Po ranních událostech v Doupěti se nakonec babičce Weasleyové podařilo všechny děti dostat alespoň k obědu, byť v případě Albuse musela použít opakovaně výhružky, že pošle sovu jeho otci, jestli nesejde dolů a nepřipojí se k ostatním. Abe odmítal riskovat, že by si Harry skutečně našel čas a přišel mu osobně vyčinit, a neochotně se posadil k hektické společnosti.

„Roxy, vrať mi ten dopis!"

„Hugo, to byl můj koláč!"

„Babi, Louis mi nechce půjčit hůlku!"

„Uhni, Rose, tady sedím já!"

„Au, Molly, to jsou moje vlasy!"

„TICHO!"

Babička Weasleyová zakřičela na celou kuchyň a všechny Weasleyovic hlavy na ni upřely provinilé pohledy. Nikdo se nedovážil babičku znovu rozzuřit.

„Jeden po druhém, ano?" dodala trochu mileji, sebrala hromadu dopisů z Bradavic, které před chvíli přišly, a podala je Rose sedící v čele stolu.

„Proč zase Rose?" zaúpěl Hugo a obdařil starší sestru nasupeným pohledem.

„Rose je zodpovědná," usadila ho Dominique. Pokusila si vlasy po ranní sprše v klučičím pokoji vysušit hůlkou, ale ze dvora oknem do koupelny vletěl Potlouk, se kterým kluci venku trénovali. Míč jí hůlku vyrazil z ruky a výsledkem bylo, že jí kus vlasů shořelo a měla teď na jedné polovině hlavy víc vlasů než na druhé. Nikdo se jí nedovážil posmívat, když viděli její rozzuřený pohled.

„Na rozdíl od vás," usadila je Victorie Weasleyová, která společně s Jamesem Potterem a Fredem Weasleym do Bradavic už nechodila. Victoire pracovala už rok u sv. Munga, aby se mohla stát léčitelkou. Během svých školních let byla prefektem, primuskou i členkou školní rady a prosadila návrh o kratších sukních pro bradavické studentky. Platila ve škole za velice oblíbenou dívku, ať už toho dosáhla svým intelektem nebo krásou, kterou zdědila po své matce Fleur. Každému chlapci však zlomila srdce, když začala randit s Teddym Lupinem.

James Potter skládal zkoušky OVCE teprve v červnu a po ukončení školy se věnoval profesionálně famfrpálu. Hrál za Kudleyské kanonýry na postu střelce, z čehož se jeho strýček Ron Weasley mohl zbláznit štěstím a vyprávěl to všem na potkání, pokud ho ještě byli ochotní poslouchat. Už během studií v Bradavicích se stal nejmladším členem reprezentačního týmu Anglie a za týden ho čekalo hned finále prvního mistrovství světa v kariéře. Celá rodina na něj byla nesmírně pyšná, zejména jeho otec Harry, který se milovaného sportu vzdal na úkor kariéry bystrozora a matka Ginny, která se po několika sezónách profesionálního famfrpálu věnovala sportovnímu redaktorství.

Fred Weasley, syn George Weasleyho a Angeliny Weasleyové, skládal OVCE také v červnu. Naneštěstí škola nebyla jeho silnou stránkou, tak místo nějaké lukrativní kariéry na ministerstvu zvolil profesní dráhu svého otce a zesnulého strýce. Vypomáhal v jejich obchodech s žertovnými předměty, kterých měli hned několik po celé Anglii.

Rose Weasleyová svoje bratrance a sestřenice ignorovala pohledem, který odkoukala od své matky Hermiony, a začala s rozdělováním dopisů.

„Lily Potterová," podala obálku své sestřenici sedící napravo.

Lily nastupovala do pátého ročníku Nebelvíru, patřila mezi nejoblíbenější dívky na škole, přestože svým chováním občas připomínala chlapce. Jak by taky ne, když vyrůstala s Jamesem a Albusem. Byla pro každou lumpárnu, ve kterých však byla na rozdíl od svých bratrů natolik vynalézavá, že ji málokdy někdo při něčem přistihl. Její rodiče žili ve víře, že je mnohem klidnější než její bratři. Zejména Harry se chlácholil myšlenkou, že by mohla Bradavice vystudovat, aniž by mu přišla jediná rozzuřená sova od ředitelky McGonagallové. Zatím se jí to dařilo.

„Louis Weasley."

Louis studoval v Havraspáru šestý ročník, následoval svoji starší sestru Vicky ve vlastnictví prefektského odznaku a zřejmě v příštím roce dosáhne i na primuse. Byl velmi inteligentní a tichý mladík, který zdědil více genů ze strany své matky Fleur, než sklony k průšvihům ostatních Weasleyových.

„Albus Severus Potter," přečetla další jméno.

