Nikdo z nich ředitelku McGonagallovou ještě neviděl tak rozzuřenou. Rty měla stažené do úzké linky a ruce, kterými svírala opěradlo židle ve své pracovně, se jí chvěly.

„Učím už třiašedesát let! Ale ještě nikdy jsem se nesetkala s takovou drzostí a troufalostí!" prskala a v jejím hlase bylo tolik zloby a zklamání, že nikdo z přítomných neměl odvahu zvednout zrak a podívat se jí do očí. „Opustit školní pozemky uprostřed noci bez vědomí ředitelky školy! Potloukat se v Příčné ulici! A co hůř, nechat se u toho nachytat tiskem? Jak mi tohle vysvětlíte?"

Albus, Edward a Eileen byli na ředitelčinu zlobu zvyklí, ale Dominique, Scorpius a Rose vypadali upřímně vyděšeně. V Soně bradavická ředitelka vzbuzovala respekt, ne však takový, jako Dimitrij Karasov, který stál vedle ní a měřil si svoji žákyni opovržlivým pohledem.

„Chci slyšet od někoho z vás rozumné vysvětlení!" řekla McGnonagallová ledově. „A to hned teď."

„My - totiž," odkašlal si Edward, „my jsme nemysleli -"

„Od vás ani neočekávám, že byste myslel, pane Gregoroviči," mínila ředitelka popuzeně. „Pošpinili jste jméno svých kolejí, pošpinili jste jméno naší školy! Od vás tří jsem mnoho neočekávala, ale jak jste se do toho zapletli vy? Pane Malfoyi? Slečny Weasleyovy?"

Rose byla v tváři tak bledá, až se Eileen v jednu chvíli bála, že se opět pozvrací.

Ředitelka naneštěstí nečekala od nikoho z nich kloudnou odpověď a pokračovala dál: „Bohužel nemám právo rozhodovat o osudu slečny Daškovové, přenechám tedy tuhle nemilou povinnost vám, pane Karasove."

„Je mi velice líto, že jste musela být svědkem takového selhání a mezinárodní ostudy," pronesl Karasov ledově. „Doufám, že to nijak neovlivní spolupráci mezi našimi školami. Patřičný trest s dovolením slečně Daškovové udělím v soukromí."

Profesorka McGonagallová mu krátce přitakala, Karasov zavířil pláštěm a pokynul Soně, aby ho následovala. Kruvalská šampionka se ani nedovažovala na své kamarády podívat a spěšně se svým ředitelem pracovnu opustila.

„Mám chuť váš všech šest na místě okamžitě vyloučit," probodla je McGonagallová jedním ze svých pronikavých pohledů, „ale ředitelé vašich kolejí si vyžádali své právo rozhodnout o vašem osudu sami."

Poprvé v životě Edward, Eileen a Scorpius trpce zalitovali, že ředitelem Zmijozelu není shovívavý a přátelský Neville Longbottom. Učitel bylinkářství si rozvážně povzdychl a zadíval se na svoji trojici svěřenců s útrpným výrazem, jako by měl rozhodovat o vyloučení sebe samého. Severus Snape oproti tomu zmijozelským dával jasně najevo, jaké hluboké zklamání pro něj a pro jeho kolej znamenají.

„Ještě než nás vyloučíte," začal Edward a vysloužil si tím od kamarádů varovné pohledy, „rád bych připomněl, že tady Abe a Eileen jsou bradavičtí šampioni, po jejich odchodu škola zůstane v Turnaji bez zástupců. Když vyhodíte mě a Rose, tak škola přijde o primusy."

„Tím jsi vlastně chtěl říct, že já a druhá Weasleyová se máme jít spakovat, protože nejsme dost dobří?" osopil se na něj Malfoy nevěřícně.

„Oba dva zmlkněte!" zchladil je Snape.

„Budu předstírat, že tuhle poznámku jsem neslyšela," pronesla ředitelka ledově.

Slova se ujal ředitel profesor Longbottom, s kterým, na rozdíl od jeho kolegů, necloumal vztek.

„Obávám se, že ani jedna z kolejí nemá dostatečný počet bodů, který bychom vám mohli odečíst," začal. „A připadá mi krajně nespravedlivé strhnout vašim spolužákům tolik bodů jenom proto, že se neumíte chovat. Do konce školního roku by je sotva sesbírali. Proto navrhuji padesát bodů dolů za každého."

Profesor Longbottom se ohlédl nervózně směrem ke Snapeovi, který na znamení souhlasu krátce kývl.

„Jestli bych k tomu mohla něco říct, paní ředitelko," začala Eileen váhavě a dávala si záležet, aby se nestřela pohledem se svým otcem.

„Prosím, slečno Blacková," vybídla ji profesorka McGonagallová.

„Nepopírám, že všichni neseme svou část viny na téhle nešťastné události," volila pečlivě slova. „A měli bychom být samozřejmě spravedlivě a tvrdě potrestáni. Cítím však povinnost vám říct, že je to celé moje vina."

„Vaše vina?" povytáhla ředitelka tázavě obočí.

„Eileen," sykl Albus, ale kamarádka dělala, že jej neslyší.

„Ano, moje vina," přitakala horlivě. „Víte, měla jsem včera narozeniny a celý ten nápad s útěkem ze školy byl můj, ostatní jsem ven vylákala jen pod záminkou neškodného večírku a pomocí přenášedla je přepravila na Příčnou ulici. Neměli tušení, k čemu se chystám."

