Nad hlavou jí proletěl záblesk modrého světla, instinktivně se přikrčila a utíkala dál. Prosmekla se kolem vyděšeného prodavače a vběhla do dveří. Sletěla několik málo vratkých schodů. Neodvažovala se za sebe ohlížet. Pátravě bloudila očima po sklepě a hledala nějaký únikový východ. Naslepo se vrhla proti hromadě nevybalených krabic a začala jednu po druhé odhazovat stranou. Sotva po pár sekundách našla dřevěná dvířka v zemi a natáhla se po klice, když ucítila hůlku na svých zádech. Ztuhla na místě a neodvažovala se ani nadechnout.

„Kampak holubičko?" zachechtal se Smrtijed. „Myslelas, že pláchneš?"

„Co ode mě chcete?" zeptala se přidušeně.

„Otoč se!" rozkázal a dloubl ji silně do zad.

Narovnala se a uposlechla jeho příkaz. Stála tváří tvář dvěma vysokým mužům zahaleným v kápi. Pokusila se nedávat najevo strach a racionálně uvažovala, jak se z té šlamastiky dostane.

„Půjdeš pěkně s námi, Pán zla tě očekává," poručil jeden.

„Ať si trhne nohou," odsekla.

Smrtijed se proti ní vrhl.

„Klid," napřáhl ruku ten stojící blíž a zastavil svého rozzuřeného přítele. „Nikdo neříkal, že to bude snadné."

Napadlo ji, že bude hrát na čas. Určitě nahoře mezitím poslali pro někoho z ministerstva. Nebo ze školy.

„Podívej, Lauro," obrátili se zpátky k ní. „Vzdor ti nepomůže, máme tě pěkně zahnanou v koutě. Tak nedělej hlouposti."

„Řekla jsem vám, že nikam nejdu," zopakovala. „Jen přes mou mrtvolu."

Smrtijedi se rozesmáli: „Copak, budeš bojovat? Tak tě to Brumbál učil? Vždyť jsi ani nevytáhla hůlku! Mohli jsme tě už stokrát zabít!"

„Ale neudělali jste to," opáčila. „Protože mě potřebujete živou, nemám pravdu?"

Smrtijed na její poznámku nereagoval a mlčky jí namířil hůlkou mezi oči. Druhý udělal to samé. Laura se ani neobtěžovala svoji hůlku vytáhnout. Stála klidně s hlavou vzpřímenou a vyčkávala.

„Poslední varování," zasyčel ten, který stál blíž. „Půjdeš s námi."

„Nepůjdu," odpověděla klidně.

„Imperio!"

Stalo se to ve zlomku sekundy. Chystali se na ni zaútočit, když je dva velké blesky udeřily přímo do prsou. Oba odletěli několik metrů dozadu a jejich těla sebou pod vlivem energie škubala. Najednou se přestala hýbat a z plášťů jim začal stoupat dým. Laura dál klidně stála a roztřesené ruce, které právě zabily dva lidské životy, spustila podél těla.

Hrobové ticho narušil křik a dusot nohou. Dovnitř po schodech vběhli tři kouzelníci a podle jejich plášťů poznala, že se jedná o bystrozory. S hůlkami připravenými k boji se ostražitě rozhlíželi po místnosti. Byl mezi nimi i Pošuk Moody. Ten jediný sklopil hůlku a přešel k Lauře.

„V pořádku?" zeptal se.

„Jsou mrtví," oznámil nejmladší bystrozor, který se skláněl nad bezvládnými těly Smrtijedů.

Laura se pokusila přikývnout, ale hlavou jí vířilo tisíce myšlenek, které jí nedovolovaly se plně soustředit.

„Lauro?!" oslovil ji ještě jednou Pošuk a zatřásl s ní. „Co se stalo?"

„Zabila je!" vykřikl druhý bystrozor.

„Sklapni, Matthewsi," okřikl ho Pošuk. „Vždyť ani nemá hůlku!"

„Alastore, je tu jen ona a dva mrtví," přidal se tichým hlasem ten, který u nich ještě klečel.

„Ta holka je v šoku!" odsekl Moody. „Potřebuje ošetřit!"

Matthews k nim přišel blíž: „Děvče, co se tu stalo?"

Laura odvrátila zrak od těl a pohlédla muži zpříma do očí. Mlčela. Pravdu říct nemohla.

„Budeme ji muset odvést," rozhodl Matthews.

„V žádném případě," zahřměl Alastor. „Je to ještě děcko!"

