Nezamhouřila celou noc oči. Tiše se choulila v rohu a poslouchala bolestné nářky a sténání ostatních vězňů. V pravidelných intervalech kolem cely propluli mozkomorové. Urputně se v tu chvíli snažila myslet na léto strávené se Siriusem a na šťastné vzpomínky spojené s Emily, na dopis od Selene a vlastně na cokoliv, co ji hřálo u srdce. Sotva začalo svítat, objevili se bystrozorové a odvlekli ji k výslechu, kde na ni čekal Matthews a Popletal. Jejich snaha však byla marná, neřekla o nic víc, než předešlý večer. Když se vrátila zpátky do vězení, čekal na ni džbán vody a kousek chleba. Z opatrnosti vodu vylila, kdyby obsahovala veritasérum a vyčarovala si vlastní. Potom se posadila zpátky do svého rohu a nenápadně trénovala schopnosti. Kolem poledne se na chodbě ozvaly lidské kroky.

„Blacková, máte návštěvu!" vyštěkl někdo. Hbitě vyskočila a přešla k mřížím. V mžiku se naproti ní objevila Cat s bystrozory za zády.

„Ach zlatíčko," vzdychla si utrápeně a do očí se jí vehnaly slzy.

„To je v pořádku," pokusila se Laura usmát a stiskla jí přes mříže ruku.

„Oddělejte tu pitomou mříž!" obrátila se na bystrozory.

„Je mi líto, ale to je proti předpisům," odpapouškoval jeden.

„Já vám kašlu na předpisy, chci obejmout svoje dítě!" rozkřikla se na ně.

„Slečno Whiteová, uklidněte se," vyzval ji bystrozor.

„Já jsem klidná!"

„Cat," oslovila ji Laura jemně, „nerozčiluj se."

„Hajzlové," sykla si pro sebe. „Jak to zvládáš?" obrátila se s obavami na svoji neteř.

„Znám i lepší zábavu," pokusila se Laura o vtip, ale ani jedna se nezasmála. „Co Tichošlápek?"

„Zuří. Vlastně všichni zuří."

Laura přikývla: „Vzkaž, že jsem v pořádku."

„V pořádku?! Zlato, jsi ve vězení! Je ti teprve patnáct! Nemají právo tě tu držet!"

„Víme, o co tady jde," pokrčila dívka rameny. „Je to až do očí bijící."

„Ano, to tedy ano," souhlasila Cat. „Musíš na sebe dávat pozor, víš, že tady nejsi v bezpečí. Brumbál pracuje na tvém propuštění. Ještě včera v noci jednal s Popletalem, ale zatím to moc dobře nevypadá. Denní věštec všude slídí, dokonce i ve škole. Ministerstvo předvolává všechny studenty z Medového ráje jako svědky. Vlastně i já jsem na cestě k výslechu."

„Cože? Ty?"

„To víš, náš rodokmen je teď velice ožehavým tématem."

„Slečno Whiteová, váš čas vypršel," upozornil ji bystrozor. Probodla ho vražedným pohledem, až to vypadalo, že se na něj snad vrhne.

„Běž," vybídla ji Laura. „Čím dřív všichni promluví, tím dřív mě pustí."

„Opatruj se, holčičko, myslíme na tebe," políbila ji na čelo a zamávala na rozloučenou.

A tak Laura znovu osaměla. Hodiny se vlekly jedna za druhou, až jí připadalo, že uplynula věčnost, než se začalo stmívat. Pozorovala muže, který byl uvězněný naproti ní. Celý den seděl klidně na podlaze a četl nějakou knihu, ani jednou od ní nevzhlédl. Možná se nechal pohltit příběhem a snažil se zapomenout na to, kde doopravdy byl.

Zrovna dřepěla u mříží a snažila se nalákat krysu slídící na chodbě na drobek chleba, když jí výhled zastínily něčí nohy a zvíře polekaně uteklo.

„Vyplašil jste mi jedinou zábavu, kterou mám," prohodila a vzhlédla od naleštěných bot do chladných očí Luciuse Malfoye. Všimla si, že měly stejnou barvu jako Dracovy. V těchto však nenašla nic, než jen čistou nenávist a opovržení.

