Remus s Cat a Siriusem dorazili na Grimmauldovo náměstí dvě hodiny po půlnoci.

Všichni obyvatelé domu kromě Laury tvrdě spali. Ležela jako na jehlách zachumlaná v posteli a při sebemenším zvuku sebou polekaně škubla. Když se otevřely hlavní dveře, pohotově vyskočila z peřin, popadla župan a vyběhla z pokoje.

Schodiště doslova sletěla a zabrzdil ji až náraz o věšák na kabáty.

„Panebože," vyhrkla.

Remus stál opřený o zeď a těžce oddychoval. Celé tělo měl zohyzděné mnoha ranami, po čele mu stékaly pramínky krve. V roztřesených rukou držel Siriuse, který byl ještě pořád v psí podobě. Jestli je nějak zraněná i Cat, to Laura nepostřehla, protože k ní stála zády a zabezpečovala dveře.

„Honem, Lauro, nachystej Siriusův pokoj, sežeň nějaké obvazy a hojivé lektvary," křikla na ni Cat přes rameno.

„A-ano," vykoktala, ale zůstala stát jako přikovaná.

„Rychle!" vytrhla ji z šoku. „A probuď Molly!"

Laura přikývla a rozběhla se zpátky po schodech nahoru. Budit paní Weasleyovou nemusela, za zády se jí rozječel portrét Walburgy Blackové. Ta zaručeně vyburcuje celý dům.

Vběhla do koupelny, rozrazila dvířka od skříňky a začala skládat všechny lahvičky, které jí přišly pod ruky, do koše na prádlo. Nahoru přihodila ještě čisté ručníky, popadla koš a vyběhla na chodbu, kde se srazila s Arturem, který se soukal do županu a snažil si nasadit brýle.

„Lauro, co se děje?" zeptal se vyděšeně s připravenou hůlkou. Čerstvá zranění od Naginiho ho omezovala v pohybu, ale vypadal odhodlaně.

„Sirius..."

Pan Weasley zbledl a protáhl se kolem ní.

Laura vešla do Siriusova pokoje a rozsvítila všechna světla. Postavila koš na noční stolek, rozestlala postel a přehodila ručníky přes její čelo. Vracela se do koupelny pro teplou vodu, když se na chodbě vynořil zbytek dětí.

„Zalezte zpátky do postelí," vyháněla je paní Weasleyová, „budete tu jedině překážet."

Napustila misku teplé vody a vrátila se do pokoje, kam mezitím ostatní dorazili.

Paní Weasleyová s mumláním přebírala všechny lahvičky v koši, Remus se vyčerpaně složil do křesla, Cat s Arturem pokládali Siriuse do postele. Zbytek stál vyděšeně u dveří.

Laura postavila vodu na prádelník a automaticky namočila ručník, aby mohla Siriusovi omýt rány.

„Co se stalo?" promluvila jako prví Hermiona.

„Vypadněte spát," ohnala se po nich Cat nevrle. „Tady nejste nic platní!"

Tón, jakým to vyslovila, jim stačil. Nikdo s dospělých nic nenamítal, když Laura zůstala.

„Remusi, máte něco zlomeného?" zeptala se Molly ustaraně.

„Snad ne," odpověděl Lupin unaveným hlasem.

„Přesto, nic nenecháme náhodě," zamumlala si pod vousy. „Lauro, tohle mu podej."

Laura vzala lahvičku kostirostu a podala ji vlkodlakovi. Vděčně se pousmál a obrátil do sebe její obsah.

Paní Weasleyová se ujala vedení, nakázala Lauře a Arturovi, aby ošetřili Cat, která měla rozbitou hlavu, i mnohačetná zranění Remuse. Sama se věnovala Siriusovi.

Nikdo už nepromluvil ani slovo. Minuty se nekonečně vlekly a Laura pomáhala, jak nejlépe svedla. Až když mazala Remusovi záda hojivou mastí, odvážila se přerušit ticho otázkou, která ji trápila ze všech nejvíc.

„Proč se ještě táta neproměnil zpátky?"

Postřehla, jak si dospělí mezi sebou vyměnili významné pohledy.

„Nemá dost síly," vysvětlil Remus a potvrdil její nejhorší obavy.

V jejím nitru vybuchl gejzír otázek. Neodvážila se ptát dál.

****

Emily ještě neviděla Voldemorta tak rozzuřeného. Zprávu o bitce v hlavím sídle mu naservíroval Severus k snídani. Emily si právě pochutnávala na vejcích se slaninou, když Snape vešel do místnosti. Věděla, co asi bude následovat.

