Vánoce 2016, Bradavice

„Těším se těším, že přijdou zas,

Vánoce bílé, ten slavný čas,

Stromeček máme ozdobený,

dárečky pod ním zabalený,

Vánoce, Vánoce přišly už k nám,

těším se, až si do nosu punče dám!"

Protiva se svou letošní vánoční koledou na rtech proletěl učebnou a narušil tak hodinu kouzelných formulí. Sedmáci jeho rozptýlení uvítali s otevřenou náručí a pobaveně se rozesmáli.

„Protivo! Ještě jednou narušíš výuku a nahlásím tě ředitelce McGonagallové!" varoval ho profesor Kratiknot výhružně.

Bradavický duch vyplázl na učitele bláznivě jazyk a prolétl skrz okno ven do jasného rána. Všude na školních pozemcích ležel sníh, ale nový už dávno nepadal. Poslední vyučovací den před vánočními prázdninami právě začal. Těžko říct, kdo se na čtrnáct dnů volna těšil víc – jestli studenti, nebo samotní profesoři. Každopádně všem bez výjimky od prvního zazvonění den utíkal extrémně pomalu, jako by hodiny schválně šly pozpátku.

„Prosím ticho, vraťte se ke své práci," pokoušel se profesor Kratiknot třídu uklidnit. „Slečno Blacková, máte snad dojem, že prázdniny už začaly? Nudím vás hodně?"

Třída svorně otočila hlavy dozadu. Lola, která doposud seděla s hůlkou zastrčenou za uchem a nohama na lavici, přestala zírat z okna a zmateně se na profesora ohlédla.

„Prosím?" zeptala se nechápavě.

„Odebírám Zmijozelu deset bodů!" vypískl Kratiknot nevěřícně. „A nohy dolů!"

Lola ledabyle pokrčila rameny, ale nohy přece jen spustila zpátky na zem: „Pro mě za mě, seberte jim klidně všechny. Beztak si je nezaslouží."

Penelope Melwillová sedící ve vedlejší řadě jen nevěřícně sykla. Několik ostatních zmijozelských se na ni nerudně zamračilo.

„Co kdybyste se vrátila k nacvičování zaklínadla jako ostatní?" doporučil jí profesor. „Pan Lupin také zřejmě ví, jak na to, když má čas pod lavicí luštit křížovku."

Teddy se soustředěným výrazem v obličeji zvedl zrak od Denního věštce a zmateně zamumlal: „Neznáte někdo kouzlo proti dušení na sedm písmen?"

Třída vybuchla smíchy a profesor Kratiknot musel několikrát pěstí zabušit do desky stolu, aby je umlčel.

„TICHO!" burácel. „Pane Lupine, děláte si ze mě legraci?"

„To bych si nedovolil," ujistil Teddy profesora smrtelně vážně. „Omlouvám se, jistěže jsem se měl nejdřív zeptat vás, pane profesore, vy jste větší odborník..."

„TAK DOST! Odebírám deset bodů i Mrzimoru! Jestli oba nezačnete dělat svou práci, dostanete školní trest!"

Teddy se potměšile zašklebil, spojení slov školní trest slyšel tolikrát, že dávno ztratilo svůj účinek. Lola váhavě zvedla ruku vzhůru.

„Čemu nerozumíte, slečno Blacková?" vyštěkl Kratiknot netrpělivě a v obličeji vzteky zbrunátněl.

„Já jen, že už máme školní trest od profesora Longbottoma a ten dlouhodobý od paní ředitelky," odpověděla klidně. „Pokud nám nějaký trest budete chtít přidělit, musíte počkat až do poloviny ledna, dřív bohužel nemáme volno."

„VEN! OBA DVA!"

~••~

„Pottere! Gregoroviči! Blacková! Jestli okamžitě nezavřete zobáky, nechám vás ten odvar vypít až do dna!" zasyčel Severus Snape tak zlostně, až se čtvrťáci vyděšeně přikrčili.

Trojice, na kterou svoji žádost směřoval, však nehnula ani brvou. Eileen sice na svém lektvaru svědomitě pracovala, ale i nadále stačila kamarádům odpovídat.

