Viktor hbitě uchopil padající Emily do náruče a opatrně ji položil do velké postele vedle její sestry. Vypadala tak křehce, když jí odhrnoval vlasy z čela, jako porcelánová panenka. Obě sestry ležely vedle sebe a nehýbaly se. Jen mezi prsty dlaní jím prosvětlovala modravá záře. Minuty utíkaly a Viktor se obával nejhoršího. Když se Emily zachvěla víčka, prudce vyskočil ze židle a naklonil se k ní, jenže ona se neprobrala. Ale Lauře z úst stékal pramínek krve.

****

„Ach Emily, Emily, vy dvě jste naprosto nepoučitelné," dobíral si ji Voldemort potěšeně.

„Cos jí to udělal?" zeptala se skrz zaťaté zuby naštvaně a z očí jí sršel hněv. „Okamžitě vypadni z její hlavy!"

Voldemort se chladně rozesmál, smál se tak dlouho, až z toho Emily běhal mráz po zádech. Potom ničehož nic smích přestal a on byl zase ledově vážný. „To byla její pošetilost, že mi podlehla," pohodil směrem k zemi.

Laura schoulená do klubíčka se celá klepala a ustavičně plakala.

„Je slabá," povzdychl si, „věděl jsem, že z vás dvou máš ty větší potenciál."

„Já už ti nepatřím!" odsekla nahněvaně. „A Laura taky ne!"

„To je omyl, má drahá," pronesl a zasadil jí tím ránu do srdce. „Laura mi patří, celá."

„Lžeš," sykla Emily, ale v nitru si tím jistá nebyla, viděla, jak se Laura chvěje, byla úplně mimo.

„Laura mi odhalila celé své nitro," rozpřáhl ruky do velkého gesta a za jeho zády se začala odehrávat zvláštní scéna.

Emily chvíli trvalo, než poznala, co se děje. Viděla Lauru, krásnou, usměvavou, zářivou. Vesele se smála a bavila se připravováním smažených vajec někde u kuchyňské linky. Vedle ní stál muž a popichoval ji. Oba byli zahaleni zvláštní mlhou, jako ve snu.

„Jsi nemožná kuchařka, stejně jako Cat!"

„To teda nejsem," odsekla naoko uraženě a dloubla ho do žeber. „Já jsem přirozený talent po tobě."

„Vážně?" smál se jí. „Tak proč ti hoří ta chňapka?"

Laura překvapeně výskla a rychle si sundala hořící rukavici. „Tati! Tos zapálil ty!"

„To teda ne!" ohradil se Sirius.

Scéna zmizela a Voldemort se zasmál Emily do ucha: „Vidíš? Znám každou její myšlenku."

„Nemáš na to právo," zavrčela a potlačila slzy. Pohled na Siriuse, kterého nikdy nepoznala a nepozná, ji mučil.

„Nemám? Já mám právo, na co chci, sleduj."

Emily stála na místě a kolem ní se objevovaly a mizely obrazy jeden za druhým. Viděla, jak Laura líbá Draca někde v podzemní cele, byla svědkem toho, jak s Harrym vnikli na ministerstvo, připomněla si jejich první setkání a vzpomínky se pořád vynořovaly a přehrávaly, až jí z toho šla hlava kolem.

Najednou si uvědomila, že to musí zastavit. Musí zabránit Voldemortovi, aby viděl, jak Narcissa Lauře pomohla, nebo že Severus stojí na jejich straně, tohle se Voldemort nesmí nikdy dozvědět.

„To stačí!" vykřikla zoufale a výjevy zmizely. „Řekni, co po mně chceš."

Pán zla se potěšeně ušklíbl, dosáhl svého. „Chci, aby ses vrátila."

„To sotva!" vypálila neuváženě.

Povzdychl si, tuhle reakci čekal. „Jinak Laura zemře," dodal.

Emily ta slova švihla jako bič po holé kůži.

„Pokud se obě nevrátíte, umře. Dokážu ji zlomit úplně, až zešílí. Vnuknu jí myšlenku na sebevraždu a naše malá Laura klidně skočí z okna."

