„Lauro! Stůj!"

Emily v běhu drapla svou sestru za rukáv, ale ta se jí vysmekla a Emily zůstal v ruce jen její svetr. Naštvaně svršek zahodila a klopýtala dál. „Tak mě sakra poslouchej!"

Utíkaly místností s nádrží plnou plovoucích mozků, stále na její prosby nereagovala, a tak se Emily odhodlala k zoufalému činu – jedním dobře mířeným kouzlem sestru srazila k zemi.

„Tys zešílela!" okřikla ji Laura hystericky a vyšvihla se zpátky na nohy. Z rozbitého rtu jí tekla krev.

„Ne, tys zešílela!" odsekla Emily a zacloumala s ní. „Proč máš pořád tu hloupou potřebu zachraňovat svět?!"

„Cože?" vyprskla Laura výsměšně a setřásla ze sebe sestřiny ruky.

„Jen se na sebe podívej!" pobídla ji Emily na pokraji zoufalství. „Ženeš se slepě za pomstou! Chceš zabít jen proto, že zabila ona!"

„Oni nejsou mrtví!" odporovala Laura a hlas se jí třásl.

Emily nechápavě zakroutila hlavou: „Jsi jako on. Jsi jako Voldemort."

Tvrdá slova Lauru zasáhla, jako by jí sestra vrazila nůž do břicha. „Vážně si to myslíš?" zašeptala.

„Zatím ne," odpověděla Emily klidně. „Ale chováš se tak. Měla bys přestat zachraňovat ostatní a zachránit sebe. Je po všem, Lauro. Jsou pryč."

Laura polkla slzy. „Musím pomoct Harrymu."

„Pomůžeme mu obě," opravila ji a sevřela její dlaň. „Zkus se pro jednou spoléhat i na někoho jiného, než sama na sebe."

Pak se ruku v ruce rozběhly směrem ven. Proběhly kruhovitou místností plnou dveří, vyjely vátahem jedno patro nahoru a ocitly se atriu ministerstva kouzel. Zpomalily a ostražitě nakračovaly tmou. Prostornou halou se nesl Bellatrixin vysoký smích. Byly blízko, sotva obešly mohutnou fontánu, spatřily, jak se Bellatrix ležící na zemi vysmívá Harrymu do tváře.

„Mě nemůžeš porazit, Pottere!"

„Crucio!"

„Dost!" zarazila je Emily a mávnutím ruky donutila Harryho ustoupit pár kroků vzad.

Harry se zapotácel a dlaní si tiskl jizvu, která ho příšerně pálila. Laura k němu přiskočila a chytla ho kolem ramen: „Jsi v pořádku?"

„Ani hnout!" zavrčela Emily směrem k Bellatrix, která se pokusila natáhnout pro svou hůlku. Čarodějce se zlostně blýsklo v očích: „Ty pitomá náno, myslíš, že tě nechá jen tak odejít?"

„Sklapni," okřikla ji Emily a z prstů jí vyšlehl plamen jasně zeleného ohně.

„Harry," šeptala Laura zoufale, když se jí kamarád zhroutil v náručí a oba klesli k zemi. „Slyšíš mě?" poplácala ho po tváři, ale Potter se zoufale kroutil a svíjel dál. Vypadal, jakoby ho někdo mučil. „Harry, prober se," prosila.

„On se neprobudí," ozval se odněkud chladný hlas a zasáhl všechny jako ledový vichr přímo do obličeje.

Laura i Emily se otočily přesně v tu samou chvíli, aby spatřily, jak se ze tmy vynořila vysoká hubená postava se strašlivou hadovitou tváří a rudýma očima, které je upřeně sledovaly. Lord Voldemort stál přímo proti nim tváří v tvář a klidně mířil svou hůlkou na ležícího Harryho. „Na tenhle den jsem se opravdu těšil," pronesl škodolibě. „Rád tě poznávám, Lauro."

Semkla rty k sobě a neodpověděla. Zvedla se od stále se zmítajícího Harryho a nad dlaní se jí vznášela zelektronizovaná koule.

Lord Voldemort si ji dál zkoumavě prohlížel. „Opravdu pozoruhodné," pronesl. „Ta Zmijozelova moc...co všechno dokáže...jak silné čarodějky z vás dělá..."

Laura cítila, jak se v jeho očích ztrácí. Točila se jí hlava a zeslábly jí nohy.