„Je až roztomilé, jak se podobáš svému otci," opáčil Lucius, „ten taky hnil v téhle špíně."

Laura se ušklíbla a vstala. Založila si ruce na prsou a bojovně oplácela Smrtijedovi pohled.

„Přišel jste si pokecat o rodinné historii? Je mi líto, rozhovory nepodávám," prolomila ticho.

Lucius se chladně zachechtal: „Přišel jsem si popovídat o tvých možnostech."

„Mých možnostech?" zopakovala pochybovačně. „Neřekla bych, že se my dva máme o čem bavit."

„Zabila jsi dva Smrtijedy, hlupačko," ztišil hlas. „Myslelas, že ti to projde?"

„No tak, Luciusi," protáhla, „oba moc dobře víme, o co tady jde. Chtěl mě dostat co nejdál od Brumbála, o to šlo. Nějaké dva poskoky lehce oželí."

„Jsi neobyčejně bystrá," zasyčel ledově, „to tě Brumbál učí?"

„Ne," odpověděla klidně. „To mě naučil táta."

Posměšně si odfrkl: „Black! Taková nula, vždycky strkal nos do věcí, po kterých mu bylo houby! Šmejd!"

Tentokrát se tak lehce vytočit nenechala, přešla jeho poznámky bez povšimnutí. „Proč jste dnes přišel? Vyhrožovat mi? Vysmívat se?"

„Pán zla má pro tebe nabídku," přešel k věci a znovu šeptal, aby je nikdo neslyšel.

„To už jsem slyšela a opakuji, že nemám zájem," odsekla. „Něco dalšího?"

„Nevyslechneš si, co ti nabízí?" povytáhl obočí zvědavě.

„Ne, díky," zašklebila se. „Určitě něco jako svobodu pro mě a tátu a možnost poznat nepoznané, nebo nějaký takový blábol. Vážně nemám zájem, ať si svoje nabídky strčí za klobouk."

„Jsi ubohá," vmetl jí do očí urážku a přešel blíž k mřížím, jakoby jí chtěl nahnat strach. „Nevíš, co je pro tebe dobré. Bojuješ za směšné cíle. Stejně jako tvoje matka, taky stála na špatné straně a podívej se, jak dopadla. Kéž je jí země lehká."

Teď už se ale neovládla a z dlaně jí vytryskl proud modrého světla, který udeřil Luciuse do prsou a ten zavrávoral o několik kroků nazpět. „Co to...?" Překvapeně zamrkal na propálený hábit.

„Příště to bude hlava," pohrozila.

„Za to zaplatíš!" odplivl si k jejím nohám a spěšně jí zmizel z dohledu.

„Já se o sebe umím postarat, Malfoyi!" křikla za ním do tmy.

To byla pravda, postarat se o sebe vždycky uměla. Ale teď potřebovala pomoc zvenčí dřív, než s ní přestane mít Pán zla trpělivost a udeří v plné síle.

****

Sirius si unaveně promnul oči a odložil Denního věštce. Všichni ostatní tiše vyčkávali; Cat kroužila prsty po šálku už dávno studené kávy, Remus si vyměňoval pohledy s Tonksovou a Moody si něco mručel pod fousy.

„Co říkal Brumbál?" zašeptal Sirius zastřeným hlasem. Ostatní si oddychli, konečně se přestal nad celou kauzou rozčilovat a rozumně diskutoval.

„Dnes večer má další schůzku s Popletalem," odpověděl mu Moody. „Teď by to už mělo vyjít."

„Kolikrát tam byl někdo ze Smrtijedů?" zeptal se.

„Každý den někdo," řekla Tonksová. „Nejčastěji Malfoy."

„Malfoy!" sykl. „Ten ví jak na ni, určitě ji zlomí a pak..."

„Uklidni se, Tichošlápku," poprosila ho Cat zoufale a stiskla mu paži. „Ona je silná, nedá se."

