Zamířil k šatnám, kde se převlékali famfrpáloví hráči po každém tréninku či zápase. Na hřišti ani ve vzduchu neviděl jediného člena družstva, takže spoléhal, že je James přestal uhánět a po dvou hodinách je propustil. Opatrně nakoukl dovnitř. Měl štěstí, v šatně zůstal pouze James a Sandra.

„Ahoj," pozdravil tiše Sirius. Oba k němu vzhlédli. Sandra si zavazovala boty a James skládal dres.

„Tak to abych šla," navrhla, vstala a přehodila si batoh přes rameno.

„Potřebuješ něco, Tichošlápku?" zeptal se James.

„Ano," souhlasil. „Mluvit tady se Sandy."

Kasandra se zarazila: „Se mnou?"

„Ano."

„Takže nakonec mizím já," usoudil James, posbíral svoje věci a odešel z šatny.

„Co potřebuješ?!" vypálila na Siriuse Sandra.

„Neposadíme se?" navrhl.

„Postojím," zavrčela.

„Dobře," pokrčil rameny, ale sám se posadil.

„Tak co po mně chceš?"

„Fakt si nechceš sednout?"

„Blacku! Nemám čas!"

„Oukej, potřeboval jsem s tebou mluvit. O tom, co se mezi námi stalo."

„Tak já myslím, že to je uzavřený," skočila mu do řeči. „O tom mluvit nepotřebuju."

„Počkej," vyskočil a chytil ji za ruku. „Já ano. Chci se ti omluvit."

„Ty?" zeptala se nevěřícně.

„Všechno mě to mrzí," přiznal se. „Choval jsem se otřesně."

****

„Ahoj, Liz," pozdravil Lucius svoji spolužačku.

Sotva zvedla hlavu od rozečtené knihy a něco mu nesrozumitelně odpověděla.

„Neviděla jsi Selene?"

Zakroutila hlavou a obrátila list. Luciuse svou ignorací vytáčela.

„Nevíš, kde by mohla být?"

„Ne," zamručela lhostejně.

„Fajn," vyštěkl. „Kdybys ji potkala, vzkaž jí, že s ní potřebuju něco dořešit."

Neochotně přikývla. Lucius mávl netrpělivě rukou a odešel do své ložnice.

„Už můžeš," promluvila do ticha Liz, když zaslechla zřetelné zaklapnutí zámku.

Ze závěsů u okna se vymotala Selene a poděkovala kamarádce, že ji kryla.

„Nemáš zač," usmála se Liz. „Ale věčně se mu nemůžeš skrývat za závěsem ve společence. To ti neprojde."

„Tak mi poraď nějaké místo, kde mě nenajde," navrhla zoufale Selene a čekala, že se jí nedostane odpovědi.

„No," protáhla Liz. „Možná bych o jedné komnatě věděla."

„Vážně?"

„Ano," souhlasila Liz a odložila knížku.

****

Měla chuť utéct. Nechtěla ho poslouchat. Žádné omluvy, žádné prosby o odpuštění. Kolikrát hleděla do jeho očí a poslouchala, jak jí slibuje modré z nebe. Jenže tentokrát mluvil upřímně. A to ji děsilo.

„Sandro, prosím, věř mi," zazoufal Sirius.

Zakroutila hlavou: „Proč mi to všechno říkáš?"

„Protože jsem si uvědomil, jakou chybu jsem udělal. Nikomu jsem neublížil víc, než tobě," přiznal.

„Když ti ale Gigi řekla, co se mi stalo, nic jsi neřekl. Nic jsi neudělal," namítla.

„Říkám to dnes," zašeptal a vzal ji za levou ruku. „Můžu?"

Neprotestovala a nechala ho, aby jí vyhrnul rukáv po loket. Pomalu přejel prsty po zřetelných jizvách na zápěstí.

„Jsi spokojený?" ušklíbla se. „Tak tady vidíš, co jsi mě donutil udělat."

„Jsem vůl," uznal. „A pořádnej."

„To seš," souhlasila. „A já byla pitomá káča. Jen mi nejde do hlavy, že by ses najednou tak změnil."

