Vedena Luciusem vešla Selene do velkého sálu a hosté, kteří byli ještě stále rozrušeni, si pořád dokola něco šeptali tak, že je bylo slyšet, kráčeli za nimi. V zadním rohu místnosti byl na malém pódiu orchestr, který hrál jemnou melodii. Byla tu spousta místa pro tři velké stoly a čtvrtý v čele i pro velký taneční parket a bar. Ke svému potěšení zjistila, že na každém stolu, samozřejmě kromě spousty talířů, příborů a sklenic, jsou i květinové koše růží. Zamyšleně se zahleděla na nádherné skleněné lustry. Znovu se jí vybavil pohled okouzlujícího chlapce pod schodištěm. Tělem jí projel příval teplé energie. Hlavou jí vířily jen myšlenky kolem něj. Kdo je to? Jak se jmenuje? A co dělá tady? Jako Smrtijed nevypadá...A taky ho to tu očividně nebaví... Z které pochází rodiny? Kdo to, k čertu, může být?

Zastavila se s Luciusem u dvou vysokých židlí uprostřed čtvrtého čelního stolu. Stáli vedle sebe a mlčky čekali, až se hosté podle jmenovek rozsadí. Když konečně došoupala poslední židle a zmlkla poslední ústa, Abraxas si znovu vyžádal klid.

Upřímně řečeno, Selene si z jeho proslovu, kdy opěvoval krásu a chytrost mladých snoubenců, nezapamatovala zhola nic. Snad jen poslední větu, která ukončila to trapné ticho.

„...A proto připíjím na zdraví našemu dokonalému páru!"

Všichni pozvedli své číše a připili jim. Selene si přiťukla s Luciusem a na malý okamžik pohlédla do jeho chladných očí.

****

Sirius usrkl sladkého vína a zamyšleně hleděl přes okraj číše na Selene připíjející si s Luciusem. Nevypadá zrovna šťastně... Že by ji do toho nutili?

Posadil se vedle Cissy, která si mohla krk vykroutit, jen aby mohla Luciusovu snoubenku obdarovat znechucenými a rozzuřenými pohledy. Původně však vedle Siriusovi jmenovky byla Bellatrixina, ta ji dřív, než to mohla paní Blacková zaregistrovat, vyměnila se sestřinou. Sirius, který to postřehl, nic nenamítal, byl dokonce rád. Pořád lepší poslouchat Narcissiny pomluvy na lidi kolem, než riskovat hlasitou hádku s Bellatrix.
Náhle do místnosti vešlo snad sto domácích skřítků s tácy plnými jídla a začali ho servírovat. Sirius si mlčky nabral na talíř brambory. Hovor kolem se rozproudil. Naložil si biftek a orchestr začal hrát hlasitěji. Když natáhl ruku po salátu, nebylo již slyšet vlastního slova a pro něj nastala nepředstavitelná muka. V téhle společnosti se cítil sklíčeně. Dal by cokoliv na světě za to, aby mohl být se zbylými Poberty.

****

„Na Drákulově hradu?"

„Ano," přikýla Selene, když spolkla sousto těstovin, „loni v létě."
Irma Malfoyová pokynula skřítkovi, aby jí dolil víno, a dál se věnovala své budoucí snaše.

„Musím říct, že s takovou odvahou jsem se u tak mladé dívky ještě nesetkala."
,,Jsem samostatná," pokrčila rameny Selene, „po maminčině smrti mi nic jiného nezbývalo."
Lucius, který doposud s otcem diskutoval o nových metodách černé magie, se se zájmem otočil na svou snoubenku. Za dobu jejího pobytu od ní neslyšel tak upřímná slova.
,,Znala jsem tvou matku," přikývla Irma. „Chodila se mnou do školy. Byla to skvělá žena."
Lucius už po druhé během pár sekund měl co dělat, aby úžasem nehvízdnul. Od matky nečekal nic tak upřímně citlivého.
Selene mlčky přikývla a raději se zahleděla ke stolům mezi hosty, aby si snad někdo nevšiml lesku v jejích očích. Nevěděla proč, ale při sebemenší vzpomínce na maminku jí pohltil smutek, přestože to bylo již tolik let. Všechno tady v Anglii jí ji připomínalo. A pak našla toho, koho podvědomě hledala a srdce jí poskočilo radostí.

