„Jsi zpátky nějak brzy," povytáhla Emily obočí sotva za sebou Draco zavřel dveře od kupé.

Malfoy sebou škubl, jakoby ho vytrhla ze zamyšlení, nepřítomně pokrčil rameny a posadil se na své místo k oknu. Emily si všimla ustaraných pohledů Pansy, která si k němu přisedla.

„Eh... Draco?" zkusila to. Emily zavrátila oči, ta holka se jí hnusila víc, než Crabbe a Goyle, proč se s nimi Draco zahazuje?

Odpovědí jí bylo zamručení. Draco si moc dobře byl vědom toho, že se Pansy líbí, ale jak si Emily stačila všimnout, nechává ho to chladným.

„Stalo se něco?"

„Pansy," přerušila ji Emily, „možná by bylo lepší se převléknout, podle mě budeme v Bradavicích za pár minut."

Pansy ji probodla nenávistným pohledem, jejich nesympatie byly vzájemné. Ale Emily s ní nechtěla vést dívčí válku o Dracovu pozornost, měla důležitější plány.

****

„Těšíš se?"

Laura se překvapeně na Lenku otočila, bylo to poprvé, co ji přímo oslovila.

„No," odkašlala si nervózně, „spíš by mě zajímalo, kam budu zařazena."

„Nemusíš se bát, Moudrý klobouk tě pošle tam, kam patříš," pronesla zasněně Lenka.

„Super," poznamenala Laura ironicky a představila si kolej Zmijozelu. Kam jinam asi šoupnout vnučku Pána zla?

„Já jsem se taky bál," ozval se najednou Neville, „moji rodiče studovali v Nebelvíru, jenže já jsem toho moc dobrého nezdědil, myslel jsem si, že půjdu do Mrzimoru, protože...však víš... jsem nešikovný...ale nakonec mě klobouk poslal do Nebelvíru a babička říkala..."

„Jo Neville, to stačí," zarazil ho Ron podrážděně.

„A kde studovali tvoji rodiče?" zeptala se Lenka zvědavě.

„Myslím, že vlak zastavuje," ukončila Hermiona pohotově rozhovor, když si všimla Lauřiných vyděšených očí.

A opravdu, Bradavický expres začal zpomalovat a z kupé se hrnuli ven první nedočkavci.

„Konečně," povzdychla si Ginny, „hlady skoro nevidím."

Laura postřehla, jak se Harry na Ginny přívětivě usmál a ona zčervenala až za ušima. Bylo zvláštní, že on si toho nevšiml.

„Půjdeme?" navrhl Ron nedočkavě.

„Nevím, kam se tak ženeš, kočárů je dost," zareagovala Hermiona.

„No...mám třeba hlad, možná je mi tak trochu zima a můžu být unavený," protáhl sarkasticky. „Ale to jen tak, čistě teoreticky, Herm."

„Unavený," odfrkla si Hermiona. „A neříkej mi Herm!"

„Budu ti říkat jak chci, Herm. A vezmi si tu zrzavou potvoru, ať už můžeme jít. Protože já jsem opravdu unavený," zdůraznil poslední slova.

„Já taky," povzdychla si, „z tebe."

„Hádají se takhle často?" špitla Laura zvědavě Ginny do ucha, když se tlačili v chodbičce plné studentů.

„Tihle dva? Pořád! Copak sis toho přes léto nevšimla?"

„Všimla," připustila, „ale myslela jsem si, že je to stísněnou atmosférou domu a oni na sebe štěkají i tady."

Ginny i Harry, který se jim vynořil za zády, se rozesmáli.

„Čemu se vy dva smějete?" obořil se na ně Ron nasupeně.

Laura se otočila, aby Rona ujistila, že se smějí čemukoliv na světě, jen ne určitě jemu, když si všimla, že o pár metrů dál stojícího Draca Malfoye, kterého doprovázela černovlasá dívka z dnešního dopoledne. Nejspíš vycítil její pohled, protože se najednou otočil. Jejich oči se setkaly, Laura mu pohled oplácela. Emily si Dracovi nepozornosti všimla a otočila se také, ale to už Lauru vytlačil dav z vlaku na nástupiště.

