Dlouhou chvíli se nic nedělo, Remus znovu zaklepal. Cat by odpřísáhla, že slyší zběsilý tlukot Lauřina srdce. Povzbudivě se na ni usmála, ale docílila jen toho, že jí Laura stiskla zápěstí pevněji. Ozvaly se spěšné kroky, které utichly těsně u dveří.

„To jsem já," uklidnil Blacka Lupin.

Zaskřípal nejeden zámek, než se dveře s hlasitým zavrzáním otevřely. Na prahu stál vysoký a viditelně pohublý muž. Měl neoholenou tvář a dlouhé vlasy po ramena. Vypadal hodně zanedbaně, přesto svým způsobem mile. Sirius Black se zářivě usmál na svého přítele a odhalil tak žluté zuby. Najednou mu tváří projel záblesk údivu a překvapení, když si uvědomil, že Lupin není sám.

„Přivedl jsem ti návštěvu," sdělil Remus celkem zbytečně.

„Cat...?" nechápal Sirius.

„Možná by bylo lepší, kdybychom šli dovnitř," navrhl Lupin.

****

„Proč jsi tady sama zavřená, když je venku krásně?"

Emily zvedla hlavu od zaprášeného svazku a zamžourala na druhý konec knihovny topící se v pološeru, kde stál Draco.

„Právě proto, že je tam tak úžasný vedro," odpověděla nevzrušeně a sklonila se znovu nad knihou. „A nejsem sama," mávla rukou k podlaze, kde si hrály její kočky.

„Zajímavá společnost," ušklíbl se Draco a šel si přisednout. „Trochu slunce by ti neuškodilo."

„Opovaž se s těmi závěsy pohnout," varovala ho, když natahoval ruku k oknu, „navíc ty bys mohl o bledost soupeřit se Sněhurkou."

„Páni, upíři ti předčítali i pohádky?"

„Většinou ty, kde někdo tragicky zahyne z vlastní blbosti, protože se moc ptá," zpražila ho.

„Tak proto většinou jen mlčíš a nevyptáváš se," oplatil jí.

Prudce knihu zaklapla a probodla ho pohledem: „Doufala jsem, že hru na Sherlocka už máme za sebou."

„Zatím jsme vyřešili pramálo, pane Watsone," odsekl.

„Co mám podle tebe dělat?!" vyjela na něj. „Skákat tvýmu otci po krku a ječet, aby mi vyklopil podrobnou minulost mé drahé rodiny?!"

„Každopádně by to bylo komické," přikyvoval pobaveně, „ale z otce toho moc nedostaneme. Musíme najít jinou oběť."

„Třeba tvou matku?" ušklíbla se.

„Třeba," pokrčil Draco rameny. „Když už jsme u ní, kolik toho včera vyklopila?"

Zamyšleně mu řekla obsah celého rozhovoru mezí ní a Narcissou.

Draco ztěžka vydechl: „A jsme tam, kde jsme byli."

„Slepá ulička," pokrčila rameny a posadila si na klín nejmladší kočku. „Není se čeho chytit."

„Musíme na to jinak," usoudil po chvíli přemýšlení. „Potřebujeme se od něčeho odrazit."

Emily přestala listovat knihou a najednou se vítězoslavně usmála: „Možná bych o něčem věděla."

Tázavě se na ni podíval.

„Víš, milý Malfoyi, někdy se vyplatí prohlížet si staré knihovny, i když je venku tak krásně," zašklebila se a přistrčila mu knihu, kterou předtím četla.

„Mám se učit latinsky?" zeptal se nechápavě.

„Ne," zavrčela, „jen pěkně listuj a najdeš, z čeho všeho se dají dělat záložky."

Draco znuděně otáčel list a listem zhruba tisícistránkové knihy. Ztrácel trpělivost a začal uvažovat, jestli si z něj Emily nevystřelila, ale nakonec našel poskládaný kousek novin. Zvědavě ho rozložil a zjistil, že se jedná o hodně starý článek z Denního věštce. Většinu stránky však zabírala fotografie mladíka a dívky. Titulek pod nimi hlásal, že jsou zasnoubení. A v tu chvíli Draco poznal na fotografii svého otce. Tázavě se podíval na Emily.

„No, milý Draco, řekla bych, že ta slečna vedle nebude tvá matka," roztáhla rty k neupřímnému úsměvu.

„Co to má znamenat?"

„Ta dívka vedle, je totiž moje matka. Alespoň si to myslím."

Draco zprávu přelétl očima: „Nikde tam není její jméno, nemusí to být tvoje matka."

„Její jméno tam není, to máš pravdu," uznala, „ale je tam jméno reportéra, který článek napsal."

„No a?"

„No," protáhla, „za několik dní by zavražděn i s manželkou Smrtijedy, jak se píše ve článku založeném o pár stránek dál..."