„Vy umíte vytvořit přenášedlo?" skočil jí do řeči profesor Longbottom překvapeně.

„No ano, umím," souhlasila Eileen a byla to vlastně pravda. „Pokud mají být za něco potrestáni, pak je to toulání po školních pozemcích po večerce. Všechno ostatní je moje vina."

Ředitelka McGonagallová si Eileen chvíli podezřívavě měřila skrz své hranaté brýle, než se obrátila na ostatní: „Je to pravda?"

Všichni po sobě nejdřív vrhli nervózní pohledy, než váhavě přikývli.

„Dobrá tedy," dodala ředitelka smířlivěji. „Navrhuji, aby byli ostatní potrestáni podle uvážení ředitelů svých kolejí. Vaše rodiny ještě dnes pochopitelně obdrží sovy s vyrozuměním."

„Všichni dostanete dlouhodobý školní trest," začal profesor Longbottom, kterému se značně ulevilo, že nemusí nikoho vyloučit. „Který se odpykáte každý samostatně."

„A zákaz návštěvy Prasinek po zbytek školního roku," dodal Severus Snape ledově.

Profesor Longbottom souhlasně přikývl.

„Výborně, to bychom měli," pronesla profesorka McGonagallová ostře. „Musím vás všechny varovat, že jestli ještě jednou jakýmkoliv způsobem porušíte školní řád, na místě vás z Bradavic vyloučím. A tentokrát vás nezachrání vůbec nic. Rozumíme si? A teď všichni kromě slečny Blackové běžte do svých tříd, vyučování právě začalo."

Profesor Longbottom žáky vyprovodil ven a v pracovně zůstala už jen Eileen, profesorka McGonagallová a Severus Snape.

Ředitelka si ji dlouhou chvíli prohlížela se stejným zájmem jako Albus Brumbál na portrétu za jejími zády.

„Nemyslete si, že nevím, proč jste to udělala," řekla tiše, „ale nic vás neopravňuje věřit, že jste v takové pozici, abyste se jí ještě jednou pokusila využít. Je vám to jasné, slečno Blacková?"

„Ano, paní ředitelko," odpověděla Eileen.

„Jste s okamžitou platností podmínečně vyloučena," oznámila jí ředitelka rázně. „Stejně jako vaši spolužáci si odpykáte školní trest a také pro vás platí zákaz návštěvy Prasinek. Souhlasíte, Severusi?"

„Samozřejmě," odtušil Snape ledově.

„Teď můžete jít," ukázala ředitelka ke dveřím. „Ale varuju vás, ještě jednou přijdete na vyučování pozdě, ještě jednou si nevezmete řádnou uniformu, a nezachrání vás ani to, že jste bradavická šampionka, ani to, že vaši rodiče na škole učí. A teď běžte, pokud se nemýlím, máte být na hodině."

****

V následujících dnech se v Bradavicích nemluvilo o ničem jiném, než útěku sedmi studentů do Příčné ulice. Ať se profesoři snažili sebevíc, nepodařilo se jim špitající žáky utišit ani ve vyučování. Spolužákům noční výlet mimo školní pozemky připadal naprosto fascinující, nicméně samotné aktéry po čase zvídavé otázky začínaly obtěžovat. Dokonce ani Edward, který se jindy v pozornosti okolí vyžíval, nechtěl o dobrodružství mluvit. Možná za to mohl dost nepříjemný hulák od Emily, který ho druhý den zastihl ve Velké síni a seřval ho před celou školou. Rozzuřený hlas ministryně kouzel, která vykřikuje slova o obrovském zklamání, vzbudil senzaci sám o sobě.

„Tohle je to nejhorší, co jsi kdy udělal!" vřískal na něj kus pergamenu.

„Říká to tak často, až to ztrácí svůj význam, co?" nadhodil Edward, když před ním dopis samovolně vzplál, ale příliš do smíchu mu nebylo.

Emily zuřila právem, útěk syna ministryně kouzel z Bradavic na Příčnou ulici pochopitelně některým pisálkům od Věštce neunikl a byl z toho malý poprask. Emily to stálo osobní návštěvu ředitelky McGonagallové a několik hodin přemlouvání, aby Edwarda dodatečně nevyloučila. Musela jí přislíbit, že v jakékoliv další záležitosti ministerstvo škole vyjde vstříc.

Scorpius v celé události spatřil alespoň jednu světlou stránku, jeho otec si našel čas a poslal mu dopis. Co na tom, že byl plný hněvu a zklamání, alespoň si vzpomněl, že nějakého syna má. Na malý okamžik pocítil lítost, že Draco nemá tak velký vztek, aby sem za ním přijel a vyčinil mu osobně.

Jak byla potrestána Soňa, nikdo nevěděl, jelikož se od toho dne stáhla do ústraní a trávila většinu času zase se svými kruvalskými spolužáky. V podstatě se na pár dnů celá skupinka jeden druhému raději vyhýbali, jelikož bedlivé oči ředitelky McGonagallové je vyprovázely na každém kroku.

Nejhůř ze všech nesla všechnu nevyžádanou pozornost pochopitelně Rose, která nebyla na odpykávání školních trestů zvyklá. Dopis od rodičů nebyl tak hrozivý, jak se obávala. Na posledním řádku dokonce její matka shledala překvapivým, že k tomu došlo až v sedmém ročníku.