„Je to Azkaban!" okřikl ji. „Celé dny jen ležíš a posloucháš bolest druhých! Cítíš se osaměle a zoufale, mozkomoři ti úplně zatemní mozek. Vydržíš jen tupě zírat a myslet na to nejhorší! Dala bys cokoliv za to, abys mohla být venku a volně dýchat! Každá nabídka svobody ti bude připadat skvělá. Tohle on ví! Malfoy ji dokáže zblbnout během pár dní a až mu na to kývne a on ji dostane ven, bude považovat Voldemorta za svého zachránce!"

„Takhle nemluv," zašeptala Cat vyděšeně.

„Je to tvoje dcera!" přidal se k zoufalé Cat Remus. „Tvoje a Selene! To něco znamená!"

„Ano, znamená!" vykřikl. „Jedině to, že bude stát celý život na hraně dobra a zla! Sklouznout na druhý břeh je zatraceně jednoduché!"

„Siriusi," připojila se Tonksová. „Možná byla naše rodina silně prohnilá, ale dokázali jsme vždycky bojovat za ty, které milujeme. Laura má dobré srdce, ví, že musí vydržet pro rodinu a přátele. Nemusíš se o ni bát."

„Brumbál a Snape ji dneska dostanou ven, uvidíš," zavrčel Pošuk.

„Snape?!" zopakoval zhnuseně. „Ten všivácký parchant!"

„Takhle o něm nemluv! Dostal tě od Voldemorta," připomněl mu Lupin. „A Brumbál mu věří. A pokud my nevěříme Brumbálovi, pak stojíme na hraně všichni."

****

Od Lauřina zatčení uplynul týden. Celých sedm dní nemluvil kouzelnický svět o ničem jiném, než o záhadné vraždě v Medovém ráji a z Laury Blackové se stalo vděčné téma do každého výtisku Denního věštce. Celé Bradavice si o tom šeptaly, až byla profesorka Umbridgeová nucena vydat vyhlášku o zákazu čtení všech článků na toto téma. Jediným světlým bodem na celé události bylo to, že přinutila ke spojenectví osoby, které si myslely, že se spolu nikdy nesblíží.

„Poslouchejte tohle," vybídla všechny Hermiona s nosem zabořeným v Denním věštci. „Někteří studenti z Bradavic, jenž si nepřejí být jmenováni, jsou ochotni odpřísáhnout, že si Laura Blacková zahrávala s černou magií. "Byla ve všech předmětech ze třídy nejlepší. Na všechno znala odpověď. Každou chvíli chodila do školní knihovny. Určitě si půjčovala svazky z oddělení s omezeným přístupem a četla o černé magii," promluvila jedna z jejích spolužaček. „Pořád se vychloubala, že je čisté krve a je lepší než my ostatní. Určitě je zabila, divná na to byla dost."

„Která hloupá káča tohle řekla!" rozčílila se Hermiona. „To je přece pitomost!"

„To teda," uchechtl se Ron. „Nejlepší ze všech předmětů jsi přece ty."

„Rone!" okřikla ho pobouřeně.

„No tak Grangerová, nečervenej se," rýpl si do ní Draco a vzal jí Věštce z ruky. „Fakt je, že čistější krev by někdo těžko hledal, ale Laura se tím dvakrát nechlubila."

„Klidně ti ampulku věnuju, jestli chceš," nabídla se Emily.

„Jak si z toho můžete dělat legraci?" nechápal je Harry. „Máš sestru v Azkabanu!"

„Válka si vyžádá mnohé oběti," vysvětlila Emily. „Tahle je ta z nejmenších, Harry. To bys zrovna ty měl vědět nejlíp."

Všichni seděli v prázdné učebně na lavicích, listovali všemožnými zakázanými články a kontrolovali, kolik toho uniklo na veřejnost. Dělali to tak každý den a najednou jim nepřišlo zvláštní, že se spolu baví. Válka je spojila dohromady, i když možná jen na chvíli, než se jejich cesty zase rozdělí.

Dovnitř nahlédla Ginny: „Tady jste! Říkali jste v druhým patře!"

„Umbridgeová tam drží prváky po škole," vysvětlil Ron omluvně.

„Jo, všimla jsem si," přikývla a posadila se k nim. „Mám dobré zprávy, potkala jsem Brumbála."