„Chceš nám bránit ve vyšetřování?" sykl Matthews. „Už tak máš dost problémů, Pošuku, nemyslíš?"

Moody něco zavrčel a čarodějné oko se mu divoce roztočilo.

„Tohle je můj případ," řekl Matthews jakoby mimochodem. „Já tady velím a já říkám, že ta holka je podezřelá. Takže pošli pro posily a nepleť se do případu."

„Charlesi," ozval se váhavě poslední bystrozor, „neměli bychom se nejdřív..."

„Sklapni!" okřikl ho Matthews. Otočil se k Lauře a odněkud vyčaroval pouta.

„Jste zatčena Ministerstvem kouzel pro podezření z dvojnásobné vraždy," oznámil s jakýmsi potěšením a pohlédl jí zpříma do očí. Opětovala mu pohled a všimla si zvláštního záblesku v jeho očích, takového, jaký viděla Smrtijedů.

„Poslužte si," vybídla ho sklesle a nechala ho, aby jí spoutal ruce za zády. Potom jí sebral z kapsy v kabátě hůlku.

„Lauro...," pokusil se Moody.

„To je v pořádku," pokývla mu hlavou. To, že ji právě zatkli, ji netrápilo, nemohli nic dokázat. Ale věděla, že ministerstvo udělá cokoliv, jen aby ututlalo pochybnosti ohledně Voldemortova návratu. A Voldemort udělá cokoliv, aby ji dostal z Brumbálova dosahu.

Matthews ji vedl před sebou a mířil jí hůlkou na záda. Přinutil ji vyjít schody zpátky do Medového ráje. Místnost byla zdevastovaná, sklo rozbité a mezi všemi panoval zmatek. Vyděšené hlasy utichly, když kolem nich Laura s bystrozorem procházela.

„Lauro! Lauro! Co se děje?" odněkud se vynořila vyděšená Hermiona. „Jsi v pořádku?"

„Najdi Harryho, ať vám řekne celou pravdu," sykla jejím směrem a nechala se vyvést na ulici, kde už čekal zástup lidí a několik reportérů od Denního věštce. Voldemort ji měl tam, kde ji chtěl mít. Mimo Bradavice.

****

Když Hermiona narazila na Harryho a v rychlosti mu vylíčila, co se stalo, zamířili spěšně do hradu a cestou přizval Rona s Ginny, kteří se právě vraceli z tréninku. Harry pomocí Pobertova plánku našel v knihovně Emily a k překvapení kamarádů jí všechno vyklopil. Emily zašla pro Draca a nyní celá jejich podivná skupinka seděla v nejzazším koutě knihovny.

„Oba dva byli na místě mrtví?" vykřikl Harry ohromeně.

„Nechceš použít zrovna zesilovací kouzlo, aby tě slyšel celý hrad, Pottere?" zeptal se Draco ironicky, ale do smíchu mu dvakrát nebylo. Seděl na jednom ze stolů a nervózně si prohlížel svoje ruce. Harry střelil po Dracovi nerudným pohledem a odpustil si kousavou poznámku.

„Asi ano," přisvědčila Hermiona. „Odvedli ji normálně v poutech."

„Venku čekali reportéři," dodala. „Vůbec nevím, jak se tam tak rychle mohli objevit."

„Někdo jim musel dát tip," přidal svou myšlenku Ron.

Všichni se odmlčeli a současně pohlédli na Emily, která se ještě nevyjádřila. Dívka vstala od stolu a pozorně si prazvláštní skupinku v knihovně prohlédla.

„Znala jsi někoho z těch bystrozorů?" zeptala se zamyšleně.

„Jo, Alastora Moodyho," přisvědčila Hermiona. „Je to člen Řádu. S ním je v bezpečí."

„Hermiono!" okřikl ji Ron napuzeně.

„No tak," protáhl Draco. „My víme, co je to Fénixův řád. A je pěkně naivní si myslet, že Smrtijedi neznají jeho členy."

Ron se zamračil: „Nechápu, proč se Laura s váma baví." Bylo mu krajně nepříjemné dýchat s Malfoyem stejný vzduch. Nesympatie však byly oboustranné.

„Přesně tak," přidala se Hermiona. „Vaše rodina...."

„Naše rodina co?" ušklíbla se Emily. „Co ty víš o mojí rodině?"

„Hej!" okřikl je Harry. „Laura potřebuje naši pomoc."

„Jak chceš pomoct někomu, koho odvedli do Azkabanu?" pochyboval Draco.