Zdálo se, že profesoři byli při vymýšlení školních trestů obzvlášť kreativní a dali si záležet na tom, aby každý pykal při své nejméně oblíbené činnosti. Rose si odpykávala školní trest u profesora Longbottoma, když mu dvakrát týdně pomáhala hnojit skleníky. Dominique proti své vůli trávila dva večery v týdnu leštěním křišťálových koulí profesorky Trelawneyové, jejíž předmět nenáviděla ze všech nejvíc. Eileen pro profesorku Babblingovou po nocích překládala starodávné runy. Scorpius se musel vypořádat s excentrickou profesorkou Scamanderovou, když jí pomáhal s údržbou kouzelných brnění a chrličů. Edward pečoval o Hagridovy třaskavé skvorejše a vracel se na kolej s čím dál většími popáleninami. Albuse si vzal na starost profesor Snape a týral ho nekonečným tříděným přísad, jedů a protijedů podle vlastního rozmaru.

Eileen zažila Severuse Snapea rozzuřeného několikrát, například když ji poprvé bystrozorové zadrželi na noc v Azkabanu, nebo když jí před celou školou odebíral prefektský odznak. Nic se však nepodobalo vzteku, který jím cloumal teď. Naneštěstí v ten den dorazila do Bradavic i Laura na večerní výuku svého kurzu, a tak si ji podali v prázdné učebně společně. Eileen nevěděla, co ji mrzí víc, jestli křičící Laura, nebo Severusův opovržlivý pohled plný hlubokého zklamání. Celá rodinná hádka vyústila do extrému, když její otec poznamenal, že za to můžou Blackovic geny. Jako kdyby přilil oleje do ohně, Laura vyletěla málem z kůže a pohádala se ještě s ním. Eileen nikdy neslyšela svoje rodiče se hádat. Celou roztržku zarazila až Lola, která se oba pokusila uklidnit a odtáhla odtamtud Eileen do ústraní.

„Tohle jsem nechtěla," připustila Eileen zkroušeně.

„Oni vychladnou," ujistila ji Lola nepřesvědčivě. „Navíc je to celé moje chyba. Byl to můj nápad, je mi to líto. Kdybych tak mohla vzít vinu na sebe..."

„Neblázni," zarazila ji Eileen rozhodně. „Tebe by mohli vyhodit z výcviku, mě jenom z pitomý školy. Jsem ráda, že McGonagallová netuší, že jsi tam byla s námi."

„Škola je taky důležitá," oponovala jí starší sestra.

„Ale dá se žít i bez ní," opáčila Eileen. „Ty jsi toho důkazem."

„Tohle ale před Severusem nikdy neříkej, prosím tě," ušklíbla se Lola. „To by zbortilo celý ten jeho podivný systém hodnot v tom jeho prazvláštním světě, kterému nerozumím."

****

Prvního prosince na hrad i školní pozemky hustě padal sníh a vidina blížících se vánočních prázdnin ve všech studentech vzbuzovala stupňující se veselí. Toho večera se ve Velké síni všichni cpali lahodnými pochoutkami, kterými se je domácí skřítkové pokoušeli zahřát, ohně v krbech plápolaly a všude vládla příjemná atmosféra. Když už většina studentů dovečeřela, profesorka McGonagallová nečekaně vstala a vyžádala si pozornost k proslovu.

„Teď, když už většina z vás povečeřela, bych vám ráda něco oznámila," zahájila svou řeč. „Blíží se vánoční ples - tradiční součást Turnaje tří kouzelnických škol a skvělá příležitost k tomu, abychom se mezi sebou sblížili. Plesu se mohou zúčastnit pouze studenti od čtvrtého ročníku výš - i když pochopitelně můžete přivést i někoho mladšího, pokud budete chtít. Ples se bude konat zde ve Velké síni dvaadvacátého prosince, tedy den před tím, než většina z vás vyrazí domů na vánoční prázdniny. Podotýkám, že vaší povinností je vhodný společenský oděv a vybrané chování."

Několik lidí se váhavě zasmálo.

„To je pro tuto chvíli zřejmě všechno," ukončila ředitelka svůj proslov. „Přeji vám dobrou noc."

Eileen zachytila Edwardův pohled, ve kterém se po pár dnech apatie objevily zase rošťácké jiskřičky.

„Vánoční ples!" zazubil se. „Jak jsem jen mohl zapomenout? Konečně nějaké vzrušení!"

„Jen se u toho zase nenech skoro vyloučit," protočila oči, ale to už Edward dávno vstal ze svého místa a pospíchal za Albusem.

Druhý den po oznámení už většina školy nemluvila o ničem jiném než o plese. Sedmákům právě končila hodina obrany proti černé magii, ve které procvičovali omračovací kouzla. Zazvonilo a nastal obvyklý shon, jak si všichni ukládali věci do brašen, přehazovali si je přes ramena a drali se k východu.

„Pane Gregoroviči, na slovíčko!" překřikla ředitelka McGonagallová hluk.

Edward se přiloudal ke katedře a vyčkával.

„Ano, paní profesorko?" nasadil jeden ze svých oslnivých úsměvů.

Minerva McGonagallová přestala skládat své věci a rozmrzele si povzdychla: „Někdy mám pocit, že vidím vašeho dědečka, když se na mě takhle díváte. Ten měl taky dojem, že se úsměvem dostane z každého průšvihu."

„A ne snad?" nenechal se Ed vyvést z míry.

„Mylný dojem," dodala ředitelka spěšně.

