Bellatrix ji strhla prudce na zem a obě dopadly do roztříštěného skla.

„Cissy, podej ta pouta, rychle!"

Laura se s čarodějkou snažila prát, ale marně. Bellatrix jí zaryla nehty hluboko do ran na rukou, až zavřískala bolestí. Než se stačila vzpamatovat, Narcissa jí hbitě nasadila znovu pouta.

Bellatrix se zadýchaně zvedla ze země a vytáhla Lauru na nohy. „Tentokrát ti to nevyšlo, cha?" smála se.

„Trhni si," plivla jí do obličeje.

Bellatrix napřáhla ruku k úderu, ale Lucius ji chytil za loket. „To stačí, Bello. Pán ji chce celou."

Bellatrix po švagrovi šlehla zlostným pohledem, ale ustoupila. „To si ještě vyřídíme, děvenko," vyhrožovala jí.

Laura se pokusila o co nejarogantnější pohled, který ve svém stavu svedla.

„Pán je na cestě," zašeptal Lucius a vypadal vyděšeně. Aby ne, zavolali ho kvůli Harrymu, ale ten jim utekl. Co teď? Mají jen Lauru, a to v dost bídném fyzickém stavu. Bude zuřit. „Co s ní?"

„Dáme ji prozatím do sklepa," rozhodla Cissy. „Než to vyjednáme."

„Draco, vezmi ji do cely a dávej na ni pozor," rozhodl Lucius.

Laura cítila, jak ji Draco chytil za paži. Znovu se jí zmocnila malátnost a nevolnost. Všechno se jí před očima roztančilo. Nedokázala formulovat myšlenky, nechala se Dracem doslova vláčet přes chodbu do sklepení. Na schodišti se míjeli se dvěma Smrtijedy, kteří vynášeli mrtvého Petra Pettigrewa. Zmocnil se jí pocit zadostiučinění. Draco jí pomalu pomohl ze schodů a mávnutím hůlky odsunul mříže první cely nalevo. Zavedl Lauru dovnitř a opatrně ji položil na hromadu starých hadrů. Chvíli ji pozoroval, ale pak se vydal k odchodu.

„Počkej," zamumlala vyčerpaně.

Otočil se a nejistě postával na místě.

„Sundej mi ta pouta," poprosila ho.

„Nemůžu."

„Ten jed mě zabije," zkusila to znovu. „Prosím, sundej mi je."

„Pokusila by ses o útěk a Ty-víš-kdo by si vybil všechnu zlost na mé rodině," zašeptal. „To nemůžu dopustit."

„Vypadám na to, že se dokážu hnout z místa?"

Upíral na ni své oči plné lítosti. Doufala, že si to rozmyslí, ta bolest, byla neskutečná. „Je mi to líto," řekl soucitně.

Zavřela oči a procedila skrz zaťaté zuby: „Trhni si, Malfoyi. Jsi srab."

Dotklo se ho to, jako by mu uštědřila políček přímo do tváře. Zasáhla citlivé místo, byl srab. Otočil se k ní zády, vyšel ven z cely a zabouchl za sebou mříže. Stál za rohem zády opřený o studenou zeď a hleděl upřeně před sebe. Slyšel, jak Laura přerývavě dýchá. Chtěl jí pomoct, samozřejmě, že chtěl. Ale dokázal si představit, jaké důsledky by to znamenalo, kdyby na něj Pán zla přišel. Nemohl dovolit, aby jeho matka znovu trpěla. Rodina Malfoyů už tak upadla několikrát v nemilost.

Laura se rozkašlala, znělo to hrozivě. Přinutil se nahlédnout dovnitř. Ležela na tom stejném místě, kam ji položil. Byla v bezvědomí a z úst jí vytékal pramínek krve.

****

Emily utíkala dlouhou kamennou chodbou. Podpatky hlasitě klapala o dlažbu, rychle oddychovala. Neohlížela se za sebe, bylo jí jedno, kolik studentů, kteří neodjeli na prázdniny, ji uvidí. Vběhla do uličky, která vedla k ředitelově pracovně.