„Abe," opravil ji naštvaně prostřední Potter. „Jmenuju se Abe."

Za svoje jméno se celý život styděl. Abe patřil mezi vůdce nebelvírských sedmáků a stal se prefektem i kapitánem famfrpálového družstva, ačkoliv byl nerad srovnáván se svým úspěšným bratrem. Abe zdědil Harryho tmavé vlasy i zelené oči. Ale povahou připomínal spíš svého dědečka Jamese Pottera, jak mu několik bradavických profesorů, kteří éru Pobertů pamatovali, opakovali pokaždé, když si odpykával školní trest. Abeho vášní byl zejména famfrpál, hrál na postu chytače a byl velmi talentovaný. Čemu moc neholdoval, byla škola. Se studijními výsledky problémy neměl, ale taky se kvůli učení nepřetrhl jako Rose. Daleko raději trávil večery vymýšlením nějakých záškoláckých aktivit se svými přáteli Edwardem a Eileen. Od letošního června byl také hrdým majitelem Pobertova plánku, který mu bratr James slavnostně předal, a tak spoléhal na to, že následující školní rok bude ještě víc vzrušující.

„Fajn," zavrátila Rose oči a hodila po něm dopis.

„Hugo Weasley."

Hugo dopis svojí sestře vytrhl z ruky a obdaroval ji úšklebkem. Hugo nebyl studijní typ, škola ho nebavila, zato příliš času trávil vymýšlením lumpáren s Lily a Roxy, se kterými chodil do stejného ročníku. Hugo k pobouření své matky Hermiony nosil vlasy v culíku a nenechal se ostříhat. Zastání našel vždycky u svého otce Rona, který jeho chování omlouval tím, že obě děti nemohly být přece knihomolové po matce.

Další dva dopisy byly pro Rose, odložila je na stůl a pokračovala dalším jménem. „Roxanne Weasleyová."

Roxy byla Fredova mladší sestra a dokonalá kopie maminky Angeliny. Měla tmavou pleť a černé vlasy spletené do drobných copánků a jako jediná ani trošičku nevypadala jako Weasleyová. Navštěvovala pátý ročník v Nebelvíru společně s Lily a Hugem a hrála velmi slušně famfrpál na postu odrážeče. Ve škole byla pro mnoho spolužáků spolehlivým zdrojem, který dokázal sehnat naprosto cokoliv (od záškodnických zákusů po pár lahví ohnivé whisky), kdykoliv a bez otázek.

„Molly Weasleyová," přečetla další jméno a podala dopis holčičce se zrzavými vlásky. Molly byla dcerou Percyho, nosila tlusté brýle a letos do Bradavic jela poprvé. S patřičnou pýchou dopis přijala a zbožně ho sevřela v malých ručkách. Nejmladší Weasleyová Lucy, Mollyina sestra, do Bradavic ještě nechodila a obdařila svoji sestru závistivým pohledem. I ona se nemohla dočkat, až otevře jednou svůj dopis.

Zbývala už jen Dominique, sestra Victorie a Louise. Navštěvovala na rozdíl od svých havraspárských sourozenců Nebelvír. Vzhledem nepřipomínala jako její sestra maminku Fleur, která byla něžné éterické stvoření. Dom spíš reprezentovala Weasleyovské geny svého otce. Také hrávala famfrpál, ale před dvěma lety ji ošklivě poranil Potlouk a už se nedostala do formy. Zůstala však hře věrná jako komentátorka školních zápasů a pravidelná zpravodajka do školních novin.

Rose si oddychla a znovu se posadila. Kuchyní se na chvíli rozlehlo ticho, když se všichni začetli do svých dopisů. Babička Weasleyová nemohla uvěřit, že má takové štěstí a vychutnávala si klid, který trval sotva minutu, ale pro ni osobně znamenal vrchol celého dne. Rose přeletěla očima zběžně seznam učebnic a pokyny od profesora Longbottoma, ředitele jejich koleje, a otevřela druhý dopis.

„To je rozhodnutí o primusovi a primusce," mrkla na ni Vicky a naklonila se Rose přes rameno.

„Vsadím se o galeon, že bude primuska," zamumlal Hugo a Abe se rozesmál.

Rose se okamžitě začervenala a snažila se marně schovat za dopisem.

„Je to jasný," povzdychla si Roxy, „bude vládnout celý škole."

„Babi, Rose je primuskou!" zvolala Victoire nadšeně.

Babička Weasleyová se samou pýchou rozplakala a objala svoji vnučku. „Ach, Rosie, jsme na tebe s dědečkem tak pyšní!"

Rose celá zardělá a patřičně pyšná něco mumlala, udušená pod objetími.

„Zajímalo by mě, kdo bude primus," zamračila se Lily. „Když to není Abe, tak kdo teda?"

