„Jestli mi nepustíš tu ruku, nakopu tě mezi nohy!"

„Dobré ráno, Ange, taky tě rád vidím. Děkuji za optání, vyspal jsem se dobře."

„Blbečku! A to magorní tlemení si nech pro někoho jinýho, Blacku! Ušetři mě běhání na záchod."

„Proč na záchod?"

„Protože se mi z tebe dělá špatně," odsekla Angela a odešla s hrnkem čaje z jídelny.

„To nebylo magorní tlemení, ale svůdný úsměv!" Křikl za ní Sirius.

„To si myslíš jen ty! Jé, sorry, já zapomněla...Ty neumíš myslet!"

„To vždycky tvoje sestřička po ránu tak milá?" Zeptal se zcela klidně Tichošlápek.

„Vždycky," přitakal James a skryl se za novinami. ,,Toho sis za ten týden co u nás bydlíš nevšim?

„Doufal jsem, že se mýlím."

„Tohle na mě nehraj, ty nikdy nechceš přiznat, že se mýlíš."

„Kdy už přijede Moony?" Změnil téma Sirius dřív, než se rozhovor začne stáčet jinam.

James se pobaveně zasmál. „Už se nemůžeš dočkat, co?"

„Vždyť jsem ti říkal, že mě vůbec nezajímá, jaký dárek jste mi koupili."

Teď už se James hystericky rozesmál, až se složil pod stůl. „To jdi vyprávět někomu, kdo s tebou nežije sedm let!"

Sirius se zamračil a sklonil hlavu pod stůl za svým kamarádem. „Tak dobře, jsem zvědavý. Ale to je přirozený."

James si narovnal brýle. „Jsem ti říkal, že mu to potrvá. Víš, jak těžký musí být sem to přivést tak, aby ho neviděli mudlové?"

„To je to tak velký?"

„To sem neřek."

„A nemoh..."

„Nemoh."

„Jimmy, prosím..."

„Nedělej na mě ty psí oči, nic ti neřeknu!"

Sirius si povzdychl a zaryl vidličku do topinky. „Jak myslíš."

„Dneska přijdou dopisy z Bradavic," oznámil ledabyle James.

„Hmm..."

„Táta mluvil s Brumbálem. Tak můžem skočit s Remem odpoledne na Příčnou."

„Jasně..."

„A víš kdo je letos primusem a primuskou?"

„Nech mě hádat. Moony a Evansová?"

James vypadal zklamaně. „Jak to víš?"

Sirius zavrátil oči."To je jasný od začátku. A víš, co to pro nás znamená?"

„Že jsme v pěkný kaši."

„Přesně tak. Moony nás bude držet na uzdě."

„Možná nám to neuškodí," pokrčil rameny James.

Sirius chtěl něco namítnout, ale pak si uvědomil, že má James možná pravdu, a tak jen přikývnul. „A co ještě tvůj taťka zjistil?"

James se zamyslel. „Že budeme mít k výročí školy Vánoční ples, famfrpálovým kapitánem jsem pořád já, pak jména nových prefektů Nebelvíru a taky, že přestupují tři žáci."
Sirius zpozorněl. „Jo?"

,,Jo. Prefektkou je ségra a prefektem nějaký...Už ani nevím, ale za Zmijozel je to tvůj brácha, protože Malfoyovi byl loni odznak odebrán."

„To budou mít naši radost. A kdo že to přestupuje?" zajímal se nevinně Sirius.

„Rodolfus Lestrange, ten půjde do našeho ročníku a ještě jeho brácha Rabastan. Oba podle mě hupsnou do Zmijozelu. A taky Selene Raddleová, ale to už víš, ne?"

Sirius, který Jamesovi podrobně vylíčil a popsal Selene a každičký okamžik s ní, lehce zčervenal. ,,Jo, vím."