„Neposlouchej ho!" okřikla Emily svou sestru. „Snaží se ti dostat do hlavy!"

Lord Voldemort střelil po Emily tvrdým pohledem a dívka mu ho statečně vracela. Toho využila Bellatrix, vyhoupla se bleskově na nohy a stanula po Voldemortově boku.

„S tebou jsem ještě neskoncoval," upozornil mladší sestru.

„Nech nás být," řekla Laura klidně a postavila se své sestře po bok. „Nemáš právo se nám plést do života."

Voldemort se znovu rozesmál a Bellatrix se k němu přidala. „Je pozoruhodné, jak moc se podobáš tomu frackovi Potterovi," povzdychl si a mávl hůlkou směrem k Harrymu, který sebou na podlaze škubal a tlumeně křičel. „Taky neví, co je pro něj dobré. Dal jsem mu na výběr, o ano...ale nevážil si mé velkorysé nabídky..."

„Co nabízíš?" ušklíbla se Laura. „Tvou ochranu? Přízeň? Znamení zla? Posedlost čistou krví?"

„Mnohem víc," řekl tiše a hleděl na ně nemilosrdnýma rudýma očima. „Máte ohromnou moc...dar. Na světě není mnoho kouzelníků, kteří dokážou s vaším nadáním pracovat. Já ano... Můžu z vás udělat nejsilnější čarodějky na tomto světě. Společně dokážeme porazit každou překážku a každého kouzelníka, který se nám postaví do cesty. Jste jako jedna, když se spojíte. Dokážete kouzla, o kterých se nikdy nikomu od dob Salazara Zmijozela nesnilo. Dokážeme ovládnout celý svět, podrobit si celou kouzelnickou společnost i mudly!"

Laura chvíli jen stála a oplácela mu pohled. „Díky za nabídku, ale myslím, že daleko raději budu obyčejný člověk než monstrum."

Voldemortovi se blýsklo v očích: „Zahazuješ šanci, pro kterou by jiní zabíjeli."

„Já nejsem jako ty," odsekla.

Přikývl a odvrátil od ní zrak. „Emily? Jaké je tvé rozhodnutí?"

„Říkals, že jsme jako jedna," zopakovala jeho slova a uchopila sestru za ruku. „V tom případě se nesmíme rozdělit a já volím stejnou cestu, jako moje sestra."

„Nedáváte mi na výběr," zašeptal chladně. „Vy tři jste to poslední, co mi stojí v cestě. Příliš mi otravujete život. Začneme třeba u Pottera, ten už to má skoro za sebou. AVADA KEDAVRA!"

Proud zeleného světla letěl přímo proti Harrymu, když tu se v půlce cesty odrazil od neviditelného štítu a narazil neškodně o zem.

„Co to-?" vyjekl Voldemort a rozhlížel se kolem. „Brumbál," vydechl pak.

Za Harrym se ze tmy vynořil ředitel a klidně kráčel přímo k nim. Voldemort máchl hůlkou a vystřelil proud zeleného světla proti Brumbálovi, který jej ledabylým pohnutím ruky zastavil. Zůstali stát naproti sobě a jeden druhého si klidně měřili.

„Bylo pošetilé sem dnes chodit, Tome," řekl Brumbál klidně. „Bystrozorové jsou na cestě."

„Přišel jste zachránit Pottera? Ano, jako vždy! Celý svět bojuje za malého ubohého fracka, který neumí ani držet hůlku, natož bojovat!"

„Několikrát tě už porazil," připomněl mu Brumbál. „Je silnější, než si připouštíš."

Voldemort se otřásal hněvem: „Dnes ho dostanu! Už jen krůček a ten kluk zešílí samou bolestí!"

Brumbál po očku mrkl na Harryho, který už jen polohlasně něco mumlal. V jednu chvíli všichni jen stáli, ale pak se rozpoutal souboj mezi dvěma nejsilnějšími kouzelníky. Z Voldemortovy hůlky vystřelil dlouhý zelený had a s otevřenou hubou se řítil proti Brumbálovi. Náhle se však zjevil nádherný fénix a v elegantním letu hada spolknul. Voldemort vyslal smrtící kletbu, ale Brumbál se zatočil na místě a zmizel. Objevil se o pár kroků dál a už vyslal odzbrojující kouzlo. Když do sebe oba paprsky narazily, způsobily velkou tlakovou vlnu. Lauru i Emily to odhodilo o několik metrů dál od místa souboje. Když se Laura postavila na nohy, všimla si, jak se Bellatrix vrhla do jednoho z krbů, a pak ji spolkly plameny letaxu.