„Pravá krev," vyhrkla heslo a chrlič se otočil.

Vyklopýtala po schodech nahoru a bez klepání rozrazila dveře. Severus Snape, který seděl za masivním stolem, vzhlédl od rozečteného pergamenu a upřel své pichlavé oči na Emily. Nevypadal vůbec překvapeně, že mu sem vpadla.

„Cítil jste to?" ptala se zadýchaně. „To Znamení! Něco se stalo!"

Snape opatrně přikývl a posunkem jí naznačil, aby se posadila. Netrpělivě sebou plácla do křesla a pátrala v jeho obličeji po odpovědi.

„Prosím tě, Emily, slib mi, že se nerozčílíš," žádal.

Pevně semknula víčka. Už nemusel víc říkat, bylo jí to jasné. „Dostali Lauru?" zašeptala poraženě. Hrdlo se jí sevřelo a žaludek udělal několik kotrmelců.

Snape vážně přikývl. „Pán zla je už na cestě."

„Co budeme dělat?" zeptala se. Kupodivu si zachovala chladnou hlavu. Snape byl jejím vyrovnaným chováním zaskočen.

„Vymyslím nějakou záminku a vydám se do sídla," začal opatrně Severus.

„Ale co já? Copak si myslíte, že budu jen nečinně přihlížet?"

„Budeš muset," upozornil ji Snape a mávnutím ruky umlčel její protesty. „Nesmíš se mu zbytečně vystavovat, víš dobře, že je lačný po vaší krvi. Pomůžu Lauře s útěkem a ty zůstaneš tady, v bezpečí."

Neochotně musela přiznat, že má pravdu. Chvíli mlčela, než promluvila. „Spojte se s Viktorem, pomůže vám."

Severus přikývl: „V to doufám, sám to nedokážu. Můžu se spolehnout, že dohlédneš na školu, zatímco budu pryč?"

„Udělám, co bude v mých silách," souhlasila. „Jen zachraňte moji sestru."

****

„Lauro? Lauro? Probuď se!"

Zamrkala. Draco jí jemně třásl rameny.

„Nesahej na mě, zrádce," zasyčela. Odtáhl se od ní a zůstal nehybně sedět, vypadal ublíženě. Ale to byla ona taky a nehodlala své chování měnit. S úlevou zjistila, že ruce má znovu volné. Bedlivě si prohlédla rány na zápěstí.

„Zahojí se ti to," řekl pomalu.

„O tom pochybuju, baziliškův jed mě brzo zabije," zamumlala vyčerpaně. Cítila se bezmocná. K ničemu. Jak mohla být tak pitomá a nechat se chytit?

„Poslal pro Snapea, je na cestě s protijedem," ujistil ji. V jeho hlase nenašla ani stopy soucitu či hlubšího zájmu. Změnil se.

Pokusila se posadit, ale nedokázala to. Dracova slova se jí rozložila v hlavě. „On je tady?" zašeptala sotva slyšitelně.

Přikývl: „Právě teď zuří kvůli Potterovi."

Hořečnatě přemýšlela nad útěkem, ale nemohla se ani hnout, nedokázala přemýšlet, ruce se jí třásly vyčerpáním. Neexistoval způsob, jak se odtamtud dostane. A Voldemort byl blíž, než kdy dřív.

„Proč jsi mě probral?" zasténala. Jednodušší by bylo prostě umřít. Teď může jen čekat.

Neodpověděl, jen ji pozoroval. Hrozně ji to vytáčelo, vybavila se jí vzpomínka na den, kdy se vrátila s Azkabanu. Draco ji přišel navštívit na ošetřovnu se sklenkou burákového másla a tvářil se úplně stejně.

„Jdi pryč," odehnala ho od sebe, „než tě tu někdo uvidí." Pokud jí chce něco říct, má to říct hned. Na tyhle hry už nemá sílu a možná ani čas.

„Stal se z tebe úplně jiný člověk, víš?" řekl, aniž by ji přestal upřeně pozorovat. „Nepoznávám tě."

