil sis dvojmístní sporťák!" Řve máma a hodí na zeď za tátou talíř, který právě umývala.
,, Možná bysme se tam vešly, kdyby si zhubla!" Rýpne si táta.
,,Ty mě podvádíš, že!? Všechny ty pracovní cesty, schůzky na pivu s přáteli....celou tu dobu si byl z nějakou zlatokopkou!" Řve máma a začíná plakat.
,, Pavlína není žádná zlatokopka! Miluje mě, a já miluju ji. S tebou se rozvedu!" Zařval táta a odešel ven.
Máma plakala. Iva se mě ptala co se děje. Nedokázala jsem jí to vysvětlit.
Za pár dní přišel dopis. Ale ne jen tak ledajaký. Soudní pozvánka.
Soud trval celé hodiny. Nemohla jsem se dočkat rozsudku. Bála jsem se. Iva byla zmatená. Snažila jsem se jí to vysvětlit.
,,Tatínek už nemá maminku rád."
,,Ale proč?"
,,Já nevím....je to bastard."
,,Co je bastard?"
,,Hloupý, zlý člověk."
Soud skončil. Dozvěděla jsem se rozsudek.
,, Manželství paní Elišky Koutné, rozené Málkové, a Davida Koutného, se rozvádí. Nezletilá Eva se svěřuje do výhradní péče matky. Nezletilá Ivana se svěřuje do výhradní péče otce..."
Zabalila jsem si věci. S mámou se musíme někde přestěhovat.
,,Kam půjdeme?" Zeptala jsem se.
,,K tetě Daniele."
,,Ale ta je na druhém konci republiky!"
,,Je mi to líto, zlatíčko."
Všichni stojíme na nádraží. Je tam i táta a ta zlatokopka Pavlína. Ta osoba se mi už od pohledu hnusí. ,,Tak se rychle rozlučte děcka, mám vobjednanou pedikůru." Řekne ledabyle. Iva ke mně přiběhla. ,,Ahoj Eli..." Rozplakala se. Obějmula jsem ji.
,,Už musíme jít, zmeškáme vlak." Upozornila mě máma.
Nastoupila jsem na vlak a zamávala jsem Ivě. ,, Ukončete nástup!" Prohlásil průvodčí.Vlak se pomalu rozjel. Za chvíli mi sestra zmizela z dohledu.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top