„Co je tohle za pitomost?" ulevil si Draco, když si oprašoval hábit. Právě se ocitli v Tajemné komnatě.

„Jestli to souvisí se Zmijozelem, bude to tady," vysvětlila Laura trpělivě.

Chvíli komnatu procházeli a prohlíželi si ji ze všech stran. Poklepávali hůlkami na cihly a v hadím jazyce se snažili odkrýt nějaký tajný vchod. Laura si po hodině marného hledání připadala jako idiot. Chtěla snažení vzdát, když na ni Emily z opačné strany komnaty vzrušeně zavolala. Stála na místě, kde ještě před chvílí byla jedna ze soch představující velkého hada. Socha však ustoupila stranou.

Najednou ze země vyšlehly zelené plameny a ve zdi se objevila obří kamenná brána.

„Tahle škola mě nepřestane překvapovat," zamumlal Draco. Necítil stejné napětí jako sestry.

Emily přešla blíž k bráně a pozorně ji zkoumala. Byla dokonale propracovaná, plná obrazců a run, které už někde viděla. Zaměřila svou pozornost na klepadla, která měla podobu dvou hadů.

„Tak se podíváme dovnitř, ne?" vyzval je Draco a pokusil se na jedno klepadlo sáhnout. Neviditelná tlaková vlna ho odmrštila o několik metrů dozadu. Obě sestry se jen ušklíbly nad jeho pošetilostí.

„Tyhle záhady pro vyvolené mě přestávají bavit," postěžoval si a promnul si naražený loket.

„Musí tu být nějaké heslo," zamumlala Emily spíš pro sebe. Zkusila do brány zatlačit, i když věděla, že je to marné.

„Aspoň tě to neodmrštilo," neodpustila si Laura popíchnutí. Draco ji probodl nasupeným pohledem.

„Musíme nějak dokázat, že jsme jeho dědičky a že smíme jít dovnitř," přemýšlela Emily nahlas.

„Moment," zarazil ji Draco. „Tak vy si myslíte, že za tu moc může Zmijozel?"

„A kdo jiný?" změřila si ho Laura pochybovačně. „Napadá tě někdo vhodnější? Jsme pokrevně jeho potomci."

Šokovaně vyvalil oči: „To chcete nějakým pitomým vratům obětovat svou krev a doufat, že kus šutru pozná, že jste vyvolené? Jste pošahanější než Potter!"

„Krev," vyhrkla Laura nadšeně. „To je ono!"

Emily pohotově vytáhla z kapsy malý nožík a řízla se přes prsty pravé ruky tak, aby jí pramínky krve stékaly přes jizvu na dlani. Sotva na ni dopadla první kapička, jizva se rozzářila. Laura si od ní nožík vzala a zopakovala její postup.

„Víte, že se nechutně doplňujete?" pokusil se Draco situaci zlehčit a nelibě se rozhlédl po Tajemné komnatě. Ani trochu se mu to místo nelíbilo.

Sestry si vyměnily dlouhý pohled a pak každá přiložila zakrvavenou dlaň na jedno klepadlo. Všechny ozářilo prudké zelené světlo, které procházelo škvírami ve dveřích. Obě měly pocit, jakoby jim dlaně hořely. Laura potlačila výkřik a poslepu nahmatala sestřinu volnou ruku. Emily jí prsty pevně zmáčkla a teprve teď záře pominula. Slabě do dveří zatlačily a ty se s hlasitým skřípotem otevřely.

Ven se vyvalila vlna prachu a divného zápachu. Všichni tři se rozkašlali a máchali kolem sebe rukama, aby prach odehnali. Za bránou nebylo vidět nic jiného než inkoustová tma. Stáli na prahu a přemýšleli, jestli vůbec vejdou dovnitř.

„Tak si trochu světla vyčarujeme," navrhl Draco a vytáhl hůlku.

„Schov to proboha!" okřikla ho Emily. „Tohle není to, co se po nás chce."

„Po nás se něco chce?" pochyboval.