„Do Azkabanu?" vykřikly Ginny s Hermionou vyděšeně.

„Kam jinam?"

„Jak to víš?" měřil si ho Harry nedůvěřivě.

„To je jasné, zneškodnila Smrtijedy. Ministerstvo ji bude vyslýchat. Budou jí chtít Azkabanem nahnat strach. Pak na ni vyšťourají všechno. Úplně všechno. I to, že je Blacková."

„Jak to víš?!" obořila se na něj Hermiona.

„Já vím víc než ty, Grangerová," usadil ji. „To v knížkách nevyčteš."

„Mně pořád nejde do hlavy, jak je mohla zabít," přemítal Ron. „No uznejte, byli dva a ona sama. I kdyby použila Avadu na jednoho, ten druhej by ji mezitím napadl, ne?"

„Nepoužila hůlku," vyvrátila jeho teorii Emily.

„Takže je praštila bednou dýňových paštiček po hlavě?" pochyboval Harry.

„Ne," zakroutila dívka hlavou. „Použila svoji moc."

„Jakou moc?" chytila se toho Hermiona.

„Tuhle," řekla Emily a hodila ohnivou koulí, která podpálila květinu u protější zdi.

„Co to sakra bylo?!" ulevil si Ron.

Emily si vyměnila tázavý pohled s Dracem. Možná bylo na čase říct pravdu.

„Já myslím, že jo," přikývl Draco, byť se mu to nelíbilo, „je načase."

„Laura je moje sestra," řekla Emily prostě, aniž by se na ostatní ohlédla. „A společně ovládáme moc, kvůli které nás Voldemort chce získat na svoji stranu."

****

„Já nevím, o čem to mluvíte," zopakovala Laura klidně znovu a promnula si zápěstí, na kterém měla ještě otlačená pouta.

„Nehraj to na nás, holka!" praštil Matthews pěstí do stolu.

Laura se ušklíbla a pohodlně rozvalila v křesle, předstírala, že si prohlíží špínu na svých botách a vytáčela svou drzostí všechny přítomné. Matthews sedící naproti ní vstal a začal přecházet po místnosti. Mladík, který doposud horlivě zapisoval každé Lauřino slovo, se nervózně škrábal brkem na nose. Další dva bystrozorové dívku zachmuřeně sledovali.

„Já jsem je nezabila," promluvila do hrobového ticha. Mladík automaticky její slova zapsal.

„Takže se svalili sami od sebe?" zahýkal Matthews hystericky.

„Jak už jsem řekla, nic si nepamatuju," pokrčila rameny.

„Co jste dělala ve sklepení Medového ráje, slečno Whiteová?" zeptal se jeden z bystrozory.

„Skrývala se před Smrtijedy," opáčila klidně. Všichni přítomní si vyměnili zamračené pohledy.

„Slečno, dělat si legrácky z vyšetřovací komise se nevyplácí," hrozil jí druhý zaťatou pěstí.

„Já si žádné legrácky nedělám," usmála se mile, „prohlédl někdo těm mrtvolám levá předloktí? Vsadím se, že tam mají takovou hezkou malůvku."

„Takže přiznáváte," přerušil ji Matthews, „že jste ty dva nevinné muže zabila, protože jste si naivně myslela, že jsou Smrtijedi?"

„Já jsem nikoho nezabila," odsekla, „a že sou Smrtijedi, pozná každý."

„Opravdu?" ušklíbl se Matthews posměšně. „A jak? Mají to napsané na čele?"

„Stačí se jim podívat do očí," vysvětlila a probodla Matthewse pohledem. Muž se nervózně ošil a tím se jí definitivně prozradil, byl to Voldemortův muž.

Dveře za Lauřinými zády se prudce otevřely a temné místnůstky vešel sám Kornelius Popletal. Všichni kromě Laury vstali a uctivě svého nadřízeného zdravili.

„Vypadněte!" štěkl po nich. „Hned!"

„Ale pane ministře...," pokusil se Matthews.

„Řekl jsem ven!" zahřměl ministr a zuřivě zmáčkl svou buřinku tak, jakoby někoho škrtil. Nikdo se už nepokoušel odporovat a všichni spěšně opustili místnost. Laura s ministrem osaměli. Popletal zhluboka vydechl a posadil se za stůl naproti ní, kde předtím seděl Matthews. Zkoumavě si ji prohlížel a Laura mu pohled klidně oplácela. Pozorně si prohlížela jeho hluboké vrásky a kruhy pod očima. Ututlat Voldemortův návrat mu dávalo očividně zabrat. Připadalo jí, že uplynula věčnost, než promluvil.