Pokrčil rameny: „Uvědomil jsem si, že tím, co jsem dělal, všem ubližuju a chci se jednoduše omluvit. Ty si to zasloužíš nejvíc."

„Taky že jo," přitakala. „Žádná jiná se kvůli tobě nechtěla zabít, co? Hele, nejseš ty zamilovanej?"

„Jak si na to přišla?" zamumlal Sirius a zčervenal.

„Jednoduše, těch změn je poslední dobrou docela dost. Koukej, Siriusi. Ublížil jsi mi, jako nikdo na světě. Přesto jsem ti odpustila, ale nemysli si, že ti budu skákat kolem krku. Co se stalo, stalo se."

Usmál se: „Však to taky nechci. Přál bych si, abychom zůstali aspoň dobří přátelé."

„Takže od začátku?" rozveselila se. „Kasandra Trelawneyová, těší mě."

„Sirius Black," potřásl jí rukou a stáhnul rukáv, aby skryl jizvy. „Moc rád tě poznávám."

„Já tebe taky. Děkuju, že ses omluvil."

Toho večera Sirius dokázal pouhým potlačením svého pošramoceného ega a mužské ješitnosti obnovit ztracený vztah, i když jenom na stadium přátelství. Ač se to nezdálo, i Sandra byla ráda, že se vztahy mezi nimi urovnaly. Pořád ho měla ráda, ale už mu to niky neřekla.

****

„Praštěte mě někdo, jestli dobře vidím," vydechla překvapeně Gigi u večeře.

„Co je?" zasmála se Lily. „Zjevil se ti Al Pacino?"

„Ne, žádnej Al, bohužel, ale Sirius se Sandrou."

„Ty vidím každej den," namítla Fleur a naložila si na talíř dva bifteky.

„Jenže dneska se nehádají," vysvětlila Gigi a celý sedmý ročník z Nebelvíru se naklonil, aby se přesvědčil, jestli je to pravda.

„Na tom něco je," usoudil James. „Sirius za ní přišel po tréninku a chtěl s ní mluvit."

„Že by se usmířili?" navrhla Fleur s plnou pusou okurků.

„To by se musel Sirius Sandy omluvit," pochybovala Lily.

„Třeba to udělal," zakoulel očima James. „Poslední dobou mě překvapuje. Třeba mi vůbec nebere kolínskou."

„Ty máš kolínskou?" vyprskla smíchy Gigi.

„No a?" zamumlal James.

„Tak se chce líbit," zasmála se Fleur a nacpala si do pusy šlehačkový dortíček.

„Ty žereš jako utržená z řetězu," podivila se Sandra a posadila se vedle Fleur. „Ahoj holky."

„No dovol? Já nežeru, já jím."

„Tak?" zamrkal James na Siriuse, když si Tichošlápek přisedl.

„Co?" podivil se.

„Co co? Tak povídej! Byl ses Sandře omluvit?"

„Jo," zamručel.

„A?"

„Co a?"

„Jak reagovala?"

„Kupodivu mě nezabila, jak vidíš," mávl rukou.

„Takže?"

„Co takže?"

„Jamesi, sedni si," poručil mu Remus. „A nešermuj tou vidličkou, vypíchneš mi oko."

„Promiň," omluvil se. „Jsi bledý, není ti dobře?"

„Jamesi, ty vole," pokáral ho tiše Sirius. „Zítra je úplněk."

Dvanácterák se na Moonyho povzbudivě usmál a radši nic neřekl. Měl pocit, že ze dnešní večer toho nakecal až dost.

****

„Nazdar, Potterová, co noha?" ozvalo se za ní.

„Nějaká starost, ne?" odfrkla si.

Regulus ji dohnal: „Mě to zajímá, ne?"

„Ale, símtě, jdi k čertu," mávla rukou a přidala do kroku.

„Nevyzvídal bych, ale ty jsi mě surově vykopala z ošetřovny pryč, tak si dělám strach."

„Jsem v pohodě, jasný?" píchla ho prstem do hrudi. „A dej mi pokoj!"

