„Co budeme dělat?" snažila se Emily racionálně najít východisko a mžourala skrz slabou mezírku ve dveřích.

„Ne tak blízko," upozornila ji Laura a odtáhla ji o kousek dál, „jinak porušíš ochranná kouzla a náš milovaný dědeček nás uškvaří zaživa."

„Vy-víte-kdo je váš děda?" Violet vykulila oči přes celou hlavu.

„To je dlouhý příběh," odbyla ji Emily.

„Ale má šťávu," pokrčila Laura rameny a obě se tomu vtipu zasmály.

„Tohle je přesně ten typ pohádky, co jednou budu vykládat svým dětem a ony mi neuvěří," pronesla Emily mezi záchvaty smíchu.

Lauře při zmínce o dětech ztuhl úsměv na rtech.

„Co je?" zeptala se Emily přidušeně.

„Nic," zalhala Laura a bezděky si stiskla břicho. „Všechno v pohodě."

„On nás neslyší?" strachovala se Violet.

„Jasně že ne," ujistila ji Laura a odhrnula jí pramen vlasů z odřeného obličeje. „Použily jsme takové speciálně zaklínadlo, říká se mu Ševelisimo. I kdybychom tu měly párty s ohňostrojem, neuslyší nás."

„Páni!" vyjekla dívka úžasem. „To je suprový!"

„Jo," ušklíbla se Emily, „dokud neotevře dveře, pak už to moc suprový nebude."

„Neděs ji," varovala ji Laura. „Navíc, co by tak asi Pán zla hledal v přístěnku pod schody? Harryho Pottera?"

Emily znovu vyprskla smíchy.

„Vy se smějete, když je největší černokněžník všech dob jenom pár kroků od nás?" nemohla uvěřit Violet a sjela obě sestry káravým pohledem. „Vy se nebojíte?"

„To víš, že jo," přiznala Emily, „bojíme, holka. Každou minutu."

„Každýho dne," dořekla Laura těžce.

„Někdy se musíš smát, i když jsi v naprostým srabu, chápeš?"

„Emily!"

****

Táňa byla připravená na to, že zemře. V ten okamžik, kdy jí pod nohama praskla poslední deska, a celý most se řítil do rokle, sama sobě vynadala, že skončí právě takhle. Ale nepadala volným pádem vstříc smrti, někdo ji totiž chytil za zápěstí. Zvedla vyděšeně hlavu a spatřila Tymiana, jak se ji snaží vytáhnout.

„Už zase jsem ti zachránil život," zašklebil se. Držel se jednou rukou chátrající podpěry mostu a druhou držel ji. „Ale teď sebou pořádně švihni a snaž se chytnout tohohle trámu, než se to tu celý sesype."

****

Ivan se vynořil z jezera několik málo okamžiků poté. Voda byla ledová a příliš chladná na tak jarní den, ale jeho dávno mrtvé tělo nic necítilo. Vyprskl z úst špinavou vodu a plaval blíž ke břehu, aby se mohl postavit na nohy. Když se škrábal na břeh, něčí paže mu pomohly dostat se z vody. Ivan dopadl na trávu vedle oddychujícího Viktora.

„Díky," zachrčel upír a vykašlal další vodu. Měl pocit, že jeho vnitřnosti jsou plné splašků.

„Za málo," ujistil ho Viktor, a aniž by se otočil, hbitě mávnutím hůlky omráčil Smrtijeda, který se na ně řítil.

„Kde je Catherine?" zeptal se Ivan a rozhlédl se zmateně kolem sebe. „Vděčí mi za život," zažertoval.

Viktor nevěděl, co na to říct. Rozpačitě se poškrábal na nose a ukázal někam před ně. Ivan se nechápavě rozhlédl a spatřil ten výjev za sebou. Cat stála po pás ve vodě a nehýbala se. Vypadala jako...

„Je proměněná v kámen," vysvětlil Viktor a udeřil pěstí Smrtijeda, který se probral a pokusil se posadit. „Myslím si, že zahlédla odraz baziliškových očí v hladině."

„Je...?"

„Není mrtvá," ujistil ho Viktor rychle, „existuje lektvar, který to spraví."

Ivan ztěžka přikývl a vyhoupl se na nohy. „Tak kde je ta slizká potvora?"

„Ivane," oslovil ho Viktor opatrně, „baziliškův pohled zabíjí."

„Nemůže mě zabít dvakrát," odsekl upír a s bojovým výkřikem se vrhl zpátky do bitevní vřavy.

Viktor uznale přikývl, upírův úsudek měl logiku.

„Gregoroviči!" zaslechl za sebou vysoký ženský hlas, při kterém se mu zježily vlasy na zátylku.