Pohlédla zmateně na svého bratra. Abe pokrčil rameny a byl upřímně rád, že ho primusem nezvolili. Prefektský odznak a kapitánská páska mu bohatě stačili.

****

„Primus?!" Eileen nevěřícně kulila oči. „Ty a primus?"

Edward ledabyle pokrčil rameny a nechal se objímat od mírně překvapené Selene. Oba právě v kuchyni převzali poštu z Bradavic podepsanou ředitelem zmijozelské koleje, Severusem Snapem.

Sirius se na vnuka díval trochu skepticky: „Někoho jsi podplatil?"

„Siriusi!" okřikla ho Selene. „Ede, jsem na tebe hrdá. První primus v naší rodině!"

Ed se neurčitě usmál. Měl neblahý pocit, že je to buď špatný vtip, nebo hůř, noční můra, ve které se ho podvědomí rozhodlo mučit školními povinnostmi.

„Ta McGonagallka je už asi vážně senilní," zakroutila Eileen nevěřícně hlavou. „Primus? Neměl být primusem Abe?"

„Eileen," zamračila se Selene na vnučku.

Eileen dál nic nenamítala. V pátém ročníku ji zvolili prefektkou Zmijozelu, ale ještě než skončil školní rok, o odznak za porušování školního řádu přišla. Odmítla sdělit, kam se během jednoho víkendu ztratila, když nebyla k nalezení na školních pozemcích. Odebral jí ho sám Severus Snape před zraky celé školy, čímž alespoň částečně vyvrátil domněnku, že ji protěžuje nad ostatními žáky. Edward na prefektský odznak nedosáhl, zřejmě nikoho nenapadlo doufat, že by převzal nějakou zodpovědnost. Zmijozelským prefektem se stal místo něj Scorpius Malfoy, který se oblibě mezi spolužáky netěšil a rád si to na nich vybíjel udělováním školních trestů. A taky občas mohl potrápit Edwarda, jenže ten měl teď vyšší pravomoc, což zcela určitě znamenalo, že Malfoye bude provokovat hned první den školy.

„No, tak gratuluju," poplácal Sirius vnuka rozpačitě po rameni.

„To budeš vládnout určitě s Rose," dobírala si ho Eileen, protože věděla, že spolu věčně soupeří. „Seberou ti ten odznak dřív, než začne školní rok."

„Nezáviď," odsekl Edward. „No, aspoň si to u mámy trochu vyžehlím."

Do kuchyně jako tornáda vletěla dvojčata. Regulus a Remus Gregorovičovi byli jeden jako druhý, černé čupřiny a stejná záliba v pošťuchování. Málokdo je od sebe rozeznal a oni to svému okolí ani neusnadňovali, identity si prohazovali jako ponožky. Až si prostě všichni zvykli, že bude jednodušší je vnímat jako jednu osobu.

„Tady máte svoje dopisy," podala je klukům Selene a ti si je nenápadně za zády prohodili, protože babička popletla jejich jména. Oba se do Bradavic měli vydat poprvé a jejich nadšení pro věc bylo velmi nakažlivé.

„Pojedeme nakupovat na Příčnou, babi?" křičeli jeden přes druhého.

„Můžu si koupit koště?"

„Dostaneme sovu?"

„Nepočkáme na Emily?" navrhl Sirius a vyměnil si se ženou pohled. Jejich dcera by zřejmě u nákupů mladších synů v Příčné ulici chtěla být, ale práce ji tak zaměstnávala, že sotva chodila domů před půlnocí. A v nejbližších dnech se to zřejmě o moc nezlepší.

„Babi, dědo, prosím! My chceme teď!"

„Tak ano," souhlasila Selene. „Mazejte si pro svetry!"

„A co my?" zeptala se Eileen. „My můžeme na Příčnou, nebo se vztahuje domácí vězení i na to?"

Obě starší vnoučata upřela oči plné prosby na Selene a ta znovu polevila. „Dobrá, ale budete se držet u mě a oba se večer zúčastníte voleb."

„Platí!" vyhrkla Eileen nadšeně a dloubla stále zaraženého Edwarda do žeber.

„Paráda," odtušil Edward a hlasitě zazíval. Po probdělé noci v Azkabanu by nejraději zalezl do postele. Nákupy na Příčné ho nechávaly chladnými.

On a primus? Proč? Nebo spíš... za co?!

****

Scorpius Malfoy odložil stříbrný příbor a otřel si ústa ubrouskem. Usrkl džusu a vyčkával, až ostatní také poobědvají.