Severus Voldemortovi stručně přetlumočil zprávy, které poslali Smrtijedi. Pán zla si všechno v klidu vyslechl a nechal Snapea domluvit.

V místnosti zavládlo hrobové ticho. Emily se neodvažovala ani pohnout. Voldemort klidně odložil příbor, usrkl si z poháru vína a na pár okamžiků zavřel oči. Emily střelila po Severusovi tázavým pohledem, ale ten odstoupil od stolu o pár kroků, jakoby tušil, co nastane.

Voldemort prudce vstal a pronikavě zařval. Emily by přísahala, že cítila, jak se otřásá celá místnost.

„Ta banda idiotů! Měl jsem tušit, že se vám nedá důvěřovat! Neschopní paraziti!"

Zuřivě přecházel po místnosti a všechny nadávky adresoval Severusovi, který nehybně stál a přijímal urážky s kamennou tváří.

„Okamžitě se vracíme! Chci hlavy těch, co měli včera službu! Chci ty zasrané pijavice, co se neumí ovládat! Chci toho psa! Prohledejte celý dům a zkontrolujte, jestli něco nebo někdo nechybí! Prohledejte všechno, rozumíš?!"

„Ano pane," přikývl Snape poslušně.

„A pověř tím někoho spolehlivého, zatraceně!"

„Jistě."

„Vyřiď Viktorovi, ať nachystá všechno potřebné k odjezdu. A teď vypadni!"

Snape spěšně opustil místnost. Voldemortem otřásal vztek. Posadil se zpátky ke stolu a vrátil se k jídlu. Třískal příborem o něco hlasitěji, než musel, zuřivě krájel maso a neustále se hlasitě nadechoval, jakoby se tím uklidňoval. Emily se také vrátila ke své snídani. Chovala se klidně a přirozeně, jakoby se nic nestalo.

„Tady alespoň vidíš, jaké problémy s těmi ubožáky pořád mám."

Emily polkla sousto a zatvářila se soucitně: „To je mi líto."

Přikývl: „Do budoucna se chystám tohle všechno změnit. Znamení Zla si zaslouží jen ti nejlepší, ne kdejaká chátra. Nemůžu si dovolit, aby mě potopili nějací tupci."

„Souhlasím."

„Doufám, že na tebe se budu moci vždy spolehnout," propálil ji pohledem. Měla pocit, že jí snad vidí až do žaludku.

„Samozřejmě," potvrdila jeho slova. „Vždycky."

Voldemort přikývl. Ach ano, i Selene mu kdysi přísahala. Křivě, přímo do očí. Ale tentokrát chybu neudělá. Emily si ohlídá.

****

Sirius celý den prospal. Pořád zůstával v psí podobě a nabíral sílu. Laura se od něj nehnula na krok. Převazovala mu rány a dávala na něho pozor.

Remus musel k Mungovi. Jeho zranění se ošklivě zanítila a hrozila mu infekce. Když se o tom dozvěděla Tonksová, přiřítila se na Grimmauldovo náměstí. Nejdřív na sebe s Cat v jídelně strašně křičely, pak Tonksová vyběhla a hlasitě práskla dveřmi. Cat vypadala, že je jí to upřímně líto, ale dál se tvářila zatvrzele.

Večer se konala porada Fénixova Řádu a Cat musela Brumbála o všem informovat a právem se bála trestu, který jí ředitel uloží za to, že podnikli něco tak riskantního bez schválení celého Řádu.

Paní Weasleyová vařila chutná jídla a mezitím připravovala další lektvary pro Siriuse.

Laura ležela stočená v klubíčku v křesle a podřimovala. Bylo jí jedno, co si myslí zbytek Řádu. Její táta byl v bezpečí. Na ničem jiném nesešlo.

Do pokoje vešel Harry, který jí přinesl večeři. Trhnutím se probudila a protáhla se.

„Ahoj," zamumlala a protřela si oči.

„Ahoj, nesu ti něco k snědku," vysvětlil a postavil vedle ní tác s vábivě vonícími pečínkou.

„Nemám hlad," zakroutila hlavou a přešla k posteli, aby zkontrolovala Siriuse.

„Celý den jsi nejedla," odporoval.

„Táta nejedl týdny," odsekla a posadila se na okraj postele.

Harry si povzdychl a posadil se vedle ní. Chvíli potichu Siriuse pozorovali, jak spí. Vypadal opravdu zuboženě.

„Ani Azkaban mu nedal tak zabrat," poznamenal Harry.

„Hlavně, že je doma."

„Málem bych zapomněl, Hermiona se ptá, jestli chceš něco zabalit."

„Ne díky," zatřásla rozhodně hlavou, „já se zítra do školy nevracím."

„Jaký máš plán?" zeptal se zvědavě.