Edward se však nepřestal usmívat, bradavická ředitelka si neuvědomovala, že jakékoliv přirovnání k Tichošlápkovi je pro něj vlastně poklonou a ctí.

„Zajímalo by mě, jak jste si vysvětlil, že jsem vás zvolila letos primusem," zahájila rozhovor.

„Říkal jsem si, že je to projev vašeho skrytého smyslu pro humor," pokrčil rameny. „Nebo nějaký zvrácený pokus o výchovný trest."

Minerva McGonagallová přešla jeho žertíky mlčením. „Pravdou je, pane Gregoroviči," ztlumila hlas a rozhlížela se po třídě, „že mě k tomu vedly postranní úmysly."

„Začínáte mě děsit, paní ředitelko," předstíral hrůzu a sklonil hlavu blíž, aby jí lépe rozuměl, protože ředitelka teď skoro šeptala.

„Víte, pan Karasov a madame Maxime mi okázale celou dobu dávají najevo, že jejich školy jsou daleko příhodnější pro pořádání Turnaje tří kouzelnických škol, což v podstatě nepopírám," vysvětlovala ředitelka. „Kdyby toto rozhodnutí záleželo na mně, Bradavice by Turnaj nejen že nepořádaly, ale ani by se ho nadále neúčastnily. Nicméně už proti tomu nemůžeme nic dělat."

„Rozumím," přikývl a marně přemýšlel, co se mu snaží ředitelka sdělit. „Jak to souvisí se mnou?"

„Jako primus máte jisté pravomoci," vysvětlila netrpělivě. „A já vás žádám, abyste oficiálně a se souhlasem ředitelky školy dělal to, co umíte nejlíp."

„Zval spolužačky na schůzky?" povytáhl obočí.

„Nežertujte, Gregoroviči," napomenula ho přísně. „Chci, abyste zorganizoval večírek. Pořádný večírek. Budete mít na starost vánoční ples."

„To myslíte vážně?" díval se na ředitelku nevěřícně.

„Smrtelně," odpověděla s kamenným výrazem. „Zajistíte výzdobu celého hradu, kapelu, jídlo. Prostě všechno. Bude to naprosto výjimečné a fenomenální, rozumíte? Nenechám Olympu, aby mi neustále předhazovala, že mají tu svoji fontánu z nejčistšího křišťálu. Jestli ji opravdu mají, tak my budeme mít dvě, je to jasné?"

„Jistě, paní ředitelko," přikývl horlivě a rty se mu roztáhly v široký úsměv. „Největší večírek, jaký Bradavice kdy zažily."

„Výborně," poplácala ho po paži. „Věřím, že jsem úkol svěřila tomu nejschopnějšímu. K dispozici máte samozřejmě slečnu Weasleyovou a prefekty. Cokoliv bude potřeba, to objednejte. Vyhradila jsem nám na to speciální rozpočet."

„Bude mi ctí," ujistil ji spěšně.

„Skvěle," přikývla ředitelka a vyloudila na obličeji něco jako úsměv. „Věřím, že dostojíte své pověsti. Máte si u mě co žehlit, Gregoroviči. Nemyslete si, že nevím, kdo za tím pitomým výletem na Příčnou ulici doopravdy stál. Pokud to bude fiasko, osobně vám zamávám z nádraží v Prasinkách, až vás poveze bradavický expres domů a vy už se nikdy nevrátíte. Merlin je mi svědkem, že si ten šťastný den představuji již sedm let každý večer před spaním."

Edward měl co dělat, aby nevyprskl smíchy a raději všechny vtipné poznámky, které ho napadly, zase spolkl. Nemohl uvěřit vlastnímu štěstí. Sama ředitelka mu rozkázala uspořádat v Bradavicích večírek. Ten největší večírek, jaký si mohl kdy přát.

S pocitem, že tento den už nemůže být lepší, vyšel na chodbu, kde na něj čekali Albus s Eileen opření o zeď.

„Co ti chtěla?" vyzvídal Abe.

„Tomu neuvěříte!" zazubil se na kamarády. „Mám na starost přípravu vánočního plesu!"

„To je vtip?" povytáhla Eileen nevěřícně obočí.

Minerva McGonagallová se však v tu chvíli vynořila za Edwardovými zády, tak trojice zase pohotově zmlkla.

„Věděla jsem, že vás tady ještě zastihnu," povzdychla si potěšeně, když spatřila oba své šampiony. „Ráda bych vám připomněla, že šampioni se svými partnery ples tradičně zahajují tancem."

„S partnery?" podivila se Eileen.

„My nejdeme spolu?" vyhrkl Albus a hned v ten moment litoval, že si raději neskousl jazyk.

„Já tančit nehodlám," ohradila se Eileen.

Profesorka McGonagallová se zatvářila nesmlouvavě: „Jistěže budete tančit, slečno Blacková, patří to k tradici. Sežeňte si partnera, který to umí. Nebo požádejte tady pana Gregoroviče, ať vám dá lekce. Slyšela jsem, že U Tří košťat tančí na stole velice často. Očekávám od vás, že se svými partnery budete školu řádně reprezentovat."

„Ale -" nadechl se Abe.

„Dovolte mi připomenout, že jste všichni tři v podmínce, nejste v pozici, abyste kladli nějaké požadavky, Pottere," varovala je ředitelka. „A teď běžte, nebo přijdete pozdě na další hodinu. A to nechcete, nemýlím se?"