„Musíme za Harrym!" křikla Laura a pomohla Emily na nohy. Vydaly se proti tlaku kouzel směrem k ležícímu kamarádovi.

Voldemort i Brumbál stále bojovali. Byl to vyrovnaný souboj. Voldemort vyplázl jazyk a z úst se mu začal valit oheň. Dlouhý plamen, vypadající jako had, letěl přímo proti nim. Laura s Emily se přikrčily na zem vedle Harryho, ale Brumbál mávnutím hůlky vylil vodu z kouzelnické fontány a plamen uhasil. Voldemortem viditelně otřásal vztek, roztáhl ruce a mohutně zařval. Jeho silný hlas přerušil praskot a řinčení skla – to všechny okenní tabulky a dveře popraskaly. Shora na ně letěl doslova déšť obřích střepů a kusů skla. Laura se pokusila vstát, aby mohla pohromu zmrazit, ale nějaká neviditelná síla ji tlačila k zemi tak, že se nemohla pohnout. Pevně svírala sestřinu ruku a očekávala nejhorší – určitě jí za chvíli projede tělem ostrá bolest a bude po všem. Ale nestalo se tak, najednou se v hale rozprostřelo mrtvé ticho. Když se Laura odvážila otevřít oči, kolem nebylo nic než inkoustová tma. V jednu chvíli si myslela, že doopravdy zemřela, ale pak ucítila, jak ji něčí ruce chopily kolem pasu a zvedly ze země.

„Lauro!" vykřikla Emily vyděšeně do tmy, když se jí sestřina ruka vysmekla. Slepě tápala kolem sebe, ale nahmatala jen Harryho nohy.

V tu chvíli Brumbál vyčaroval světlo a ke stropu se vznesla mohutná zářící koule. Scéna se mezitím změnila, stejně tak postavení obou stran. Brumbál se držel za krvácející bok a těžce oddychoval. Emily zvedla od nehybného Harryho oči, aby viděla, jak před ní stojí Bellatrix a drží pod krkem nůž zmítajícímu se Dracovi.

„Nono, žádné prudké pohyby," zachichotala se čarodějka a přiložila ostří nože Dracovi blíž k tepně.

„Nech mě být," sykl Draco a pokusil se jí vytrhnout.

Za jejími zády se vynořil Viktor, který mířil hůlkou na Brumbála a za ním se objevil lord Voldemort, který držel hůlku u spánku Lauře.

„Co ode mě chceš?" zeptala se Emily klidně a vstala ze země.

„Přidej se na moji stranu," řekl jednoduše.

Emily, neposlouchej ho, zaprosila Laura v duchu.

„Proč?" blýsklo se jí v očích.

„Protože společně dokážeme víc," vysvětlil. „Nemáš co ztratit, tví rodiče jsou mrtví. Já jsem tvá jediná rodina."

„Laura je moje sestra," opáčila Emily. „Stejná krev."

„Já jsem tvá jediná rodina!" jeho hlas proťal vzduch v celé místnosti. „Přeci nechceš, aby tady Bellatrix podřízla krček tomu blonďákovi?" pohodil hlavou směrem k Dracovi. Emily se podívala na Bellu a bylo jí hned jasné, že ona je schopná čehokoliv. I vraždy svého synovce.

Zadívala se do mysli své sestry a spatřila strach a bolest. Strach o Draca...stejný strach, který cítila ona sama, když viděla Viktora. Ta muka, která ji sžírala, když mu šlo o život...

Nemohla dopustit, aby se Dracovi něco stalo. Laura by zešílela.

„Ať je tedy po tvém," řekla.

Emily! okřikla ji Laura

„Emily!" přidal se Brumbál prosebně.

Voldemort se potěšeně zasmál.

„Ale mám jednu podmínku," přerušila jeho veselí.

„Ovšem," souhlasil, jakoby něco podobného čekal.

„Lauru necháš jít," řekla a ignorovala sestřin křik ve své hlavě. Emily! Ty ses zbláznila! Co to sakra děláš?! křičela.

„Proč?" zeptal se. „Dvě jsou celek, jedna..."

„Jedna je víc, pokud je ochotná spolupracovat," skočila mu do řeči. „Laura by nikdy nespolupracovala. Je slaboch, stejně jako Potter."