****

„Co myslíš Siriusi?"

„Že máš pravdu," odsekl Narcisse kousavě a dál rýpal vidličkou v talíři.

,,Má příšerné šaty....a...a vůbec se k sobě nehodí, že ne?"

Sirius si povzdychl: „Ne, nehodí se k sobě."

„A ty vlasy, koukej na ty vlasy! Příšerné!"

„Tak dost!" zahřměl Sirius. Narcissa překvapeně zmlkla a nebyla zdaleka jediná. Siriusova matka přerušila rozhovor s Bellatrix o dovolené jejich rodičů a sykla: „Co děláš?!"

,,Nic," odsekl navztekaně a upil vína.

Bezděčně pohlédl znovu směrem k Selene. Dívala se na něj. Hleděl do jejích temných smutných očí dlouhou chvíli. Možná by tak dokázali prosedět několik hodin, kdyby na Selene nezačal mluvit Lucius, a ona nakonec věnovala pozornost jemu.

Sirius se nenápadně rozhlédl, jestli je náhodou někdo neviděl a s novou dávkou toho hřejivého pocitu, který mu v téhle společnosti dával sílu přežít, kdykoliv Selene spatřil, se pustil znovu do jídla.

****

Selene zamyšleně zabořila lžičku do zmrzlinového poháru. A přinutila se odtrhnout pohled od stolu, kde seděl Sirius.

„Znáš každého kouzelníka v téhle místnosti?" zeptala se Luciuse.

„Vlastně ano, znám. Na pár zahraničních výjimek ano, proč?"

„Chtěla bych, abys mě seznámil alespoň s těmi nejvýznamnějšími," odpověděla popravdě a v duchu se modlila, aby Sirius patřil k těm významnějším. I když se jí kouzelníci posedlí čistou krví příčili v krku...

„Dobrá," souhlasil Lucius a pustil se do rozhovoru se stejně starým chlapcem, který seděl po levici Abraxase.

„Takže prý přestupuješ definitivně z Kruvalu do Bradavic, Rodolfusi?"

„Ano. Už mě nebaví tamní prostředí a navíc to budu mít takhle blíž, jestli mi rozumíš," prsty jemně přejel po své levé paži.

„Samozřejmě. Selene také přestupuje, aby mohla být po celou dobu mně na blízku, viď, miláčku?"

„Přesně tak," zavrčela chladně.

Mladík se pobaveně usmál: „Skvěle se k mému bratranci hodíš, Selene. Já jsem Rodolfus Lestrange, moc mě těší."

Selene si s ním potřásla rukou. „Taky mě těší. Takže ty jsi Luciusův bratranec?"
,,Bohužel ano," zasmál se. „Ne, promiň, Luciusi. Vážím si tě. A tohle je můj mladší bratr Rabastan," dodal.

Přikývla na pozdrav chlapci sedícímu vedle Rodolfuse. „Tvůj bratr taky přestupuje do Bradavic kvůli mému otci?"

Rodolfusovi se blýsklo v očích. „Ne, ještě není plnoletý. Bylo moc snadné nás odhalit? Máš nebezpečně krásnou a chytrou snoubenku, Luciusi. Všichni ti ji budou závidět."

Mladý Malfoy přikývl: „Vím. Pokud mi ji už nezávidí, ale upozorňuju tě, nikomu ji nepůjčím. Takže ruce pryč, bratránku..."