****

Edward se své nové role organizátora vánočního plesu zhostil okamžitě a s patřičnou pýchou. Ihned druhý den ráno založil DVV (Dobrovolný Vánoční Výbor), kam kromě prefektů naverboval několik schopných spolužáků. Dominique souhlasila, že jim jako zázemí může posloužit místnost, kde sídlil Bradavický zpravodaj, a než se nadála, sama měla na hábitu připíchnutý členský odznáček a dohlížela na tisk plakátů. Rose měla na starost výrobu ručně psaných pozvánek a jídelních lístků, na kterých hosté najdou vybrané menu. Prefekti se starali o výzdobu hradu a Edward zajišťoval všechno od výběru jídla v kuchyni s domácími skřítky, přes kapelu, až k půjčovně bruslí.

„Ne, Alice, ty mi nerozumíš," rozčiloval se právě, „prostě mi seženeš dvacet párů bruslí, ano? Co by to byl za vánoční ples, kde nemůžeš pak svoji partnerku vzít na romantickou vyjížďku po zamrzlém jezeře?"

„Jo, než ti ji sežere oliheň," ušklíbl se Albus stojící k němu zády.

„Drž to pořádně," napomenula bratrance Rose a s nakloněnou hlavou nahlížela, která ze dvou pozvánek je hezčí. „Já nevím, co myslíš?" obrátila se zamyšleně na Eileen.

Eileen s plnou pusou vánočních sušenek zahuhlala: „Já ani nevím, co tady dělám."

„Asi ta levá," připustila Rose zamyšleně.

„Asi?" zaúpěl Albus. „Tak si jednu vyber, Rosie, mám už dvacet minut věšet jmelí ve třetím patře."

„Vezmi tu levou," rozhodla za ni Eileen nevzrušeně a obrátila se zpátky k domácímu skřítkovi vedle stolu, který nad hlavou pyšně držel podnos s několika vzorky vánočního cukroví. „Ty kokosové sušenky jsou perfektní, Noddy. Připiš je na seznam, rozhodně je bereme."

„Abe, co tu zatraceně děláš?" rozčiloval se Edward. „Vykašli se na pozvánky a běž dohlížet na to jmelí. Chci ho mít na každém kroku, rozumíš?"

„Abys po cestě na hodinu stihl ocicmat půlku školy?" vyprskla smíchy Dominique zpoza krabice s vánočními ozdobami.

Edward její poznámku přešel bez komentáře, byl do své role příliš zabraný. „Poslouchej, měli bychom si promluvit o podobě následujících čísel Bradavického zpravodaje. Napadlo mě, že bychom mohli výrazně rozšířit inzerci. Reklamy na společenské hábity, kurz společenského tance..."

„My máme kurz společenského tance?" povytáhla Dominique nevěřícně obočí.

„Jistě," přitakal Edward nevzrušeně. „Právě jsem ho s tvým bratrem založil," Louis z druhé strany místnosti na oba nepříliš nadšeně zamával, „mohli bychom tam mít taky seznamku pro stydlivé, co si nedokážou najít partnera sami, co říkáš? A taky reklamy na různé lektvary a vylepšováky?"

„Vylepšováky?" zopakovala Dominique nechápavě.

„Eileen něco těm žábám umíchá, aby se cítily krásnější, rozumíš," vysvětloval. „Něco na uhry, pomády na nepoddajné vlasy a podobné věci."

Rose s Elou jeho počínání sledovaly poněkud nedůvěřivě.

„Hele, ten se do toho nějak ponořil, co říkáš?" zamumlala Rose.

Eileen jí nabídla sušenku a dál Edwardův zápal pro věc nekomentovala. Byla to vskutku příjemná změna, když svůj volný čas a energii investoval do něčeho, co nebylo proti školnímu řádu.

****

Vánoční nálada byla skutečně nakažlivá a ve druhém prosincovém týdnu nebyl na hradě snad nikdo, kdo by jí nepodlehl. Bradavice se tentokrát rozhodly před svými zahraničními hosty opravdu předvést v tom nejlepším světle. Po zábradlích mramorových schodišť visely rampouchy, které nerozmrzaly, a vyčarovaný mrazík vytvářel na oknech hradu roztodivné obrazce. Edward si prosadil i umělý led ve druhém patře u dívčí umývárny, kam stejně nikdo nechodil. Žáci se zde tak ve volné chvíli mohli klouzat, čímž Filchovi nejednou málem způsobili infarkt. Ze stropu ve Velké síni nepřetržitě hustě sněžilo a všechna brnění na chodbách byla očarovaná, aby zpívala vánoční koledy, kdykoliv kolem nich někdo prošel. Jmelí viselo na každém kroku a během pár dnů se mu většina studentů dokázala úspěšně vyhýbat. Pár dychtivých chlapců a dívek pod ním však záměrně vyčkávalo a vyhlíželo nějakou oběť. Největší péči však členové DVV věnovali Velké síni, kterou zdobilo několik majestátních vánočních stromů a umělý sníh vyčarovaný na podlaze, který pod stovkami párů nohou hlasitě křupal.

I Rose Weasleyová se nechala atmosférou blížících se Vánoc pohltit, nechala svůj výzkum karkulinek stranou (beztak se v tom sněhu špatně hledaly) a věnovala všechen volný čas práci v Bradavickém zpravodaji a přípravě plesu. Edward měl pravdu, rozšíření rubriky inzerce slavilo mezi čtenáři nevídaný úspěch, Rose nestačila nové inzeráty zpracovávat, denně jim chodily desítky žádostí.