Emily, prosím...! Emily, nedělej to!

Voldemort si dlouhou chvíli svou vnučku měřil a přemýšlel o její nabídce. „Dobrá tedy," řekl po chvíli. „Ať je po tvém!"

Emily! Stůj! Proč to proboha děláš?!

Zachraňuju tebe a Draca, odpověděla klidně. Opatruj se.

Klidně kráčela směrem k Voldemortovi a odmítala se sestře podívat do očí. Chtělo se jí křičet a plakat, ale nemohla. Když došla až k Pánovi zla, na kratičký okamžik se jí do tváře přeci jen zadívala. Všechna bolest z jejích očí ji udeřila do prsou.

„Pusť ho," rozkázala Emily a pohodila hlavou k Dracovi.

„Až potom," odsekla Bellatrix. „Bude to naše malá pojistka."

„Doufám, že ti můžu věřit."

„Já držím své slovo," odpověděl.

V jednu chvíli stáli naproti sobě a hleděli si do očí, ve druhé Voldemort odhodil Lauru stranou, a ta se svalila na podlahu. Uchopil Emily za paži a všichni se přemístili.

Laura hbitě vyskočila na nohy a rozhlédla se kolem. Atrium bylo najednou plné lidí, na podlaze se odrážela záře smaragdových plamenů, které se rozhořely ve všech krbech podél jedné stěny, a z krbů se hrnuly celé zástupy čarodějek a kouzelníků. Laura tupě zírala na místo, odkud před chvílí zmizel Voldemort s její sestrou a Dracem. Nebyla jediná, většina pohledů směřovala tam.

„Byl to on...," zašeptala nějaká čarodějka stojící kousek od Laury.

„Přímo tady, na ministerstvu!"

„On se vrátil!"

„Ty-víš-kdo je zpátky!"

Laura se jako v transu ohlédla a spatřila, jak Brumbál mluví s ministrem Popletalem. Harry se právě zvedal ze země a vypadal zmateně.

„To je Blacková!" sykl někdo. „Ta vražedkyně!"

„Co tady dělá? Vždyť uprchla!"

„Lauro?" chytil ji někdo za rameno. „Lauro?"

Cítila, jak s ní ředitel třese. „Slyšíš mě?"

Otočila hlavu a chtěla říct, že ano, ale nedokázala ze sebe vydat ani hlásku.

„To dítě je v šoku, Korneliusi. Musíme ji dostat k Mungovi."

„Harry?" zachraptěla.

Objevil se vedle ní a nepřítomně řekl: „To bude v pořádku."

Jenže nebylo. Nic nebylo v pořádku. Nic nebylo jako dřív.

Chtělo se jí plakat. Chtěla, jenže nedokázala ze sebe dostat ani slzičku. Oslepila ji záře několika záblesků - to se dovnitř dostali první reportéři z novin.

Všichni šeptali jediné: „Je zpátky..."

****

O týden později seděla Laura pod vysokým dubem u jezera. Byl krásný slunečný den, který vyhnal mnoho studentů z lavic na čerstvý vzduch. Odevšad se ozýval křik a smích rozradostněných dětí, které se těšily domů na prázdniny. Prsty přejížděla po kmenu stromu, kam právě vyryla iniciály S. B. a S. B. – Sirius Black a Selene Blacková, když tu jí do břicha zaryla drápy jedna z Emilyiných koček.

„Copak?" zamumlala směrem k chlupaté kouli. „Taky mi chybí," zašeptala jemně, když kočka teskně zamňoukala. Zvedla zvíře ze země a uvelebila ji ve své náruči.

Události posledních dnů prožívala jako v transu. Čas kolem ní plynul, ale pro ni se svět zastavil. V jednu chvíli měla všechno a teď neměla nic. Její matka a otec byli mrtví. Její sestru drží lord Voldemort. Žaludek se jí svíral, uvnitř sebe dusila neskutečný žal. Válka začala a ona si najednou nebyla jistá, jestli je na něco takového připravená. Trávila poslední dny o samotě, vyhýbala se svým kamarádům a přemýšlela, co bude dělat dál. Něco udělat musela.

„Neruším?"

Zpoza stromu se vynořil Albus Brumbál a nesl si čerstvý výtisk Denního věštce.

„Jistěže ne," pousmála se chabě.