„Po tobě ne," usadila ho Laura a otočila se na setru. „Je to tvoje schopnost nebo moje?"

„Nevím," přiznala Emily a zadívala se do černoty před sebou. Zkusím to."

Zhluboka se nadechla a zavřela oči. Potom hbitě luskla prsty a místnost před nimi ozářilo světlo vysokých svící, které stály podél zdí.

Emily okamžitě vešla dovnitř a Laura za sebou táhla ohromeného Draca. Brána se za nimi samovolně zavřela. Zůstali ohromeně stát na místě a rozhlíželi se kolem sebe. Nacházeli se na ve veliké kruhovité místnosti. Stáli v prostředním patře a shlíželi přes zábradlí do přízemí.

„Každý jedno patro," rozhodla Emily a rozběhla se směrem k točitému schodišti, které vedlo do patra nad nimi.

„Výborně," souhlasil Draco a zamířil ke schodišti vedoucímu dolů.

„Fajn," rezignovala Laura a vydala se na průzkum patra, ve kterém byli. Procházela kolem spousty regálů s knihami a svazky. Na zdech visely starodávné mapy a obrazy. Namátkou sáhla do jedné police a vytáhla knihu. Byl to rukopis z roku 1245. Napadlo ji, jestli madame Pinceová o těchto pokladech ví. Určitě by se jí vyjímaly v oddělení s omezeným přístupem.

Draco mezitím stál v přízemí a zkoumal pevný mahagonový stůl, který byl obtěžkaný různými baňkami a lahvičkami, kotlíky a pergameny plnými různých klikyháků, které nedokázal rozluštit. Vzal jednu plnou lahvičku, odzátkoval ji a přičichl si. Okamžitě ucukl a potlačil chuť se vyzvracet. Tak odporný zápach ještě necítil, a to žil v místnosti s Goylem a Crabbeem, kteří dvakrát na hygienu nedbali.

„Co tam máš?" zavolala na něho Laura přes zábradlí.

Draco vzhlédl vzhůru a pousmál se nad tím, jak se jí zaleskly ve světle dlouhé červené vlasy a vrhaly barevné odrazy po zdech.

„Vypadá to jako alchymistická dílna. Co ty?"

„Knihovna," zašklebila se. „Všechno plné černé magie."

„Pojďte sem!" přerušilo je tlumené zavolání Emily. Laura mu mžiku zmizela z dohledu, a tak se rozběhl směrem ke schodišti. Když doběhl až do horního patra, obě sestry už stály uprostřed naprosto prázdné místnosti.

„Co se děje?" zeptal se opatrně a přešel k nim, aby jim mohl koukat přes ramena.

Stály u podstavce, na kterém byla otevřená nějaká kniha. Na titulním listě byly ty samé čmáranice, které viděl dole a nedokázal je přečíst.

„Kde to vůbec jsme?"

„V pracovně Salazara Zmijozela," vysvětlila Laura klidně.

„A to víš jak?" pokusil se o klidný tón.

Poklepala prsty na knihu. Zdrceně si povzdechl: „Já to nepřečtu."

„Ne?" zamračila se Laura. „Ne," odsekl.

„Tak to bude asi hadím jazykem," hádala Emily. „Já to vidím normálně."

„Tak co je tam napsáno?" zeptal se podrážděně a připadal si víc a víc mezi nimi jako malé dítě.

„Salazarovo dědictví," odpověděla Laura bez špetky zájmu.

„Skromný název," pokýval Draco hlavou a obě tím donutil k úsměvu.

„Tak fajn, je načase přečíst si pohádku," zavelela Emily. „Chtělo by to trochu pohodlí."

Najednou se vedle nich objevila pohovka.

„No skvěle!" zvolala a posadila se na ni s knihou v ruce. Laura a Draco si k ní přisedli každý z jedné strany. „Jdem se podívat, co po nás ten páprda chce."

Lauře se nepříjemně sevřel žaludek, když její sestra nalistovala první stranu. Tušila, že se stalo něco, co jejich životy posunulo úplně jiným směrem, než kterým dosud ubíhaly.