James si nenechal ujít příležitost, rýpnout si do něj. „Už se docela těším, až ji poznám. Musí to být fakt kus, protože ještě ses kvůli žádné holce nikdy nečervenal."

Náhle se ozvalo zadunění a hlasitý zvuk motoru ze zahrady a oba kluci po sobě poplašeně střelili pohledem. Pak bez jediného slova vstali a vyběhli na zahradu. Oba jako opaření zůstali stát na prahu dveří. Siriusovi spadla brada a James ukazoval zdvihnutý palec na chlapce před nimi.
„To se ti povedlo, Moony."

****

„...měla bys mu věnovat pozornost... Ano, chlapec s černými vlasy..."

Lily zkoprněla, až do teď moc Sybilu neposlouchala, spíš pozorovala hřívu jejich vlasů a vypoulené oči. Připadala jí strašlivě praštěná. „Co...Co?"

„Má milá, říkám ti, abys začala věnovat pozornost tomu sportovně založenému chlapci z Nebelvíru, který o tebe už tolik let stojí." Sybila si povzdychla a za stálého cinkání náramků a řetízků zmizela v domě.

Lily se posadila do proutěného křesla a rukama si pevně objala kolena. Sybila plácá nesmysly. Kluk z černými vlasy z Nebelvíru? Těch je spousta. Nemusí to být on... Ale přece, kolik je jich sportovně založených?... Sybila je lhářka a podvodnice! Ha, a kolika klukům se asi moc líbíš, Lil, hmm? Nemůže to být nikdo jiný než...

„Potter! To snad ne! Za co mě trestáš?!"

Lily tázavě pohlédla na vyděšenou a zhnusenou Sandru, která právě vešla na verandu. „Co se děje?"
„Zrovna přišly dopisy z Bradavic. A Potter je pořád kapitánem našeho družstva, to se děje!"

„No a?" Houkla Gigi z kuchyně. „Díky němu přece Nebelvír získal už třikrát famfrpálový pohár. Lepšího kapitána jsme nikdy neměli!"

„Vy to nechápete? To znamená trénink minimálně čtyřikrát týdně! Zamorduje nás!"

„Tak chce prostě tým vyburcovat co k nejlepším výsledkům!"

„Gigi, on nás ničí! Nemáme vůbec žádný volno. A letos navíc děláme OVCE. Nevíš asi kdy se budu učit?"

„Chceš mě rozesmát? Kdy tobě záleželo na učení?"

Sandra vrhla po Gigi znechucený pohled. „No jo, já zapomněla. Ty se vlastně Pottera a Blacka vždycky zastáváš!"

„To není pravda, vždycky ne! Fleur, řekni něco!"

Oslovená, která doposud sledovala přestřelku ode dveří, si povzdychla. „Odložte to na jindy, protože já mám něco lepšího."

„,Co?" Vyhrkly všechny tři.

Fleur přešla k Lily s šibalským úsměvem jí podala adresovaný dopis. Lily obálku otevřela a do dlaně jí spadl primuský odznak. Nevěřícně na něj hleděla s pusou dokořán. "To je jako pro mě?"

„A pro koho asi?" ušklíbla se Fleur. „Nerada to říkám, ale gratuluju, Lil."

„Já taky," přidala se Sandra, „přestože to znamená..."

„Že máme útlum s legráckama," zahuhlala Gigi s pusou plnou kukuřičných vloček. „Jsme v hajzlu."

„Mrkni se, kdo je primus," navrhla Fleur.

Lily očima rychle přelétla dopis a řekla: „Remus Lupin. Tak to je v suchu. Bála jsem se, že schytám nějakého nezodpovědného pitomce."

„Tak to je dvojitý důvod k oslavě," zaradovala se Sandra.

„Proč?" divila se Fleur.

„Protože bude držet Pottera s Blackem na uzdě! A mají po ptákovinách!" rozkřičela se a začala tančit vítězný tanec.