Emily horečně přemýšlela, jak z toho ven. Těkala očima z místa na místo a uvažovala, co dělat.
„Jsem velkorysý, dám ti čas na rozmyšlenou, řekněme pět minut, to postačí, nebo ne?"

Hlasitě se rozesmál a poodešel o pár kroků. Emily neváhala a poklekla k Lauře, která pořád nereagovala.

„Lauro, slyšíš mě?" třásla jí. „Lauro, neposlouchej ho. Ať ti řekl cokoliv, lže. Musíš ho vytlačit!"

Laura jen apaticky zírala na zem a kroutila hlavou.

„Poslouchej mě," uchopila její obličej a dívala se jí do očí. „Ty musíš bojovat, slyšíš mě? Bojuj!"

Lord Voldemort chodil kolem nich a nezadržitelně se smál.

Emily po něm střelila pohledem, ale hned se vrátila ke své sestře. „No tak, Lauro, ty jsi silná. Vzpomeň si, jenom si vzpomeň, pro co jsi vždycky bojovala!"

Nic, žádná reakce. Jenom seděla. Emily zachvátila panika. Co teď?

Odpověď přišla nečekaně. Laura něco zachroptěla, ale nebylo jí rozumět. Voldemort se překvapeně zarazil.

„Cos říkala?" pobídla ji Emily nadšeně a natahovala uši.

„Pro nás," zašeptala Laura a konečně na ni upřeně pohlédla. „Bojovala jsem pro nás."

Potom očima sklouzla očima někam za ni a Emily se ohlédla přes rameno. Za jejími zády se objevily dvě postavy vystupující ze stínu.

„Bojuju za naši rodinu," řekla Laura o něco hlasitěji.

„NE!" zařval Voldemort a Emily si uvědomila, že zírá na svoje rodiče.

„Jsme tu s tebou, holčičko," zašeptala Selene dojatě.

A pak všechno zmizelo.

****

Emily se s prudkým nadechnutím posadila vzpřímeně na posteli. Nemohla popadnout dech a sotva si uvědomovala, že ji Viktorovy ruce plácají po zádech.

„Laura!" vyhrkla Emily zděšeně a podívala se na svou sestru ležící vedle ní, měla obličej zamazaný od krve.

„Co se stalo?" ptal se vyděšeně Viktor.

„Já-," hledala slova, „já nevím. Něco-někdo..., mě vytlačil z její hlavy."

„Tys byla v jejím snu?" ptal se zmateně.

„Ne..., spíš..., já nevím, v podvědomí. A byl tam Ty-víš-kdo, ovládal její hlavu. Ale pak se tam objevili máma s tátou a já se probudila a...," slyšela, jak bizardně její historka zní. „Laura mě vytlačila násilím, to je ono! Vytlačila mě ze svojí hlavy! Ale proč?"

Zmateně se otočila na posteli a zírala do nehybné tváře svojí sestry. Viktor to celé chápal ještě míň.

****

Táňa procházela mezi několika stolky ve sklepení a kontrolovala skupinku upírů procvičujících své schopnosti na lidech. Jedna z upírů byla dívka vypadající sotva na dvanáct, nikdo neznal její přesné stáří, ale soudě podle schopností, byla starší než tři sta let.

„Výborně," složila jí poklonu Táňa, když viděla, s jakou lehkostí přinutila lidského muže dělat, co se jí zlíbilo.

„Díky," zaculila se dívka sladce a dva culíky se zahoupaly.

Táňě přišla roztomilá asi jako žralok, ale všichni ji zbožňovali, ačkoliv ji viděli roztrhat několik Smrtijedů na kousky. Byla děsivá, avšak jedna z nejlepších.

Táňa se posadila na jeden ze stolů a prošla si několik poznámek. Brzy mělo svítat a jejich den se blížil ke konci. Se zachmuřeným výrazem si udělala poznámku, že jedna z hlídek se ještě nevrátila. Pokud se neobjeví do dvaceti minut, budou si muset najít jinou skrýš, nebo shoří na slunci.

Vycítila, že se blíží dřív, než promluvil. „Jsem ohromen," ozval se jí u ucha známý hlas.