„Promiň, jsem si myslel, že ses třeba přes prázdniny změnila, ale koukám, že jsi pořád stejně nafoukáná," pokrčil rameny Regulus. „Škoda, dost lidí tím od sebe odpuzuješ."

„Vlez mi na záda," poradila mu a zapadla do knihovny.

„S radostí," křikl za ní a vracel se zpátky na svou kolej.

****

Gigi ještě jednou zkontrolovala svůj odraz v pečlivě naleštěném brnění a protáhla se. Ve skutečnosti běh nenáviděla. Měla problémy udýchat i to, když zaspala a spěchala na hodinu. Vůbec si nedokázala představit, že musí předstírat, jak ji běh baví.

„Dobré ráno, slečno McKeeová," ozvalo se za ní.

Ohlédla se na na svého profesora. Slušelo mu to víc, než včera. Bílé triko mu obepínalo svaly a už zrána vypadal svěží a čilý.

„Dobrý," usmála se na něj zářivě a snažila z hlavy vypudit nepříjemný hlásek, který jí našeptával, že tohle by dělat neměla.

„Tak půjdem?" kývl hlavou směrem ke dveřím.

„Určitě," souhlasila. Nadšení v hlase ale předstírala.

****

„Dobré ráno, Lily," pozdravila Sandy spolužačku a roztáhla závěsy.

„Brý ráno," zamumlala Lily a převrátila se na bok. „Kde je zbytek?"

„Gigi šla běhat s profesůrkem," ušklíbla se Sandra a otevřela kufr, aby našla něco na sebe.

„A Fleur?"

„To je to," povzdychla si Kasandra a posadila se na svou postel.

„Co se stalo?" zamračila se Lily a opřela se o lokty.

„Zase zvrací," zašeptala Sandy a kývla hlavou k koupelně.

„Zase?" Divila se Lily. „Není... no.. to..."

„Těhotná? Taky mě to napadlo," pokrčila Sandra rameny. „Odmítá se mnou ale mluvit."

„To by byl ale průšvih, kdyby byla."

Sandra pokrčila znovu rameny a vrátila se k hledání věcí. Po chvilce z koupelny vyšla nazelenalá Fleur. Obě kamarádky sotva pozdravila a lehla si zpátky do postele. Lily si se Sandy vyměnily ustarané pohledy. Co když je Fleur opravdu těhotná?

****

Kasandra měla dopoledne jen jednu vyučovací hodinu, a proto se hned po kouzelných formulích šla projít. Venku byl jeden z posledních teplých zářijových dnů. Neváhala a zamířila na své oblíbené místo u jezera. Posadila se do trávy a upřela zrak na vodní hladinu. Nechala své myšlenky volně proudit po okolí.

Od včerejšího usmíření se Siriusem se cítila volněji, lehce... Už se od něj nemusela odvracet, mohla ho pozdravit, mohla se na něj usmát. Jen ho již nesměla milovat. Musela to v sobě potlačit.

Zašmátrala v kapse a vytáhla žiletku. Byla to ta, kterou si chtěla před několika měsíci vzít život. Nosila ji stále při sobě, ale nikdy ji nepoužila. Dnes se jí chtěla zbavit. Navždy. Napřáhla ruku a mrštila jí před sebe, jak nejdál uměla. Zřetelně zaslechla šplouchnutí a s žiletkou na dno klesla všechna její starost.

„A je to," zašeptala pro sebe, vůbec nečekala, že zaslechne odpověď.

„Už jsem se bál, že ji použiješ."

„Petře?!" Vyhrkla vyděšeně. „Vylekal jsi mě."

„Promiň," omluvil se. „Můžu si přisednout?"

„Jasně," usmála se na něj a poposedla, aby mu uvolnila místo na vyseděné trávě.

Na chvíli mezi nimi zavládlo ticho. Nebylo vysloveně trapné, jen trochu nepříjemné. Neměl ji takhle vidět.

„Takže jsi s tím skončila?" zeptal se po chvíli.

„S čím?" hrála hloupou.

„S trápením se," vysvětlil jednoduše. „S ubližováním si."

„Nejspíš jo," pokčila rameny a nejistě koukla na jezero.