„Ona je opravdu zima," otřásl se Harry, když jim začalo mrholit za krk. Hermiona ho probodla nevěřícným pohledem a ignorovala Ronův vítězoslavný úsměv.

„Tak abychom šli, že...," pípla Ginny a táhla Lauru k nedaleko odstaveným kočárům.

Laura se nestačila rozhlížet kolem. Za všech stran k ní doléhaly útržky rozhovorů, nad hlavou jí proletělo hejno netopýrů, opodál stál obrovitý Hagrid a svolával prvňáky a cítila na sobě i Sabbath nejeden zvědavý pohled. Všechno bylo jiné, než v Krásnohůlkách...

„Ehm, Ginny? Seš si jistá, že tohle jezdí?" mávla rukou ke kočáru, který zjevně nic netáhlo.

„Vždycky jezdí," usmál se Harry, ale najednou podivně ztuhl s pohledem upřeným někam před něj.

„Pospěšme si, tenhle je volný," vyzvala je Hermiona a tlačila se davem k jednomu z kočárů.

„Snad ti není zima, Herm?" rýpl si Ron. „Měla by ses tady Harrymu omluvit, on to říkal, viď že jo, Harry? Harry...?"

Laura se otočila na Harryho, který pořád ještě omámeně stál na místě a nepohnul se ani ve chvíli, kdy do něj Ron šťouchl.

„Tak pojďte!"

„Pospěš si, Ronalde, vždyť ty jsi táák unavený!"

„Vidíš ty černé potvory, co táhnou ten kočár?" zašeptal Harry Ronovi do ucha.

Ron se na Harryho pochybovačně podíval: „Mluvíš z hladu, kamaráde, žádné potvory tam nejsou."

„Já je vidím," oznámila konverzačním tónem Lenka.

Laura se zaraženě podívala na Lenku a potom do prostoru, kde se podle ní a Harryho měly nacházet nějaké potvory, když ale nic než tmu nespatřila, nechala se Ginny vtáhnout dovnitř kočáru.

****

„Prší vám v Anglii často?" nakrčila Emily znechuceně nos.

„V jednom kuse," odpověděl Draco znuděně tváří nalepenou na okýnku od kočáru.

„Copak, v Asii to bylo jiné?" zeptala se Pansy uštěpačně.

„U nás bylo vlastně celkem sucho. A Rumunsko je v Evropě," upozornila zmijozelskou na její chybu.

„Rumunsko a Rusko, to je to samé!" mávla Pansy rukou.

„Není," odporoval Draco, „v Rumunsku ti jdou po krku upíři, v Rusku pošahaní mágové."

Věnoval Emily letmý úsměv a vrátil se k vyhlížení z okna. Pansy zarytě mlčela a věnovala se kontrolování svých nehtů.

Emily si přitáhla hábit blíž k tělu a zastrčila si ruce pod paže, aby jí nebyla taková zima. Celý den si přehrávala v hlavě setkání se Selene. Ty smutné oči, bezduché pohyby, suché rty, které se ani nepohnuly v náznaku úsměvu nebo čehokoliv...Aspoň, že se jí a Severusovi podařilo Selene přesvědčit k jídlu. Věděla, že to bude těžké, ale nečekala až takovou nespolupráci. Vždyť ona snad ani nevnímala, že na ni mluví.

„Emily?"

„Hm?"

„Jsme na místě."

****

„Páni," vydechla Laura obdivně.

„Nekoukej jako Alenka v Říši divů," utahovala si z ní Ginny. Byla vlastně jediná, kdo s Laurou mluvil. Hermiona byla zjevně uražená, Harry se neustále zamýšlel nad reálností jeho potvor, Neville opatroval Trevora, Lenka si něco pobrukovala a Ron obdařoval všechny svými úšklebky.

„Uhni, Longbottome," zaslechla Laura chladný dívčí hlas a vzápětí k ní dolehlo několik pohoršených výkřiků.

