„Kráturo! Sežeň ostatní skřítky, kteří tady zůstali, a prohledejte pozemky, jestli nenajdete další raněné. Pokud zahlédnete jediného Smrtijeda, okamžitě se vraťte zpátky, rozumíš?"

Krátura s falešným medailonem na krku zavelel a skupinka asi dvanácti skřítků se přemístila.

„Pane Weasley, potřebuju, abyste dal dohromady co nejvíce studentů, kteří ještě mohou bojovat, ano? Nemáme moc času."

Pan Weasley naposled objal svoji ženu, aby jí dodal útěchy.

„Rone, Hermiono! Mohli byste pomoci přenést madame Pomfreyové zraněné do bezpečí?"

Hermiona s Ronem ruku v ruce pospíchali k nosítkům.

„Emily, okamžitě se seber a pomoz mi! Potřebuju tě!"

Její sestra zvedla uslzené oči od nehybného Viktora.

„Kingsley, tady jste! Potřebuju pomoct! Nevím, co mám dělat, vy a Remus byste mohl..."

„Lauro," řekl sklíčeně Kingsley, „Remus je mrtvý."

Konečně se zastavila na místě a přestala pobíhat kolem. Zalapala po dechu, hrdlo sevřené.

„Remus je mrtvý," přitakala Emily. „Tonksová a Ivan taky. A Cat...je proměněná v kámen."

Chtěla zakřičet, něčím praštit, rozplakat se nad tou nespravedlností. Cítila obrovskou bolest, ale nesměla se tím nechat pohltit. Teď ne, není čas truchlit, nesmí se nechat zlomit.

„Dobře," řekla vyrovnaně, ale bylo vidět, že nikoho její klid nepřesvědčil. „Kingsley, sežeňte si k sobě všechny dospělé a rozdělte se do skupin. Voldemort se každou chvíli vrátí a my se mu jen tak nevzdáme."

Kingsley se spěšně otočil a začal se řídit jejími rozkazy.

„Lauro?" zeptala se Emily opatrně. „Kde je Harry?"

Laura při tom jménu sebou škubla a zahleděla se někam za svoji sestru, aby se jí nemusela podívat do očí. „Šel do Zapovězeného lesa."

„To je idiot," vyjekla Emily hysterickým hlasem.

„Byl posledním viteálem," vysvětlila.

„Statečnej idiot," zamumlala trochu omluvně a nervózně se rozhlédla kolem sebe.

„Nikomu ani muk," varovala ji Laura a bezděčně sklouzla pohledem k hloučku Weasleyovic rodiny. Ginny ji upřeně pozorovala prázdnýma očima, Laura by odpřísáhla, že slyšela každé slovo. Provinile sklopila zrak a otřela si rukávem nos. Na tričku jí zůstala krev. Nenápadně si nos ještě jednou otřela. Další krev.

„Nevím, co se s tebou děje, ale až tohle skončí, musíme si promluvit," řekla Emily chladně, když spatřila krev na jejím rukávu.

Přikývla, měly by si promluvit, až bude správný čas.

****

Draco zůstal stát někde uprostřed Zapovězeného lesa a nebyl si jistý, jestli by měl ve své cestě pokračovat. Nenáviděl tento sžíravý pocit nejistoty někde uvnitř sebe. Pociťoval ho neustále, celý život žil v pochybách a strachu, jestli koná správně. Když byl mladší, obdivoval svého otce. Byl tak vážený, aristokratický, autoritativní. A jeho matka – tak krásná, pohostinná a vždy milá. Nepamatoval si, kdy nastal ten zlom, a začal je vidět jinýma očima. Otec byl slaboch, podřízený svému pánovi a matka zase podřízená jemu. Styděl se za ně, styděl se být jejich synem. Ale na druhou stranu, vychovali ho, dali mu domov, pomohli mu stát se tím, kým je. Jenže – kým vlastně byl? Dospělým mladým mužem, který za sebe rozhoduje sám? Nebo slabochem, který rozhodnutí nechává na jiných?

Laura měla pravdu. Je zbabělec. Dávno se měl postavit své rodině, jednat podle svého přesvědčení. Teď už bylo pozdě.

Pomalu pokračoval v cestě, než lesní porost začal řídnout a ocitl se na mýtině. Byl na místě. Trvalo mu, než pochopil obraz, který se mu naskytl. Jeho matka Narcissa sklánějící se nad nehybným tělem. Prázdný bledý obličej. Hůlka ležící v trávě. Jeho hůlka. Rozevřená dlaň Harryho Pottera.