„Dovol mi, abych tě vrátila do reality," oznámila suše Gigi. „Nikdo, ani Moony, nedokáže zkrotit Dvanácteráka s Tichošlápkem. Na ně je krátký."

„Nechceš to přeložit? Nám nezkušeným, které jejich přezdívky neovládaj," navrhla Lily.

„Jakže to bylo? Jo...Nikdo, ani Remus nedokáže zkrotit Jamese se Siriusem. Na ně je krátký."

„Něco vám řeknu, pitomější přezdívky jsem neslyšela," zakroutila hlavou Fleur.

„Dvanácterák? To jako že má tolik parohů?" uvažovala Sandy.

„Asi jo. Že by mu dalo už dvanáct holek košem?" přemýšlela Fleur.

„Omyl. Ty parohy má od Lily."

Nová primuska se nafoukla. „No počkej! Za tohle ti strhnu body hned, jak přijedem!"

„Klídek, holky," přidala se Gigi. „Lily přece dala Jamesovi košem už víckrát."

„Třeba to přestal počítat u dvanáctky, chudák."

„Toho budeš litovat, Sandro," zamračila se Lily výhružně, ale koutky úst jí cukaly.

Fleur přinesla čtyři dopisy z Bradavic. „Co říkáte na odpolední nákup v Příčné?"

„To beru! Stejně potřebuju nový hábity," hlásila se Gigi.

„No jo, ale táta dal zbourat krb, takže nemáme letax," oznámila Sandra.

„A co pěšky?" navrhla Fleur.

„Je to moc daleko."

"A nepřemístíme se?"

„Mám lepší nápad," usmála se Lily.

Než však stačila Lily svým kamarádkám plán sdělit, zazvonil někdo u domovních dveří.

„Já tam půjdu," vyhrkla Fleur a pádila na chodbu.

„Kdo může být?" divila se Sandy. „Všichni ví, že naši se vrací z dovolené až za týden."

„To nevím," pokrčila rameny Gigi. „Ale mám neblahé tušení."

Slyšely Fleur, jak s někým švitoří na chodbě francouzsky a Gigi tiše zasténala. A v tu chvilku si i Sandra s Lily uvědomily, kdo je nově příchozí. Než se však stačily někam skrýt, jako Gigi pod stůl, objevila se Fleur zavěšená do pohledného chlapce.

„Tak holky, tohle je Louis Delacour. Můj přítel."

„Salut jouvenceaus." Pozdravil francouzsky.

„No nazdar," zaklela Sandra vyměnila si s Gigi zoufalý pohled.

****

„Já to nechápu. Jak vás to napadlo? Létající motorka...Ty bláho."

James poplácal Moonyho po zádech. „Gratuluju, ty náš primusi. A ty toho už nech, ať se nám nepočůráš blahem, Tichošlápku."

Sirius neodpověděl žádnou kousavou poznámkou jako obvykle a raději znovu do detailů prohlížel motorku, kterou mu James s Remusem věnovali k narozeninám.

„Co to s ním je?" špitl nenápadně Remus Jamesovi do ucha a připnul si svůj nový odznak.

„Neříkej, že ho ten dárek tak dostal. To je blbost."

„Mám podezření," pronesl vážně James, „že se Sirius zamiloval."

„Do té motorky?!"

„Chjo, Moony. Tobě to primusování už stačilo vlízt na mozek? Do holky přece!"

Remus vyvalil oči a šáhnul Jamesovi na čelo. „Nemáš horečku? Sirius a zamilovat se? Vždyť neví, co to je!"

„Myslím, že už pár dní ví."

„A kdo je to? Ať můžu odpovídat pravdivě, až mě začnou obléhat davy jeho fanynek a dožadovat se odpovědi. Toho mě ušetři."

James se ušklíbl. „Být tebou, tak se posadím, Moony."

„To je to tak vážný? To se zamiloval do svý sestřenice nebo co? Nenapínej!"
„Do Bellatrix? To né, s tou se jenom vyspal, ale..."