Kolem ní prošel Draco Malfoy následovaný svou partou a nezapomněl strčit do každého, kdo mu stál v cestě.

„Pozor, pan Malfoy prochází, pokloňme se jeho veličenstvu," zvolala za ním Laura nenávistně tak, aby to slyšelo celé okolí. Několik studentů se rozesmálo.

Zapůsobilo to, Draco se otočil.

„No ne," ušklíbl se, když uviděl, kdo na něj mluví, „přírůstek do Potterovy party. Konečně nová tvářička, Weasley a Grangerová sou ohraní."

„Řekni mi, Malfoyi, proč se tváříš jako Pán světa?" zeptala se s hraným zájmem. „Mně nepřipadáš ani trochu jako někdo, komu bysme se měli podřizovat."

Teď jejich rozhovor sledovali kromě Lenky Láskorádové snad všichni studenti, co stačili vystoupit z kočárů.

„Slečna chytrá," protáhl, „podívejme se na ni! Tebe je škoda, i když chápu, že Potter potřebuje, aby za něj někdo myslel. Že by Grangerová dala výpověď?"

„Sklapni," doporučil mu Ron chladně.

„Vidíš," povytáhl Draco obočí, aniž by z Laury spustil oči, „ani mluvit sám neumí."

„Být tebou, tak se neozývám, ta tvoje parta moc inteligencí neoplývá," zavrčela.

Než Draco stačil vymyslet další posměšnou poznámku, vložila se do rozhovoru Emily: „Drž jazyk za zuby a nic se ti nestane."

Draco se naposled ušklíbl a otočil se na podpatku následován ostatními Zmijozelskými.

„Ale já ti už nemám víc co říct!" zvolala za nimi Laura.

„Psst," umlčela ji Ginny vážně, „nech toho, Lauro."

„Není dobré si s Malfoyem začínat," upozornila ji Hermiona. „Teď ti půjde po krku."

„Ať jde," ušklíbla se.

„Neměla ses mě zastávat," zašeptal jí Harry ustaraně do ucha.

„Od toho jsou přátelé," pokrčila rameny. „Tak půjdeme?"

****

Profesorka McGonagallová kráčela rázně chodbou a rozrušeně lomila rukama. Zdůraznila přeci Hagridovi, aby kromě prvňáků přivedl i ty dvě nové studentky! Věděla, že na šafáře není spoleh, teď musí běhat po škole a zařizovat si všechno sama.

„Ah, slečna Malfoyová, tady jste," vydechla úlevně, když se jí podařilo odchytit jednu z nich.

Emily na profesorku tázavě podívala.

„Můžu vás poprosit, abyste mě následovala? Potřebuji vás mít pohromadě s ostatními nezařazenými."

„Samozřejmě," přikývla a profesorku následovala. Draco jí popřál hodně štěstí. Ne že by ho potřebovala.

„Neviděla jste někde slečnu Whiteovou?" zeptala se profesorka McGonagalová po pár minutách zoufalého vyhlížení.

„Prosím...? Koho...?"

„Ach tak, já jsem si myslela, že se znáte," mávla McGonagalová rukou a oči se jí rozšířily, když zahlédla někoho v davu studentů. Emily natahovala krk, aby viděla, koho profesorka hledala. K jejímu zděšení zastavila Pottera s jeho partou a mluvila s tou drzou červenovláskou. Nasadila opovržlivý výraz, když se s ní McGonagallová vrátila. Laura to Emily vrátila jízlivým úšklebkem.

„Pojďte, slečny, zařazování začne každou chvílí," usmála se na obě, pokud něco jako úsměv vůbec uměla.

„Až po tobě," zavrčela Emily a pustila rozčilenou Lauru před sebe.

Mlčky následovaly profesorku McGonagalovou, která jim ve stručnosti převyprávěla vše o Bradavických zakladatelích, než vyhnala z malé místnosti všechny prvňáky na chodbu.