Přes stůl seděl jeho otec Draco, světlé vlasy měl sčesané dozadu, aristokratický výraz si ponechával dokonce i u jídla. Pracoval na francouzském ministerstvu kouzel, před několika lety byl povýšen na prvního náměstka ministra a přestěhovali se do velkého domu v centru Paříže. Kdysi žili v Anglii, ale Scorpius si pamatoval jen Francii, kam se jeho rodina po válce uklidila. Scorpius o jejich odchodu z Anglie vždycky uvažoval jako o útěku, bylo naprosto zřejmé, že se rodina styděla za to, jak se chovali během války. Mnoho toho sice nevěděl, jen málo historek, které mu během prázdnin svěřila jeho babička Narcissa, ale brzy pochopil, že Malfoyovi pohřbili hned několik nepříjemných tajemství. Víc si obzory rozšířil až během studia v Bradavicích. Jeho spolužáci byli zřejmě lépe informováni o prohřešcích jeho otce a dědečka, a dávali mu to často najevo.

Draco Malfoy býval většinu času chladný a odtažitý, nikdy toho moc s rodinou nepromluvil. Pokud ho Scorpius viděl se někdy doopravdy usmívat, bylo to jen ve chvílích, kdy byla poblíž jeho matka Astoria. Ona jediná věděla, jak s ním mluvit tak, aby se choval víc lidsky. Jenže jeho matka tu nebyla. A už tu nikdy nebude... Scorpiuse při myšlence na ženu, která pro něj znamenala domov a lásku, bodlo bolestně v hrudi.

V čele stolu seděla Narcissa Malfoyová, Scorpiova babička. Narcissa zůstala v Anglii, ale velmi často svého syna a jeho rodinu v Paříži navštěvovala. Zejména v posledním roce, který byl pro ně obzvlášť těžký. Scorpiusův dědeček Lucius Malfoy byl zavřený v Azkabanu. Bylo to rodinné tajemství, o kterém nikdo nikdy nesměl promluvit nahlas.

„Tati, přišel mi dopis z Bradavic," začal Scorpius, když Draco dojedl. „Rád bych jel do Londýna, abych si mohl nakoupit učebnice."

Scorpius navštěvoval Bradavice, jak bylo v rodině Malfoyů zvykem, přestože bydlel ve Francii a otec ho nutil do studia v Krásnohůlkách. Chodil samozřejmě do Zmijozelu, patřil mezi nejlepší studenty, byl kapitánem zmijozelského famfrpálového týmu a prefektem. Nikdy neměl moc přátel, hlavní autoritu v jejich ročníku představoval chlapci obdivovaný a dívkami milovaný Edward Gregorovič. On a Scorpius se nenáviděli od první chvíle, co se setkali ve vlaku. Edward a jeho sestřenice Eileen oba navštěvovali Zmijozel, ale jejich vliv se šířil všemi kolejemi. Proti ní ani proti Abemu Potterovi, který tvořil poslední článek toho jejich trojlístku, v zásadě nic neměl. Jen nevyhledával jejich společnost, pokud to nebylo nutné. Přesto chodil do Bradavic rád, ale o svých problémech zapadnout mezi spolužáky s nikým nemluvil.

„Vyloučeno," odmítl Draco. „Máš stáž u mě v kanceláři ještě celý týden, nebudeš se poflakovat někde po Londýně."

Narcissa věnovala svému synovi káravý pohled, až příliš jí někdy připomínal Luciuse.

„Učebnice si nakoupíš příští týden, až pojedeme na mistrovství světa ve famrfrpálu," dodal Draco shovívavěji, když zachytil matčin pohled. „Je mou povinností zastupovat zemi, ministr je nemocen a nevypadá to s ním příliš dobře," vysvětlil Draco stručně. „Pojedeme na víkend k matce, pokud jí to teda nevadí. Matko?"

„Jste u mě vřele vítaní," souhlasila Narcissa a povzbudivě se usmála na svého vnuka.

Scorpius dál nic nenamítal. Pomyslel na to, jak by byl život v jejich domě jednodušší, kdyby tu byla jeho matka.

I Draco v tu chvíli věnoval myšlenku své ženě Astorii. Kéž by tu byla. Věděla by, jak mluvit s dospívajícím synem. On sám v životě neměl příliš dobrý otcovský vzor, jehož praktiky by opakoval.

****

„Všichni se držte pohromadě! Molly, chyť se Vicky za ruku! Hugo, nesahej na tu kočku! Rose, vezmi si na starost Lucy!"

Rodina Weasleyova způsobila na Příčné ulici pozdvižení. Tolik dětí, a k tomu ještě většina zrzavých, se jen tak nevidí. Uhlídat ty nejmladší byl nadlidský úkol. Několik kolemjdoucích se na paní Weasleyovou soucitně usmívalo.