„Já tebe taky ne," odsekla. „Myslela jsem, že jsi jiný než tvůj otec."

Chvíli si jeden druhého zlostně měřili. Připadalo jim, že uplynula věčnost od té doby, co společně sedávali v knihovně, i když to byly jen dva roky. Děsivé, co s dvěma dětmi dokáže udělat válka, do které byly zataženy. Když si Laura ten večer zpětně později dokola přehrávala v hlavě, přišlo jí zvláštní, že to byl právě Draco, kdo udělal první krok. Zřejmě byla příliš tvrdohlavá a paličatá, než aby ustoupila ze svých názorů.

„Je mi to líto," zamumlal najednou a obličej se mu stáhl do křečovité grimasy. „Nevěděl jsem, že to dopadne takhle."

Váhavě přikývla. Nevěděla, co na to máš říct. Cítila, jak jí tělem prostupuje chlad. Možná za chvíli zemře, možná sem Snape nedorazí včas. Možná jsou to její poslední chvilky na tomhle světě.

„Mrzí mě, že jsem k tobě nebyla nikdy upřímná," zašeptala a cítila, jak jí do očí vyhrkly slzy.

Aniž by se Draco rozmýšlel, co dělá, přitáhl se po zemi blíž k ní. Nemyslel na to, co všechno riskuje, kdyby ho někdo zahlédl. Opatrně k ní vztáhl ruce a jemně jí otočil obličej směrem k sobě. Jejich nosy byly od sebe sotva pár centimetrů.

„Musíš mi věřit," zachraplal. „Nechtěl jsem, aby se cokoliv z toho stalo. Nechtěl jsem Brumbála zabít. Nechtěl jsem být Smrtijedem. Nedal mi na výběr." Slova, která ho měsíce dusila, z něj tryskala jako gejzír.

„Já vím," přikývla opatrně a potlačila zasténání, když ji nepříjemně zapíchalo v boku.

„Jsem zbabělec," zamumlal. „Měl jsem se otci vzepřít. Měl jsem..."

Laura opřela svoje čelo o to jeho. „To je v pořádku," ujistila ho tiše. „Nezlobím se na tebe."

„Kdybys nebyla tehdy tak paličatá," povzdechl si. „Všechno by bylo jinak."

„Proč myslíš?" zeptala se opatrně, ale pravdu našla v jeho očích.

„Řekl bych ti, že mi na tobě záleží, že tě mám rád."

Za jiných okolností by byli možná oba v rozpacích. Ale tady a teď nebyl na stud čas. Byli ve válce. A konec byl příliš blízko.

„Já vím," odpověděla tiše.

Váhavě se k ní naklonil a políbil ji, nejdřív opatrně, ale potom naléhavěji a vášnivěji.

Najednou jim oběma bylo jedno, co se s nimi stane. Lauře celým tělem projel záchvěv štěstí. Alespoň na malou chvíli.

****

Lord Voldemort seděl v čele dlouhého stolu, skupina nejvěrnějších byla rozsazena po stranách. Mezi prsty třímal bezovou hůlku a nemohl přestat se na ni dívat. Ano, zuřil, protože Potter zmizel jeho naprosto neschopným služebníkům opět přímo před nosem. Na druhou stranu mohl slavit – měl hůlku Smrti, byl neporazitelný. A jako sladký bonus...

Lucius Malfoy vešel do místnosti a všechny hlavy se otočily tím směrem. Draco hrůzou rozšířil zorničky, Viktor se po pravici Pána zla napřímil na své židli. Malfoy kráčel svou typickou chůzí a táhl za vlasy Lauru, která se mu vzpírala. Držela se ho pevně za předloktí a kopala kolem sebe nohama.

„Pusť mě, ty zmetku," syčela zlostně. Vypadala příšerně zbídačeně; rozcuchaná, bledá, celá od krve. Dokonce i Narcissa odvrátila tvář jinam, aby se na tu hrůzu nemusela dívat.