„Bude to znít blbě," připustil, „ale mně bys chyběla, kdyby se ti něco stalo."

„Vážně?" zamrkala překvapeně. Nikdy neslyšela Petra před ní říct víc než dvě věty a to k tomu většinou ještě potřeboval být opilý.

„Jo," přikývl červený Petr.

„Ach, Péťo!" vyhrkla a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Všechno se dá vyřešit jinak," vysoukal ze sebe překvapeně, že ho neposlala pryč, jako většina lidí, sotva na ně promluvil.

„Já vím."

****

„No a pak jsme běželi kolem Zapovězeného lesa, Jimmy mi vyprávěl o své dovolené ve Finsku," rozplývala se Gigi.

Lily ji sotva vnímala. Ležela ve svém oblíbeném křesle u krbu a očima těkala z knížky, kterou měla rozečtenou na Poberty v rohu místnosti, kteří o něčem vesele diskutovali. Vlastně... Ona sama sobě namlouvala, že pozoruje celý čtyřlístek, přitom tajně sledovala pouze Jamese.

„..a představ si, že mu ta ženská povídá..."

Obrátila list a znovu koukla po Jamesovi, kterému zrovna Sirius něco zašeptal, a oba vybuchli smíchy.

„Prosímtě, Gig, mlč už," poradila jí Sandra, která si na rohožce před krbem vykládala karty. „Máš rozpoloženou karmu a mně to vadí ve vnitřním uklidnění."

Lily obrátila znovu list, aniž by si zapamatovala jediné slovo a odvážila se znovu podívat na Poberty. James její pohled postřehl a otočil se. Sklopila zrak.

„...no a tak nakonec spal jenom ve spacáku uprostřed lesa," dokončila Gigi vyprávění a rozesmála se.

„Posloucháte mě někdo vůbec?" zamračila se Ginger na své kamarádky.

„Ne," odpověděly jí obě.

Gigi si vrazila do pusy lízátko a uraženě se dala do řeči s Angelou Potterovou, která seděla kousek od nich se svou kamarádkou Prue a řešily první domácí úkoly.

„Holky, radím vám, vyserte se na školu."

„Gig, věř, že bych to udělala ráda, ale letos nás čeká NKÚ," namítla Angie a přeškrtala poslední větu ve svojí eseji.

„A mě zase OVCE a nic si z toho nedělám," pokrčila rameny Gigi.

„Ty seš ty, my jsme my," poznamenala Prue.

„Nic vám nebrání v tom, abyste byly jako já."

„Brání, zdravý rozum," zašeptala Angie a schytla ránu od Gigi polštářem.

„A doprdele," sykla Sandra o metr dál.

„Co?" zamručela Lily a odtrhla oči od Jamesových.

Sandra zakroutila hlavou a vyložila další dvě karty. Znovu se kousla do rtu.

„Tak co se děje?" zneklidnila se Lily a zaklapla knížku. Stejně hledala už dobrou půlhodinu výmluvu, proč to udělat.

„Dívala jsem se na budoucnost," začala Sandra.

„To je mi jasné. Co jsi viděla?"

„Dívala jsem se na svou budoucnost," vysvětlila.

„A?"

„Musím jít o tom přemýšlet," usoudila Sandy, sbalila tarotové karty a než se Lily zmohla na slovo, zmizela portrétem ze společenské místnosti pryč.

„Kam šla?" Zajímala seGigi.

„To nevím," připustila Lily.

„A kde je vůbec Fleur?"

„To taky nevím," pokrčila primuska znovu rameny. „Já letos už nevím vůbec nic."

****

„Přesně za hodinu se stmívá," oznámil suše James.

Remus si prohrábl rukou vlasy: „To už abych asi šel."

„Drž se," poplácal ho Sirius po zádech.

„Zvládneš to," mrkl na něj James.

„Ahoj za hodinu," usmál se Remus.

„Ahoj."

„Stejně nechápu, proč je život tak nespravedlivý," zakroutil Sirius hlavou, když Remus prošel portrétem chvilku po Kasandře. „Lidi jako Moony by neměli trpět. Měnit se ve vlkodlaka bych přál své matce, ne jemu."

