Smrt byla studenější, než jakou si ji Nikolaos představovala.

Uvědomila si, že stojí po kotníky v ledové vodě. Řeka kolem ní proudila zvláštním způsobem, jako by neměla ten správný proud. Neviděla nic než vodu a její pravý a levý břeh. Rozhlédla se ve snaze najít znamení, kterým směrem se má vydat, ale zdejší šedivý svět jí připadal ze všech stran stejný.

„To rozhodnutí je jen na tobě."

Nikolaos se ohlédla a spatřila Smrt. Vůbec poprvé na sebe nevzala žádnou lidskou podobu, ale ukázala se jí taková, jakou ve skutečnosti byla.

„Myslela jsem, že jsem mrtvá," opáčila Lola klidně.

„Kdybys byla skutečně mrtvá, nestojíme tu spolu a nevedeme tenhle rozhovor. Všemu a všem je určen čas zemřít, Nikolaos Blacková. A ten čas určuju já."

Lola se bolestně pousmála. O pravdivosti jejích slov nepochybovala.

Smrt přešla o něco blíž a voda po Lolinýma nohama se zase o něco ochladila. Měla dojem, že stojí v samém ledu. Tisíce malých bodavých kapiček se jí zachytávaly mezi prsty.

„Ultimátum, které jsem ti dala, bylo ve skutečnosti jen záminkou," řekla Smrt.

Kdyby její srdce tlouklo, nejspíš by se jí zrychlil tep, ale na tomhle místě nic takového necítila.

„Záminkou k čemu?"

„Potřebovala jsem tě vyburcovat k činům," pokračovala. „Aby ses konečně stala tím, kým jsi..."

„Nekromantem," doplnila ji šeptem nevěřícně.

„Přesně tak."

Nikolaos se na ni šokovaně zadívala. Byť neměla co ztratit, pečlivě volila slova. Zahleděla se proto do dáli a na pravém břehu spatřila řadu mrtvých duší. Postupně se k nim z velké dálky přibližovaly.

„Nerozumím tomu," přiznala po chvíli. „Nekromanti dokáží přivést mrtvé zpátky k životu. To je něco, o co přece nestojíš."

„Pořád ses nenaučila základní pravidlo. Já jsem trpělivá. Nesmírně trpělivá. Lidský život vám smrtelníkům možná připadá dlouhý, ale pro mě je to jen zlomek. Dřív nebo později každý zemře. Všichni jste smrtelní. I upíři, byť si o sobě rádi myslí, že mě přelstili. Jenom já jsem věčná. Počkám si na každého z vás, Nikoloas. A je mi jedno, jestli to bude za deset let, za padesát let, nebo hned zítra."

„Jakou roli v tom hraju já?" zeptala se klidně.

„Být nekromantem neznamená jen to, že dokážeš oživit mrtvé," vysvětlila jí. „Je to mnohem složitější magie. Jedna z těch nejsyrovějších, svázána se samou podstatou lidskosti. Dokážeš toho mnohem, mnohem víc. Tohle je jen začátek."

Mrtví pokročili o něco blíž. Nyní už spatřila jejich tváře. Bolestně si uvědomila, že některé z nich poznává.

„Můžeme si vzájemně vypomáhat, Nikolaos," oslovila ji. „Tvůj dluh nebude konkrétní, ale zůstaneš mi zavázána do konce svých dnů. Jednou začas mi přivedeš pomocí své magie duši. Ať už nevinnou nebo prohnilou, to nechám na tobě."

„A když nebudu souhlasit?" zeptala se vzdorovitě.

„Na to je velmi jednoduchá odpověď," ujistila ji.

Lola se znovu zadívala směrem k mrtvým. Bylo jich tolik, že je nedokázala spočítat.

„Můžu tedy přivést mrtvé zpátky?" ujistila se.

Smrt si ji dlouhou zkoumavě prohlížela. „Vím, kam tím míříš," odpověděla jí pak. „Bogdanov by bez tvé moci nepřežil. Jeho duše nikdy sice na druhý břeh nepřešla, ale ani nemohla být navrácena mezi živé bez poškození. Ne všichni mrtví se dají zachránit, to víš sama nejlépe. A v některých případech je smrt jednoduše neměnná. Viktor už prošel tam, kam tvoje moc nesahá. A Selene jsem již jednou ušetřila, nepředpokládáš snad, že ji propustím znovu."

Nikolaos poraženě přikývla. Věděla, že má pravdu.

„Všichni jsou smrtelní," zamumlala a odvrátila od mrtvých zrak.

„Až na jednu výjimku," řekla Smrt.

„Jakou?"

„Tebe. Bogdanov měl pravdu. Kdybys chtěla, nezemřeš. Tvá moc ti umožňuje neustálou obnovu, dokážeš si vyléčit většinu zranění a nemocí. Můžeš po světě chodit mnohem déle než ostatní."

Nikolaos nehnula ani brvou a oplácela jí tvrdý pohled. „Jak jsi řekla, nikdo kromě tebe není věčný. Nestojím o nesmrtelnost," prohlásila pak.

„Tušila jsem to. A co naše nová dohoda, i tu odmítneš?"

„Mám na výběr?"

„Vždy máš na výběr, Nikolaos," odpověděla jí a natáhla k ní něco, co připomínalo ruku. „I tvá matka měla na výběr. Tahle hra má jen jedno pravidlo. Mors vincit omnia."

„Smrt vždy vyhraje," zopakovala po ní.