„Dali jsme prozkoumat vaši hůlku, slečno Blacková," řekl.

„A zjistili jste, že jsem je nezabila," dodala.

„Smrtící kletba z vaší hůlky nevzešla, pravda," souhlasil. „Ale stále jste podezřelá, to snad chápete."

„Jak už jsem řekla, pane ministře, nic si bohužel nepamatuju," zopakovala za ten večer poněkolikáté. „Asi jsem byla v šoku."

„Nejspíš," pokýval hlavou, „nemáte tušení, kdo jsou ti muži?"

„Počkejte chvíli...," předstírala zamyšlení, „nejspíš to byli Smrtijedi."

Popletal se zatvářil, jakoby ho mučili. „Slečno, snad nevěříte těm nesmyslům, které..."

„Ano, věřím," souhlasila pevně. „Popíráním a přesvědčováním mě o opaku jen ztrácíte čas."

Popletal zalovil v kapse a vytáhl zažloutlou obálku. Zalovil v ní a vytáhl přeložený pergamen.

„Víte, co je tohle?" zeptal se jí zvědavě a prohlížel si list ve světle svíčky.

„Nemám tušení," pokrčila rameny.

„Tohle je váš rodný list," vysvětlil klidně a Lauře se zatočila hlava. Z tohoto se už vybruslit nedalo, měli ji v pasti.

„Ale, ale," protáhl ministr, „kampak se poděla vaše bojovná nálada? Že byste věděla, co se na tom kouzelném lístku píše?"

Zarytě mlčela, a tak Popletal pokračoval: „Lauren Cornelia Blacková, narozena 7. srpna 1980 v nemocnici u sv. Munga, matka Selene Blacková rozená Raddleová, otec Sirius Black. To je ale milé překvapení!"

„Co ode mě chcete?" vyštěkla.

Ministr ji probodl pohledem: „Kde je?"

„Kdo?" hrála hloupou.

„Kde je Sirius Black? Kde je Black a jeho kumpáni, které pustil z Azkabanu?!"

„Nemám tušení," zalhala. „Nikdy jsem ho neviděla."

„Tohle na mě nehraj!" zahřměl. „Kam se ten všivák zašil?!"

„Já nevím!"

„Ty nevíš? Tak proč ses po čtrnácti letech vrátila zpátky do Anglie? Jen tak?" útočil na ni.

„Přijela jsem nakopat Voldemortovi zadek!"odpověděla. „Když proti němu ministerstvo nic nedělá!"

„Nezahrávejte si se mnou, slečno!"

„Neřvěte na mě, pane ministře," poprosila ho klidně. „Nevím, kde je Sirius Black, nevím, co se stalo těm dvěma, nic nevím."

„Lžete!" obvinil ji.

„Jste paranoidní," odsekla.

„Jak chcete," sykl, „původně jsem s Matthewsem nesouhlasil vzhledem k vašemu nízkému věku, ale teď mi nedáváte na výběr."

Poznala, že se schyluje k nejhoršímu.

„Jsem nucen vás převézt do Azkabanu, dokud bystrozorové nepokročí ve vyšetřování a nenaleznou důkazy zprošťující vás viny," pronesl vítězoslavně.

„Nezapomeňte to prodat Dennímu věštci jako senzaci, abyste nalákal Blacka do pasti. Opravdu si myslíte, že mě použijete jako volavku, abyste ho dopadli?" posmívala se, ale ve skutečnosti jí bylo mizerně. Představa Azkabanu ji děsila a Popletal měl pravdu, zasáhnou Siriusovu slabinu. Nezbývalo jí než doufat, že Moodymu se podařilo všechno zařídit a udržet Siriuse v bezpečí Grimmauldova náměstí.

„Matthewsi!" štěkl Popletal a bystrozor se hned objevil na prahu. „Odveďte slečnu do cely, třeba nám do rána zazpívá."

„To těžko," ušklíbla se a nechala falešného bystrozora, aby ji znovu spoutal.

****

Lord Voldemort se potěšeně rozesmál a odložil večerní vydání Věštce. Přes celou přední stranu byla otisknutá fotografie, na které byla vyfocená Laura s cedulkou se svým pravým jménem a vězeňským číslem. Nad fotografií křičel titulek: Masakr v Prasinkách: bláznivá studentka zabíjela. Senzace pokračovala na dalších stranách: Dítě dvanáctinásobného vraha nebo Pochybný rodokmen. Všechno doplněno fotografiemi místa činu a Lauřina zatčení. Dokonce citovali i její výpověď.