Pak se zabrali s Rabastanem do rozhovoru o minulém utkání famfrpálu mezi Holyheadskými harpyjemi a Pýchou Portree. Selene se famfrpálem nezabývala, a tak si nabrala další porci zmrzliny a nenápadně zabloudila očima k Siriusovi.

****

Večeře skončila. Skřítci vyměnili prázdné talíře za dorty, kompoty, sirupové košíčky, různé druhy čokolád, bonbóny, jiné pamlsky nebo třeba koláče a sušenky. Někdo se ještě pustil do toho lahodného jídla, několik párů tančilo na parketu, někteří posedávali v rodinném kruhu (a ten byl zatraceně veliký, vždyť čistokrevné kouzelnické rody jsou vzájemně propojeny a tady jich bylo požehnaně, takže bylo možné, že tu někdo měl celou svou rodinu), jiní postávali a tlachali s přáteli.

Sirius si rozepnul sako a s pohárem vína se spokojeně rozvalil na židli. Matka s otcem se mu ztratili v davu, Regulus odešel s nějakým balíčkem za zády, Narcissa se vydala na lov vhodné partie a Bellatrix divoce tančila s nějakým mladíkem. Podle pohledu, který vrhal tanečník na Bellatrixin krk, Sirius usoudil, že to bude nejspíš upír. A tak mu nic nebránilo v tom, aby nerušeně pozoroval Selene, která právě s Luciusem vstala od stolu...

,,Siriusi! Pojď sem!"

****

„A tohle jsou Rookwoodovi."

Selene si potřásla rukou s Rookwoodem starším i s jeho chotí. Pak pohled stočila na jejich syna, který měl obličej plný odporných uhrů.

„Algernone?"

Zatvářil se překvapeně: „Ty si na mě ještě pamatuješ?"

„Samozřejmě že ano," přikývla Selene. „Byls to tenkrát ty, co vrazil té kočce bratrovu hůlku do zadku a sršely z ní ty jiskry, až se kočka vznítila a shořela, ne?"

Algernon zbledl.

Selene se zdvořile rozloučila a přešla s Luciusem k další rodině. Koutkem oka si však všimla, že si Algernon vysloužil od otce pohlavek.

„A Dolohovovi," představil je Lucius.

Selene se zarazila: „Alyko?"

Stejně stará zrzka se zazubila: „To si piš."

„Páni, málem bych tě nepoznala. Máš jinou barvu vlasů?"

"Ano, přebarvila jsem se. Někdo si mě totiž nejednou spletl s Narcissou Blackovou. I za denního světla," dodala a nenápadně mrkla na Luciuse. Její rodiče si toho nevšimli,

Selene ano, ale nereagovala.

„A ty jsi Antonín, že?" obrátila se na bledého chlapce vedle Alyky.

„Ano."

„Moc ráda tě zase vidím."

Ještě prohodila pár zdvořilých slov a vzápětí se s nimi rozloučila.

„Takže už mám tři," oznámila tiše Luciusovi, když síní přecházeli k další rodině.

„Co tři?" zeptal se nechápavě její snoubenec.

,,Tvé milenky," sykla.

Lucius zbledl: „Vážně?"

„Ano. První je ta tvoje Lu-Lu-Lucy. Pak Alyka Dolohovová a Narcissa Blacková, že?"

„Jak si můžeš být tak jistá?"

„Instinkt."

,,Averyovi," představil zástupce dalšího rodu.

A tak to šlo dál a dál...Rodina za rodinou. Selene poznávala nové tváře a stále víc objevovala svět čistokrevných kouzelníků. Poznala jejich zvyky, smysl a styl života. Poznávala nová jména, bez problémů odhalila několik Smrtijedů. Čím déle v téhle společnosti byla, tím víc se jí chtělo od toho všeho utéct.
Crabbeovi, Goylovi, McMillanovi, Macnairovi, Skrkovi, Flintovi.... všichni tak stejní, úzkoprsí lidé... až...