****

„Byl to velmi chabý plán, ale dokonale provedený," pokýval Voldemort hlavou. Stál u vysokého okna a vyhlížel do tmy. Pár metrů od něj postával tiše Severus a upřeně hleděl do země.

„Samozřejmě, že to nebyla náhoda," pokračoval Pán zla ve svých úvahách. Měl ve zvyku takhle před Severusem mluvit, protože mu jako jednomu z mála svých služebníků důvěřoval.

„Náhoda, pane?" zopakoval Snape, který vycítil, že by se měl o věc víc zajímat.

„Ten vlkodlak tam neměl co dělat," pokračoval Voldemort. „Neměl mít ten večer hlídku. Samozřejmě, že to byl zrádce a pomáhal Blackovi dostat se ven."

„Při vší úctě, jak by mohl vědět, že je Black tady?"

„To je ono, Severusi," souhlasil. „Jak to mohl vědět? Na to existuje prostá odpověď."

Severus chápavě přikývl: „Někdo zradil."

„Přesně tak," poklepal souhlasně prsty na okenní tabulku. „V tomhle domě byl, anebo stále je, a tomu věřím víc, zrádce. A ty mi ho najdeš."

„Můžete se spolehnout," slíbil a v hlavě se mu začal rodit plán, koho bude pronásledovat, když zrádcem je on sám.

****

Sotva měsíční mládě testrála hrabalo kopýtky do země a snažilo se z nory vylovit zajíce. Marně zobáčkem rylo do mokré hlíny. Bylo tak zabrané do pokusu chytit si večeři, že si nevšimlo, že ho něco pronásleduje. Když zaslechlo první zaprskání větve, bylo už pozdě. Mohutné zuby se mu zaryly pod kůži a zvíře žalostně zařvalo. Byl to poslední výkřik před smrtí. Nezbylo po něm nic, kromě pár ohlodaných kostí. Bazilišek se odplazil zpátky směrem k hradu.

****

Narcissa Malfoyová spala celou noc jako na trní. Čekala na svého muže už dva dny a žila tak v neustálém strachu o jeho život. Nad ránem ji probudily hlasy. Zabalila se do hedvábného županu a s hůlkou v ruce se vydala dolů do předsíně. Poznala hlas svého manžela.

„Luciusi?" zvolala opatrně ze schodiště. „S kým to mluvíš?"

Lucius vešel do předsíně. „Naricsso, proč ještě nespíš?" obořil se na ni.

Za jeho zády se vynořila žena. Narcissa zůstala ohromeně stát na místě. Uplynulo už čtrnáct let od té chvíle, co ji spatřila naposledy, přesto zůstala naprosto stejná, jakou si ji pamatovala.

„Cissy!" zvolala Bellatrix dramaticky a roztáhla náruč. „Copak nepůjdeš přivítat svou drahou sestřičku?"

„Co tady děláš?" zeptala se Narcissa ostře a pohlédla na svého muže, jakoby to dávala za vinu jemu.

„Copak, nejsi ráda, že mě vidíš?" prohodila Bella naoko zklamaně. „Můj drahý švagr mi nabídl přístřeší. Říkala jsem mu, že to není dobrý nápad. Pověz Cissy, vadím ti tu?"

„Samozřejmě že ne," pokusila se Narcissa o příjemnější tón. „Jsi moje sestra."

„Ano," souhlasila Bella a jízlivě se zašklebila. „Jsem tvoje sestra, která hnila čtrnáct let v Azkabanu a tys ji ani jednou nepřišla navštívit!"

„Nech těch výčitek, prosím tě."

„Copak, paní Malfoyová? Je prašivé vězení pod tvoji úroveň?"

„Zostudila jsi naši rodinu."

Bellatrix se rozesmála na celé kolo: „Ne Cissy, to ty jsi zostudila naši rodinu! Ty jsi stejná špína jako náš drahý bratránek! Schovala jsi jeho parchanta!"