„Kdyby to byla ona, reportér tím článkem ohrozil vyzrazení její identity, že ano? Byl nebezpečný, proto ho odklidili. Pán zla by to riziko podstoupil jen pro někoho důležitého, je to tak?"

„Přesně, Malfoyi," přitakala mu, „riskoval by jen pro svou dceru. Mimoto se ve článku píše o jejím silném přízvuku, a jak víme, studovala v Rumunsku. Je to ona."

Draco přikývl a na chvíli se znovu odmlčeli.

„Nesedí mi jedna věc," připustil. „Proč byla zasnoubená s mým otcem?"

Emily pokrčila rameny: „Buď to byl nějaký úlet, nebo je zasnoubili nedobrovolně."

„Napadlo tě, že je tu jistá možnost, že my dva jsme nevlastní sourozenci?!"vyskočil ze židle ohromen sílou své myšlenky.

„Klídek," mávla rukou, „tohle je nepravděpodobné. Kdybych byla tvoje sestra, naše matky by byly sokyně. To bych přece neskončila u vás, Narcissa by mě pravděpodobně šoupla do sirotčince. Kdybychom byli sourozenci, tvoje matka by si mě k sobě nevzala. Navíc, tvůj otec o mé matce nemluví nejlíp, takže mezi nimi byly spory."

„Přesto," nevzdal se Draco, „matka včera mluvila o tom, že Pánova dcera mohla být na jejím místě. A taky přiznala, že tvůj otec byl ze starobylého kouzelnického rodu. Proč ne třeba potomek Malfoyů?"

„Protože to byl zrádce, Malfoyové slouží Voldemortovi po generace."

„Tohle ti matka nepotvrdila," pochyboval.

„Dobrá," přikývla, „co tedy navrhuješ?"

Pokrčil rameny: „Nejdřív prohledáme knihovnu, otcovu pracovnu, půdu, celý dům."

„Dobrý nápad," souhlasila, „ale mám ještě jeden."

„Jaký?"

„O každém novorozeném kouzelníkovi musí být zmínka, že?"

„Nejspíš se to zapisuje v nemocnici u Munga," hádal, „proč?"

Zářivě se usmála: „To je jasné, v mých dokladech u Munga budou zapsáni oba rodiče, tak proč se nepodívat tam?"

„Tahle naše dohoda se mi začíná líbit," uznal Draco.

„Mně taky, Malfoyi."

****

„Jsi nervózní?" zeptal se pobaveně Remus, když kolem něj Laura doslova produpala asi po dvacáté.

„Né, vůbec, jak bych mohla?" vyhrkla pisklavým hláskem plným sarkasmu.

„Trošku tišeji," poprosil ji Remus šeptem.

Laura rozhodila bezmocně rukama, vrhla na Remuse nevrlý pohled, pak ještě nevrlejší na portrét paní Blackové, kvůli kterému museli být zticha.

„Co tam tak dlouho řeší?" sténala tiše.

„Myslím, že si mají co říct," usmál se Remus nevinně.

Uznala svou porážku a zdrceně se posadila na zem.

Lupin povytáhl obočí: „Na lavičce je dost místa."

Laura vzhlédla: „Já vím."

Remus si odkašlal: „Nekoušu."

„Já vím," zopakovala, „to jenom o úplňku. Díky, ale já fakt radši posedím na studený zemi, abych nějak srazila tu horečku, která mi nejspíš vyskočila."

„Jak to...?"

„Cat," odpověděla prostě.

„Bojíš se toho, jak Sirius zareaguje?" zeptal se.

„Měla bych?" opáčila.

Zavrtěl hlavou.

„Nikdy se nebojím."

„Silná slova," zapřemýšlel, „moc tvrdá."

„Vadí vám to?"

Remus se chystal odpovědět, když ze dveří naproti nim vyšla Cat. Oba se ve stejnou chvíli postavili a čekali nějakou odpověď. Cat se několikrát zhluboka nadechla, zakroutila hlavou, zaskučela jako poraněný pes a rozbrečela se. Remus jí podal kapesník a chlácholivě ji objal.

„Co se stalo?" zvídala Laura. „O čem jste mluvili?"

Cat znovu zaskučela a hlasitě se vysmrkala. „Omlouvám se," zahuhňala do kapesníku.

„To je v pořádku," konejšil ji Remus.

„Běž, Lauro," pobídla ji, „běž za ním."

Laura vytřeštila oči a podívala se na Lupina a čekala, že ji zarazí, ale on souhlasně pokyvoval hlavou.

„Tak jo," pípla nakonec, „já jdu."