„Vyspal?!" Třeštil oči Remus.

„Jo, ale neříkej mu, že to víš, má to být tajemství. Raději mi řekni, co ti říká jméno Raddle."

Remus chvilku krabatil čelo, ale pak se mu rozzářil obličej, jakože se chytá. „Jo... To je pravý jméno Voldemorta, ne?"

„Přesně tak. A věděls, že má Voldemort dceru?"

„No to jsem nevěděl," připustil Remus.

„A ta dcera, že je zasnoubená s Malfoyem?"

„Copak jsem Denní Věštec, či co?"

„Ale jedno už vědět budeš. Právě do ní se totiž, teda podle mě, Sirius zamiloval."

Moony úžasem otevřel pusu a ohromeně se posadil na židli, kterou mu James rychle posunul pod zadek. „Ty vole.." Ujelo mu.

James přikývl a zadíval se na Siriuse, který ještě pořád kontroloval motor své nové mašinky.

„Ten už neví, jak víc by si ten jeho zpackanej život zamotal," vydral ze sebe Moony po několika minutách. „Stojí alespoň za to?"

„Podle něj ano. A když zvážím, jak mi ji popisoval, je krásnější než většina holek z Bradavic, takže až k nám přestoupí, bude mít i taková Bella Blacková konkurenci."

„Ona přestupuje? To už bude s Tichošlápkem k nevydržení. A to mu vůbec nevadí, že je to dcera největšího černokněžníka všech dob?"

„Evidentně ne. Tvrdí, že je jiná než otec, je jen uvězněná v pasti."

„Když zvážíme jindy logické úsudky našeho pacienta, možná na tom něco bude."

„Nezapomínej ale, že teď je zaslepen. Ale podle mě si nechce přiznat, že k ní něco cítí."

„Proč? Vždycky přece říkal, že až jednou tu pravou najde, přestane s těma románkama."

„To jo, ale starého psa novým zvykům nenaučíš."

„Nezačínej zase." Zasténal Moony.

„S čím?"

„S tou tvojí filozofií. Nejde ti to."

„To je paráda!" Přiletěl k nim rozzářený Sirius. „Kluci, fakt díky!" Zajásal o oba je objal.

„Tak to je už normálně případ k Mungovi," konstatoval James, když ho Sirius pustil.

Z okna na zahradu vykoukla Angela. ,,Blacku! Přišel ti dopis!"

„Už jdu!" Houkl Sirius a zmizel v domě.

„Takhle strašně jsi nevyváděl ani ty, když ti Evansová jednou řekla větu bez urážky." Přirovnával je pobaveně Remus.

„Pamatuju si to živě, řekla: Podáš mi sůl?"

Moony vyprskl smíchy. „Jo, ale bylo to po novoročním večírku a měla kocovinu."

„Nekaž mi to, Moony. Prostě mi závidíš."

„Věř mi, nezávidím."

„Tohle je už stará kapitola, Moony. Letos Lily získám, doopravdy."

Remus se ušklíbl. „Padám. Všichni jste beznadějně zamilovaní a není s váma řeč."

„S tebou taky ne."

„Jdu se opít."

„Máslovým ležákem?"

„Blbečku, já se umím opít."

James se rozesmál. „Jo, jasně. Třeba loni u Prasečí hlavy. To stálo za to."

„Nepřipomínej mi to. Do dneška se tam bojím jít."

"Nech toho, tvůj břišní tanec na výčepním pultu se všem líbil."

„Já tě varuju, Dvanácteráku."

„Co mi ty můžeš udělat? Strhnout body?"
Remus se škodolibě usmál. „Ne, můžu ti ukázat své ostré zoubky."

****

„...aimer de toute son âme..."

„Jsem ráda, že sis na nás našel čas, tati," usmála se ze sedadla spolujezdce Lily.