Voldemort se hlasitě rozesmál, Severus, který seděl vedle Viktora, se neovládl a vstal. Pozornost všech se přesunula k němu. Pán zla ho provrtal chladným pohledem, Snape vypadal, jako by svůj pohyb nejraději vzal zpět. Ale stál si za svým a neoblomně prohlásil: „Potřebuje ten lektvar, nebo je po ní."

Lucius přitáhl Lauru až k Voldemortovým nohám a pohodil ji na mramorovou podlahu. Potom se vrátil na svoje místo mezi svou ženu a syna. Draco měl v tu chvíli chuť ho udeřit do obličeje, vřel v něm obrovský vztek. Ruce se mu roztřásly, tak je raději schoval do klína.

Voldemort přerušil oční kontakt se Severusem a pokynul mu, že má volné ruce. Snape odsunul židli a poklekl k Lauře. Vytáhl z kapsy lahvičku s protijedem, odhrnul jí vlasy z tváře a nalil jí obsah do pusy.

Laura se rozkašlala a utřela si ústa do rukávu. Síla se jí začala vracet téměř okamžitě, prudce se posadila a odtáhla o kus dál od Voldemorta.

Pán zla se znovu rozesmál: „Má drahá Lauro, bylo od tebe milé, že jsi s námi zůstala."

Provrtala ho znechuceným pohledem.

„Ovšem nebýt Bellatrix," podotkl a jmenovaná se zatetelila blahem. „Jsem rád, že ses rozhodla strávit nějaký čas se svou rodinou."

Draco se zoufale v duchu modlil, aby nic neříkala. Jen buď z ticha, přál si. Dělej, co ti řekne. Nenech se vyprovokovat.

„Trhni si," odsekla Laura vzpurně a Draco bolestně zavřel oči.

„Co jsi to řekla?" dělal, že se přeslechl a vstal od stolu. Nikdo ze Smrtijedů se neodvažoval ani pohnout.

Laura se třásla hrůzou, když se nad ní postavil, ale svoje slova zopakovala: „Řekla jsem, aby sis trhl."

Voldemort natáhl ruku s bezovou hůlkou. Laura zbystřila, poznala ji z vyprávění pana Láskoráda – Voldemort získal jednu z Relikvií smrti. Harry měl pravdu.

„Dám ti ještě jednu šanci, budu milosrdný."

„Můžeš si svou šanci strčit někam," řekla hrdě. Tentokrát ji nezlomí. Nenechá ho vyhrát jen tak.

Voldemortův smích byl to poslední, co si pamatovala, než ji zasáhl záblesk červeného světla.

„Crucio!"

****

Když znovu nabyla vědomí, byla zpátky ve své cele. Hlava jí třeštěla, tělo měla bolavé a unavené z toho, jak za posledních čtyřiadvacet hodin několikrát omdlela. Cítila přítomnost někoho druhého a srdce jí poskočilo radostí, že je to Draco. Avšak ze stínu vyšel Severus Snape.

„Jak se cítíš?" zeptal se svým obvyklým nepříjemným hlasem.

„Mizerně," odpověděla popravdě. „Ale děkuju za pomoc."

Přikývl: „Poznala jsi to?"

„Myslíte ten kostirost a povzbuzovací lektvar, co jste přidal k protijedu?"

„Jsem rád, že ještě někdo kromě Grangerové na mých hodinách dával pozor," poznamenal uštěpačně. Z jeho úst to znělo jako pokus o vtip. Laura si vzpomněla na nenáviděné hodiny lektvarů a málem se rozesmála. Jak jednoduché se tehdy všechno zdálo! Porazit Pána zla? Brnkačka!

„Už zase mi pomáháte?" usmála se na něj a namáhavě se posadila. V levé paži jí nepříjemně zapraskalo.

„Zase?" povytáhl obočí.

„Vynesl jste mě z Azkabanu, viděl jste mě, jak jsem se zhroutila v umývárně, když si o mně celá škola myslela, že jsem cvok. Poslal jste nám pravý Nebelvírův meč a teď mě uzdravujete Pánovi zla přímo pod nosem," vysvětlila. „Vypadáte jako můj anděl strážný."