Nadechla se, aby si dodala odvahy a sešla po schodech dolů do jídelny. Sirius seděl za dlouhým stolem s hlavou v dlaních a s láhví vodky před sebou. Zpočátku si Laury, která zůstala rozpačitě stát pod schody, nevšiml. Pozorně si ho prohlížela a přemýšlela, jestli si někdy svého otce představovala právě takhle. Usoudila, že nejspíš ne, ale taky nikdy nepočítala s tím, že její otec má za sebou dvanáct let ve vězení, hůř v Azkabanu.

Co si vlastně slibuje? Že zůstane u Siriuse a budou si nahrazovat ty ztracené roky? Budou si hrát na dokonalou rodinku? Nevěděla, co přesně chce. Remusovi vlastně lhala, bála se, co bude dál. Byla vyděšená. Najednou nevěděla, jestli svým příchodem udělala správnou věc. Otočila se k odchodu, když si jí Sirius všiml.

„Lauro," vyhrkl a vstal příliš prudce od stolu, až skleničky nadskočily. „Už jsi tady?! Chci říct... a-ahoj..."

„Ahoj," usmála se nejistě.

Sirius se nervózně poškrábal na hlavě, bylo vidět, jak pečlivě volí slova. „Omlouvám se za to přivítání, asi jsem se choval jako hlupák."

„Ale to nic, neměli jsme sem tak vpadnout."

„Myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím," zašeptal po chvilce. „Ale myšlenka na vás, na mou rodinu, mě udržovala při životě."

Mlčela, nevěděla, co říct.

„Omlouvám se."

„Za co?" nechápala.

„Že jsem vás tenkrát opustil, neměl jsem odcházet, je to moje vina," vysvětlil.

Znovu mlčela. Přesvědčovat ho, že to není ničí vina, se jí zdálo v tuhle chvíli beznadějné. Navíc cítila, jak jí nervozita stahuje hrdlo. Bála se, že když se pokusí promluvit, nedostane ze sebe jediné slovo.

„Co to dělám?" chytil se Sirius za hlavu. „Vedu tady zbytečný monology, místo toho, abych Cat poděkoval a zajímal se, co děláš ve volném čase, jak ti jde škola, co kluci a tak... Tolik mi toho uteklo...Promiň, Lauro," rozhodil bezmocně rukama. „Promiň."

Nejistě k němu přistoupila a klidně mu hleděla do očí. „Všechno zvládneme," ujistila hlavně sebe sama a váhavě ho objala. Byl překvapený, ale pevně ji k sobě přitiskl. Pamatoval si, že když byla malá a často plakávala, Selene ji pevně objímala v náručí, aby jí dodávala pocit bezpečí. Vždycky to pomohlo.

„Trošku jsi povyrostla, pamatuju si tě menší," zašeptal.

Usmála se, po tváři se jí kutálela slza za slzou. Přemýšlela, jak se najednou všechno změní. Celé dětství snila o tátovi, který ji ochrání před nástrahami a nepřáteli. Snila o velkém hrdinovi, kterému bude ležet na srdci jen štěstí jeho malé holčičky. Nakonec se osamostatnila a životem se prodírala i bez pomoci, přesto doufala, že Sirius takovým hrdinou jednou bude. Ale čeká je příliš dlouhá cesta.

****

„Chci s tebou mluvit."

Emily zaraženě zvedla hlavu od jídla a podívala se na Luciuse: „Se mnou?"

„Ano, s tebou," odpověděl netrpělivě.

„Obědváme," sdělila Narcissa konverzačním tónem.

„Jídlo počká."

Narcissa vztekle praštila příborem do talíře. „Luciusi," zvýšila hlas, „mám toho dost."

Draco se střídavě podíval na oba rodiče. O co tady jde?

Malfoy svou ženu umlčel pohledem a znovu Emily vybídl, aby s ním šla ven. Když však dál nevzrušeně obědvala, surově ji chytil za zápěstí a postavil na nohy.

„Au," vyjekla. Než však stačila říct cokoliv jiného, přemístil se s ní pryč.

Sotva ucítila pevnou půdu pod nohama, vytrhla se mu ze sevření.

„Co to jako má být?" vyjela na něj.

„Zmlkni," zavrčel.

Emily se rozhlédla. Stáli uprostřed prázdné místnosti se zatlučenými okny. Kolem se povaloval rozbitý nábytek, všude ležely vrstvy prachu. Vypadalo to, že tady dlouho nikdo nežil.

„Kde to jsme?" zajímala se.

„V domě tvých předků," odpověděl jí ledový hlas.

Ta chvíle byla tady, věděla, že brzy přijde. Naskočila jí husí kůže.

Otočila se tváří tvář samotnému Voldemortovi. Čekala, že ji za ním Lucius přivede co nejdřív. Slyšela spoustu povídaček o jeho chladných očích, kamenném výrazu a ostrém hlasu. Realita byla daleko horší, ale nebála se.