„Je mrtvý!" vykřikla Narcissa. „Ten chlapec je mrtvý!"

Pochopil okamžitě. Vybral si špatně.

****

Když se na obloze začaly objevovat první náznaky svítání, byli připraveni.

Bylo to chladné ráno. Nikdo nemluvil, nikdo se dokonce ani nepohnul. Stáli semknuti v daných formacích, připraveni se bít. Bojovat za svou školu, za své rodiny, přátele, svobodu, životy. Laura neřekla nikomu o Harrym ani slovo. Ale tíživá pravda visela ve vzduchu, ačkoliv si jí mnozí nepřipouštěli. Bylo to znát v jejich očích, ta bolest, pocit nespravedlnosti, strach. Symbol vyvoleného jim dodával útěchy, statečnosti k boji. Co teď? Pokud je Harry Potter mrtvý, nemají žádnou naději.

Laura stála uprostřed první řady, z jedné strany měla svou sestru, z druhé Rona a Hermionu. Na krajích postávali upíři pod vedením Táni a Tymiana. V zadních řadách se mísili studenti, profesoři, obyčejní kouzelníci, domácí skřítkové, skřeti, bradavičtí duchové. Na kraji jezera seděli jezerní lidé, naproti nich stál Hagridův bratr Dráp. Kentauři se skrývali za hradní zdí.

„Musíte zabít hada," řekla Laura Ronovi a Hermioně. Její kamarádi si vyměnili úzkostný pohled, ale svůj úkol přijali.

„A my zabijeme Voldemorta," zašeptala Emily a stiskla svojí sestře ruku.

A zachráníme naše rodiče, pomyslela si Laura v duchu.

„Máš čas jen do svítání," ozval se jí tichý hlas u ucha. Přelud byl zpátky.

Ohlédla se a zadívala se dívce do šedomodrých očí. Dracových očí.

V tu chvíli nastal nějaký rozruch a Lauru na okamžik napadlo, že Voldemort je zpátky. Ale to se jen dohadovalo několik lidí opodál.

„Půjdu se podívat, co se děje," nabídla se Emily a prodrala se davem. Prosmekla se kolem několika studentů, kteří nenávistně mručeli, a ocitla se tváří tvář ženě, kterou by zde nečekala.

Rita Holoubková stála čelem k Bradavicícm, diktovala něco zuřivě svému bleskobrku a nechala svého fotografa fotit snímky zničené školy a na boj připravených kouzelníků.

„Podle našich spolehlivých informací bitva vypukla včera v noci po příchodu Harryho Pottera, Nežádoucího číslo jedna. Jak mnozí věří, Potter je tím vyvoleným, který má porazit Vy-víte-koho, jak už se mu nesčetněkrát povedlo. Do tohoto epického boje, ne, epochálního boje," opravila se, „se zapojila nejenom celá škola, ale i mnoho dospělých kouzelníků a čarodějek. Můžeme zde dokonce najít i několik kouzelných tvorů, kteří mají odvahu postavit se tomuto tyranovi. Škola je v troskách, odhadujeme několik desítek raněných i mrtvých. Smrtijedi mají jasnou převahu a já se ptám, kde je Harry Potter?"

„Rito!" okřikla ji Emily naštvaně. „Jak můžete...? Copak nemáte trochu soucitu? Jak můžete v takovouhle chvíli psát bulvár?"

„Moje milá," vycenila na ni Rita svoje vybělené zuby a zamrkala dlouhými řasami za brýlemi. „Tohle není bulvár, tohle je seriózní zpravodajství. Když posledně Pán zla útočil, všichni novináři pláchli a nikdo nedokázal podat přesné zpravodajství o jeho činech. Chceme, aby se tentokrát svět dozvěděl pravdu, nebo ne?"

Emily si ji nedůvěřivě prohlédla, nebyla si jistá, jestli má zrovna Holoubkové věřit.

„Přestaňme se bát!" pokračovala v diktování svému bleskobrku a její pomocník si vyfotil zruinovaný hrad. „Tyhle děti tady bojují za svobodu, za svou víru v lepší svět. Nebály se postavit Vy-víte-komu, ne, opravit... Nebály se postavit Voldemortovi a vzepřely se jeho vládě!"

„Emily!"

Poplašeně se ohlédla a v šeru vycházejícího slunce spatřila na kraji lesa pohybující se skupinku lidí.