„Zařazování může začít," pronesla slavnostně a vydala se chodbou k Velké síni. Prvňáci se požďuchovali, protože žádný z nich nechtěl jít první, ale stačil jeden přísný pohled zepředu a dva vražedné od Emily a Laury zezadu a poslušně klopýtali za profesorkou.

Vešli do Velké síně, uvnitř bylo příjemné teplo, studenti mezi sebou štěbetali a nad hlavou jim svítila spousta vznášejících se svící. Přestože Laura v jedné ze Siriusových vzpomínek Velkou síň navštívila, i podruhé ji okouzlila. Zaslechla, jak několik prvňáků nadšeně vykřiklo. Po očku se podívala na Emily a zklamaně zjistila, že ji celá nádhera Bradavického hradu nechává chladnou.

Zařazování začalo podle abecedy. Laura se zatím nenápadně rozhlížela kolem, zaregistrovala povzbudivé pohledy dvojčat a o pár míst dál jí nadšeně mávali Harry, Ron, Ginny, Hermiona dokonce i Neville. Otočila se na druhou stranu a připitomělý úsměv jí zmizel ze rtů, Draco Malfoy ji znovu probodával pohledem.

„Pověz," obrátila se šeptem na Emily, „kolik ti Malfoy platí za to, že mu děláš osobního strážce?"

„A kolik tobě Potter za to, že mu nahrazuješ mozek?" opáčila klidně.

„Promiň," sykla, „vy jste vlastně příbuzní. Že bys byla jeho povedená sestřička?"

„Ne, babička," zavrátila oči. „Ještě něco?"

„Ach, snad jsem se slečny dokonalé nedotkla," zašeptala koutkem úst a s předstíraným zájmem sledovala zařazování.

„Ty? Taková mudlovská šmejdka?" odfrkla si posměšně. „Nikdy!"

„Cos to řekla?!" nechtěla Laura uvěřit svým uším a už se ani nesnažila ztišit hlas.

„Malfoyová Emilie!" přerušil jejich spor ostrý hlas profesorky McGonagalové.

Síní to zašumělo, když Emily rázným krokem vyšla ke stoličce a posadila se. Než jí přes oči spadl Moudrý klobouk, všimla si, jak někteří studenti vstali od stolu, aby na ni lépe viděli.

„Aha, nejmladší princeznička Blacková," ozval se jí v hlavě nepříjemný hlásek. „Hm...tohle je opravdu zajímavá náhoda, nemyslíš? Dnešní večer..."

„Mohl bys mluvit srozumitelně?" obořila se na něj v duchu.

Hlásek se zachichotal: „Stejně jedovatá, jako tvoje matka. Ale horlivá po otci...Kampak tě ale poslat...?"

„Co myslíš tou náhodou?"

„Copak, unavuje tě žít v nevědomosti? Tomu se říká netrpělivost, horlivost, děvče, na to si dávej pozor..."

„Seš jenom pitomej kus hadru!" obořila se na klobouk naštvaně.

„Jablko nepadá daleko od stromu, možná je ode mě neuvážené, tě tam posílat, ale prozatím to bude pro obě lepší...Každá na jiné straně, rozumíš?"

„Obě? Co tím myslíš?"

„ZMIJOZEL!"

Emily si strhla klobouk z hlavy a za bouřlivého potlesku zeleno-stříbrného stolu se šla posadit vedle Draca. „Gratuluju," usmál se na ni.

Odpověděla sebevědomým úšklebkem a zamyšleně zabloudila pohledem k profesorskému stolu. Severus uznale jednou přikývl. Odpověděla mu stejně, pak si všimla pohledu Albuse Brumbála. Ředitel si ji zamyšleně prohlížel skrz svůj sklenění pohár, tím si byla naprosto jistá. Odtrhla od čaroděje oči a s překvapením zjistila, že se zařazování blíží ke konci. Už zbývali poslední dva prcci a ta šmejdka Whiteová.

Jedno z dětí přišlo do Zmijozelu a druhé se připojilo k Havraspáru.

„Whiteová Lauren!"