Pan Evans se zazubil. „Žádný problém. Ještě, že máme tak velké auto," dodal a mrkl v zrcátku na Gigi se Sandy, které vypadaly, že se každou chvíli vrhnou na zamilovaný páreček za nimi a uškrtí je.

„Takže, kde že je ta Příčná ulice?" Zeptal se Lilyin otec.

„Já vás budu navigovat, pane Evansi." Nabídla se Gigi.

„Díky." Usmál se na ni.

„Jen doufám," zašeptala otráveně Sandra, „že tam budeme co nejdřív, nevím totiž, jak dlouho ještě budu muset snášet..." Nedokončila větu a pohodila hlavou směrem k Fleur a Louisovi.

„...mon loulou..." vzdychla láskyplně Fleur.

„Mimořádně s tebou souhlasím," přikývla Gigi.

„Co se děje, tati?" Zeptala se polekaně Lily, když auto prudce zastavilo.
„Řekl bych, že máme problém," sdělil pan Evans a koutky úst mu zacukaly. „Před námi je asi dvousetmetrová kolona aut."

„Nééé!!"

„Mudlovský dopravní prostředky jsou k ničemu," povzdychla si Sandy.

****

„Tvůj strýc ti odkázal peníze?" zeptal se James ohromeně a vtrhl Siriusovi dopis z ruky. „To nemyslíš vážně?"

„Kolik?" Zvídal Remus.

„To nevím," přiznal Sirius. „Píše jen, že mám od něj něco do začátku."
„Tak jo velkorysý, mě by můj strýc neodkázal ani galeon," vzdychl Moony.

„To bude tím, že žádného nemáš," ušklíbl se James a vrátil dopis Tichošlápkovi.

„Jo, to je možný," souhlasil Remus. „Stejně by mi je neodkázal."

Sirius se usmál. „Zajímalo by mě, kolik tam může být," pohodil si malým klíčkem od trezoru z dlaně do dlaně a spiklenecky mrkl na své kamarády.

„Podle mě dost," začal James. „Ale nikdy nevíš..."

„A nepůjdeme to omrknout?" Navrhl Remus, protože cítil, že oba kamarádi hoří stejně jako on nedočkavostí.

„Že váháš," řekl Sirius pobaveně a hodil si klíček do kapsy. „Jdeme?"
„Na nákupy!" zařval James.

„Do hospody!"

„Na Příčnou!" Přidal se Remus a vrhl se ke krbu.

Sirius se usmál a pozoroval kluky mizící v plamenech zeleného ohně. Nabral si hrst letaxu a zašeptal: „Za svobodou. Díky, strýčku."

A zmizel...

****

„Drobný si nechte," usmála se svůdně Gigi na prodavače a začala rozdávat kolem sebe zmrzlinu.
„Já chtěla vanilkovou," zamračila se Fleur.

„To je mi líto. Asi jsem se spletla," omluvila se Gigi s dávkou ironie a Lily by klidně odpřísáhla, že viděla, jak spiklenecky mrkla na Sandru.

„Tak kam půjdeme první?" zeptal se pan Evans zvědavě. Bylo na něm vidět, že hoří nedočkavostí, až obhlédne první kouzelnický obchod. Tyhle nákupy s Lily vždycky obstarávala jeho žena.

„Já navrhuju, abychom se rozdělili, co vy na to?" Nabídla Sandra, nečekala na odpověď a pokračovala. ,,Já s Gigi můžeme zajít pro nové hábity, ty Lily a vy pane Evansi, skočíte pro nové knihy."

„A my?" Odlepila se Fleur od Louise.

„Vy se můžete dál muckat," odsekla Sandra.

„Takže domluveno?" ujistila se Lily. „A sraz tak za hodinu a půl u Děravýho kotle?"

„Platí," přikývla Sandra a zmizely s Gigi v davu.

Lily s panem Evansem se vydali do Gringottovic banky rozměnit mudlovské peníze a Fleur s Louisem se dál na příkaz Sandy muckali.