Všichni zbystřili a obrátili svou pozornost k ní, především Draco. „Co říkal?"

„Mám ti vzkázat," obrátila se na Emily, „že tě čeká dnes v osm ve Vstupní síni."

„Jde pro ni!" vyhrkla Emily vítězně. „Určitě Lauru odvede z Azkabanu!"

Atmosféra se rázem uvolnila a všichni se cítili lépe při představě, že bude jejich kamarádka zpátky v bezpečí hradu.

„Jak Brumbál ví, že spolu, no, však víte...mluvíme?" nadhodila Hermiona.

„Ten ví všechno," ušklíbl se Harry.

„Takže ví i to, že je zabila?" zeptal se Ron zamyšleně.

„Oni ji chtěli dostat, bránila se, Rone!" ohnala se po něm Hermiona. „Už jsme to stokrát probírali! Víš, jak se musí cítit? Mizerně! Cítí se jako on! Jako Ty-víš-kdo! Je úplně sama ve vězení plném mozkomorů a ty o ní pořád jen pochybuješ!"

„Tak dost, počkej," bránil se Ron. „Já nepochybuju! Já jen říkám, že je ujetý, kdyby ji pustili jen tak! Vždyť je vážně zabila!"

„Ronalde!"

„Jak je můžete pořád poslouchat," zavrátil Draco oči, když byl svědky jejich další hádky.

„Těžko," odtušil Harry, než si uvědomil, že mluví se svým nepřítelem. „Ale zvykl jsem si."

„Už si ti dva někdy promluvili o tom, že by spolu mohli chodit?" zajímala se Emily a znuděně ty dva sledovala, jak na sebe křičí.

„Na to jsou oba moc tvrdohlaví," vysvětlila Ginny. „Už aby se Laura vrátila, jen ona je umí dobře usadit."

Draco se při těch slovech musel usmát, Laura se vrací. Bál se o ni stejně, jako její sestra. Možná víc. Dokázal si představit, jak trpí. Věděl, jak umí být mozkomorové nebezpeční. Tušil, že za ní Voldemort vyslal několikrát Smrtijedy. Chtěl ji zlomit. A určitě by se mu to časem podařilo, proto bylo důležité ji odtamtud dostat co nejrychleji. Ale ministerstvo nahrávalo druhé straně do karet. Ať už úmyslně, či nikoliv, byl Pán zla svému cíli blíž než oni.

****

„S Popletalem jsem nesouhlasil," vysvětloval ředitel věznice Rogers, když prováděl složitá zaklínadla a odemykal bránu do Azkabanu. „Za celých třicet let, co jsem ředitelem, jsme nikdy neuvěznili kouzelníka mladšího sedmnácti let. Ale rozhodnutí ministra je silnější než slovo kohokoliv jiného."

„O tom nepochybuji," pousmál se Brumbál a zhoupl se zlehka na patách. Severus si od obou držel lehký odstup a s nelibostí si Rogerse měřil, protože věděl o jeho spolupráci se Smrtijedy.

„Od toho hromadného útěku jsme byli nuceni zpřísnit stráž," pokračoval Rogers, když je za bránou očekával asi tucet mozkomorů.

„Opravdu nemilá událost," okomentoval to Brumbál a Rogers sebou při tom výsměšném tónu hlasu škubl.

Zbytek cesty šli mlčky, a i když se jim mozkomoři vyhýbali a chránili je patroni, cítili všichni tři ten znepokojivý chlad, který se rozléval tělem jako jed.

„Tak tady to je," řekl Rogers, když odemykal poslední dveře. „Ta nalevo."

Brumbál se Snapem se kolem něj protáhli a přistoupili k cele vlevo. A pak Brumbál poznal, že přišli právě včas, než Pán zla Lauru zlomil. Ležela schoulená na podlaze a rukama si objímala kolena. Byla celá špinavá a oblečení měla roztrhané, nejvíc ho ale vyděsil ten výraz posvátné hrůzy, když je spatřila.

„Neubližujte mi," zašeptala zoufale.

„To jsem já," konejšil ji Brumbál, „odvedeme tě odsud zpátky do Bradavic, ano?"