Seděla za svým stolem a do nového čísla pečlivě zanášela rubriku poptávek a nabídek. Scorpius Mafloy seděl vedle ní a pomáhal jí proti své vůli inzeráty třídit, jelikož Dominique, která tuhle práci běžně zastávala, zdrželo rozvěšování svítících řetězů ve Velké síni.

„Tohle je dost zoufalé," ušklíbl se Scorpius jízlivě nad dalším inzerátem. „Urostlý student šestého ročníku Havraspáru hledá partnerku na ples, značka: mám rád čokoládový pudink. Kdo o sobě tohle napíše?"

„Někdo, kdo ho má opravdu rád?" pokrčila Rose rameny a snažila se stránku novin narýsovat co nejpečlivěji, div nejezdila nosem po pergamenu.

„Neměli by takovým lidem ten ples raději zakázat?" poškleboval se dál a podal další z inzerátů.

„Někdo prostě němá dostatek sebevědomí, aby někoho na ples pozval sám," hájila Rose neznámého studenta.

„A co ty, Weasleyová?" chytil se toho Malfoy ihned s tím svým arogantním tónem. „Ty bys někoho pozvala?"

„Nejspíš ne," připustila váhavě.

„Malfoyi!" přerušil je Edward najednou.

„Co je?" vzhlédl k němu Scorpius od inzerátů podrážděně.

„Potřebuju, abys zašel k Hagridovi, právě mu dorazila zásilka medoviny, nerad bych ji u něj nechával příliš dlouho, aby ji třeba nevypil sám," vysvětlil.

Scorpius ho probodl nenávistným pohledem, ale bez protestů sundal z opěradla své židle kabát a vypochodoval z místnosti pryč. Edward byl v mžiku u Rose, doslova k ní přiskočil jako vlk ke své oběti.

„Co to mělo znamenat?" sykl za jejími zády, až vyděšeně nadskočila a udělala na pergamenu nevzhlednou kaňku.

„Co-co?" ptala se nechápavě.

„Weasleyová, ty jsi úplně marná," zoufal si Edward teatrálně. „Malfoy tě evidentně chtěl pozvat na ples."

„Cože?" vyhrkla a v obličeji okamžitě zrudla jako rajče.

„Copak jsi úplně slepá?" povytáhl obočí. „Líbíš se mu."

„Vždyť mě jenom v jednom kuse uráží," pochybovala. „Vlastně už sedm let."

„Neřekl jsem, že na to jde kdovíjak chytře," opáčil netrpělivě. „Zřejmě ti tak svým způsobem naznačuje, že by si s tebou rád vyhodil z kopýtka."

„Ale prosím tě," okřikla ho popuzeně a okamžitě zase ztlumila hlas, když se Alice Longbottomová v druhém rohu místnosti zvědavě otočila. „To je směšný. Ty mě taky neustále urážíš." Najednou po něm střelila vyděšeným pohledem: „Snad mi nechceš říct, že-"

„To ne," odsekl podrážděně Edward. „Za koho mě máš? Když chci sbalit holku, jdu na to jinak. Já se do tebe strefuju, protože mě vážně vytáčíš. Malfoy si tím ale získává tvoji pozornost."

„To je trochu pitomý, nemyslíš?" pochybovala nahlas.

„To je celý Malfoy," ušklíbl se Edward.

„Tak už se do něj nenavážej," hájila Scorpiuse Rose.

„Máš recht," zašklebil se. „Přestanu, než se do mě taky zamiluje a pozve mě na ples místo tebe."

Rose proti své vůli vyprskla smíchy.

„Věř mi, Weasleyová," pokračoval vážným tónem. „Líbíš se mu. Musela sis toho přece všimnout, ne? Pokud ne, jste docela beznadějná dvojka. Myslel jsem si, že Eileen je tady ta slepá."

Rose zamyšleně pokrčila obočí, když se ve dveřích objevil zadýchaný Scorpius.

„Tak hele, potkal jsem Hagrida ve Vstupní síni," útočil na Edwarda, který se klidně dál opíral o stůl, za kterým seděla Rose. „Ta medovina má přijít až zítra."

„Neříkej," utrousil Edward, „asi jsem se spletl. To mě mrzí." Z jeho tónu hlasu však bylo jasné, že ho nemrzí vůbec nic.

Gregorovič mrkl na Rose a vrátil se zpátky k Eileen, která právě dokončovala s mrzimorskými prefekty plakáty. Scorpius si sundal kabát a posadil se zpátky vedle Rose.

„Idiot," utrousil, než se vrátil k odhozeným inzerátům.

Rose neodpověděla, zaraženě zírala na kaňku na pergamenu a přemýšlela. Měl Edward pravdu? Opravdu se Malfoyovi líbila? Je pravda, že spolu letos strávili víc času, než za předchozích šest let studia dohromady, ale vždyť ji ani nedokázal oslovit křestním jménem, natož aby s ní mluvil vážně. Nevěděla, co si o tom má myslet.

****

Týden před vánočními prázdninami všeobecné šílenství z vánočního plesu zesílilo. Najednou to vypadalo, že nikdo od čtvrtého ročníku výš nechce jít sám, a tak žádosti o doprovod probíhaly stále častěji a na všech možných místech, až profesorka McGonagallová musela vydat vyhlášku, že během vyučování je přísně zakázáno zvát protějšky na ples. Děvčata se začala shlukovat ve skupinkách, čímž chlapcům jejich snažení znesnadňovala. Edward na vzrůstající snahu spolužáků sehnat co nejkrásnější partnerku zareagoval prodejem kouzelných zpívajících přáníček podobných valentýnkám. Eileen rozjela ve velkém prodej několika druhů svých pokusných lektvarů. Oba slavili úspěch.

