„Jak se vlastně má? Už rok o ní nic nevím," zašeptal najednou Remus vážně.

„To kdybych věděl. Píše mi každý měsíc, ale nic víc, než že si to v Německu užívá a že se jí stýská, nevím."

„Taky ti tak chybí?"

„Víc, než si dovedeš představit," připustil Tichošlápek a zamyslel se. „Kolikrát jsem měl chuť rozjet se za ní, ale copak vím, kde přesně je?"

(Mé jméno, má krev I: Kapitola osmnáctá – Návrat)

~••~

Bradavice, leden 1977

Milá Cat,

ty si teda umíš zařídit prázdniny! Tvoje máma nám před odjezdem zpátky do Bradavic řekla, že jsi práskla do bot a vyrazila do Německa. Jsi vážně neuvěřitelná, Whiteová! Nebo bych snad měl říct Blacková...? To byl jen vtip. Doufám, že se brzy vrátíš! S Jamesem hoříme nedočkavostí, až nám vyklopíš, co jsi provedla Remusovi. Od tý doby, co se vrátil, s ním není řeč. Že vy jste se porafali? Jestli brzo nekápne božskou, budeme si ho muset podat.

Asi bys ráda věděla, že James své novoroční předsevzetí „Už nebudu nadbíhat Evansové při každé příležitosti" dodržel přesně dva dny, šestnáct hodin a jednadvacet minut. Porušil ho už ve vlaku, kde se s ní zavřel v prefektském kupé a odmítal ji pustit ven, dokud mu nekývne na rande. Evansová na něj seslala slušnou klopýtací kletbu, takže se cestou ke kočárům třikrát natáhnul a přerazil si nos. Nerad to přiznávám, ale ta holka má vážně talent.

Jak hodláš u McGonagallové omluvit, že jsi nebyla tři týdny ve škole? Každopádně si to pořádně užij a nedělej nic, co bych nedělal já!

Těšíme se na tebe!

Jménem tvých milovaných Pobertů, ten nejchytřejší a nejkrásnější z nich,

Tichošlápek

~••~

Bradavice, únor 1977

Vážená slečno Whiteová,

prostřednictvím tohoto dopisu potvrzuji, že jsem přijal Vaši žádost o ukončení studia ve Škole čar a kouzel v Bradavicích. S politováním konstatuji, že mne osobně velmi mrzí, že nadále náš institut nebudete navštěvovat. Pokud byste někdy změnila názor, dveře u nás máte vždycky otevřené.

S přáním všeho nejlepšího,

Albus Percival Wulfric Brian Brumbál

Ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích

~••~

Londýn, březen 1977

Cat,

prosím Tě, ozvi se mi. Vím, že jsi v pořádku, ale nemůžeš očekávat, že se smířím se dvěma řádky týdně. Je ti teprve šestnáct, nemůžeš se sama potloukat po cizí zemi. Je mi jedno, do jaké školy tam chodíš. Vrať se zpátky domů. O všem si promluvíme. Neskutečně mě mrzí, že ses pravdu o svém otci dozvěděla právě takhle. Jak mě mohlo napadnout, že se se Siriusem spřátelíte? Nechtěla jsem Ti to tajit věčně, musíš mi věřit.

Řekla jsi klukům vůbec, že odjíždíš na neurčito? Všichni tři mi poslali už několik naléhavých dopisů. Vypadá to, že neví, co se děje. Co jim asi tak mám říct? Odpovídáš jim vůbec?

Prosím Tě, vrať se.

S láskou,

máma

~••~

Bradavice, duben 1977

Cat!

Ty potvoro! Počkej, až se mi dostaneš do ruky! Jak jsi mohla tak sprostě pláchnout?! Jak jsi mohla odejít beze slova rozloučení?! Copak se ani trochu nestydíš?!

Musel jsem Tvojí mamce poslat sedm dopisů, než přiznala, že netuší, kde jsi! Dokonce jsme se kvůli tobě vloupali do Brumbálovy pracovny a pokusili se něco vyslídit tam. Jak to jako myslíš, že jsi odešla z Bradavic?! To se jako už nikdy nevrátíš?

Remus tu chodí jako tělo bez duše, není s ním vůbec řeč! Jak jsi mu to mohla udělat? Jak jsi to mohla udělat mně? Přece jsi nezdrhnula jenom proto, že jsi zjistila, kdo je tvůj otec. Nech to být! Já jsem taky nestál o to, být Black, ale dá se s tím žít.

Mimochodem, za to vloupání jsme si vysloužili dlouhodobý školní trest, Fakt díky, Whiteová!