„Rozdělíme si pozice," zavelela babička Weasleyová. „Všichni, co potřebují nový hábit, půjdou s Vicky. Já vezmu Molly na nákup všeho pro prvňáky, Hugo a Roxy se staví pro přísady do lektvarů, James vám odnese seřídit košťata, Rose si za odměnu může vybrat zvířátko a všichni se přesně za dvě hodiny sejdeme v Krucáncích a kaňourech pro učebnice. Žádné hlouposti, žádnou ostudu."

Rose se vydala s Dominique a Abem do obchodu se zvířaty. Vybrala si maličkou sovu, a potom se všichni vydali rovnou do Kratochvilných kouzelnických kejklí – prodejny George Weasleyho, kterou po smrti svého dvojčete Freda vedl s Ronem Weasleym. Obchod s žertovnými předměty jim náramně vynášel, měli několik poboček po celé zemi, včetně Prasinek, kde odkoupili Taškářovy žertovné předměty. Abe se sestřenicemi se rozhodl navštívit bratrance Freda, který zde začal pracovat teprve před pár týdny a byl na to patřičně pyšný.

Přesně jak předpokládali, obchod byl přecpaný nejen zbožím, ale i spolužáky z Bradavic. Každý si chtěl do nového školního roku nakoupit co nejvíc dávivých dortíčků a práskavých kuliček, byť rok od roku museli být studenti vynalézavější, co se týkalo skrýší a způsobů, jak zakázané předměty do školy pronést. V obchodě však mysleli na všechno a ke každému nákupu zákazníci dostali i seznam způsobů, jak šikovně obejít školníka Filche a předměty v kufrech propašovat.

Všude svítily křiklavé barvy, mihotala se světýlka, ozývaly se rány a provinilý smích, všechno prskalo a jiskřilo na všechny strany. Nikde nevládla tak veselá nálada jako tady.

„Jdu si pro nějaký rachejte," prohodila Dominique a zmizela v davu chlapců, kteří ji poplácávali po zádech a nadšeně se s ní bavili o famfrpálu. Nadcházející mistrovství nenechávalo nikoho chladným.

„Abe!"

Za jejich zády se objevil Edward Gregorovič a chytil kamaráda kolem ramen. „Tak co, jak jste v noci dopadli?"

„Docela v pohodě," zazubil se Potter a ukázal na svoje namodralé oko.

„Slušný," pokýval Edward hlavou a sundal si na okamžik sluneční brýle, aby Abe viděl, co se objevilo na jeho obličeji. Oproti kamarádovi měl opravdu ošklivý problém, oko mu celé zfialovělo a nateklo. Nebyl to hezký pohled.

„To musí pěkně bolet," konstatovat Abe soustrastně. „Proč si na to něco nedáš?"

„Zkoušeli jsme všechno," přiznal Edward a rychle si brýle zase nasadil. „Nezabírá ani ta pitomá třemdava, co si Eileen pěstuje do těch svých břeček. Musím si koupit ten smradlavý krém, co tu mají."

„Kde je vůbec Eileen?" zeptal se Abe tak lhostejně, jak nejlépe svedl.

„Šla se staroušema a klukama k Ollivandrovi," mávl Edward rukou a hlasitě zazíval.

„Jasně, že za tím flámem jsi ty," ušklíbla se Rose, která právě vykoukla z oddělení pro náruživé studenty. Nerada to přiznávala, občas si potřebovala pomoci nějakým kouzlem, aby vydržela déle vzhůru a zvládla všechny úkoly.

„Říkalas něco, Weasleyová?" předstíral Ed hluchotu. „Mám dojem, že tam něco zapískalo."

Abe se pobaveně zachechtal. Jeden druhého prostě nedokázali jen tak přehlížet.

„Že máš pěknýho monokla," odsekla mu Rose a studem jí zrudly uši. Schovala se raději za pult s dělobuchy, ve slovních přestřelkách míval Edward navrch. 

„Dávej pozor, Weasleyová, ať těma ušima ty koule neodpálíš!" posmíval se jí, ale opatrně si modřinu na oku ohmatal. Eileen s Albusem si ho dobírali, že má sklony k narcismu. Byla to tak trochu pravda. „A gratuluju k primusce, určitě sis ten dopis dala zarámovat a pověsila nad postel."

„Jsi ubohej!" houkla přes rameno.

„To je mi líto, ale budeme se teď potkávat častěji. Já jsem totiž primus!" zvolal ještě za ní, když se začala prodírat davem.

Rose zaťala vztekle pěsti a odkráčela se svou sovou po točitém schodišti do dalšího patra.

„Primus? Někoho jsi podplatil?" zeptal se Abe zaraženě.

„Ještě ty začínej," obvinil ho Ed.

„Myslel jsem, že primus bude Malfoy," zamračil se Potter a pozdravil kývnutím párek chichotajících se spolužaček. Dívky si něco pošeptaly a s hlasitým výbuchem smíchu odcupitaly pryč.