„Ivane," pokynula hlavou a odmítla zvednout pohled od poznámek.

„Nač ten chlad? Kde je něco jako: Jsem ráda, že jsi to přežil, tatínku?" pronesl naoko zklamaně a přihnul si z poháru krve. „Myslel jsem to v dobrém."

Vyprskla smíchy: „Ty nevíš, co je to dobro."

„Taťáno, vážně. Jsem na tebe pyšný, měla jsi pravdu, ve všem," přiznal. „Dokázala jsi tu ohromné věci."

Zvedla pobaveně obočí a jedovatě odsekla: „Děkovat ti nemusím, ne? Tak o co jde?"

„Tahle směšná rozepře by měla skončit," řekl tlumeně, „už jsme si ublížili dost. Vážně tě mám rád, alespoň tak, jak je upír schopen mít rád."

„Promiň, ale tohle ti nevěřím," zakroutila hlavou. „Nemůžeš to po mně chtít."

„Táňo," povzdychl si, „omlouvám se, pokud jsem ti ublížil. Vážně jsem tvou matku miloval a tebe taky."

„Nechal jsi ji chcípnout jako psa," odsekla vztekle.

„Mýlíš se," odporoval, „miloval jsem ji. A proto jsem ji nechal zemřít, rozumíš? Tvoje matka nechtěla být upírem, nesnášela jen pomyšlení na to, že by měla přežívat díky vraždění nevinných. Chtěl jsem s ní zůstat, chtěl jsem s ní strávit věčnost, ale nemohl jsem ji přeměnit proti její vůli. Zemřela mi v náručí, Táňo. A pak ses objevila ty a bylas jí tak podobná! Pokaždé, když jsem se na tebe podíval, viděl jsem ji a to mě neskutečně zraňovalo. A zraňuje dodnes."

Táňa ho celou dobu poslouchala a zaháněla slzy z očí. „Proč jsi to neřekl dřív?" zachraplala.

„Nevím," pokrčil rameny, „nikdy jsi neposlouchala, v tomhle jsi celá po mně."

„Nečekáš doufám, že ti skočím po tolika letech kolem krku," neodpustila si.

„Opovaž se," varoval ji a dopil zbytek krve z poháru. „Tolik náklonnosti nesnesu."

S těmito slovy odešel a nechal za sebou ohromenou Táňu ponořenou do vlastních myšlenek.

****

Emily se pokoušela znovu proniknout do Lauřiny hlavy, ale marně. Vyčítala si, že je příliš rozrušená a nedokázala se soustředit. Přecházela po pokoji sem a tam a pozorovala její nehybné tělo.

„Já to sakra nevydržím!" vybuchla nešťastně a rozhodila rukama.

„Musíš být trpělivá," povzbuzoval ji Viktor zoufale.

„Já nevím, co dělám špatně. Snažím se, ale je tam nějaká barikáda!"

„Pokud tě ze své mysli vytěsnila Laura, je dost silná na to, aby to zvládla sama, ne?" uvažoval Viktor nahlas.

Pokrčila rameny, víc udělat nemohla.

****

Pán zla se nestačil divit, jak se Laura v tu chvíli, kdy Emily zmizela, změnila. Z vystrašené a zlomené hromádky neštěstí se před ním tyčila sebevědomá mladá žena. Z očí jí sršely blesky a rozzuřeně na něho mířila prstem.

„Ty zasraný bastarde!" křičela. „Myslel sis, že mě zlomíš? Ty ubožáku!"

„Takhle se mnou nemluv!" zahřměl výhružně.

„Nekřič na moji dceru, ty hnusáku," přidal se do potyčky stín Siriuse a oba se i se Selene postavili za svou dceru.

„Hraješ si na silnou, Lauro?" zasyčel Voldemort chladně. „Najednou se mě nebojíš?"

„Se mnou si hrát nebudeš, Raddle," odsekla zlostně.

„Jak se opovažuješ-" zařval a napřáhl se. Ale ruka se zastavila uprostřed pohybu.