„Emily není žádný parchant!" odsekla Narcissa, která se otřásala hněvem. Lucius překvapeně na svou ženu hleděl, ještě ji neslyšel mluvit takovým tónem. „Je to Pánova právoplatná dědička a má větší slovo než ty a tvůj ubohý manžel dohromady! Jen na ni dá a je na ni pyšný, Bello. Ona dokáže víc, než ty!"

„Je to děcko!" křikla opovržlivě.

„To děcko tě dostalo z Azkabanu! Nebýt jí, pořád tam hniješ! A teď mě omluv, jdu si lehnout. Víš, kde najdeš pokoj pro hosty, dobrou noc." Otočila se na patě a vydala se zpátky k ložnici.

„Takhle se mnou mluvit nebudeš!" varovala ji Bellatrix naštvaně.

„Jsem ve svém domě a můžu s trestankyní mluvit, jak chci!"

„Jsem tvoje sestra!"

Narcissa ji probodla zuřivým pohledem: „Já mám jen jednu sestru. A ta měla víc rozumu, než ty a vzala si slušného chlapa."

„Jak se opovažuješ mluvit o té zrádkyni?! O té mudlovské špíně!"

„Ráda jsem tě viděla, Bellatrix," dodala s ironií v hlase. Vrátila se do ložnice a znovu si lehla. Během chvíle se v místnosti objevil Lucius.

„Co to mělo znamenat?!" obořil se na ni. „Zbláznila ses?! Absolutně jsi mě zesměšnila!"

„Běž fňukat jinam, Luciusi," vzdychla si. „Mě to nezajímá."

„Chováš se naprosto nemožně!"

„Víš co?" rozkřikla se. „Tak běž za mojí šílenou sestřičkou! Vždycky jste se k sobě dokonale hodili!"

„Hysterko," odfrkl si a práskl dveřmi.

Naricssa zabořila tvář do polštáře a rozplakala se. Nenáviděla se za ten den, kdy se Selene namíchala první dávku lektvaru lásky. Nikdy si Luciuse neměla vzít, nemusela by žít v neustálém strachu, že padnou v nemilost a Voldemort je všechny zabije. Ale na druhou stranu by neměla Draca. Jejího jediného syna. On byl jediný důvod, proč tu ještě zůstávala a všechno trpěla.

****

„Neviděli jste někde Lauru?" zeptala se Hermiona zachmuřeně, když se posadila naproti Harrymu a Ronovi při večeři.

„Cože?" zeptal se Harry roztržitě a odtrhl oči od havraspárského stolu, odkud mu mávala Cho Changová.

„Měl bys ji někam pozvat," navrhl mu Ron.

„To říkáš zrovna ty?" divil se Harry, který měl pocit, že Ron je ten poslední, kdo ví něco o holkách.

„Posloucháte mě vůbec?" obořila se na ně Hermiona.

„Copak, Krumíček ti neposlal pohlednici k Vánocům?" zašvitořil Ron.

„Co je to s vámi dvěma?" nechápala.

Na pomoc jí přišla Ginny, která je celou dobu sledovala: „Je povolená návštěva Prasinek k Valentýnovi."

„No a?" zeptala se Hermiona, jakoby nechápala, co to má s jejími kamarády společného.

„No a?" zopakoval Ron zděšeně. „Každá holka od nás očekává, že ji pozveme!"

„Každá holka?" ušklíbla se Ginny. „Od tebe to neočekává ani troll, Rone. Ty holku neumíš ani pozdravit, natož někam pozvat."

„Chceš se vsadit?"

„Cos to říkala?" zeptal se Harry Hermiony, aby sourozeneckou hádku přerušil.

„Jestli jste neviděli Lauru," zopakovala kamarádka naštvaně.

„Ne," odpověděl Harry zamyšleně. „Celý odpoledne."

„To je zvláštní," zašeptala Hermiona podezřívavě.

Harry jí nevěnoval pozornost a zadíval se ke zmijozelskému stolu. Vůbec ho nepřekvapilo, že tam chybí Emily. Víc ho zarazilo, že nemůže najít Draca Malfoye. Vytáhl z kapsy Pobertův plánek, který si nedávno od Laury zase vzal a hledal alespoň jednoho z nich.