„Já jsem si zase myslel, že to budeš ty," přiznal Edward. „Ale McGonagallka má se mnou zřejmě nějaké plány."

„Nejspíš se chce ujistit, že se dostaneš k OVCE a konečně se tě zbaví," ušklíbl se Albus.

„Takovou radost jí přece neudělám!" dušoval se Edward, když společně mizeli za závěsem, kde se nacházely ty nejnebezpečnější předměty, které obchod nabízel. „Vždyť mě má v hloubi duše ráda. Ještě jí bude líto, až jí jednou týdně nebudu zvedat krevní tlak."

„Abe! Ede!" volal na ně nadšeně Fred Weasley. „Jdete právě v čas, zrovna dorazila naprosto luxusní zásilka z Peru. Pojďte sem, než mě taťka uvidí, správně bych to neměl studentům prodávat!"

****

Teddy Lupin si zamyšleně zajel rukou do vlasů, které mu okamžitě mezi prsty změnily barvu z hnědé na křiklavě růžovou a zase zpátky. Sklonil se nad rozpisem služeb, které mu jeho kmotr Harry Potter ráno dal a dost neochotně zjistil, že během mistrovství světa ve famfrpálu nebude mít prakticky žádné volno. Což se dalo očekávat, protože jestli Harry nakládal někomu dvojnásob práce, byli to jeho nejmladší svěřenci, kteří si svoje místo mezi bystrozory museli opakovaně obhajovat.

Teddy byl velmi vysoký a pohledný chlapec, jemuž v očích neustále svítily rošťácké jiskřičky, které zejména v období puberty vytáčely jeho babičku Andromedu k nepříčetnosti. Nedokázal se vyhnout žádnému průšvihu. Nemohl si pomoct, byl příliš podobný svým rodičům. Lupin hlasitě zazíval a automaticky podepsal rozpisy. Myšlenky se mu zatoulaly k jeho dívce Vicky Weasleyové. Kdyby spolu nestrávili celou noc, možná by se dnes dokázal lépe soustředit. Ale jemu za trochu únavy každá hodina s ní stála. Byl do ní blázen.

Smotal podepsané pergameny a strčil si je do vnitřní klopy pracovního kabátu. Bezděčně se rozhlédl kolem sebe. Stál na hřišti právě dokončeného famfrpálového stadionu. Vzhlížel vzhůru k nejvyšším lóžím a představoval si, odkud bude asi zápas sledovat. Bude mít sice službu, ale i tak kus hry určitě uvidí. Na opačné straně hřiště skupinka asi deseti ministerských úředníků dokončovala poslední ochranná zaklínadla. Za jeho zády se ozvalo hlasité zahvízdnutí a Teddy se pobaveně ohlédl. Skrz hřiště k němu mířila Lola Blacková. Poznal by ji podle stylu chůze i v přestrojení, tak dobře se znali. Prakticky spolu vrůstali a k nelibosti obou rodin zejména ve školních letech brali velmi vážně odkaz Pobertů, kterým se pokoušeli vyrovnat počtem školních trestů i nelegálních večírků. Jediný, kdo pro ně měl pochopení, byl Sirius.

„No ne, kdo se nám vrátil z dovolené!" volal pobaveně, když se Lola přiblížila.

Kráčela k němu oblečená v celá v černém. Teddy si nevzpomínal, že by ji kdy viděl v něčem jiném, než v tmavém oblečení, školní uniformě nebo uniformě bystrozorů. Měla na sobě tmavé kalhoty, vytahané černé triko, koženou bundu a vojenské šněrovací boty.

„Kde máš uniformu?" dobíral si ji. „Bystrozor má být vždy vhodně ustrojen!"

„Ještě ani nejsem oficiálně ve službě," vysvětlila trochu udýchaně a spěšně svého kamaráda objala. „Jak se máš, Lupine?"

„Teď už báječně, Blacková," ujistil ji a pocuchal jí ze zvyku vlasy.

Lola si vlasy uraženě připlácla zpátky k hlavě. Když ještě chodila do Bradavic, nechávala si je narůst až do pasu. Měla je ráda i pro neobvyklý odstín stříbrně plavé, který mezi tmavovlasou rodinou Blacků vyčníval. Teď by jí dlouhé vlasy v práci ale překážely, proto je nosila zastřižené v takové délce, aby se daly zastrčit za uši, nebo stáhnout do malého ohonu. Někdy litovala, že není metamorfomág jako Teddy a nemůže se svým vzhledem víc experimentovat. Rozhodně by si tím ušetřila pár minut ráno v koupelně.

„Jak to dneska šlape?" zeptala se se zájmem.

„Vypadá to, že už bude konec," usmál se povzbudivě. „Podle všeho už jen dnes a o víkendu se prý otevře kemp pro první návštěvníky ze zahraničí. Vidělas už rozpis služeb?"