,,A tohle jsou Blackovi."

,,Moc mě těší, Orion Black a tohle je moje žena Walburga."

Selene se s oběma pozdravila: ,,Ráda vás poznávám."

,,Tohle jsou dcery mého bratra," pokračovala Walburga. ,,Narcissa."
Blondýnka stroze přikývla a očima visela na Luciusovi.

Selene se pro sebe usmála.

,,A starší Bellatrix," představila pyšně Walburga svou neteř, která právě přišla z tanečního parketu.
,,Ale my se už známe z dětství, ne?"

Bella přikývla: ,,Ano, známe. Je to už dlouho, co jsme se naposledy viděly. Myslím na oslavě tvých šestých narozenin?"

Selene přikývla. ,,A pak krátce na pohřbu matky. Pořád tak miluješ koně?"

,,Na co si ty nepamatuješ! Ano pořád je miluju."

,,A tohle je jejich syn Regulus," přerušil je Lucius a ukázal na mladíka za Narcissou.
,,Ráda tě poznávám," usmála se na červeného chlapce.

Orion se Selene zavedl řeč o upírech (Bellatrix zbledla a ustrašeně se ohlédla na taneční parket), Regulus Selene visel na rtech, Narcissa si vyměňovala pohledy s Luciusem a paní Blacková se neustále rozhlížela kolem.

Zrovna, když Selene vyprávěla o jedné upírské holčičce, kterou poznala v Transylvánii, Walburga je vyrušila.

,,A tohle...tohle je náš nejstarší syn, který zásadně neumí dodržovat pravidla slušného chování."

Selene se ohlédla. Přímo za jejími zády stál on... Zelenooký kluk s černými vlasy, které mu elegantně padaly do čela, velké rty, rozepnuté vrchní knoflíky košile a odzbrojující úsměv...

,,Moc se omlouvám, ale něco mě zdrželo," vydral ze sebe Sirius.

Selene poskočilo srdce. ,,To je v pořádku."

,,Sirius Black, těší mě," podal jí ruku.
,,Taky mě těší," sevřela jeho teplou dlaň a hleděli si do očí.

,,Slyšela jsem, že přestupuješ do Bradavic," ozvala se Narcissa.

Selene rychle Siriusovu ruku pustila. ,,Ano, rozhodli jsme se s Luciusem, že to tak bude lepší. Budeme k sobě blíž." Prostě neodolala rýpnout si do jeho přítelkyně. „ Vy taky studujete všichni tady v Anglii?"

,,Ano," přikývla Bellatrix. „Celé generace Blacků chodí do Zmijozelu, ale vždycky se najdou, bohužel, výjimky, které rodinnou tradici kazí," dodala nenávistně na Siriusovu adresu.

,,Nevím, proč by to, že chodím do Nebelvíru, mělo nějak vadit," zavrčel Sirius.

Zrovna, když se Bella nadechla, aby mu něco odsekla, Lucius je přerušil: ,,Pojď, Selene. Zatancujeme si?"

,,Co? Tedy ano," zakoktala.

,,Omluvte nás," usmála se na Blackovi a zvláštní pozornost věnovala Siriusovi. Přijala Luciusovo rámě a při cestě na parket nevnímala jeho jediné slovo.

****

Sirius přešel kolem Bellatrix a sykl jí do ucha: ,,Nenavážej se do mě."

,,Já tě varovala." odsekla.

Pozorovala Siriusova záda vzdalující se ven ze sálu.
Walburga a Orion odešli se skupinou přátel na partii kouzelnických šachů do vedlejšího salonku, Narcissa se ztratila v davu a Regulus využil nepřítomnosti rodičů a vrhl se k nejbližší láhvi vína. A tak Bellatrix zůstala sama, zrovna, když si rozhodla odskočit na drink k baru, za zády se jí ozval neznámý hlas.

