Vánoce 1974, Bradavice

Chodbou před učebnou přeměňování se rozléhal dusot běžícího opozdilce. Vyučování začalo před více jak deseti minutami a profesorka McGonagallová dávno rozdala dnešní úkoly. Poslední hodina před vánočními prázdninami se měla nést v uvolněné atmosféře a žáci čtvrtého ročníku se učili přeměňovat kamínky ve vánoční ozdoby, kterými pak prefekti s učitelským sborem zdobili vánoční stromy ve Velké síni. Rozléhající kroky ustaly a dveře do učebny se otevřely. Celá třída kromě posledních dvou lavic u okna se ohlédla. Na prahu učebny stál Sirius Black s provinilým výrazem ve tváři. Odhrnul si tmavé vlasy z čela a nemotorně si odkašlal.

„Pane Blacku, zase jdete pozdě," upozornila ho profesorka McGonagallová ledovým hlasem. Hrobové ticho přerušil potlačovaný smích ze zadních lavic.

„Omlouvám se, paní profesorko, ale nezazvonil mi budík," odříkal Sirius lhostejně.

„Tenhle měsíc už potřetí a pokaždé v pátek, kdy máte hodinu přeměňování?" povytáhla profesorka hrozivě obočí. „Co kdybyste k Vánocům pořídil nový?"

„To nebude třeba, funguje skvěle," ujistil ji Sirius. „Jen jsem si ho zapomněl natáhnout."

To už žáci nevydrželi a hlasitě se rozesmáli.

„Ticho!" zahřměla profesorka McGonagallová a třída okamžitě zmlkla. „Posaďte se, pane Blacku, než vás v jeden budík proměním!"

Sirius se bez zaváhání sesunul do zadní lavice, ve které si sedící James musel nacpat do pusy celou pěst, aby se nerozesmál nahlas.

„Fakt děkuju, pánové," utrousil Sirius zlověstně, „který z vás to byl tentokrát?"

Remus sedící v lavici před nimi se ani nenamáhal odvrátit zrak od nacvičování zaklínadla a ukázal prstem na Petra. Sirius se po kamarádovi před sebou ohnal, ale Petr na poslední chvíli uhnul stranou.

James se konečně přestal dusit smíchy a pozorně se na kamaráda zadíval. Kromě neupravených vlasů a špatně uvázané kravaty vypadal Sirius překvapivě svěže.

„Takhle ty vypadáš ráno po večírku?" vypálil na něj zlostně.

„Co tím myslíš?" nechápal Sirius.

„Měl bys být ospalý, mít kruhy pod očima, zívat s otevřenou pusou, ploužit se jako zombie a nebýt schopný dát dohromady kloudnou větu," vyjmenovával James ublíženě. „Vždyť jsme tě do postele doslova odtáhli, málem ses oběsil na vlastní kravatě a nazvracel sis do kufru."

Sirius svého nejlepšího přítele pozoroval s kamennou tváří, a pak nevěřícně prohlásil: „Na jaké večírky chodíš?"

„Na ty, které pořádáš!" ohradil se James. „Proč se já cítím, jako kdyby mě zadupalo stádo hipogryfů, zatímco ty hýříš vtipem?"

„Prosím tě, za koho mě máš?" zašklebil se Sirius. „Já jsem za každé okolnosti okouzlující. Narodil jsem se s tímhle odzbrojujícím pohledem, kterému žádná neodolá."

„Nějaký problém s používáním zaklínadla, pánové?"

Minerva McGonagallová se vynořila u jejich lavice a měřila si je káravým pohledem.

„Ne, paní profesorko," odpověděl James pohotově

„Jen jsem Jamesovi vysvětloval, že –" začal Sirius, ale ředitelka nebelvírské koleje ho rázně přerušila

„Myslíte si, že jste vtipný, pane Blacku?" zeptala se suše.

„Vlastně jsem říkal, že jsem okouzlující, paní profesorko," opravil ji vážně.

Profesorka McGonagallová se zatvářila, jako by jí v krku uvízl citron. „Ujišťuji vás, že já tomu vašemu odzbrojujícímu pohledu odolávám velmi úspěšně," odvětila chladně. „Strhávám vám deset bodů za vyrušování a jestli ještě jednou uslyším z tohohle rohu jediné slovo, které se nebude týkat dnešní hodiny, udělím vám přes vánoční prázdniny školní trest."

„Ale paní profesorko, já odjíždím na prázdniny s Jamesem k Potterovým...," pokoušel se Sirius oponovat.

„Tak to je mi jich upřímně líto," prohlásila. „Budete zticha, pane Blacku. Myslím to smrtelně vážně."

O pravdivosti jejích slov nikdo nepochyboval a po zbytek hodiny se ji rozhodli raději zbytečně neprovokovat. Poslední vyučovací den před prázdninami se nepříjemně vlekl více než obvykle, ale nakonec přeci jen zazvonilo naposled a nebelvírský čtyřlístek mohl zamířit na kolej.

„To je taková úleva!" prohlásil Sirius potěšeně a okamžitě si sundal kravatu, která ho celý den nepříjemně tlačila. Skopl boty do rohu a pohodlně se rozvalil do křesla u krbu. Jeho přátelé se rozesadili okolo.

„Vždyť jsi dnes nic pořádného nedělal!" namítl Remus pobaveně.

„A co ten lektvar na podporu trávení pro Křiklana?"