****

Za Zapovězeným lesem začalo svítat, nad jezerem se vznášel mlžný opar a podupanou trávu zvlažila padající rosa. Od vysokých stromů se směrem k bráně přibližovala skupina lidí. Voldemortových lidí. Ačkoliv se všichni přeživší před školou tvářili statečně, zachvátil je strach. Desítky párů očí hleděly vyděšeně do očí stovkám vítězných. Čím blíž jejich soupeři byli, tím větší panika je pohltila. Laura cítila, jak se jí potí ruce, za to Emily, která její dlaň svírala, byla podivně klidná.

„Na tenhle den jsme čekali," zamumlala Emily s pohledem upřeným na jejich nepřítele. „Ne kvůli pomstě, ale pro dobro nás všech. Voldemort neměl, nemá a nebude mít žádné právo vládnout kouzelnickému lidu." Čím déle mluvila, tím více její hlas sílil. Aniž by si to uvědomila, dodávala odvahu nejen sobě, ale i ostatním. „Možná nemáme Brumbála, ale všichni si pamatujeme, čemu nás učil. Možná je nás méně, ale umíme se prát s větší vervou. Nezáleží na tom, jaké jsme rasy, ale co nosíme uvnitř. Nejde o to, kdo tuhle válku vyhraje, ale o to, za co bojujeme. Chceme svobodu, chceme zpátky naši školu, kam mohou chodit studenti jakékoliv krve a kteréhokoliv jména!"

George Weasley ji povzbudil hvízdnutím. Ron stiskl Hermioně pevně ruku a letmo ji políbil do vlasů. Ginny se i přes smutek v očích pousmála. Profesorka McGonagallová si utřela slzu dojetí. Táňa obdařila Tymiana přátelským šťouchancem do ramene a i Ritě Holoubkové došla slova.

„Nevím, kde je Harry Potter," pronesla Emily pevným hlasem čelem ke všem studentům. „Ale jsem si jistá, že on je Vyvoleným. On má Pána zla porazit a my mu pomůžeme. Je to naší povinností, slíbili jsme to Brumbálovi, svým rodinám, přátelům a velmi dobrým mužům a ženám, kteří dnes položili svoje životy ve stejné víře. Bojíte se? Aby ne, i já se bojím! Mám nahnáno, protože nás je sotva třetina oproti armádě, která se na nás valí. Ale bát se je lidské a to je podstatný rozdíl mezi námi a jím!" ukázala prstem na dav, který se přibližoval stále rychleji. „On nemá duši ani srdce, neví co je to strach nebo láska. Není to lidská bytost!"

Laura se musela pousmát, její sestra byla rozeným vůdcem. Její proslov v každém dokázal vyburcovat novou sílu a odhodlání. Byla na ni pyšná.

„Brumbálova armáda!" zaburácel Neville a dav mu odpověděl hlasitým řevem.

„Za Harryho!" zakřičel Ron a několik lidí zvedlo pěsti vzhůru.

Jejich nadšení přerušil hlas. Ostrý, hlasitý a smrtelný. A v momentě rozprášil poslední zrnko jejich naděje na vítězství.

„Harry Potter je mrtvý. Byl zabit na útěku, když si chtěl zachránit svoji kůži, zatímco vy jste za něj bojovali. Bitvu jste prohráli a každý, kdo bude pokračovat v odporu, bude zabit, a popravena bude i celá jeho rodina. Očekávám, že přede mnou pokleknete a připojíte se ke mně v novém světě, který vybudujeme."

Odpovědělo mu jen ticho. Nikdo se ani nepohnul, nikdo neotevřel ústa. Lauru ta slova zasáhla o to víc, že je čekala. Věděla, že Harry musí zemřít, ale nepřála si, aby tuto zdrcující zprávu zaslechli jeho milovaní takovým způsobem. Neodvážila se podívat na Hermionu ani Rona, a už vůbec nechtěla spatřit Ginny, která stála pár kroků za ní.

Smrtijedi se přibližovali a byli tak blízko, že začali rozeznávat tváře. V čele kráčel samotný Voldemort, po pravé straně Bellatrix a po levé Hagrida. Vedli ho jako rukojmího, měl svázané nohy i ruce a v náručí nesl...

„Koho to Hagrid nese?" zašeptala za jejími zády Lenka Láskorádová vyděšeně.

Pár sekund trvalo, než všichni pochopili.

„NE!" hlasitý výkřik patřil profesorce McGonagallové a okamžitě ho následovaly další.