Prosím Tě, přestaň blbnout a vrať se!

Rozzuřený, ale stále oddaný

Tichošlápek

PS: Všechno nejlepší k narozeninám. Zase takový hajzl nejsem.

~••~

Bradavice, květen 1977

Drahá Cat,

vím, že celá tahle situace se stala jen mojí vinou. Je mi jasné, že jsi utekla kvůli tomu, kým jsem...lépe řečeno čím. Nechtěl jsem Tě vyděsit, u Merlina, to opravdu ne. Velice mě mrzí, že jsem s pravdou otálel tak dlouho. Chtěl jsem Ti to říct už dávno, ale nenašel jsem dostatek odvahy. Kéž bych alespoň nebyl takový zbabělec!

Omlouvám se. Omlouvám se za to, že jsem Ti lhal. Omluvám se, že jsem neřekl pravdu dávno. A také se omlouvám za tu noc a za všechno, co se během ní stalo.

Máš právo se na mě zlobit, ale, prosím, nehněvej se na ostatní. Všem tady moc chybíš. Zejména Siriusovi. A mně také, ale to už je nepodstatné. Alespoň mu dej vědět, že jsi v pořádku, jinak se zblázní.

O nic víc Tě nežádám.

S láskou,

Remus

~••~

Bradavice, červen 1977

Whiteová,

jestli jsi někdy měla prokázat, že máte s Tichošlápkem společné geny, pak jsi to zvládla opravdu bravurně. Klobouk dolů! Oba dva se chováte jako idioti.

Vím, že jsi mu poslala minulý týden dopis. Našel jsem ho po výbuchu vzteku roztrhaný na stovky kousíčků u něj na posteli. Trvalo mi věčnost, než jsem ho dal zase dohromady. Popravdě řečeno, to už si spíš Srabus umyje vlasy, než se Ty naučíš psát dopisy. Tohle byl opravdu bídný vzkaz po šesti měsících mlčení. Soudě podle toho, jak Tichošlápek reaguje, když před ním někdo zmíní tvoje jméno, zřejmě Ti jen tak neodepíše. Pěkně zuří, Whiteová. A já mu to nemám za zlý.

A proto Ti píšu já, abys věděla, že jsme všichni v pořádku. Bradavice jsou stále stejné. Letos jsme snad trhli rekord ve školních trestech, já jich mám třiadvacet, Tichošlápek o dva víc, protože se mu podařilo jednou vrátit se na kolej až po večerce (měl rande) a McGonagallka ho přistihla. Podruhé na něj Srabus prásknul záškoláctví, když si místo dvouhodinovky přeměňování zdřímnul v knihovně.

S Evansovou žádný pokrok, pořád mě nesnáší. Jsem do ní blázen!

Školní rok už brzy skončí, tak doufám, že se během prázdnin objevíš doma. Bylo by fajn Tě zase vidět.

Doufám, že si to alespoň pořádně užíváš!

Dvanácterák

PS: Nebelvír zase vyhrál famfrpálový pohár! Jenom díky mně, samozřejmě.

~••~

Grimmauldovo náměstí 12, červenec 1977

Milá Cat,

pořád se na Tebe zlobím. Nejraději bych si pro Tebe přijel, ať jsi k čertu kdekoliv, a přitáhl tě zpátky sem k nám. Nejhorší na tom je, že nejspíš začínám chápat, jak se cítíš. Píšu Ti, abych se v tomhle šíleném baráku nezbláznil.

Nenávidím to tu. Nenávidím být Blackem. Z hloubi duše se mi hnusí každé ráno sedět s rodiči u snídaně a poslouchat ty jejich naduté žvásty o čisté krvi. Zvedá se mi z jejich názorů žaludek. A můj (a vlastně i tak trochu tvůj) idiotský bratr jim přikyvuje. Nechápu, kdy se z Reguluse stala tak dokonalá kopie mých rodičů. Vyčítám si, že jsem ho před nimi nedokázal ochránit. Obávám se ale, že už je pozdě. Matka ho ze svých spárů nepustí.

Zůstat na tomhle místě a zachovat si zdravý rozum je nadlidský výkon. Jsem tu (odmítám tenhle proklatý dům nazývat domovem) teprve pár dnů a už se nemůžu dočkat okamžiku, kdy zase zmizím do Bradavic.

Odpočítávám vteřiny do chvíle, kdy budu konečně plnoletý a dám jim navždy sbohem.

Raději umřít, než žít takhle.

Doufám, že si to ještě s návštěvou Anglie rozmyslíš. Rád bych Tě viděl a ostatní určitě taky.

Chybíš mi.