Laura se proti své vůli musela usmát. Líbilo se jí, jak šel k věci a neztrácel čas zbytečnými otázkami a káráním, jak to měla ve zvyku Hermiona.

„Chci tu zůstat dokud...však víš, než se dá táta dohromady. Neměl by se o něj kdo starat."

„Jak to chceš provést?"

„Poprosím dnes Brumbála," vysvětlila, „vlastně nač ho prosit, seznámím ho s hotovou věcí. Ve škole může rozhlásit, že mám podezření na dračí spalničky, nebo něco takového, alespoň získám nějaký čas."

Harry chápavě přikývl: „Ale teď se padej najíst a umýt, kdyby tě Brumbál viděl v takovém stavu, vážně by pochyboval o tvém duševním zdraví."

„To je to tak zlý?" ušklíbla se.

„Jo, to teda je. Neměj strach, já tu počkám."

„Děkuju," usmála se a unaveně se odkolébala z místnosti.

****

Emily postávala na nástupišti 9 a ¾ a čekala, až Draco domluví s otcem. Přehodila si tašku přes rameno a ostražitě se rozhlížela, jestli někde nespatří Lauru. Nástupiště se hemžilo rodinami, které zářily radostí a pohodou z dobře prožitých svátků. Opovržlivě si všechny měřila. Najednou se vedle ní objevil Draco.

„Výchovná přednáška za námi?" zažertovala.

Draco se ušklíbl: „Spíš čerstvé informace. Pán zla už ví o útěku Blacka."

Emily po něm střelila vyděšeným pohledem.

„Klid," zamával jí před očima zmijozelskou šálou. „Nic víc neví, stopy jsou dokonale zahlazeny."

„Asi pěkně zuří..."

„Prý dal ty nebožáky, co měli službu, mučit."

„Mají štěstí, že nejsou mrtví."

„Zatím."

„Taky pravda," souhlasila, „pojď, musíme najít Lauru."

Jenže Lauru ani nikoho z Weasleyových ve vlaku nenašli. Oba celou cestu do Bradavic zarytě mlčeli a přemýšleli, co se mohlo stát. Nevěděli, že nebelvírští cestovali v doprovodu Tonksové a Moodyho do Bradavic záchranným autobusem. Na početnou skupinku, kterou hledali, narazili až v Bradavicích ve Vstupní síni.

Prodrali se davem studentů, než našli rodinu Weasleyových, Harryho a Hermionu, Laura s nimi však nebyla.

„Harry," poklepala Potterovi na rameno.

Harry se překvapeně otočil a Hermiona s Ronem za ním pohotově vytvořili jakési obranné seskupení. Všimla si, jak si ji zvědavě prohlíží i zbytek rodiny Weasleyových.

„Kde je Laura?" přešla k věci a okázale ostatní ignorovala.

„U Munga, má podezření na dračí spalničky," odpapouškovala za něj Hermiona.

„Tebe se nikdo neptal, Grangerová," usadil ji Draco.

„Máš problém, Malfoyi?" vystartoval po něm Ron.

„Když tě vidím, tak ano," souhlasil klidně.

„Ne Rone, nech toho!" okřikla ho Hermiona, když sáhl pro hůlku.

„Harry?" oslovila Pottera Emily znovu.

„Je mi líto," pokrčil rameny. „Vím jen, že se do dvou týdnů vrátí. Pokud se nemoc nerozšíří, samozřejmě."

Emily přikývla, jakože rozumí. Popadla Draca za rukáv a táhla ho pryč. Pochopila Harryho slova. Laura zůstala se Siriusem a bude s ním tak dlouho, dokud ji bude potřebovat.

****

Po odjezdu všech do Bradavic Laura se Siriusem v domě osaměli. Pan a paní Weasleyovi se vrátili do Doupěte a Cat odjela pro Remuse k Mungovi, protože Tonksová doprovázela ostatní do Bradavic. Brumbál nařídil jeho převoz do domácí péče, aby nevystavovali zraněného vlkodlaka Voldemortovi přímo pod nosem.

Laura byla překvapená, že s jejím plánem souhlasil. Počkala na něj po poradě a předložila svůj návrh. Brumbál to považoval za rozumné řešení a slíbil, že jí nechá poslat studijní materiály, aby nezmeškala ve škole. Lauře se dálo jeho klidné chování podezřelé, ale nic nenamítala.

Navařila s pomocí Krátury plný hrnec kuřecího vývaru. Zaúkolovala skřítka čistě jen proto, aby si měla s kým povídat, i když jeho věty byly velmi stručné a plné nadávek.