„Člověk si nevybere," pokrčil Petr rameny.

„No teda Červe," žasl James. „Po dlouhé době jsi dokázal složit inteligentní větu! Gratuluju!"

„Jdi se vycpat," usmál se Petr falešně. Na urážky od svých kamarádů byl zvyklý.

„To bylo ještě inteligentnější," mrkl na něj Sirius.

„Co si zkrátit čas partičkou Řáchavého Petra?" navrhl James.

„To beru."

****

Selene vrátila knihu na polici a mrkla na hodinky. Knihovna se za deset minut zavírala a ona dala na varování Liz, neprovokovala madame Pinceovou a odešla raději dřív.

„Selene? Něco ti upadlo."

Ohlédla se. Stála za ní malá copatá holčička s jejím svitkem pergamenu.

„Díky, Abigail," usmála se nepatrně a vzala si svitek.

„Kam máš namířeno?" Zeptala se Aby. „Pokud vím, tvá kolej je jiným směrem."

Selene překvapila ostrost v jejím hlase, když mluvila o Zmijozelu, ale nedala na sobě nic znát.

„Do komnaty nejvyšší potřeby," odpověděla pravdivě.

Aby se blýsklo v očích: „Potřebuješ snad něco? Nemáš dost přepychu?"

„Potřebuju se skrýt," odsekla Selene, které vadil tón, jakým s ní mluvila.

„Před sebou se neschováš," opáčila Abigail. „Dobrou noc, Selene."

Nechala ji stát v prázdné chodbě samotnou se svými myšlenkami.

****

Fleur prošla kolem zdi potřetí a otevřela oči. Najednou se před ní objevily dubové dveře. Povedlo se. Opatrně vešla dovnitř a rozhlédla se. Když byla v komnatě nejvyšší potřeby poprvé, potřebovala se schovat po hádce se Sandy a tenkrát komnata byla malým přístěnkem, kde se schoulila do klubíčka a plakala. Dneska vypadala jinak. Připomínala jí dívčí umývárnu, kterou obývala Ufňukaná Uršula. S dvěma rozdíly. Nebyla tu žádná Uršula a na umyvadle ležel těhotenský test. Důvod, proč sem přišla.

Opatrně po něm sáhla. Byla rozhodnuta si ho udělat, již nechtěla žít v nejistotě. Hledala odpověď a chtěla ji znát. Teď.

****

Selene se soustředila na jedinou myšlenku...Potřebuju se skrýt a najít odpověď na své otázky... Zopakovala ji a třikrát prošla kolem kamenné zdi. Když otevřela oči, objevily se jí uprostřed zdi dubové dveře. Šáhla na kliku, rozhlédla se a vešla dovnitř. Překvapil ji vzhled místnosti. Liz ji varovala, že může objevit cokoliv, ale že by se potřebovala skrýt zrovna na dívčích záchodcích?

Z jedné kabinky zaslechla pláč. Znejistěla. Měla se vrátit zpátky nebo se jít podívat, jestli někdo nepotřebuje pomoct?

„Je tu někdo?" zeptala se opatrně.

Pláč utichl: „A kdo je tam?"

Selene opatrně přišla ke krajní kabince a otevřela dveře. Na záchodové míse seděla uplakaná Fleur. Obě se na sebe dívaly s neskrývaným překvapením.

„Promiň, neměla jsem sem vpadnout," vzpamatovala se první Selene a otočila se.

Fleur si otřela rukávem tváře: „To je dobrý, nemohla jsi vědět, že tu někdo bude."

Selene chtěla odejít, ale přece jí to nedalo: „Víš, nezlob se, vůbec se neznáme, ale... Co tě trápí? Třeba ti pomůže, když se svěříš."

Fleur na ni šokovaně pohlédla.

„Ne, to je fakt blbost," zakroutila Selene hlavou. „Promiň, radši půjdu."

„Počkej!" Zarazila ji. „Tebe zajímají cizí problémy?"

„A proč ne?"

„No," začala Fleur nejistě. „Jsi ze Zmijozelu, dcera Ty-víš-koho, tihle lidé neznají soucit..."