****

„Můžete nám prozradit jméno vaší snoubenky, pane Malfoyi?"

„Nechte nás projít."

„Odkud pochází? Kolik jí je let?"

Selene si zakryla tvář před dotěrným fotografem z Týdeníku čarodějek a s Luciusem se prodrali davem, který po nich zvědavě pokukoval.

Reportér si však pospíšil a vzápětí je doběhl. „Jak jste se seznámili?"
„Dejte nám pokoj," okřikla ho Selene a muž toho využil a vyfotil ji.

„Budete bydlet v sídle rodiny Malfoyů? Jak se k zasnoubení staví vaši rodiče?"
Lucius se nenápadně rozhlédl a strčil fotografovi do kapsy pár mincí. „Stačí?"
Neváhal, vzal Selene kolem ramen a pokračovali v cestě. Reportér se však nedal odbýt.

„Ještě jednu otázečku. Kdy bude svatba?"

Selene po něm šlehla rozzuřeným pohledem. „Do toho vám nic není. Jděte k čertu!" Zavrčela a zmizela v nejbližším obchodě.

Lucius nenápadně kývnul hlavou na jednoho z mužů stojící v přítmí malé uličky. A pak následoval Selene.

„Kde momentálně bydlíte?" To už ale muž vystoupil ze stínu, chytil reportéra pod krkem a zatáhl ho bokem.

„Z toho bude pěkný průšvih," zašeptal Lucius Selene do ucha.
Vrátila příručku černé magie do regálu. „Otec bude zuřit. Nenechá to jen tak."

****

„Ty bláho, Tichošlápku. Tolik peněz jsem v životě pohromadě neviděl." Divil se James tak hlasitě, až se pár návštěvníků banky zvědavě ohlédlo.

„Já taky ne," přidal se Remus. ,,Vy Blackovi se teda máte."

„Jak se to vezme," pohodil Sirius váčkem mincí. „Z některých úhlů se mi to taky líbilo, ale převažovaly ty, které mi ze života dělaly peklo."

Kluci se rozesmáli a vraceli se do slunného letního dne. Vesele se bavili o příštím zápase ve famfrpálu jejich oblíbených týmů, když si jí James všiml.

Šla přímo proti nim se svým otcem. V růžovém tričku s modrými květinkami a krátké džínové sukni. Její smaragdové oči se smály a slunce svými poledními paprsky hladilo závoj jejich ryšavých vlasů.

I Sirius si Lily Evansové všiml. Napřáhl paži a zastavil Remuse. Ten se na něj nechápavě ohlédl, ale když Tichošlápek pohodil hlavou směrem k objektu Dvanácterákova zájmu, přikývl a nechali Jamese, aby pokračoval v cestě sám.

„Jde našim směrem nějaký kluk a vypadá to, že může na tobě jen oči nechat." Zašeptal spiklenecky pan Evans své dceři.

Lily zvědavě zvedla oči od nové knihy. Potter? Co ten tu dělá? Útěk! Útěk! ... Pozdě...

„Dobrý den. Ahoj, Lily," pozdravil nervózně James.

„Ahoj," odpověděla mu. Chtěla říct, Pottere, ale uvědomila si, že on jí neřekl příjmením, ale křestním jménem. Co ta změna?

„Dobrý den. Rád tě poznávám mladý muži," potřásl mu rukou pan Evans.

„Taky vás rád poznávám, James Potter. Chodím s vaší dcerou."

Pan Evans se pobaveně zasmál.

„Do školy!" dodal rychle James, aby nedošlo k nedorozumění.

,,Jistě," usmál se pan Evans a podíval se na Lily, která začala nabírat mírně červenou barvu.

„Ehm...," začal James. „Chtěl jsem ti jen pogratulovat k tomu, že se z tebe stala primuska, Lily."