Tichošlápek

~••~

Dům Potterových, srpen 1977

Moje milá Cat,

neuvěříš tomu, co všechno se za poslední týdny stalo! Ani nevím, kde mám začít.

Matka mě přinutila, abych šaškoval na nějaké oslavě u Malfoyových. Byla to typická přehlídka odporných snobů a jejich idiotských názorů o uspořádání kouzelnického světa. Nejspíš bych někde v rohu zlikvidoval poklidně pár lahví ohnivé whisky, ale musím se Ti přiznat, že jsem nejspíš potkal to nejkrásnější děvče pod sluncem. Víš, jak jsme se hrozně smáli Dvanácterákovi, jak mu vždycky spadne brada, když jde Evansová kolem? Tak už se mu nikdy smát nebudu. Čestné pobertovské, už nikdy! Konečně jsem pochopil, jaké to je.

K mojí smůle dřív Evansová Jamesovi na jeho nabídky kývne, než abych já získal ji.

Na té oslavě jsme se s máti pořádně pohádali, vlastně mě tak trochu vykopla z domu. Možná to nemyslela vážně, ale já ji vzal za slovo. Spakoval jsem celý svůj mizerný život do jednoho kufru a práskl do bot. Jsem konečně volný!

Od té doby bydlím u Potterových, Remus je tu s námi. Bude z něj letos primus, ale to Tě určitě nepřekvapuje. Je v pořádku, věř mi. Chybíš mu. A on tobě taky, ne? Jinak by ses na něj v každém dopisu neptala! Proč mu prostě neodpovíš?

Včera jsem potkal tvoji mámu. Vypadá hodně osaměle. Paní Potterová říká, že sotva vychází ven. Přijeď alespoň kvůli ní.

Letos se do Bradavic opravdu těším. Poslední rok bezstarostného dětství. A co bude dál? Kdo ví! Můžu si dělat, co chci, když mi za zády nestojí Blackovic rodina. Je to nádherný pocit, být konečně volný.

Děkuju za tu krabici sladkostí, co jsi mi poslala k narozeninám. Musel jsem se o ně rozdělit s ostatními. Lépe řečeno, Petr mi je skoro všechny snědl.

Doufám, že v tom Německu netropíš nějaké nepatřičnosti.

A pokud ano, tak jsem na Tebe pyšný!

Tvůj konečně svobodný polobratr,

Sirius

~••~

Londýn, září 1977

Moje nejdražší Cat,

život tady plyne dost monotónním tempem, dům bez tebe je tichý a velmi prázdný. Nevím, jestli si na to dokážu někdy zvyknout.

V mém mudlovském světě se toho příliš nového neudálo. Během prázdnin jsem u Potterových zahlédla všechny chlapce. Zřejmě u nich bylo zase veselo, Sirius si pořídil nějakou novou motorku. Slyšela jsem pana Pottera říkat, že dokonce létá. Doufám, že to není pravda.

Nicméně září nastalo, kluci odjeli a v naší ulici je zase klid.

Nevím, jestli odebíráš v Berlíně Denního věštce, ale já občas nějakého zahlédnu, když je Potterovi vyhazují do smetí. Zdá se, že přibývají útoky na čaroděje a kouzelníky z nečistokrevných kouzelnických rodin. Zřejmě se objevil nějaký černokněžník, který považuje kouzelníky bez patřičného rodokmene za podřadné a seskupuje kolem sebe podobně smýšlející. Prý se pokouší o převrat. Pan Potter mi tuhle vyprávěl, že se není čeho obávat, že má to vaše ministerstvo všechno pod kontrolou. Nevím, jestli je to pravda, nebo se mě pokoušel jen uklidnit. Snad jsi alespoň dostatečně daleko od toho všeho. Mám o tebe starost, obzvlášť teď, když zjevně není bezpečno ani mezi kouzelníky.

Jak se Ti daří zpátky ve škole? Máš před sebou poslední rok. Tak by se snad mohl obejít bez průšvihů.

Posílám Ti nějaké knihy a dobroty, co jsi po mně chtěla. Jen už příště neposílej tu vypelichanou sovu pálenou, vypadala, že delší trasy nezvládne.

Dávej na sebe pozor!

Pusu,

máma

~••~

Bradavice, říjen 1977

Nejdražší Cat,

děkuju mockrát za poslední dopis. Je skvělé vědět, že jsi v pořádku a daří se Ti dobře.

Bradavice jsou stále stejné jako v den, kdy jsi je opustila. Máme letos příliš mnoho úkolů kvůli OVCE, ale vím, co si o učení myslíš, tak Tě tím nebudu zbytečně zatěžovat. Nakonec by ses mi jen posmívala, že všechno beru příliš vážně.