„Ne!"

„Harry ne!"

„To nemůže být on!"

Laura semkla pevně víčka, každý srdceryvný výkřik byl jako šlehnutí bičem. Emily jí soucitně stiskla paži, sama hleděla na Harryho nehybné tělo s bolestí. Nikdy si sice nebyli blízcí, ale jeho odvahu a statečnost obětovat se pro druhé obdivovala.

Smrtijedi se zastavili pár metrů od nich. „TICHO!" vřískl Voldemort. „Je po všem! Polož ho Hagride, tady na zem k mým nohám, kam patří!"

„Zrůdo!" zakřičela Laura a dav se pohnul.

„MLČTE!" zaburácel a všichni utichli. „Vy dvě jste moje největší zklamání!" ukázal výhružně bezovou hůlkou na sestry Blackovy. „Za svoji hloupost zaplatíte obě dvě, předhodím vás mozkomorům. Šancí jsem vám dál víc než dost, ale vy jste jimi jenom opovrhovaly. Stejně jako on!" nakopl Harryho tělo bosou nohou. „Harry Potter je mrtvý! Nikdy nic neznamenal!"

„Porazil tě!" zařval Ron a obránci Bradavic se dali také do křiku. Zahrnovali Smrtijedy urážkami a skandovali jména Harryho a Brumbála.

„Byl zabit, když se pokoušel tajně vyklouznout z hradních pozemků," ušklíbl se Voldemort a z tónu jeho hlasu bylo poznat, že si lež náramně užívá. „Byl zabit, když si chtěl zachránit vlastní ků-"

Zarazil se však v půli slova. Z davu obránců totiž vyběhl Neville a vrhl se proti němu. Emily se ho snažila zarazit, ale prosmekl se jí mezi prsty. Všechny oslepil záblesk jasného světla a Neville padl odzbrojený k zemi.

Laura udělala vyděšeně krok vpřed, ale Emily natáhla paži, aby ji zastavila.

„Kdopak se mi to postavil?" zeptal se Pán zla tichým hlasem, připomínajícím hadí syčení.

Bellatrix se potěšeně zachechtala: „To je Neville Longbottom, můj pane!"

„Ach ano," přikývl Voldemort a sklopil oči k Nevillovi, který se pracně zvedal na nohy. „Tady Neville vám teď názorně předvede, co se stane každému, kdo bude natolik pošetilý, že mi bude i nadále vzdorovat," oznámil Pán zla, švihl hůlkou a kolem Nevilla vyšlehly plameny.

A vtom se stalo několik věcí najednou.

Ze školních pozemků se ozval ohlušující řev, jako by někdo najednou zapnul příliš zesílené rádio. Znělo to jako stovky lidí běžících jejich směrem, řvoucích válečný pokřik. Emily vyslala hůlkou k nebi gejzír jisker jako znamení pro Kingsleyho, který se ukrýval za zborcenou zdí. Ozvalo se bušení kopyt a drnčení tětiv a do řad Smrtijedů začaly dopadat první šípy. Stádo kentaurů se řítilo nemilosrdně vpřed. V tomtéž okamžiku se zpoza boční zdi hradu vynořil Dráp a jedním máchnutím paže srazil k zemi půl tuctu Smrtijedů. Jezerní lidé vylovili z jezera kameny a zasypaly jimi nejbližší skupinu stoupenců Pána zla.

Ve stejnou chvíli se pohnul i Neville, Laura gejzírem vody uhasila plameny okolo něj, jedním rychlým pohybem uskočil do strany a z útrob pomačkaného Moudrého klobouku, který ležel pod kusem chrliče, vytáhl něco stříbrného, s rubíny posázenou rukojetí –

Laura si následující událost domyslela rychleji než ostatní a vyslala před Voldemorta a jeho lidi mocné štítové kouzlo, aby jim zabránila v pohybu vpřed. Neville pevně uchopil rukojeť Nebelvírova meče a jedním silným úderem useknul hadovi, který ležel u Voldemortových nohou, hlavu.

Voldemort otevřel ústa v zuřivém výkřiku, který však zanikl v okolní vřavě. Emily hbitě svou mocí odrazila paprsek světla, který letěl přímo proti Nevillovi. Statečně ho zaštítila svou menší postavou a vrhla se do boje proti útočící Bellatrix.

Laura měla nutkání své sestře pomáhat, ale v tu samou chvíli na ni upřel Voldemort své rudé oči.