„Bellatrix," pozdravil svou vyzyvatelku na souboj a postavil se k ní čelem. „Dneska je krásná noc na porazení zla."

„Tím by si nebyla tak jistá," předvedla jeden ze svých křivých úsměvů a z hůlky jí vytryskly jiskry.

****

Minuty, které mezitím ubíhaly, jim připadaly nekonečné. Violet si na malou chvíli samým vyčerpáním zdřímla, opřená o Emily, která sledovala venkovní dění. Laura seděla na obráceném kbelíku v rohu přístěnku a pozorovala malého pavouka, který se vznášel nad její hlavou. Nemohly dělat vůbec nic, jen sedět, čekat a doufat, že se Pán zla přemístí jinam.

Když se znovu objevil její přelud, jen tiše zaúpěla.

„Teda nechat se narvat do přístěnku pod schody, to se může podařit jen tobě," utahovala si z ní, ale Laura nijak nezareagovala.

„Nemluvíš se mnou?" povytáhla pobaveně obočí. „Rozumím, teta Emily by tě měla za blázna. V pohodě, nemusíš nic říkat. Ale pamatuješ, co jsem ti řekla, když jsme se viděly poprvé?"

Laura pokrčila rameny, řekly si toho dost.

„Co jsem řekla, když jsme se loučily?" upřesnila.

Laura hořečnatě přemýšlela. Co řekla jako poslední?

„Zachraň Severuse Snapea," zašeptala překvapeně.

„Cože?" otočila se na ni Emily nechápavě.

„Správně, teď přijde ta chvíle, sleduj," řekla její dcera.

„Zachraň Severuse Snapea," zopakovala Laura zamyšleně.

„O čem to pořád-?"

„Ách, Severusi, tady jsi," zvolal lord Voldemort a obě sestry přimáčkly vyděšeně tváře na dveře.

****

„Ty ses dočista zbláznila!" křičel na ni Tymian.

Táňa jeho slov nedbala, přestože se dohodli, že bude nejlepší vrátit se do hradu a pomoci s bitvou tam, zvolila tu druhou cestu. Rozběhla skrz školní pozemky a hledala si cestu k Šedohřbetovi, který zvesela srážel jednoho nepřítele k zemi za druhým.

Tymian postával na místě sotva zlomek vteřiny. Hlasitě zaklel a rozběhl se za ní.

„Hej prašivče!" křikla Táňa a mrštila po vlkodlakovi kamenem.

Šedohřbet se rozzuřeně otočil, a tlama se mu roztáhla v široký úsměv, když ji spatřil.

„Co takhle rozdat si to bez hůlek?" navrhla a podala Lauřinu hůlku Tymianovi.

„Ty ses zbláznila," sykl jí do ucha.

„Táňo, co to sakra děláš?" odněkud se vynořil Viktor. Měl podivně pokroucenou ruku, ale jinak vypadal bez vážnějších zranění.

„S radostí tě roztrhám, pijavice," souhlasil Šedohřbet a podal svou hůlku jednomu z přisluhovačů. Kolem se shluklo několik zvědavců, kteří se rozhodli boji přihlížet.

Táňa se odhodlala k útoku a myslela při tom na Alexe.

****

„Můj pane, nemůže být přece pochyb -?"

„- já ale určité pochyby mám, Severusi. Mám je."

Obě sestry ani nedutaly a sledovaly slovní souboj těchto dvou kouzelníků před sebou.

„Znám ten výraz," zašeptala Emily.

Laura jen stroze přikývla, taky ho poznala. Tohle je výraz Pána zla, který zuří. Pána zla, který se chystá někoho potrestat, někoho zabít.

„Musíme Severuse zachránit," zamumlala Laura.

„Jak?" pochybovala Emily. „Než otevřeš tyhle dveře, jsi mrtvá."

„Můžeme zkusit -?"

„Na to zapomeň," zarazila ji Emily. „Dnes už jsi vyplýtvala víc energie, než jsi měla. Tenhle boj ještě není u konce a nevíš, kolik sil budeš potřebovat. Když použiješ jakékoliv kouzlo, prolomíš tuhle bariéru, která nás dělí. Zabiješ nás a Violet taky. Severus to zvládne, uvidíš."

O tom ovšem Laura pochybovala, její dcera na ni přece naléhala, aby Severuse zachránila, tudíž je jasné, že mu jde o život a sám si ho nezachrání.

„Můj pane - dovolte mi toho kluka najít -"

„Celou dnešní noc tady sedím," promluvil Voldemort tiše, „a na samotném prahu vítězství přemýšlím, neustále přemýšlím o tom, proč bezová hůlka odmítá sloužit tak, jak by měla. A myslím, že jsem našel odpověď."