„Vítej doma, Emily," pronesl vznešeně, jako by vítal královnu, ale z těch slov cítila neupřímnost. „Luciusi, můžeš nás nechat o samotě?"

Malfoy přikývl a přemístil se pryč.

„Pojď Emily," vyzval ji Pán zla, „musíme si toho hodně říct."

****

„Máš bratra?"

„Měl jsem," opravil ji a poklepal na datum Regulusova úmrtí.

„Promiň," omluvila se.

„Není za co, neměli jsme se zrovna v lásce. Přidal se ke Smrtijedům, idiot." Neznělo to vyčítavě, spíš to řekl s jakousi lítostí nad Regulusovou hloupostí.

Laura odtrhla oči od Siriusovi tváře a znovu se zadívala na Blackovic rodokmen. „Nejsem tam. Myslíš, že o mně nevěděli?"

Přikývl: „Nevěděli. Kdyby ano, Voldemortovou krví by se pochlubili. Hlavně matce by se umíralo líp."

„Nikdy ti neodpustila?" divila se. „Musela přece od Reguluse slyšet, že s tebou mamka utekla. Alespoň na to mohla být pyšná."

Zasmál se svým štěkavým smíchem: „Myslím, že ani to ji nezlomilo. Jak říkávala, Blackovi drží slovo. Když řekla, že jsem pro naši rodinu mrtvý, byl jsem mrtvý."

„Koukám, žes nebyl jediný, kdo dal Blackům sbohem," ukázala na vypálenou tečku kousek od té jeho.

„To je moje sestřenice Andromeda," usmál se smutně, „vzala si čaroděje z mudlovské rodiny Teda Tonkse. Mají spolu dceru Nymfadoru. S tou se vlastně poznáš, pracuje pro Řád."

„Nymfadoru?" ušklíbla se. „Vy máte vůbec všichni divná jména."

„Čím vznešenější a neobvyklejší, tím lepší," mrkl na ni.

„Po kom mám své jméno já?" zajímala se.

„Po tvé babičce, Selene si to tak přála," odpověděl unaveně.

Najednou se na chodbě vynořila Cat: „Tak pojďte vy dva, přichystala jsem vám něco na zub."

„Chce říct, že já jsem něco připravil," zakřičel zvesela Remus z kuchyně.

Jenže promluvil moc nahlas a na celý dům se rozkřičela paní Blacková. Všichni si instinktivně zacpali uši, Cat kývla na Lauru, aby šla za ní do kuchyně. Sirius zamumlal něco jako „Ani po smrti nedá pokoj, fúrie jedna" a šel svou matku uklidnit.

****

„Odpusť mi mou drzost, Pane, ale není to moc ukvapené?" pochyboval Lucius.

Voldemort odtrhl oči od Emily, která stála v protějším rohu místnosti a prohlížela si velký portrét rodiny Gauntových na zdi.

„Má všechny předpoklady stát se Smrtijedkou," trval na svém.

„Je jí čtrnáct...," začal váhavě Malfoy.

„I kdyby jí bylo deset, Luciusi, nic to na mém rozhodnutí nezmění," zarazil ho. „Zpochybňuješ mé rozhodnutí?"

„Jistěže ne," přispěchal Malfoy s odpovědí.

„Tak se do toho nepleť," doporučil mu Pán zla chladně.

Malfoy neochotně přikývl, myslel si své.

„Navíc, zanedlouho se naskytne skvělá možnost, jak si ověřit její věrnost," zašeptal spokojeně.

„Pošlete ji do Bradavic hlídat Pottera?"

„To taky," souhlasil, „ale mám daleko lepší plán. Rozhodl jsem se přivést zpátky své nejvěrnější."

Malfoy povytáhl obočí: „Zaútočíme na Azkaban?"

„Nač útočit," odporoval, „nejdřív to zkusíme po dobrém. Ředitel věznice Rogers párkrát přece přimhouřil očko, zkusíme, zda se nezměnil."

„Výborně, pane."

„A to je vlastně tvůj úkol, Malfoyi. Dej se s Rogersem do řeči. Třeba ho pozvi na večeři a zkus na něj přitlačit. Začni co nejdřív."

„Samozřejmě."

„Emily," oslovil ji. Odtrhla oči od obrazu a vrátila se k nim. „Kvůli zachování bezpečnosti zůstaneš přes léto u Malfoyů."

„Dobře," přikývla, „ještě něco?"

Voldemortovi se ve tváři objevil výraz spokojenosti: „Brzy tě přijdu znovu navštívit." Pohladil ji ledovou rukou po tváři. Přeběhl ji mráz po zádech. Naštěstí ji v tu samou chvíli Lucius chytil za zápěstí a přemístili se zpátky.