„Ten jsme míchali ve dvojicích," připomněl mu Remus. „Každý ví, že ten váš oddřel James, aby udělal dojem na Lily, zatímco ty jsi posílal milostná psaníčka Liz Smartové u vedlejšího stolku."

„James a já jsme jako jeden, že jo?" hledal podporu u nebelvírského střelce, ale ten mu nevěnoval pozornost, protože Lily Evansová právě prošla portrétem dovnitř společenské místnosti a zamířila kolem nich nahoru k ložnicím.

„Nazdar, Evansová!" zvolal za ní James a vzápětí ho do hlavy zasáhl jeden z letících polštářů, který Lily přes rameno očarovala. James si promnul zátylek a upravil si brýle.

„Pěkná trefa, Evansová!" houkl za ní Sirius přes smích ostatních. „Děláš zřetelné pokroky!"

„Trhněte si oba dva!" odpověděla jim nevzrušeně a zmizela na schodišti.

„Tak co dnes večer podnikneme?" zeptal se Sirius zvědavě, když se přestali kamarádovi pošklebovat.

„Byl bych rád, kdyby nám zítra neujel vlak domů," ušklíbl se James. „Takže navrhuju nějakou nevinnou aktivitu a pořádný spánek."

„Co výlet do školní kuchyně?" navrhl Petr nevinně.

Remus kamarády nijak nepodpořil, jen se nervózně usmál. V obličeji byl nepřirozeně bledý a pod očima se mu udělaly tmavé kruhy. Vypadal velmi unaveně a strhaně. „No, já mám dnes večer tak trochu jiný program," ošil se nervózně jako pokaždé, když o svém prokletí musel mluvit.

Veselá nálada byla rázem pryč a zbylí Pobertové se zatvářili provinile, protože si ani jeden z nich neuvědomoval, že je dnes večer úplněk. „Vlastně bych měl pomalu jít, stmívá se brzy," vysvětlil Remus s pohledem upřeným z okna.

„Remusi, kamaráde...," začal Sirius omluvně.

„To je dobrý," mávl Lupin rukou. „Vezmete mi tašku nahoru, ať se nemusím vracet?"

„Nemáme jít s tebou?" navrhl James. „Alespoň před hrad?"

„Zvládnu to," ujistil je. „Tak se uvidíme po prázdninách, ano? Veselé Vánoce, pánové."

„Veselé Vánoce," odpověděl Petr zaraženě.

„Jo, veselé," dodal Sirius.

Remus pokýval hlavou a bez dalšího otálení zamířil ven ze společenské místnosti. Obával se, že kdyby zůstal déle, jeho kamarádi by poznali, jak velkou bolest mu jeho úděl působí. Nemohl si vybrat, kdy se ve vlkodlaka promění. Jeho tělo se podřizovalo lunárnímu cyklu. Pokud to znamenalo, že bude muset zůstat v Bradavicích přes Vánoce, zatímco jeho kamarádi budou doma se svými rodinami, byl nucen zatnout zuby a vydržet.

Vyšel před hrad na nádvoří. Na školní pozemky se začal snášet soumrak.

„Pane Lupine," pokynula mu profesorka McGonagallová nevesele. „Můžeme?"

Čekávala na něj na stejném místě měsíc co měsíc už čtvrtým rokem. A pokaždé, když se po divoké noci vypotácel z Chroptící chýše, stála u kořenů vrby mlátičky a mateřsky mu stiskla rameno. Nikdy mezi nimi nepadlo ani slovo, ale byl za její přítomnost vděčný.

„Můžeme," odpověděl jí.

Snad proto, že se kvůli kamarádům a blížícím Vánocům cítil osamělejší než kdy dřív, byl tento úplněk extrémně nepříjemný a bolestivý. Způsobil sám sobě ve vlčí podobě taková zranění, že ho profesorka McGonagallová musela odvést rovnou na ošetřovnu.

Když se konečně probral z bezvědomí, jako první ho do obličeje zašimrali něčí vlasy.

„No konečně, jsi zpátky mezi mladými, krásnými a perspektivními chlapci!" zajásal Sirius přehnaně nahlas.

„Nech ho, Siriusi, přece si nemyslíš, že ho budeš mít jen pro sebe?"

„Co se to děje?" zeptal se Remus nechápavě a opatrně se nadzvedl.

James, Petr a Sirius seděli kolem jeho postele, na hlavách měli všichni papírové koruny. V Remusových nohách se povalovaly zabalené dárky a na nočním stolku stál tác s krocanem a pečenými bramborami.

„Co tady děláte?" zeptal se.

„Přece jsme tě přišli navštívit," vysvětlil Sirius trpělivě.

„Ale prázdniny už přece začaly," odporoval Remus. „Měli jste jet všichni domů."

„De facto já měl jet spíš k Potterovým," poznamenal Sirius.

„A já k babičce," doplnil ho Petr.

„Důležitý však je, že jsme se rozhodli, že Vánoce v Bradavicích budou větší zábava," vysvětlil James. „A navíc, jsi tu ty, a to je takový milý bonus..."

„Kluci...," začal Remus, ale hlas se mu zlomil.

„Veselý Vánoce, Remusi," přerušil ho James a nasadil mu jednu papírovou korunu na hlavu.

„Veselé Vánoce," zopakoval Remus.

A to rozhodně byly.