,,Odcházíte?"
Ohlédla se. Stál za ní vysoký hnědovlasý mladík s výraznýma očima. „Ano," odpověděla.

,,Škoda. Myslel jsem, že byste si ráda zatančila, Bellatrix."

,,My se známe?" zeptala se. Ten kluk se jí líbil.

,,Zatím ne."

,,Zatím? Jak si můžete být jistý, že se s vámi budu chtít bavit?"

,,Právě to děláte," usmál se. ,,Tak přijímáte mou nabídku k tanci?"

Usmála se: ,,Přijímám, ale přestaneme si vykat."

,,Myslel jsem, že si potrpíte na společenské chování."
,,Občas. Takže, já jsem Bellatrix Blacková, ale to už víš."

„Rodolfus Lestrange, moc mě těší, krásko. Můžu ti říkat Beo?" Vzal její ruku a jemně ji políbil.

,,Klidně. Nechtělo by to naše tykání zapít?"

,,Jistě, ale pak si konečně zatančíme, Beo," řekl s úsměvem a odešli si spolu připít.

****

,,Omluvíš mě na chvilku?" šeptl Lucius Selene po osmém tanci do ucha a snažil se nevnímat rozesmátou Bellu tančící s Rodolfusem.

,,Jistě."
Odešla z parketu. Nohy jí bolely a tváře hořely. Nejraději by už padla do postele. U baru si objednala sklenici vodky a posadila se vedle Severuse, který bez mrkání upřeně hleděl do láhve ohnivé whisky.

,,Koukám, že se bavíš," poznamenala kousavě.

,,Tak nějak," zabručel a přihnul si z láhve.

,,Proč si nejdeš zatančit?" zeptala se a přijala sklenici vodky od barmana.

,,Starej se o sebe."

,,S tebou je zábava jak v krematoriu."

,,Za to ty, jsi úžasná, že?"

,,Prosím tě, o co ti jde?"

,,O nic," odsekl a odvrávoral s nedopitou lahví pryč.

Selene pořád ještě trochu zaražená vzala svou sklenku a vstala. Usoudila totiž, že potřebuje čerstvý vzduch. Proplétala se davem a všechny obdarovávala úsměvy. Když se jí konečně podařilo zbavit Alyky Dolohovové, prosmekla se nenápadně za těžký závěs a dveřmi prolezla na balkon.

Zavřela za sebou, sklenku postavila na kamenné zábradlí a z odřených nohou si sundala boty, které vzápětí letěly někam do kouta. Opřela se a zamyšleně se zakloněnou hlavou pozorovala zářící hvězdy a ustupující měsíc. Pak dvakrát krátce pískla. Chvíli nebylo slyšet nic víc, než ozvěnu, foukání vánku a hudbu a smích ze sálu.

Náhle se ozvalo zafunění, zaštěkání a pak se ze křoví po schodech, které vedly z balkonu na zahradu, vyběhly dvě chlupaté koule. A zastavili se až před ní.
Drbala své psy za ušima. ,,Rain," zašeptala, ,,Sunny. Ani nevíte, jak moc vás mám ráda."

Spokojeně si lehli k jejím nohám. Ještě párkrát je pohladila a pak se posadila na zábradlí, protože jí začaly studit bosé nohy. Mhouřila oči do temné zahrady.

,,Můžu si přisednout? Teda jestli mi tví psi neukousnou nohy."

Strnula, ten hlas poznala okamžitě. Ohlédla se tedy a srdce jí poskočilo, když spatřila Siriuse, jak se ledabyle opírá o zeď. ,,Můžeš. A bát se nemusíš, oni rozeznají přítele od nepřítele."
Sirius se zasmál a posadil se tedy na okraj zábradlí vedle ní. Těsně vedle ní.

,,Když mě neukousli, jsem přítel?"

,,Podle nich ano."

,,A podle tebe?"