„Zatraceně," sykla Emily.

„Severusi," zašeptala Laura prosebně, jako by ho chtěla varovat.

Snape zarytě mlčel, stál vzpřímeně na místě a nic nedělal.

„Byl jsi mi chytrým a dobrým služebníkem, Severusi. Lituji toho, co se musí stát."

„To sotva, ty hajzle!" zavrčela Emily vztekle a v jednu chvíli měla chuť ty dveře rozrazit. Tentokrát to byla Laura, která ji zarazila.

„Bezová hůlka mi nemůže sloužit, protože nejsem jejím skutečným pánem. Patří vždy tomu kouzelníkovi, který zabil posledního majitele. A to jsi ty, Severusi. Ty jsi zabil Albuse Brumbála."

Severus Snape se na moment natočil tváří tak, že se upřeně díval přímo pod přístěnek. Laura zalapala po dechu, když nepatrně přikývl. Věděl o nich, jak jen to bylo možné? Emily uchopila Violet do náručí a zakryla jí dlaní oči.

„Jiná možnost neexistuje," pokračoval Voldemort. „Musím tu hůlku ovládnout. Když ovládnu hůlku, ovládnu i Pottera."

Pán zla opsal ve vzduchu bezovou hůlkou oblouk. Vzduchem prolétla klec s hadem a během okamžiku v ní Snape vězel hlavou i rameny.

„Zabij."

Když mu hadí zuby prokously hrdlo, podlomila se mu kolena a padl na podlahu. Laura zavřela oči, aby neviděla všechnu tu krev. Emily jen šokovaně otevřela ústa. Ani jedna se neubránily slzám.

„Lituji," utrousil chladně Voldemort.

Odvrátil se od Severuse Snapea a i se svým hadem po boku opustil místnost. Slyšely, jak se přemístil.

Zaváhala sotva na pár sekund, Laura rozrazila dveře a neslyšně se rozběhla k umírajícímu. Z nenadání z postraní chodbičky odněkud vylezl i Harry a oba mlčky a beze slov poklekli ke Snapeovi. Všude po těle měl ohavné rány, které krvácely. Jeho tělo sebou škubalo a zmítalo.

Z hrdla se mu vydral úděsný vzdech.

„Vezměte si...to...Podívejte se... na to..."

Ze Snapeova těla unikalo něco víc, než jen krev. Stříbřitě modrá vlákna - ani plynná, ani kapalná - mu tryskala z úst, z uší, očí. Byly to vzpomínky. Odněkud se vynořila i Hermiona s Ronem a Hermiona podala Harrymu lahvičku, do které začal vzpomínky sbírat.

„Severusi," zašeptala Emily a stiskla svému učiteli roztřesenou ruku. „Za všechno vám děkuji, já i moje rodina jsme vám vděční."

Laura ze sebe dokázala vydat jen vzlyknutí. Upřel na ni své černé oči a snažil se něco říct.

Laura jen zakroutila hlavou a shovívavě vzala jeho zakrvácenou tvář do dlaní a položila si ji na kolena.

„Nebojte se," zašeptala, „já to takhle nenechám. Zachráním vás, ano?"

Bradavický ředitel ztěžka zakašlal a z úst mu vystříkla další krev. Laura seděla s jeho hlavou ve svém klíně. Emily svírala jeho ruku a druhou držela vyděšenou Violet. Harry nevěděl, co má dělat. Ron s Hermionou stáli vedle něj a všichni mlčky a zděšeně přihlíželi tomu, jak Severus Snape naposledy vydechl.

Znenadání odněkud promluvil vysoký chladný hlas. Voldemort promluvil k celým Bradavicím, Prasinkám a blízkému okolí.

„Bojujete statečně. Avšak utrpěli jste těžké ztráty. Lord Voldemort je milosrdný. Nařizuji své armádě, aby se stáhla. Máte na to hodinu. Naložte důstojně se svými mrtvými, ošetřete raněné.

Nyní mluvím k tobě, Harry Pottere. Připustil jsi, aby za tebe umírali ostatní, místo aby ses mi postavil sám. Budu na tebe hodinu čekat v Zapovězeném lese. Jestli tak neučiníš, zapojím se do bitvy sám a zabiju každou ženu, každého muže, každé dítě, zvíře, kohokoliv, kdo tě bude bránit. Rozuměl jsi?"

„Neposlouchejte ho," nabádala je Emily. „To je jeho způsob zastrašování."

„Musíme se vrátit do hradu a vymyslet nový plán," rozhodla Hermiona.

„Jo," přidal se Ron, „hodina není špatný čas, ne?"