„Jak se opovažuješ ty!" vyprskla. „Tohle je moje mysl, moje tělo. Tady mi nedokážeš ublížit."

„Viděls jsem to," zašeptal a snažil se ovládat. „Viděl jsem všechno, zničím tě."

Výsměšně zakroutila hlavou: „Neviděls nic. My tě zničíme. Já, Emily a Harry. Budeš se smažit v pekle za každou bolest, cos nám způsobil!"

Selene stiskla Lauře povzbudivě rameno a věnovala Voldemortovi chladný úsměv.

„To děláš pro ně?" zeptal se posměšně. „Pro dva mrtvé slabochy?"

„Nic ses nenaučil, viď, Tome?" pohodila hlavou a oči se jí leskly zadostiučiněním. „Brumbál měl pravdu, jsi tak povrchní. Nevíš, co je to láska. A jednou na to doplatíš. Velice brzy, to ti přísahám."

„Nějaký pomatený spratek mi nebude vyhrožovat."

„Sbohem, Tome Raddle," odsekla.

A bylo po všem. Zmizel. Hlavou jí drnčel jeho řev.

Otočila se vyčerpaně ke svým rodičům, pořád tam byli. „Už brzy pro vás přijdu," zašeptala a oba je objala. „Slibuju."

„My víme, holčičko," usmál se Sirius a políbil ji na čelo.

****

Catherine se probrala z dřímoty. Promnula si rozbolavělý krk a protáhla se jako kočka. Posadila se na kanapi a rozhlédla se, kam odkopla boty.

„Velmi působivé," zhodnotil ji Ivan ode dveří malého salonku.

Zamračila se, v sídle plném upírů měla nejmenší chuť potkat zrovna jeho. „Co chceš, pijavice?"

„Ho ho, slečna je nějaká podrážděná," dobíral si ji. „Špatné sny?"

„Vlastně skvělé, nebyls v nich ty," odsekla a natáhla se pro odkopnutou tenisku. „Co okouníš, chyběla ti madam hysterická?"

„Snad ses neurazila," povytáhl troufale obočí. „Mimochodem, kdy jsme přešli na tykání, mládě?"

Cat po něm střelila nerudným pohledem a nazula si i druhou botu. „Hele pokud něco nepotřebuješ, můžeš se vzdálit, já jsem se tvojí přítomnosti nabažila na zbytek života."

„Bože holka, ty mě rajcuješ," vycenil svůdně tesáky.

„Nech si zajít chuť, prase," mrskla po něm polštářem, ale trochu se začervenala.

„Stydět se kvůli mně nemusíš, zlato. Já vím, že tě přitahuju."

„Vlez mi na záda," vyjádřila ostře svoje sympatie.

„S radostí," zazubil se. „Hele ale konec srandiček, mám ti vzkázat, že krasotinka se probrala."

„Laura!" vyhrkla přiškrceně a vyběhla z místnosti.

****

Bylo to pár okamžiků, co Laura otevřela oči. Sotva rozeznala strop nad sebou, do očí ji zašimral závoj černých vlasů.

„Lauro!" vypískla Emily dojatě a skočila jí kolem krku jako malé dítě. „Jsi v pořádku? Jasně že jsi! Počkej, proč jsi mě vytlačila? Ale to je fuk! Já jsem tak šťastná, že jsem zase spolu! Viktore, běž pro Cat!"

„Udusíš mě," zachraplala Laura po dechu.

„Promiň, promiň, promiň!"

„Vymyl ti někdo mozek?" usmála se chabě a pokusila se posadit.

Emily zvážněla a téměř okamžitě vypadala chladně jako vždy. „Ne, jsem v naprostém pořádku. A co ty?"

Pokrčila rameny: „Hádám, že sem zažila lepší dny. Azkaban je oproti tomuto brnkačka."

„Musíš mi všechno povědět," naléhala Emily a stiskla jí ruku. „Hlavně neusínej, nemíním tě zase celý den křísit."

Laura se pousmála a chvíli se na sebe jen vděčně dívaly.

„Vyhlásila jsem tomu parchantovi válku," zašeptala tiše po chvíli.

Emily pouze přikývla. Karty se obrátily.