„Prosím tě, co to těm holkám prodáváš?" zaútočil na Eileen Edward a plácl sebou na místo vedle ní v redakci, kde teď všichni trávili prakticky každou volnou chvíli.

„Proč?" zeptala se opatrně.

„Proč?" zopakoval nevěřícně. „Protože je to s nima k nevydržení! Dnes jsem celou hodinu přeměňování zíral na Lorretu Daviseovou! Nemohl jsem si pomoct!"

„To je ta holka z Mrzimoru, jak má obličej plný uhrů?" ujišťoval se Abe.

„Přesně ta!" přitakal Edward. „Až na to, že už je nemá! A nemá ani ty mastné vlasy a velké přední zuby! Vypadá docela jinak!"

„Ale samozřejmě, že je má," vyvedla ho z omylu Eileen. „Jen je nevidíš. Zkoušela jsem na ní zkrášlující lektvar."

„A nepřehnalas to trochu?" útočil na ni Edward.

„Je to jen kapka hnisu z dýmějových hlíz a jednoduché zastírací kouzlo," pokrčila rameny.

„Edward má možná pravdu," připustila Rose neochotně. „Dnes jsem v dívčí umývárně narazila na Alici Longbottomovou. Musela se tam ukrývat, protože za ní po škole běhalo šest chlapců a jeden přes druhého ji zvali na ples a zasypávali květinami. Jeden jí dokonce složil píseň. Čekali na ni na chodbě, strávila zamčená v kabince skoro tři hodiny, než ji profesorka Scamanderová přišla vysvobodit."

„Děkuju!" přitakal jí Edward vítězoslavně.

„Možná mi trochu ujela ruka s těmi feromony," připustila Eileen neochotně. „Tak či tak, je to pouze první prototyp Popelky. Mouchy ještě vychytám."

„Popelky?" zopakovali všichni tři nechápavě.

„Však víte, ta mudlovská pohádka," vysvětlila Eileen. „O dívce, které vyčarují kočár a šaty na ples, aby okouzlila prince, ale musí se do půlnoci vrátit, než kouzlo pomine. Tady je to stejné, po pár hodinách účinky parfému vyprchají."

„Ten název je pitomej, říkej tomu třeba Půlnoční kráska," navrhl Edward. „To se bude prodávat mnohem líp."

„To zní jako jméno pro ženskou lehkých mravů," ušklíbla se Eileen pochybovačně.

Zčistajasna se u jejich stolku objevila Bernadette Bennetová, šesťačka ze Zmijozelu, se dvěma chichotajícími se kamarádkami.

„Ahoj Edwarde!" pozdravila děvčata sborově. „Ahoj Abe!"

Albus jim rozpačitě odpověděl, zatímco Edward dívky okázale ignoroval.

Bernadette se naklonila přes stůl k Eileen a spiklenecky zašeptala: „Potřebovaly bychom třikrát Popelku."

„Tři galeony a čtrnáct srpců," odpověděla Eileen lhostejně, zašmátrala v tašce a postavila před děvčata tři flakonky se sytě oranžovým lektvarem. Dívky jí vyskládaly příslušnou částku a každá popadla jeden z lektvarů.

Bernadette obrátila svoji pozornost k Edwardovi a nasadila jeden ze svých zářivých úsměvů.

„Říkala jsem si, že kdybys potřeboval ještě nějaké pomocníky do DVV, ráda bych se přihlásila," zamrkala na něj skrz husté řasy.

Edward si k ústům nahnul hrnek s kávou, a pak lhostejně prohlásil: „Já už partnerku na ples mám, Bernadette. Šetři dechem a padej."

Bernadette okamžitě zrudla vzteky v obličeji, uraženě se otočila na patě a vyřítila se i s kamarádkami pryč z místnosti.

„To jako vážně?" povytáhl Albus nechápavě obočí. „Míň citlivě to nešlo?"

Edward pokrčil nechápavě rameny.

„A co jim to vlastně všechno prodáváš?" zajímala se Rose opatrně, když zase osaměli. „Není to nic nelegálního, že ne?"

„Hnis z dýmějových hlíz na uhry, uhlazující pomádu na vlasy," vyjmenovávala Ela zamyšleně, „svůdný parfém a lehký nápoj lásky."

„To abych si začal hlídat svůj hrnek s kávou," napadlo Edwarda najednou a rychle po něm sáhl, aby jeho obsah řádně očichal.

„Čeho ty se bojíš?" dobírala si ho Rose. „Dnes jsem slyšela minimálně dvě holky z pátého ročníku, jak se dohadují o tom, která tě pozve. Na tebe se přece stojí fronty, nepotřebují ani nápoj lásky. Vždyť Bernadette je docela hezká!"

„Letos se snaží marně," ušklíbl se Edward potměšile. „Letos je má pozornost zaměřená jiným směrem."

„Ach ták," přikýla Rose chápavě. „Ty si myslíš, že se ti podaří pozvat Soňu."

„Přirozeně," souhlasil.

„Tak to bys měl pohnout zadkem," rýpnula si Eileen. „Kruvalská šampionka je docela žádané zboží. Jenom dnes dostala dvě nabídky."