Položila kočku do trávy k ostatním a vstala. „Potřebujete něco?"

„Nesu ti několik zpráv," řekl. „A dobrých," dodal, když si všiml chmuru v její tváři. „Ministerstvo a Starostolec pozastavují soudní řízení proti tobě a zprošťují tě všech obvinění."

Podal jí noviny jako důkaz.

Přikývla a zastrčila si pramen vlasů za ucho. Něco takového čekala, ve Věštci z ní udělali oběť. Včera dokonce vydali omluvu pozůstalým Siriuse Blacka a posmrtně očistili jeho jméno. Ne že by jí na tom doopravdy záleželo. Siriuse jí jedna omluva nevrátí a Azkaban, kterého se ještě před pár dny bála, jí najednou připadal jako docela příjemné místo. Co je pár mozkomorů proti bolesti, která jí spalovala vnitřnosti? Co je doživotní žalář oproti doživotní samotě a utrpení tady venku?

„Tou druhou zprávou je, že se u sv. Munga včera objevil Draco Malfoy," řekl a sledoval po očku, jak zareaguje. „Je v pořádku a hned ho propustili domů."

„Díkybohu," vydechla úlevně a ze srdce jí opravdu spadl těžký balvan. „Jinak žádné zprávy? O Voldemortovi? Emily?"

„Ne, bohužel," zakroutil ředitel hlavou unaveně.

Chvíli mlčky vedle sebe stáli a pozorovali, jak studenti u břehu dráždí obří oliheň. Laura si zamyšleně přejížděla po jizvě ve tváři, kterou jí způsobila Bellatrix při únosu z výtahu. Rána se zahojila rychle, ale madame Pomfreyová říkala, že jizva jí vinou černé magie zůstane zřejmě napořád.

„Chtěla jsem s vámi o něčem mluvit, pane profesore," řekla pak.

„Ano?" zeptal se zvědavě.

„Příští rok do Bradavic nenastoupím," oznámila klidně.

„Hádám, že už máš promyšlené, co chceš dělat," nadhodil.

„Mám," připustila. „Chci se stát právoplatným členem Fénixova řádu."

„To je troufalé přání," upozornil ji. „Dovol mi připomenout, že nejsi plnoletá."

„Mám právo bojovat," odporovala. „Můžu za sebe rozhodovat sama. Moji rodiče jsou... Chci říct, že moji rodiče tady nejsou. Chci svou moc využít pro dobrou věc. Nedokážu být zavřená za zdmi školy a čekat, až se stane zázrak. Chci být v Řádu a chci, abyste mě vy učil. A než něco namítnete, pane profesore, myslete prosím na to, že to mně i mé rodině dlužíte."

Brumbál se zadíval do jejích odhodlaných očí a povzdychl si: „Pokud sis všechno promyslela a opravu po tom toužíš..."

„Ano," souhlasila pevně.

„Pak tedy dobrá," řekl. „Budu tě učit."

Vděčně se na ředitele usmála a cítila odhodlání, které se jí rozlilo do celého těla. Bude moct bojovat, zachrání svou sestru a společně Voldemorta dokáží porazit.

„Víš, Lauro," oslovil ji jemně Brumbál. „Věci vždycky nejsou tak jednoduché, jak vypadají. Někdy musí být život složitější, aby nás donutil stát se silnými. Věř, že je mi opravdu hluboce líto, co se stalo tvým rodičům. Obávám se, že je to moje chyba. Měl jsem Siriusovi dovolit, aby se zapojil do Řádu aktivně. Mělo mě napadnout, že nevydrží nečinně sedět. Měl jsem se pokusit zachránit Selene. Tví rodiče..."

„Nejsou ztraceni," přerušila ho sebejistě.

„Nikdo se ještě z místa za obloukem nevrátil," varoval ji citlivě.

„Nejsou mrtví," zopakovala klidně a pohlédla mu tvrdě do očí. „Vím to."

Albus Brumbál nepatrně přikývl, nemělo smysl ji přesvědčovat o opaku.

Když ji ředitel opustil a zůstala pod vysokým dubem sama, byla pevně rozhodnutá, že se nevzdá. Připadalo jí, že uplynula věčnost ode dne, kdy tady seděla s Emily a povídaly si. Jako by to snad ani nebyla ona, jako by ten život prožil někdo jiný.

„Zachráním je," zašeptala sama pro sebe a kočka otírající se o její kotník zamňoukala v odpověď.