Mám pocit, že škola je stále stejná. Ale my už ne. Vlastně se toho stihlo stát víc než dost. Nejspíš by ses měla posadit, aby s tebou všechny ty novinky nesekly k zemi...

Předně Kasandra je už z nejhoršího venku. Konečně se zase normálně směje a dokonce se vrátila k tomu svému věštění. Sice nám všem vykládá poněkud pochmurnou budoucnost, ale buďme rádi, že podle ní alespoň nějakou máme. Dokonce se se Siriusem usmířili a mají teď něco jako příměří. Nevím, jestli jsi mu něco nenapsala, ale pokud ano, jsem ti neskonale vděčná. Chová se poslední dobou docela jinak. Oba jsou s Potterem stále stejní nafoukaní pitomci, tam se žádný pokrok nekonal. Jen jsou možná trochu víc snesitelní. Ale jen malinko! A ne že jim to prozradíš! Všechno popřu!

Ginger je stále stejné kvítko, energie jí opravdu nechybí. Představ si, že se zakoukala do našeho nového učitele obrany proti černé magii. Abych byla upřímná – je to docela fešák a rozhodně není jediná, stojí se tu na něj fronty. Zřejmě si ale vzala do hlavy, že ho opravdu užene. Podle mě z toho kouká pořádný malér.

Ovšem ten největší se podařil Fleur. Zatím je to extrémně tajné a absolutně nikdo se to nesmí dozvědět. Neřekneš to živé duši, přísahej! Tak tedy...Fleur je těhotná. A ne, neznáš ho, potkala ho na začátku léta. Ještě se s tím nikomu mimo nás nesvěřila, ale nese to statečně. Vůbec nevím, co si počne.

Hádám, že jsem Ti mým dopisem vyrazila dech, nemám pravdu? Jak říkám, letošní rok bude zřejmě nezapomenutelný. Je velká škoda, že tu nejsi s námi.

Doufám, že se máš skvěle a brzy nám zase napíšeš.

Za dívčí nebelvírskou ložnici,

Lily

~••~

Bradavice, listopad 1977

Whiteová,

nevím, co v tom svém Německu děláš, ale přísahám na svoje koště, že bys raději byla ve skutečnosti tady. Věř mi! Určitě tam toho už máš plné zuby a stýská se Ti po nás. Tak se na to konečně vykašli a vrať se.

Zcela nepokrytecky přiznávám, že Tě tady potřebuju. Nechápu, co se s Tichošlápkem stalo, ale zřejmě je beznadějně zamilovaný. Pokoušeli jsme se mu ji všemožně vymluvit, ale nedá si říct. Vůbec ho nepoznávám a obávám se, že to bude stále horší a horší. V zájmu zdraví tvého bratra Tě prosím, vrať se zpátky.

Potřebuju Tvoji pomoc. A ostatní taky.

Dvanácterák

PS: Pozval jsem Lily do Prasinek a ona poprvé řekla ano!!!

~••~

Bradavice, prosinec 1977

Milá sestřičko,

už je to rok, co jsi práskla do bot, ale mně to připadá jako včera, když jsi podpálila naše kotlíky v hodině lektvarů. Pamatuješ, jak Křiklan zrudnul? Myslel jsem, že tě na místě promění v kámen. Možná to měl doopravdy udělat, alespoň bys tu byla s námi.

Letošní rok je opravdu plný překvapení. Je mi ctí Ti oznámit, že James a Lily konečně tvoří oficiální pár. Stalo se to minulý týden a od té doby je to s Dvanácterákem k nevydržení, vážně. Šíří kolem sebe tolik optimismu, až je to nechutný. Nejhorší na tom je, že se zapalují lýtka i ostatním. Za chvíli zůstanu sám, chudák starý mládenec.

Zřejmě ze mě ale mluví jenom závist. Můj milostný život nestojí za nic. Od té doby, co jsem poznal Selene, musím pořád jen myslet na ni. Rád bych na ni zapomněl, ale je to den ode dne těžší, když na sebe v jednom kuse narážíme. Nejraději bych použil obraceč času a vrátil se o rok nazpátek. Tehdy vypadalo všechno mnohem snáz.

Jak se Ti daří? Vzpomeneš si na nás ještě vůbec? Nebo jsi nás vyměnila za jinou skupinku potrhlých bláznů?

Co bych za to dal, abys tu byla s námi. Potřeboval bych s Tebou mluvit. Chybíš mi.

Snad se v novém roce uvidíme.

Veselé Vánoce, Cat.

Tichošlápek