„Až se z tohoto jednou dostaneme, můžeš to vyprávět jako vtip," nakrčil nos. „Mnoho studentů by ti nevěřilo."

Chabě se usmála, v tuhle chvíli ani jeden z nich dvou nevěřil, že z toho opravdu vyváznou. Pozorně se zadívala do jeho tváře, vypadal velmi unavený a zničený. Hra na obě strany ho jistě vyčerpávala.

„Já vám věřím," řekla, a tak to taky myslela.

Snape přikývl a zahleděl se někam do zdi. „Brumbál říkal, že jsi velmi bystrá. Tvrdil mi, že na všechno přijdeš."

„Na všechno ne," zakroutila hlavou. „Slibte mi ale, že mi jednou celý ten příběh řeknete."

„Slibuju," naznačil něco jako úsměv. „Ale teď musíme vymyslet plán tvého útěku. Pán zla nechal tyhle mříže očarovat tak, že v této cele nelze provést jakékoliv kouzlo, tudíž k útěku musí dojít, až budeš mimo sklepení..."

****

Ivan dopil kalich krve do dna a odložil jej na stůl. Odvrátil se od skvostného obrazu a zadíval se na Michaela, který seděl pohodlně rozvalený na pohovce. Tymian stál u dveří malého salónku a bylo na první pohled jasné, že jeho postavení je nižší než u obou starších upírů.

„Prakticky utíkáš," pokýval Ivan chápavě hlavou.

Michael naklonil hlavu na stranu. „Nemám na výběr, Smrtijedi dostali dva mé muže, nenechám svůj klan napospas bláznivému čaroději."

„Nechápu, kdy se nám ta věc vymkla z rukou," povzdychl si Ivan. „Upíři se celá staletí do kouzelnických válek nepletli."

„Jenže tehdy se neobjevil žádný čaroděj, který se chtěl stát jedním z nás," podotkl Michael. „Odcházíme všichni do Itálie. Nathaniel a jeho rodina nás hostí. Půjdeš s námi?"

Ivan rázně zakroutil hlavou: „Nemůžu si to dovolit, závisí na mne všech třináct klanů. Navíc, skrývat se ve Florencii? Na Nathanielův styl života jsem snad příliš starý."

Michael se rozesmál: „Nikdo není starý, jako Nate, a zároveň tak mladý."

„Některý upír navždy zůstane mládětem."

Michael odložil doutník do popelníku a zvážněl: „Co budeš dělat, pokud tě Pán zla požádá o přeměnu?"

Ivan pokrčil rameny a posadil se do jednoho z křesel. „Řeknu mu pravdu, že kouzelníka nikdo nepřeměnil několik staletí, a že je to zakázané."

„To ho nezastaví," pochyboval Michael.

„Samozřejmě, potom budu doufat, že mu někdo zakroutí krkem dřív, než on mně."

Oba pozvedli své číše a symbolicky si přiťukli.

„Tymiane, příteli," oslovil lovce u dveří Ivan. „Máš nějaké nové zprávy o mé dceři?"

Upír se nervózně ošil a spustil hlášení: „Podle mých dobrých zdrojů Táňa shání upíry z celé Evropy. Buduje takový malý odboj proti Smrtijedům."

„Odboj?!" vyprskl Ivan vzteky. „Co si o sobě ta nána myslí?!"

„Kolik?" zeptal se Michael praktičtěji.

„Podle mých zdrojů," řekl Ty a v očích se mu pobaveně blýskalo, „získala asi sedm upírů. Prozatím."

„Já tu holku přetrhnu!" zuřil Ivan. „Vymlátím z ní duši!"

Michael ho poplácal po rameni. „Náhodou je to dobrý nápad, dost dobrý nápad. Upír proti Smrtijedovi? Jasná převaha."

„Víš moc dobře, že je to proti všem našim zákonům."

Michael pokrčil rameny. „Možná je načase ty zákony trochu pozměnit."