„Tohle bude něco speciálního," nenechal se Edward zastrašit. „Musím vymyslet dokonalý plán, chápete? Dokonalý plán pro získání dokonalého děvčete."

Dívky se Edwardovu počínání zasmály, Abe se raději schoval za hromadou čerstvě natištěných programů. On také o jednom dokonalém děvčeti věděl, ale pozvat na ples ji nesměl.

****

I takový cynik, jakým byl Andrej Tarkovskij, poznal, že blížící ples je to jediné, co bradavické studenty zajímá. O to víc se však ve své výuce vyžíval, a tam, kde ostatní profesoři ztráceli nervy a nechávali víceméně studenty dělat, co se jim zlíbilo, byl o to přísnější. Svého nečekaného spojence našel v Severusi Snapeovi, který by se zřejmě nechal dobrovolně zavřít do jedné místnosti s drakem, než aby povolil studentům v jeho hodinách jiné aktivity než přípravu lektvarů.

Ještě stále nemohl uvěřit tomu, že se nechal zahnat profesorkou McGonagallovou do kouta, a souhlasil s tím, že odučí obranu proti černé magii v prvních čtyřech ročnících. Když si balil své věci po první hodině, bezděčně ho napadlo, co by tomu řekli lidé jako Lothar Hoffman, kdyby věděli, že je bradavickým profesorem. U Merlina, vždyť přišel směšný i sám sobě. Nedokázal své chování v posledních měsících sám před sebou obhájit. Možná stárne. Možná by potřeboval nějakou delší dovolenou, až odsud vypadne. A tak si svoji frustraci vybíjel na svých studentech.

„To by pro dnešek nejspíš stačilo," prohlásil v sobotu večer na závěr svého kurzu studia démonů, když už sedmáky déle nemohl ve školních lavicích týrat. „Myslím, že jasnou představu jste si o trollech udělali. Po vánočních prázdninách se vrhneme na něco přitažlivějšího. Budeme probírat upíry."

Přesně jak předpokládal, většina doposud spících studentů zbystřila a otočila k němu dychtivě zrak. Dveře do učebny se tiše otevřely a dovnitř nenápadně vklouzla Lola.

„Nedělám si iluze, vím, že upíři jsou jedni z těch tvorů, kvůli kterým tento kurz navštěvujete," zavrčel podrážděně. „Chápu vaši fascinaci. Na světě neexistuje stvoření tak strašlivé a opovrhavé, přesto však děsivě úchvatné jako upír, který v sobě snoubí temnou podstatu a příšerné vlastnosti všech existujících démonů. Možná vypadají nejvíc lidsky, ale zdání klame, lidského na nich není vůbec nic."

Třída mu tiše naslouchala, nikdo se jeho výklad neodvažoval přerušovat.

„A teď padejte a zmizte mi do nového roku z očí," popohnal je netrpělivě a všichni jako na povel začali balit svoje věci a trousit se ven z třídy.

Lola zamávala sestře a prodrala se skrz studenty ke katedře. Andrej k ní zvedl oči od stohu pergamenů.

„Dneska nikdo nezvracel?" popíchla ho přátelsky.

„Možná budou, až jim vrátím oznámkované tyhle eseje," zamával jí stohem před očima.

„Tys jim napařil domácí úkoly před Vánocemi?" zeptala se nevěřícně. „Jak můžeš být tak krutý?"

Andrej její poznámku přešel bez komentáře a společně vyšli ze dveří na vylidněnou chodbu.

„Jak to šlo na ministerstvu?" zeptal se věcně.

„Docela fajn," přikývla. „Harry ti posílá nějaké dokumenty, máš to do svátků vyplnit a poslat mu to," vysvětlila a vytáhla z tašky složku.

„Ten s tím taky nedá pokoj," zamumlal Andrej podrážděně a složku převzal.

„Stejně by mě zajímalo, co tam o mně píšeš," neodpustila si Lola.

„To je přísně tajný papírování mezi tvým mentorem a tvým nadřízeným," odvětil nevzrušeně. „Jestli mě začneš štvát, napíšu tam, že ten listopadový výlet, o kterém mluvila celá škola, jsi ve skutečnosti naplánovala ty."

„Pssst!" okřikla ho a obezřetně se ohlédla, ale chodba byla prázdná.

Andrej se pobaveně ušklíbl: „Ty jsi mi ale svěřenec, navézt vlastní sestru do takového průseru a sama jsi přišla ještě pár hodin před nimi jako největší vzorňák. Není to trochu pokrytecký?"

„Už jsem ti jasně říkala, ať si z toho přestaneš dělat legraci," varovala ho.

Při vzpomínce na ten večer jí ale příliš do smíchu nebylo. Lola Andrejovi nepřiznala, že se u Půlnočního mága seznámila s Michaelem Blanchardem. Nedělala si iluze, nenarazila na něj náhodou. Upír si ji vyhlédl, příliš dobře věděl, kdo je, když si k ní přisednul. Chtěl ji tím setkáním nahnat strach. Chtěl jí ukázat, kdo má v téhle hře navrch. A podařilo se mu to. Byla vyděšená. Kdyby se vedle nich nestrhla ta rvačka, kdoví, jestli by mu dokázala utéct.

„Posloucháš mě vůbec?" zeptal se Andrej podrážděně.

„Jistě," přitakala nepřítomně, když společně procházeli chodbou plnou jmelí.

Měla by si o Michaelovi Blanchardovi zjistit něco víc. Jen tak pro jistotu.