Snědla svou porci, pouklízela v kuchyni a vydala se do Siriusova pokoje. Doufala, že bude alespoň vzhůru, aby do něj dostala trochu jídla. To, co spatřila, bylo více než příjemným překvapením

Sirius ležel ve své lidské podobě na posteli a usmíval se.

„Tati!" vykřikla překvapeně a rozběhla se k němu. Těsně u postele se ale zastavila a zůstala rozpačitě stát.

„Myslím, že malé objetí zvládnu," zažertoval ochraptělým hlasem. Opatrně se k němu natáhla a objala ho.

„Bála jsem se, že už se nikdy neproměníš."

„Začínalo mi v tom kožichu být vedro."

„Jak se cítíš?" zeptala se ustaraně.

„Oproti posledním týdnům skvěle," řekl zvesela, „ale mám šílený hlad."

„Už se to nese," zvolala radostně a utíkala pro polévku.

Sirius toho nakonec moc nesnědl, protože do staženého žaludku dostal sotva pár lžiček. Vyměnila mu obvazy a povyprávěla mu, co se všechno stalo od chvíle, co ho Cat s Remusem zachránili.

„Víc toho opravdu nevíš?" zeptal se zklamaně.

Oba pálila stejná otázka. Proč se s nimi nevrátila i Selene?

„Bohužel," zakroutila hlavou, „Snape ještě nepřišel se žádnými zprávami."

„Srabus," sykl znechuceně.

„No tak, zachránil ti život," pokárala ho jemně.

„Vděčný mu nebudu," odfrkl si.

Musela se smát, byla ráda, že jsou zase spolu, alespoň na chvíli.

K večeru se vrátila Cat. Remus byl doma v bezpečí, starala se o něj Tonksová. Lauře neušla nelibost, s jakou o ní Cat mluvila.

Všichni tři strávili příjemný večer. Cat pro sebe a Lauru připravila italskou pochoutku a Sirius usrkával z třetího talíře polévky. Nutil při tom obě vyprávět, co se dělo během jeho nepřítomnosti. Laura se s chutí dala do vyprávění o Emily a nemohla si nevšimnout, jak ji oba horlivě poslouchají.

Sotva však poprvé zazívala únavou, hnala ji Cat do postele. Nebránila se, věděla, že si potřebují promluvit o věcech, které nebyly určeny pro její uši. Popřála oběma dobrou noc a sotva přišla k sobě do pokoje, sesunula se na postel a okamžitě usnula.

****

Táňa seděla schoulená na posteli a zírala do prázdna. Celý její život byl plný ztrát a utrpení, ale to, co prožívala posledních pár hodin, se žádnému bolu z minulosti nevyrovnalo. Ztráta Alexe ji naplno zasáhla. Byl její spřízněnou polovičkou už několik let, nedokázala si představit, že by teď měla žít bez něj. V prvních pár okamžicích zuřila. Měla chuť všechny kolem sebe zabít. Ale potom se uklidnila a uvědomila si, že jakékoliv šlápnutí vedle by mohlo ohrozit celou akci. Ano, zničit Voldemorta. To je ta věc, pro kterou bojovali. Pro kterou bojoval Alex. A pro kterou bude ona bojovat dál.

****

Studentům dny po prázdninách utíkaly jako zběsilé. Emily s Dracem každé ráno vcházeli do Velké síně s nadějí, že se Laura vrátila. Neposlala jim jedinou zprávu a oba ve vzduchu cítili blížící se nepříjemnosti.

„Dneska si počkám na Pottera, začíná mě to štvát," povzdychla si Emily při snídani.

„Jestli chceš, můžu ho zmáčknout," nabídl se Draco.

„Myslím, že to zvládnu," ušklíbla se.

Pokýval souhlasně hlavou a nepřítomně se zadíval k učitelskému stolu. Snape zrovna vstal a rozešel se svým rázným krokem směrem k nim.

„Větřím problém," sykl Draco a Emily se zvědavě otočila.

Severus o trochu zpomalil, a když procházel kolem Emily, zašeptal jí do ucha: „Přesně za týden v sedm večer na kraji lesa."

Emily přikývla a Snape pokračoval v chůzi dál. Draco se na svou kamarádku zvědavě podíval.

„Už je to tady," povzdychla si, „průšvih za dveřmi."

****

Dny na Grimmauldově náměstí utíkaly a Sirius se pomalu zotavoval.

Laura se ho snažila obveselit a odvádět myšlenky co nejdál, ale moc dobře viděla bolest v jeho očích. Věděla, co ho trápilo, i když o tom spolu nemluvili. Ten večer s ním měla utéct i Selene. Jenže je pořád u Voldemorta. A oni jsou tady. Nic není tak, jak má být.