„Ne a ani nechci," ujistila ho. „Vsadím se, že nám Harry nenechal ani půl dne volna."

„Ale ano, nechal," ušklíbl se Teddy.

„Vážně?" povytáhla obočí.

„Jasně, ale až po mistrovství."

Lola ho probodla pobaveným pohledem.

„Hele, chtěli jsme být bystrozory," povzdychla si odevzdaně. „Tak budeme trpět."

„Pro dobro kouzelnického světa," dodal Lupin pobaveně a objal kamarádku kolem ramen. „Co si dát ve stanu jedno kafe? Než budeme muset doopravdy pracovat?"

„To by bodlo," ujistila ho. „Jak se má Vicky?" zeptala se kamarádsky a celou cestu ke stanu se uculujícímu Teddymu tiše posmívala.

Když totiž Teddy Lupin jednou začal o Vicky Weasleyové vyprávět, nemohl přestat.

****

Večer se pozornost celého kouzelnického společenství upřela k ministerstvu kouzel. Atrium ministerstva bylo vyklizeno, uprostřed narychlo postavili pódium a před ním řady skládacích židlí. Všechna místa byla předem rozebrána, lidé se mačkali i ve stoje, jen aby mohli volbám přihlížet. Reportéři několika lokálních i zahraničních novin dělali poslední rozhovory a chystali si fotoaparáty tak, aby jim nic důležitého neuniklo. Odevšad se ozýval zuřivý šepot a ve vzduchu bylo cítit příjemné napětí.

Laura Blacková na poslední chvíli vyběhla z výtahů, které se uzavíraly. Jako vždy odcházela z práce pozdě, za klusu si nazouvala druhou botu a upravovala si ramínko od šatů. Nejraději by zamířila rovnou domů než mezi dav lidí.

„Slečno Blacková, slečno!" pronásledovala ji reportérka z Denního věštce. „Jak se stavíte ke kauze, která se ráno objevila na straně šest? Padá veškerá odpovědnost na vás, jakožto na vedoucí odboru záhad?"

„Bez komentáře," odsekla napuzeně.

Z první řady před pódiem na ni mávala Eileen. Vydala se tím směrem a úlevně dopadla na volnou židli vedle Siriuse.

„Jdeš pozdě," sykla Selene koutkem úst. „A kde je Lola?"

„Pracovně mimo město," zašeptala stejným způsobem, protože je právě fotografovali.

„Kde je Edward?" vzpomněla si najednou Emily na nejstaršího syna a na čele jí vyskočila vráska jako pokaždé, když byl v nějakém průšvihu. Pichlavým pohledem probodla svého manžela a ten viditelně zbledl.

„Nemám tušení," přiznal Viktor a obrátil se na jediného člověka, který měl většinou ponětí, co Edward vyvádí za lumpárnu. „Eileen?"

„Na mě to neházejte," distancovala se od toho Ela. „Naposledy s námi byl v Příčný."

„Vy jste byli v Příčné?" rozčílila se Emily. „Má domácí vězení, mami!"

„Proboha, nedělejte ostudu," zaúpěl Sirius. „Zkusme se chovat trochu normálně."

„Regulusi!" plácl Viktor syna po ruce, protože bratrovi dělal rohy. Když se nikdo nedíval, Remus ho na oplátku šťouchl loktem.

„Tahle rodina je na palici," vzdychla si Eileen a vysloužila si od Laury přísný pohled.

Celá hala se najednou utišila, okamžik pravdy byl tady. Kingsley Pastorek, dosavadní ministr kouzel, vystoupal po schůdcích na pódium a postavil se k řečnickému pultíku. Přiložil si hůlku ke krku, aby zesílil svůj hlas.

„Vážené čarodějky, vážení kouzelníci," začal s proslovem a zraky všech se upřely na obálku, kterou držel v ruce.

Najednou to sálem zašumělo a uličkou mezi židlemi se začal prodírat Edward. Dokonale učesaný, bez modřiny a oblečený v perfektním obleku. Rozdával úsměvy na všechny strany a nadšeně mával do blikajících fotoaparátů.

„Já toho kluka zabiju," povzdychla si Emily hystericky a Viktor jí chlácholivě stiskl ruku. Sirius se pod vousy zasmál, až ho Selene musela šťouchnout. Jeho nejstarší vnuk se mu opravdu podobal každým coulem.

Edward se posadil na kraj řady vedle svých bratrů a spiklenecky mrkl na Eileen, která zavrátila raději oči a nijak jeho počínání nekomentovala. 

Kingsley pokračoval dál v proslovu o své práci na ministerstvu, nedal na sobě znát, že by ho Edwardův příchod nějak vyrušil.