„Děkuju," přikývla překvapeně. „Já to zase přeju Remusovi. Vyřídíš mu to?"

„Jasně. Jaký máš prázdniny?"

„Jo jo, pohoda. Jsem s Gigi a Fleur u Sandry."

„Tak to jo, to musí být pohoda. Babinec. U nás jsou zase kluci."

„To musí mít vaši radost," neodpustila si jemné rýpnutí.

„Náhodou! Ještě si nestěžovali... Takže..."

„Ehm...Tak ahoj."

James se usmál. „Ahoj, užij si zbytek prázdnin, uvidíme se ve škole."

„Ty si je taky užij."

Otočil se na podpatku a vrátil se ke klukům, kteří mezitím pozorovali ve výloze nová košťata.

„Jak to šlo?" zvídal Sirius.

„Nebylo to nejhorší. Poprvé v životě jsem s ní vedl normální rozhovor, který nevyústil hádkou."

„Gratuluju," zahuhlal Remus s připlácnutým obličejem na skle.

Mezitím pan Evans Lily neušetřil několika narážek. Kráčela s obličejem zabořeným v knize a uši jí rudě žhnuly.

„Líbíš se mu."

„Tati, nech toho."

„Je mi sympatický. James Potter? Je to čistokrevný kouzelník?"

Lily dělala, že ji zaujala zaklínadla pro sedmý ročník. „Jo, je to stoprocentní kouzelník."

„A tobě se nelíbí?"

„Tati!" vyjekla šokovaně Lily.

„No co? Zajímá mě to. Je to milý chlapec a šlo vidět, že tě má rád. Tak se přiznej, jak dlouho ho už trápíš, hmm?"

Lily sklopila oči. „Já se o tom nechci bavit," zašeptala.

„Jak myslíš," pokrčil rameny pan Evans. „Jen aby ho to čekání nepřestalo bavit."

****

„Hele, není to Bella Blacková?"

„Jo! Mrkni se, Siriusi... S kým to jde?"

Sirius přestal okukovat štíhlé nohy hnědovlasé dívky opodál a otočil se směrem, kterým hleděl Moony s Dvanácterákem.

Opravdu tam byla jeho sestřenice Bella a vedla se za ruku s nějakým hnědovlasým mladíkem. Byl si jistý, že ho už někde viděl...A pak si vzpomněl. Slavnost u Malfoyů, Selene sedící vedle Luciuse a po jeho pravici seděl on. Luciusův bratranec.

„To je Rodolfus Lestrange."

Jamesovi vypadlo s pusy stéblo trávy. „Lestrange? Ten co přestupuje do Bradavic?"

„K nám někdo přestupuje?" chytil se toho hned Remus.

„Jo," přikývl James a vzal si cigaretu od Siriuse, který mu ji nabízel. „Rodolfus a Rabastan Lestrangeovi a Selene Raddleová. Ale o té jsem ti už vyprávěl."

Sirius si zapálil a zahleděl se do davu, aby se vyhnul pobaveným pohledům svých kamarádů. Vzápětí ho však zamrazilo. Musel si dokonce protřít oči, aby se ujistil, že se mu to nezdá. Já ji už snad vidím všude... Stačí na Selene pomyslet a už si ji představuju, to je děsný... Měl bych si najít cvokaře. Moment, to je fakt ona!

****

Selene setřásla Luciusovu ruku ze svých ramen a zrychlila krok.

„Ale, ale...Snad mi nebudeš utíkat."

„Nezačínej zase, Luciusi. Už nemám sílu se s tebou hádat."

„Tak se nehádej, mě už to taky unavuje..."

Zakroutila hlavou. Náhle ucítila, že ji někdo pozoruje. Bylo to zvláštní, tohle totiž už jednou prožila. Pamatovala si ten pocit, když ji pozoroval... Nemohl to být nikdo jiný, než on...