„Vidíš ji?" zeptala se Hermiona starostlivě.

„Ne," odpověděl Harry. Nebyla to však pravda, zahlédl všechny tři v Tajemné komnatě.

****

„To není možný," pochybovala Laura, která chodila tam a zpátky a zamyšleně si prohrabovala vlasy.

„Nechceš mě nutit to číst po pátý, že ne?" povytáhla Emily obočí. „Už to znám zpaměti."

„Já žádnou moc nemám!" odsekla Laura.

„Máš," odporovala Emily klidně. „A podle téhle knihy dost velkou."

„To je pitomost, ty tomu vážně věříš? Salazarova moc?"

„Sama jsi to četla! Každý ze zakladatelů Bradavic ovládal moc jednoho ze základních elementů. Jenže Zmijozel byl příliš chamtivý a moc jim ukradl, aby mohl sám těmto kouzlům vládnout. To proto tehdy utekl z Bradavic, aby mohl svou moc rozvíjet a naučit se ji používat pouhou myšlenkou."

„Emily, to jsou báchorky!"

„Byl tak mocný, že ho to nakonec zničilo a sám sebe zabil."

„Takže podle tebe máme každá moc čtyř elementů, jo?" pochybovala.

„Ne," vysvětlila Emily trpělivě. „Spíš máme každá něco, protože jsme dvě, on byl sám."

„Nezní ti to absurdně, když se posloucháš?"

„Zatraceně řekni jí něco!" obrátila se pro pomoc k Dracovi.

Malfoy zamračeně zvedl oči od knihy a zvedl se z pohovky. „Podle mě nezbývá nic jiného, než tu vaši moc vyzkoušet."

„Vyzkoušet? Jak?" pochybovala Laura. „Budeme se hypnotizovat nebo co?"

„Neříkej, že se ti nestalo dneska něco divného," měřil si ji Draco.

„Ne," zalhala nepřesvědčivě.

„Fajn, tak to v tobě probudíme," pokrčil rameny.

„Probudíte? Cože?"

„Emily, podpal ji," vybídl Draco mladší sestru.

„Cože?" vyhrkly obě zároveň.

„No tak, musíme ji vyděsit," šeptl jí do ucha prosebně.

„Co když ji zapálím celou? Neumím to ještě používat," sykla koutkem úst.

„Zkus to."

„Promiň," vyhrkla zbrkle a luskla prsty.

Lauře vzplanuly konečky vlasů. „Do hajzlu!" vykřikla zděšeně a mávla rukou. Z dlaně jí vytryskl proud vody a okamžitě ohýnek uhasil. S mokrou hlavou, která jí ještě doutnala a neuvěřitelně páchla, probodla oba nenávistným pohledem. „Co to mělo znamenat?!"

„Tvoje moc," prohodil Draco ledabyle. „Teď už víme, že Emily ovládá vzduch a oheň. Ty vládneš vodě a zemi."

„Vážně jsi mi zapálila hlavu?" obořila se na svou sestru.

„A udělám to ještě jednou, jestli nezačneš se svojí mocí pracovat."

Ještě chvilku se tvářila uraženě, ale pak si jen povzdychla: „Dobře, máte to mít."

Máchla rukou a Draca i s Emily obhodil proud vody od hlavy až k patě.

„To jsem vážně nechtěla," usmála se Laura mile.

„Učíš se rychle," uznala Emily a vyždímala si rukáv.

„Taky to napravím," nadchla se a přišla k nim blíž. Chvíli se soustředila a pak Emily i Draco ucítili, jak se na nich šaty pomalu vysušují. „Přišla jsem na to dneska ráno," vysvětlovala Laura. „Dokážu pracovat s teplotou vody."

„Myslím, že nás čeká dlouhá noc, co vy na to, dámy?" zamrkal Draco, když mu začala z horka červenat tvář.

„To si teda piš."