„Já ano," pokrčila rameny Selene. „Moje jméno, má krev, mí takzvaní přátelé... To všechno je naprosto... Jiné, než jsem já. Nepatřím k nim."

„Bílá ovce v černém stádu?" uchechtla se Fleur.

„Tak nějak," usmála se Selene a posadila se před kabinku. „Kvůli tomu jsem šla taky sem. Nemůžu být s nimi v jedné místnosti. Mám pocit, že se mi hrabou v hlavě, že ví o každé mé myšlence a nemůžu se tam ani volně nadechnout."

„To musí být hrozné, nemít přátele," zašeptla Fleur otřeseně.

„Zvykla jsem si," pokrčila rameny Selene. „Tak povíš mi, co se stalo tobě?"

Fleur váhala. Přece jenom Selne znala dohromady dvě minuty, ale věřila jí. Snad proto, že s ní nikdo nemluvil a tudíž to ani neměla komu prozradit.

„Já vlastně několik dní trpím nevolnostmi. Ale přitom mám normálně hlad a láduju se čímkoliv. A tak mě napadlo, že jsem těhotná," vysvětlila Fleur a čekala na reakci.

„A můžeš být v tom?" zajímala se Selene. „Jestli jsi jako s někým..."

„Spala? Ano. Na konci prázdnin se svým přítelem."

„A on o těch nevolnostech ví?"

„Ne," zakroutila Fleur hlavou. „Už nestuduje, nemám mu to jak říct."

„Takže sis přišla udělat těhotenský test?" Shrnula to Selene.

„Jo."

„A? Už ho máš?"

„Ne," zakroutila Fleur hlavou. „Mám strach z toho, co se dozvím."

„Jenže sis přišla pro odpověď, tak neváhej," pobídla ji Selene. „Ať to dopadlo jakkoliv, mělo se to stát."

Fleur přikývla: „Asi máš pravdu. Nevím, na co tady čekám. Mimochodem, jmenuju se Fleur Delarose."

„Moc mě těší."

****

„Nechápu, proč jí Pán tak věří," zakroutila hlavou Bella a rozhlédla se po svých společnících.

„Je to jeho dcera," pokrčil rameny Severus. „Vkládá do ní naděje."

„Moc se kamarádíčkuje s mudlovskými šmejdy," nakrčila nos Alyka. „A Pán o tom ví."

„Přesto jí to toleruje," nechápal Rabastan a ostatní přikývli.

„Říká se, že má Selene tajný úkol od Pána, má prý donášet informace přímo od Brumbálových lidí," zašeptala Bella. „Třeba by nám k tomu mohl říct něco její snoubenec. Luciusi?"

„Odmítám se k tomu vyjadřovat. Mistrův plán vědí jen ti, kterým věří," odsekl Lucius.

„Aby ses jí ty nezastal," zavrčela Cissy. „Nechápu, že jí můžete věřit."

„Ty mlč!" doporučil jí Lucius. „Sama jsi natolik zbabělá, že ses k Pánovi nepřidala! Hnusí se ti Znamení zla!"

„Nenavážej se do mojí sestry!" poradila mu ostře Bella.

„Přestanete se laskavě hádat?" poprosil Rodolfus. „Pán Selene věří, a tudíž jí musíme věřit i my. Tím bych to uzavřel."

Lucius, Severus, Rabastan a Alyka přikývli, Bella s Cissy mlčely. Měly svůj názor.

****

Sandra znovu rozložila všechny karty a postupovala při výkladu úplně stejně jako předtím. Znovu jí vyšlo to samé. Znovu se jí srdce zastavilo.

„To nemůže být pravda," zašeptala a smetla karty ze stolu. „To bych nikdy neudělala."

****

Fleur se zavřela s testem v roztřesené ruce do kabinky. Selene jí slíbila, že počká, a proto se posadila na zem a aby ji uklidnila, vyprávěla jí co nejpříjemnější zážitky z Rumunska. Fleur mlčela.

Po dvaceti minutách vyprávění ji ovšem přerušila dvěma slovy: „Mám to."

Dveře kabinky se otevřely a Fleur s podivným klidem vyšla ven.

„Jak to dopadlo?"