Ohlédla se. Opření o zídku tam stáli tři kluci. Černovlasý s brýlemi, pobledlý klučina s hnědými vlasy. James a Remus, znala je dokonale z jeho vyprávění. A mezi nimi stál Sirius.

Hleděla do jeho očí a utápěla se v jejich nekonečné černotě. Smutně se na něj usmála.

„Siriusi...," zašeptala. Rozeznal to z jejich rtů. Usmál se.

„Říkalas něco?" zeptal se Lucius. „Selene? Posloucháš mě vůbec?"

Už se neohlédla. Bála se, že by jí to urvalo srdce.

****

„Pánové, jestli takhle nevypadá anděl, pak teda nevím," vydechl ohromeně James a sledoval Seleninu siluetu.

„Za co mě trestáš...," zakroutil hlavou Remus.

„No, neříkal jsem to?" usmál se Sirius. „Je dokonalá."

„Radím ti, Tichošlápku, ber ji, dokud je čas!" Poplácal ho po zádech James.

„Řek bych, že mě někdo předběhl," zavrčel Sirius s pohledem upřeným na Luciusova záda mizící v davu.

„Ahoj, Remusi."

Kluci se instinktivně ohlédli. Vedle nich se objevila blondýnka s pomněnkovýma očima a s úsměvem od ucha k uchu.

„July?" podivil se Remus nervózně. „Co tu děláš?"

„Nákupy," pokrčila rameny a zkoumavě se podívala po Tichošlápkovi s Dvanácterákem.

„Jo...Ehm...Tohle je July Heartová."

„James Potter. Ale my se známe už z famfrpálu, ne?"

„Jasně. Hraješ báječně a suprově vedeš tým. Loni jste nás málem převálcovali."

„Sirius Black, moc rád tě poznávám."

„Já tebe taky. Dost jsem o tobě toho slyšela."

„Doufám, že samou chválu," zasmál se Tichošlápek.

„Většinou nadávky ubrečených holek, které tvrdily, že jsi ten největší sukničkář pod sluncem," odpověděla popravdě.

„Aj..." ušklíbl se Sirius nevšímajíc si Jamese, který se prohýbal smíchy.

„Jinak, gratuluju, Remusi. Slyšela jsem v Krucáncích a Kaňourech pár sedmáků, že je z tebe primus."

„Díky." usmál se vděčně Moony.

„Snad nám nebudeš nakládat spousty školních trestů."

„Přátelům ne."

Usmála se. „Tak já už půjdu, chtěla jsem tě jen pozdravit. Takže ahoj."

„Ahoj."

„Čau kluci, moc ráda jsem vás poznala," zamávala jim a odešla.

„My tebe taky!" křikl za ní Sirius a současně se snažil vrazit stále rozesmátému Jamesovi pohlavek.

Sotva zmizela za rohem, Remus přimhouřil oči a vzápětí ucítil dvě těla, jak jej zatlačily do kouta.

„Proč si nám, zatraceně, neřek, že máš holku?!"

„Já nemám holku!" Bránil se Remus.

„Ne? A tohle byl kdo?" Dorážel na něj Sirius. „Přízrak?"

„Kamarádka."

James se zatvářil pochybovačně. „Kamarádka, jo? Tak se tomu teď říká?"

„Sakra, já s ní nic nemám! Viděli jsme se dvakrát v životě!"

„A?"

„Jaký a?

„Prostě a."

„Prostě nic."

„Nezakecávej to, Moony!"

„Byli jsme na zmrzlině tady na Příčný a pak jednou na procházce Londýnem, to je všechno."

„Takže spolu nechodíte?" zamračil se Sirius.

„Ne."

„Fajn," kývl James. „To jsme chtěli vědět."

„No, a líbí se ti?"

„Je to kamarádka," zamumlal Remus, ale jeho kamarádi si všimli, že u toho tvrzení zčervenal až za ušima.

„Tohle bude náročný rok, co?" zamumlal James a jeho kamarádi svorně přikývli.