Harry neměl chuť poučovat Rona o tom, že falešný optimismus nepomáhá. Laura mlčela a v hlavě se jí začal rýsovat vlastní plán.

Společně se sestrou se naposled ohlédly za bezvládným tělem Severuse Snapea, muže, který jim nesčetněkrát zachránil život.

****

Bylo to už dlouho, co Táňa bojovala s někým tak, jak byl její druh zvyklý. Nechala svoji lidskou část potlačit tou upíří. Do boje se Šedohřbetem dala všechen svůj vztek a nenávist, které v sobě celé roky shromažďovala. Jeden druhého se snažil kousnout a zasadit mu tak smrtící ránu. Měla podrápaný obličej a vytržený chuchvalec vlasů. Když se pozemky nesl Voldemortův hlas, všichni byli zaskočeni. Všichni kromě Táni. Využila tu chvilku nepozornosti ve svůj prospěch a vší silou Šedořbeta porazila k zemi a zabořila mu špičáky do krku. Zmítal sebou, oháněl se po ní rukou, ale jeho dny byly spočítané. Kousala ho znova a znova, dokud neměl krk samou díru.

„To stačí!" křičel na ni Tymian. Ale jeho hlas sotva vnímala, chtěla se mstít, chtěla ho roztrhat na kusy. Tymian se na ni vrhl a musel ji z vlkodlaka odtáhnout.

„Je mrtvý, nech už toho!"

Podívala se na něj, podívala se na Šedohřbeta a zase zpátky na Tymiana. To bylo ono? Ta pomsta?

****

Všech šest se rychle přibližovalo k hradu. Trávník byl posetý sklem, kusy soch, mrtvými Smrtijedy. V povzdáli hořelo famfrpálové hřiště a most nad roklí se zbortil úplně celý. Všude bylo ticho. Nepřirozené ticho, mrtvolné ticho. Vyběhli schody do Vstupní síně. Podlaha byla plná kusů dřeva z prolomených vrat a nasáklá krví. Krev byla všude a tak odporně zapáchala, až se jim zvedaly žaludky.

„Kde jsou všichni?" šeptla Hermiona.

Ocitli se na prahu Velké síně. Kolejní stoly zmizely a síň byla plná lidí. Ti, kdo přežili, stáli ve skupinkách a objímali se. Raněné na podiu ošetřovali profesoři a mrtví byli poskládáni uprostřed síně. Ron se od ostatních beze slova odpojil a přidal se ke své rodině, která klečela kolem Fredova bezvládného těla. Hermiona Rona následovala. V tu chvíli se Violet Emily vytrhla a rozběhla se směrem k čarodějce v rohu místnosti. Žena se rozesmála úlevou a děvčátko zvedla do náruče.

Harry mezitím nenápadně zmizel, v ruce třímal vzpomínky Severuse Snapea a byl pevně odhodlaný zjistit celou pravdu.

„Emily, Lauro," zpoza rohu se objevila Táňa podpíraná Tymianem.

„Jsi v pořádku?" strachovaly se obě sestry o svoji spojenkyni.

Táňa přikývla: „Zabila jsem Šedohřbeta."

Laura jí stiskla utěšitelsky paži. Znala ten pocit prázdnoty, který ji teď sžíral. Žádná pomsta nedokázala zacelit rány.

Emily se neklidně rozhlédla po Velké síni a zeptala se: „Kde je Viktor?"

Táňa si s Tymianem vyměnila rychlý pohled.

„Víš...Cat, Ivan ani Viktor se nevrátili."

„Jak to myslíš, nevrátili?" zvýšila Emily hlas a v očích se jí objevil strach.

„Všichni se stáhli sem," vysvětlil Tymian. „Ale oni se neobjevili."

„A viděl je někdo z vás umřít?" uhodila na ně Emily.

„To ne," připustil Tymian.

„Co když někde leží zranění?"

„Emily," snažila se ji Laura uklidnit, ale to už se jí sestra vysmekla a rozběhla se zpátky na školní pozemky. „Emily!" Laura křičela jméno své sestry do tmy a sbíhala schody dolů, když jí někdo zatarasil cestu.

„Draco?" vyhrkla překvapeně.

Mířil jí hůlkou na hruď a v očích se mu leskly slzy vzteku. „Proč? Proč jsi mě nechala se rozhodnout?"

„Draco, o čem to mluvíš?" ptala se nechápavě. „Já ti nero-"

„Nic jsi neřekla," obvinil ji, „nic jsi nenaznačila! Nechala sis mě vybrat a já si vybral špatně, rozumíš? Vybral jsem si špatnou stranu a je to tvoje vina."