„Výborně!" zvolal Pán zla nadšeně. „Máme ji chycenou, holubičku!"

Přítomní Smrtijedi si vyměnili tázavé pohledy. „Pane," odvážil se Lucius, „přišli jsme o dva muže a málem nás odhalili!"

Voldemort mávl rukou, aby ho umlčel: „Tohle je jen začátek. Získat si Lauřinu důvěru nebude snadné, ale odměna za to úsilí bude víc než sladká..."

****

Mříž se zarachocením zapadla a Matthews se skrz ni na Lauru ušklíbl. „Pán zla ti přeje dobrou noc," zašeptal.

„Polib si," odsekla a otočila se k němu zády. Slyšela, jak se tiše zasmál a spěšně odešel. Když ve své maličké cele osaměla, pocítila přítomnost mozkomorů. Otřásla se zimou, sebrali jí totiž kabát i svetr a nechali ji v chladném vězení jen v tričku. Posadila se na podlahu a schoulila se do klubíčka. Možná za to mohli mozkomorové, možná si to teprve uvědomila.

Zabila...chladnokrevně vzala dva lidské životy...byla stejná zrůda jako On... celou dobu sama sobě lhala, když si myslela, že je jiná...

Jen ležela a plakala...byla sama na jednom z nejodpornějších míst, jaké si kdo dokázal představit. Na místě, kde její otec strávil dvanáct let.

****

Sirius Black odložil roztřesenýma rukama Denního věštce. V kuchyni na Grimmauldově náměstí vládlo tíživé ticho. Nikdo z přítomných se neodvažoval promluvit jako první. Cat upřeně pozorovala svoje ruce, Severus Snape vypadal nezúčastněně a Alastor Moody protáčel svoje dřevěné oko. Jediný člověk, který vypadal ledově klidný, byl Albus Brumbál.

„Musíte ji okamžitě dostat z Azkabanu," zahřměl Sirius vztekle.

„Už na tom pracujeme, Siriusi," ujistil do bradavický ředitel. „Obávám se, že je to však záležitost několika dnů-"

„ONA NEMÁ NĚKOLIK DNŮ!" zahřměl Tichošlápek a praštil pěstí do stolu. „JE V AZKABANU! VÍTE, JAKÉ TO TAM JE?"

„Jistě nám to rád povíš," zamručel Snape sarkasticky. „Zase."

„Siriusi!" vykřikla Cat, když její bratr prudce vstal od stolu a chystal se holýma rukama Snapea uškrtit.

„Uklidněte se," zavrčel Moody. „Všichni."

Brumbál střelil varovným pohledem po Severusovi, který něco nesouhlasně zamručel.

„V tuto chvíli potřebuji, Siriusi, abys mi slíbil, že zůstaneš naprosto klidný," začal Brumbál.

„Jak můžu být klidný?" v očích se mu zračilo šílenství. „Moje dcera je v Azkabanu!"

„Pokud se zase neuváženě vydáš na vlastní pěst jí pomáhat," pokračoval ředitel a předstíral, že si jeho vyrušení nevšiml, „nemůžu ti slíbit, že můj plán vyjde."

Sirius chtěl něco namítnout, ale ostatní ho obdařili varovnými pohledy, a tak mlčel.

„Výborně," povzdychl si Brumbál, který to bral zřejmě jako souhlas. „Pochopitelně jsem Popletalovi poslal okamžitě sovu a odtud rovnou vyrážím na ministerstvo. Nevěřím však, že se mi podaří Lauru dostat z Azkabanu ještě dnes. Předpokládám, že mi přesvědčování Starostolce zabere několik dnů."

„Co bude s Laurou?" zeptala se vyděšeně Cat. „Myslím dál, do budoucna."

„Bude souzena," zamručel Pošuk. „Bystrozorové ji nenechají jen tak odejít, je hlavní podezřelá a tou nadále zůstane."

„Moje dcera není vrah," odsekl Sirius napuzeně.

Brumbál si vyměnil rychlý pohled se Snapem, Black si jejich rozhovoru beze slov všiml.

„Co je?" utrhl se na ně. „Co mi neříkáte?"

„Siriusi," začal Brumbál vážně. „Je tu jedna záležitost, o které si musíme promluvit. Laura a Emily jsou obdařeny mimořádnými schopnostmi..."