,,Rovněž."
Chvilku jen tak mlčky seděli a naslouchali tónům noci.
,,Abych nezapomněl, tohle je pro tebe," řekl a odněkud ze saka vytáhl jednu bílou růži.
Selene neskrývala překvapení: ,,Růži? Jak víš, že..."

,,Napadlo mě to."

Vzala si ji od něj. ,,Děkuju, ale nehodila by se ke mně spíš růže černá?"

,,Ne," odpověděl rázně. ,,Černí jsou ti lidé uvnitř. Ty jsi bílá. Myslím, že k nim nepatříš. Máš otcovo jméno, koluje v tvých žilách jeho krev, ale ty nejsi on. Stejně jako já nejsem Black. Je na čase, aby sis to uvědomila. A já možná taky."

,,Jak je možné, že mě znáš teprve pár hodin a víš o mně toho víc, než ti, co si říkají má rodina a přátele?" zašeptala pobaveně.

Sirius zrozpačitěl: ,,Nevím. Asi tomu věřím..."

,,Taky bych si přála, aby to byla pravda..."

,,Myslím, že srdceryvných výlevů bylo dost. Takže se tě zkusím zeptat, nemáš cigaretu? Mně se ji nepodařilo propašovat přes matku."

Zasmála se a vytáhla zpod punčocháčů celý balíček. Podala mu jednu a oba si zapálili. Seděli tam bezmála hodinu a povídali si o všem možném. Sirius líčil život ve své rodině, Selene mu popisovala Rumunsko, vyprávěli si o Bradavicích...Měli společná témata i smysl pro humor a moc dobře si rozuměli.

,,Nechceš si zatančit?" zeptal se náhle Sirius, když dovyprávěl, jak si s Jamesem odpykával školní trest a páchali během něj atentáty na paní Norissovou.

,,Tady?" divila se Selene.

,,Tady. Nechci totiž riskovat, že mě Malfoy zabije," ušklíbl se.

Selene típla cigaretu a seskočila na zem. Sirius jí nabídl rámě. Zevnitř k nim doléhala hudba. Vzal ji kolem pasu, obtočila mu ruku kolem ramen. Hleděli si do očí a jemně tančili do rytmu hudby. Hudba sílila a nabírala na intenzitě. Tančili rychleji a divočeji. Minuty běžely. Odezněla první skladba, druhá, třetí... Tančili dál bez přestávky, bez jediného slova, jen si hleděli do očí...

****

,,Dej mi pokoj, Luciusi!"

,,Cissy! Ciss, Počkej!"

,,Nesahej na mě!" Vytrhla se mu ze sevření. ,,O co se jako snažíš?!"

Lucius se rozhlédl po prázdné chodbě. ,,Nemůžeme si promluvit?" zašeptal.
,,Tos uhod. Nemůžeme," procedila mezi zuby a pokračovala v cestě.

,,Narcisso, prosím, vyslechni mě."

,,Já se s tebou nechci bavit. Jdi mi z očí!"

,,Cissy, broučku, já..."

,,Neříkej mi tak!"

,,Já jsem si to zasnoubení nevymyslel! To otec!"

,,To ti nevěřím!"

,,Chybíš mi," stoupl jí do cesty a pohladil ji po tváři. ,,Věř mi, já Selene nemiluju."

,,Ale bereš si ji," prskla.

,,Musím."

,,Dej mi pokoj, Luciusi. Mezi námi je konec," ukončila jejich rozhovor.
Se slzami v očích vběhla zpátky do sálu a nechala za sebou Luciuse běsnícího vzteky.

****

Bellatrix odložila prázdnou skleničku na bar: ,,Máš přítelkyni?"

„Nejdeš na to nějak rychle, Beo?"

,,Život je krátký," pokrčila rameny.

,,To máš pravdu," přikývl Rodolfus.

,,Tak máš?"

,,Ne."

,,A chtěl bys?"

Naklonil se k ní a něco jí pošeptal do ucha. Přikývla a obdařila ho zářivým úsměvem. Vzal ji za ruku a zmizeli spolu ze sálu.