Zavládl chaos. Všichni prchali před dusajícíma nohama obrů, které Voldemort naverboval. Ačkoliv byl Dráp menší, než jeho soupeři, pral se za svého bratra s daleko větší vervou. Najednou se z korun stromů snesli testrálové, kteří se na velká zvířata vrhli a začali je klovat do hlavy. Obrové s vyškrábanýma očima kolem sebe máchali rukama velkýma jako osobní automobil a sráželi k zemi jednoho po druhém. Všichni kouzelníci, obránci Bradavic i Smrtijedi, se museli stáhnout do hradu. Nepřátelé padali k zemi, aniž věděli, kdo a odkud je zasáhl, a ustupující dav po nich šlapal hlava nehlava.

Taťánu strhl dav. Nevěděla, kam se ztratil Tymian, jen na krátký okamžik zahlédla na schodišti do Vstupní síně Emily, jak vysílá zářivé plameny proti dvěma mozkomorům. Snažila se dostat do hradu. Proplétala se mezi tlačícími se kouzelníky, klopýtala o těla na zemi. Někdo do ní surově vrazil, před pádem ji zachránil plášť, za který se zachytila. Nevěděla, jestli to byl přítel či nepřítel. Všichni se mačkali a lepili jeden na druhého, neustále do sebe vráželi ve snaze dostat se co nejrychleji dovnitř hradu. Najednou se proti ní vynořil Dolohov. Zlomek sekundy si hleděli do očí, než se Táňa rozmáchla a vrazila mu pěstí do tváře. Dolohov zavrávoral a okamžitě klesl k zemi. Někdo do ní znovu vrazil a Táňa nadobro zmizela pod nohama dusajícího davu.

Emily byla vmžiku vyčerpaná. Salazarova moc si vybírala svou daň. Máchnutím ruky odhodila Yaxleyho proti zdi. Vyslala plamen ohně na vlkodlaka, který zahnal do kouta Lenku Láskorádovou. Prodírala se davem rozzuřených domácích skřítků, v jejichž čele stál Krátura. „Do boje!" vřeštěl. „Do boje za pana Reguluse!"

Skřítci sekali a bodali Smrtijedy do nohou řeznickými noži a sekáčky na maso. Emily s potěšením zaznamenala, že mají navrch. Všude, kam se podívala, Smrtijedi couvali pod náporem přesily, padali přemoženi kouzly, vytahovali šípy z ran, nebo se pokoušeli uniknout, ale byli pohlceni valícími se posilami. V tu chvíli její nitro zaplnil chlad a ucítila na tváři mozkomorův studený dech.

Narcissa Malfoyová se prodírala davem. Nepokoušela se bojovat, jen neustále volala synovo jméno. Její manžel ji následoval.

Bellatrix se odvážila postavit Molly Weasleyová.

Laura ještě pořád bojovala ze všech sil s Voldemortem. Cítila se unavená a zesláblá, nohy měla ztěžklé, hůlka ji neposlouchala. Úspěšně však odrážela každou kletbu, ačkoliv nedokázala vynaložit sílu k útoku.

„Jsi pošetilá, Lauro," obdařil ji Voldemort jedovatým tónem po dalším výpadu, který odrazila.

„Myslíš, že se mi ubráníš? Jak dlouho to ještě vydržíš?"

„Tak dlouho, jak budu muset," odsekla a vrhla proti němu další zaklínadlo.

Pán zla ho bez problému odrazil. Jejich slovní potyčku přerušila jiná.

„Co bude s tvými dětmi, až tě zabiju?" halekala posměšně Bellatrix a uskakovala před Mollyinými kletbami. „Až maminka odejde za Freddiem?"

„Nikdy-se-už-našich-dětí-nedotkneš!" usekávala paní Weasleyová.

Laura zahlédla jedním okem paprsek zeleného světla a Bellatrix Lestrangeová padla k zemi.

Pán zla vybuchl vzteky a silou exploze Lauru odmrštil. Prolétla vzduchem jako hadrová panenka.

Lord Voldemort zvedl hůlku a namířil ji na Molly Weasleyovou.

Ginny vydala přidušený výkřik.

Pan Weasley se rozběhl směrem ke svojí ženě.

Hermiona zachytila Ronovu ruku.

Ale síň uprostřed přehradilo štítové kouzlo.

Lord Voldemort se otočil a na malý okamžik se v jeho čích objevil úžas.

Harry Potter si sundal neviditelný plášť a postavil se čelem svému nepříteli.