„Já chci domů," prosila a po tvářích se jí kutálely slzy.

Snape vytrhl Rogersovi klíč od cely z ruky a odemkl mříže. Sehnul se k Lauře a vzal ji do náručí, celá se třásla. Pažemi ho objímala kolem krku a tvář zabořila do jeho hábitu.

„Co jste tomu děvčeti provedli?" obořil se na Rogerse Brumbál. „Podívejte se na ni, je úplně na dně! Chcete ji snad zabít?"

„Já za nic nemůžu," bránil se chabě Rogers.

„Co se to tu děje?" zaburácel někdo a ve dveřích se objevil Matthews s Malfoyem za zády. Přejel Snapea očima a povytáhl obočí při pohledu na Lauru.

„Brumbále, můžete mi vysvětlit, co děláte?" obořil se na ředitele školy.

„Odvádím slečnu Whiteovou, díky vašim metodám potřebuje odbornou pomoc," odpověděl Brumbál trpělivě.

„Je podezřelá ze spáchání trestného činu," přidal se Malfoy. „Nemůžete ji odvést jen tak."

„Luciusi, při vší úctě, vy do tohohle případu nemáte co mluvit," odbyl ho Brumbál. „A můžu vás ujistit, že nechám prošetřit návštěvy, kterými jste slečnu Whiteovou obdařoval."

„Blackovou, chtěl jste říct Blackovou," opravil ho Malfoy.

Brumbál přešel jeho poznámku ledovým pohledem.

„Chci vidět povolení," dožadoval se Matthews.

„Ověřte si to u Popletala," doporučil mu Brumbál. „Laura se vrací do Bradavic a až se zotaví, je připravena pomáhat při vyšetřování."

„Tohle vám neprojde!" zasyčel Matthews výhružně.

„Dobrou noc, pánové," popřál jim Brumbál a následován Severusem s Laurou v náručí opustili zdi Azkabanu.

****

„Lauro!" vykřikla Emily vyděšeně, když se ve Vstupní síni objevil Brumbál a Snape, který její sestru pořád držel v náručí, protože nebyla schopná se udržet na nohou.

„Vezměte ji na ošetřovnu, Severusi, Poppy nás již očekává," pokynul mu Brumbál a Snape se spěšně vydal tím směrem.

„Co se jí stalo?" ptala se Emily.

„Pojďme, madame Pomfreyová nám řekne víc," vybídl ji ředitel.

Mlčky vešli na ošetřovnu a pozorovali, jak ošetřovatelka Lauru prohlíží a hůlkou napravuje drobná zranění. Snape se držel v pozadí ve tmě. Madame Pomfreyová podala Lauře uklidňující lektvar a poodešla od jejího lůžka.

„Jak na tom je?" zeptal se tiše Brumbál.

„Je naprosto vyčerpaná, Albusi, mozkomorové odvedli svou práci," připustila ošetřovatelka.

„Bude v pořádku?" strachovala se Emily.

„Potřebuje klid a povzbuzení od nejbližších, Merlin je mi svědkem, že si dost vytrpěla."

„Děkuji vám, Poppy," řekl Brumbál a ošetřovatelka spěšně odešla.

„Nechám vás," přidal se Snape a chystal se k odchodu.

„Děkuji vám, pane profesore," obrátila se na něho Emily a myslela to upřímně. Pokývl hlavou a zmizel ve tmě.

„Emily...?" zeptala Laura tiše.

Hbitě přiskočila k posteli a stiskla sestře ruku: „Tady jsem, neboj, už je po všem."

Laura, která ležela se zavřenýma očima, přikývla a pokusila se ještě něco říct, ale z úst jí vyšel jen skřek. Vypadala, že blouzní.

„Odpočívej, zůstanu tady s tebou. Měla bys spát," vybídla ji Emily.

„Udělala jsem to," zašeptala tak, že ji slyšeli jen oni dva. „Zabila jsem je...udělala jsem to."

„Byla to nehoda. Nechtěla jsi," ujišťovala ji Emily silným hlasem.

Laura upadla znovu do bezvědomí, Emily se ohlédla a její vyděšený pohled se střel s Brumbálovým.