****

„Všude jsem tě hledala, Siriusi."

Tichošlápek vyděšeně pustil Selene a otočil se. Hleděl do tváře rozzuřené matky.
„Potřebuješ něco, máti?"

Selene se nenápadně stáhla do kouta a nazula si boty.
,,Jak to se mnou mluvíš?" sykla nenávistně.

,,Zase mě poučuješ?" vypálil.

,,Proč se musíš tak strašně od nás lišit! Copak se nemůžeš alespoň dnes chovat jako opravdový Black?!"

,,Nikdy! Já nejsem Black!"

Walburga strnula: ,,Co jsi to řekl?"

Sirius do ní zavrtal oči: ,,Že nejsem Black. A nechci jim být."

Selene ho pozorovala a srdce ji bolelo. Věděla, jaké to je, když nenávidí svou rodinu, věděla, jaké to je říct to nahlas...

Walburga mlčela a zavládlo mezi nimi nekonečné ticho.

,,Vypadni," zavrčela paní Blacková nakonec. ,,Nejsi můj syn! Už nikdy tě nechci vidět!"

Sirius věděl, že přestřelil, ale že by to mohlo dojít až tak daleko?

,,Vyhazuješ mě?"

„Dávám ti na výběr," opravila ho.

Sirius přikývl: ,,Dobrá." Otevřel dveře a na prahu se zastavil. ,,Pak tedy odcházím a už o mně nikdy neuslyšíš. Až se vrátíš z téhle úžasné oslavy, budeš mít o jeden volný pokoj navíc. Můžete si pořídit syna podle svých představ, pokud vám Regulus nebude stačit."

,,Nemysli si, že se budu snažit tě zastavit nebo tě hledat. Pro Blackovy jsi mrtvý."

Přikývl a ještě se otočil na Selene: ,,Moc rád jsem tě poznal. Uvidíme se v Bradavicích." Usmál se na ni, přestože mu to vzhledem k rozčilení dělalo problém.

,,Já tebe taky," oplatila mu úsměv.

,,Sbohem," zaváhal, ,,paní Blacková."

Rychle za sebou zavřel dveře a kvapně přeběhl celý sál. Walburga Blacková sklopila oči a opřela se o zábradlí. Po tváři by jiným stékaly slzy, ale jí ne. Selene sešla bez jediného slova rozloučení schody a vydala se zahradní pěšinkou do černočerné tmy. V jedné ruce vodítka psů, v druhé bílou růži.

****

,,Sbohem. Jsme rádi, že jste nás navštívili."

Irma Malfoyová se rozloučila s posledními hosty. Abraxas zmizel v domě a Lucius se Selene pozorovali pomalu končící ohňostroj.

,,Bavila ses dobře?"

,,Ano," lhala vlastně jen z části. Za celý večer si užila jen ten čas, kdy si povídala a tančila se Siriusem. Vybavil se jí jeho okouzlující pohled a musela se pro sebe usmát.

,,Na co myslíš?" zeptal se Lucius, který ji bedlivě pozoroval.

Než si Selene stačila cokoliv vymyslet, z domu vyběhl Abraxas: ,,Všichni důležití Smrtijedi jsou přichystáni. Váš otec již dorazil. Zasvěcení může začít."

Přejel jí mráz po zádech. Přikývla: ,,Dobrá."

V myšlenkách zabloudila k bílé růži, co si pečlivě skryla v pokoji. Co by řekl Sirius na to, že z člověka, kterému se svěřil se svým trápením a kterému věřil, že je stejný, už bude za pár sekund Smrtijed? Bude ze mě jedna z těch, které nesnáší...Snad to jednou pochopí...

S pocitem provinilosti a úzkosti se s Luciusem, Abraxasem a Irmou vrátila do domu. Vstříc nové budoucnosti Smrtijedky.