Laura si přejela jazykem přes suché rty a posadila se na stoličku. Byla si jistá, že ji pozoruje celá síň, ale dřív než se odvážila mezi studenty podívat, měla obličej skrytý v Moudrém klobouku.

„Ano, ano, další dcerka Blacková," jásal hlásek, „celá po tatínkovi, že?"

Laura mlčela a modlila se, ať už má všechno za sebou.

„Copak, bojíš se snad? Nemáš čeho, tvoje sestra byla klidná...Obě dvě na rozcestí a každá tak jiná..."

„Moje-moje sestra?" zamrkala překvapeně.

„O, ano, byla mrtvolně klidná. A ty se opravdu nemáš čeho bát! Vždyť to je jasné..."

„NEBELVÍR!"

Laura si roztřesenýma rukama klobouk sundala, předala ho profesorce McGonagalové a váhavě vykročila k Harrymu, Ronovi a Hermioně, kteří jí právě uvolnili jedno místo navíc.

„Gratuluju!"

„Já věděla, že na to máš!"

„Vítej v Nebelvíru!"

„Díky, moc díky," usmívala se neupřímně na všechny strany.

„To bylo jasné," ušklíbl se Draco o dva stoly dál, „Potter získal posilu."

„Je to mudlovská šmejdka?" zeptala se Emily nevzrušeně.

„Nejspíš," odtušil Draco, „Whiteovi nejsou žádný kouzelnický rod, pokud vím."

Emily nezúčastněně přikývla a překvapeně se zadívala na stůl před sebou, který se najednou prohýbal pod váhou lahodného jídla. Tohle v Kruvalu neměli.

****

Lauře se nepodařilo z hlavy vypudit slova Moudrého klobouku ani během večeře, natož večer, kdy se chystala ke spánku. S tváří otočenou proti chladné zdi přemýšlela dlouho do noci. Parvati s Levandulí si dávno přestaly štěbetat o svých letních láskách a z Hermioniny postele se dlouho ozývalo pravidelné oddychování. Cítila v nohách ležící tělo Sabbath, kterému odkapávaly sliny na podlahu, a dodával jí pocit bezpečí. Další dcerka Blacková...? Obě dvě na rozcestí...Tvoje sestra byla klidná...

Je to možné? Může být její mladší sestra opravdu v Bradavicích? Co by tomu všemu asi řekl Sirius...?

****

Emily seděla na koberci opřená o svou postel. Škrábala na kolenou rychlý vzkaz Viktorovi. Musela mu dát vědět co nejdřív o všem, co se stalo. Prozatím to bude pro obě lepší...Každá na jiné straně, rozumíš? Co tím ten zatracený klobouk myslel? Koho myslel? Tu šmejdku Whiteovou nebo...?

Jedna z jejích koček se jí otřela o bosá chodidla a vytrhla ji ze zamyšlení. Už bylo opravdu pozdě, měla by jít spát.

****

„Tak...?" zeptal se bradavický ředitel prostě.

„Je na tom pořád stejně," povzdychl si Severus Snape, „nepodařilo se mi Pána zla přesvědčit, aby si najal nějakého léčitele, prý to zvládne sám."

Brumbál povytáhl obočí: „I teď? Když budeš v Bradavicích?"

„Přestěhoval ji ze sklepení zpátky nahoru do domu, zamkl ji v jejím pokoji."

„Pošetilý blázen," zakroutil Albus hlavou a posadil se zpátky za svůj stůl. „Kterou ze sester Blackových zítra učíš první, Severusi?"

„Mladší," odpověděl pohotově. „Při vší úctě, pane, byl dobrý nápad je rozdělit?"

Brumbál se laskavě usmál: „Samozřejmě, nevšiml jste si té rivality, která mezi nimi zavládla? A navíc, přání Moudrého klobouku se ovlivnit nedá."

Snape se ušklíbl. Bylo mu jasné, že Moudrý klobouk sice může říct cokoliv, ale Brumbál má na něj bezpochyby velký vliv. Ale pokud si přeje ředitel držet sestry od sebe, nikdo mu v tom nezabrání.