Velký den, co? pomyslela si Laura v duchu a vyslala tak myšlenku ke svojí sestře.

Emily se překvapeně na sestru ohlédla. Léta svoje pouto, které díky Salazarově moci získaly, nepoužívaly. Až příliš jim připomínalo válku.

Ano, to je.

Jsem na tebe moc pyšná. Dokázala jsi ohromné věci. A ještě dokážeš, pomyslela si Laura.

Ty taky, odpověděla jí Emily.

Dnešek je o tobě, odporovala Laura a přerušila spojení.

„Nezbývá mi, než předat svoji zodpovědnost novému nástupci," ukončil Kingsley svůj proslov a několik kouzelníků se neubránilo dojetí. Kingsley byl pro celý národ ztělesněním výborného politika a skvělého kouzelníka zároveň.

Pár lidí se netrpělivě ošilo a začalo natahovat zvědavě krky. Doma u kuchyňských stolů kouzelníci a čarodějové zesilovali rádia. V kouzelnických hospodách a putykách ani nedutali. V redakci Denního věštce vyčkávali s připravenými bleskobrky, aby mohli začít diktovat výsledky a neprodleně je vydat ve speciálním nočním vydání. Každý člen kouzelnického světa netrpělivě vyčkával na ten okamžik.

Kingsley odstranil pečeť, rozlepil obálku, rozložil list papíru a přečetl si jméno. Obličej se mu roztáhl v široký úsměv.

„Dámy a pánové, v demokratické a spravedlivé volbě jste si sami zvolili čarodějku, která bude zastupovat náš kouzelnický lid. Je mi ctí oznámit," řekl dramaticky a na chvíli se odmlčel, „že novou ministryní čar a kouzel se stává.... Emily Gregorovičová!"

Bouřlivý potlesk a výskot se ozval téměř okamžitě ze všech stran a zaplnil celé atrium. Lidé jásali, vstávali ze židlí a provolávali její jméno. Edward hlasitě zahvízdal, aby svoji matku podpořil.

Emily objala svoje rodiče, políbila Viktora na tvář a vyšla na pódium. Kingsley jí potřásal radostně rukou. Byl to právě on, kdo ji přivedl k práci pro ministerstvo. Sám ji učil a nechal projít několika odděleními, než ji přijal mezi své nejbližší zaměstnance. Vychoval si z ní nástupkyni, které plně důvěřoval.

Emily se postavila k řečnickému pultíku a musela si na něj položit ruce, které se jí neovladatelně třásly.

„Chtěla bych v první řadě poděkovat za projevenou důvěru," začala proslov sebejistě.

Laura se na svoji mladší sestru zářivě usmívala. Vypadala tak důležitě a mocně. Jako pravý vůdce. Vůdce, kterého kouzelnický lid potřeboval.

****

„Nová ministryně kouzel – naděje pro náš lid," hlásal titulek Denního věštce.

Nad článkem od Rity Holoubkové byla umístěna velká fotografie Emily, jak skládá přísahu věrnosti kouzelnického lidu. Kdo by si byl pomyslel, že z dívky, kterou kdysi lord Voldemort přinutil nosit Znamení zla, vyroste ministryně kouzel?

Draco Malfoy sedící ve své kanceláři na francouzském ministerstvu kouzel otočil na druhou stranu, kde bylo nespočet fotografií z oslavy po volbách. Srdce mu vynechalo pár úderů.

Na jedné z nich stáli Sirius a Selene Blackovi, nová ministryně kouzel Emily Gregorovičová s manželem Viktorem Gregorovičem, dlouholetým ředitelem Azkabanu. Vedle nich se do fotoaparátu zářivě usmíval jejich syn Edward Gregorovič a malá dvojčata, která byla věrnou kopií svého otce Viktora. V rohu fotografie se nervózně usmívala tmavovlasá dívka, podle titulku Eileen Blacková. A vedle ní...

„Lauro," zašeptal překvapeně a přejel prstem po její tváři. Vůbec se za ty roky nezměnila. Ty velké zelené oči, záplava rudých vlasů a pružná postava. Laura se tvářila, že by v tu chvíli byla nejraději kdokoliv na světě, jen ne na této fotografii. Držela kolem ramen tmavovlasou dívku a nervózně postávala v rohu.

Neviděl ji dvacet let.

A přesto neuplynul den, kdy si na ni alespoň na kratičký okamžik nevzpomněl.

****

Pozn.: K dnešnímu čtení vřele doporučuju Rodokmeny (dostupné na mém profilu) jakožto pomůcku pro orientaci ve Weasleyových, pokud nemáte novou generaci nastudovanou! Zároveň je to naposledy, co je budete v tak velké míře potřebovat, mnoho nových postav už nepřibude, budou se jen postupně "nabalovat."