„Říkám vám, ještě nikdy jsem nikoho neviděl tak rychle běhat," dovyprávěl Edward historku a jeho přátelé se pobaveně ušklíbli.

„Co když tě Malfoy někomu práskne?" zeptala se Ela se zájmem.

Všichni tři otočili hlavy ke stolku v rohu, kde Scorpius právě krájel nějaké přísady. Vypadal zkroušeně – ostatně jako zbytek třídy. Málokdo zvládal Snapeovy vysoké nároky.

„Na to nemá," zašklebil se Ed sebejistě.

„Gregoroviči!" vyštěkl Snape náhle. „Věnujte svou pozornost tomu prášku z rohu třaskavce. Jeden nepatrný pohyb a tahle učebna může vyletět do vzduchu!"

„Ano, pane profesore," odpověděl poslušně.

Počkali, až Severus poodejde k dalšímu stolku a bude dýchat za krk někomu jinému. Učitel lektvarů skutečně změnil směr a vynořil se za zády Rose, která leknutím nadskočila a vyrazila Dominique z ruky lahvičku s dračí krví.

„Weasleyová, vy nemotorné nemehlo! Odebírám Nebelvíru pět bodů a okamžitě ten svinčík ukliďte!"

„Teddy s Lolou dnes večer pořádají vánoční večírek," zamumlal Edward zamyšleně.

„Jo," souhlasil Abe, „ale my nejsme zvaní, James mi to dnes ráno milerád připomněl."

Edward se pochybovačně ušklíbl: „To se dá lehce napravit, nic, co bych nezvládl. Přidáte se?"

Albus pokrčil ledabyle rameny a oba se obrátili k Eileen, která soustředěně míchala svůj odvar.

„Tak fajn," souhlasila nakonec, „ale nesmí nás chytit. Ještě jeden průšvih –"

Zarazila se uprostřed věty a vyvalila oči, když si uvědomila, co vidí.

V tu chvíli se stalo několik věcí najednou. Severus Snape se otočil jejich směrem, aby jim patřičně vyčinil za vyrušování. Eileen přidušeně vyjekla, protože Edward právě suverénně do svého kotlíku vysypal obsah celého pytlíku – namísto doporučené špetky.

Třídou se okamžitě ozval mohutný výbuch, který otřásl učebnou do základů. Několik lidí vyděšeně zaječelo, jejich stůl vyletěl do vzduchu a obsah kotlíků je obhodil od hlavy až k patě.

„GREGOROVIČI! VY IMBECILE!"

~••~

„Jamesi, prosím, schovej tu Zlatonku a věnuj se své práci," požádal ho profesor Longbottom trpělivě.

„Pardon," zazubil se Potter, lapil poletující míček ve vzduchu a nacpal si ho do kapsy hábitu.

Odpolední slunce proudilo do skleníků. Hodina bylinkářství se blížila ke konci a nebelvírští i mrzimorští páťáci odpočítávali každou vteřinu, která je dělila od prázdnin.

„Máme toho tolik, že můžeme slavit rovnou i nový rok," pošeptal Fred Jamesovi, když jim profesor zase přestal věnovat pozornost. Měli ostřihávat větvičky nějakých popínavých rostlin, ale oba spíš nůžkami šermovali ve vzduchu a nevěnovali práci patřičnou pozornost.

„Nechápu, že tu tajnou chodu do Medového ráje ještě nikdo nezavřel," zazubil se James uličnicky.

„Třeba ji používá sama McGonagallová," zašklebil se Fred pobaveně.

„Jakože ji v noci přepadá chuť na sladké, a tak se vyplíží v noční košili do Prasinek a zase zpátky?" zachechtal se James a oba vybuchli smíchy.

Profesor Longbottom na ně vrhl z opačné strany skleníku varovný pohled.

„Nedovedu si představit, že by zrovna ona jedla sladké," zašeptal Fred. „Vážně, to mi k ní nesedí. Je pořád tak upjatá, člověk by řekl, že se jako profesorka narodila."

„Myslíš, že se narodila s těmi hranatými brýlemi na nose a s tím drdolem, jo?"

„Jasně a doma jí říkali paní profesorko dřív, než začala chodit."

„Běhala po domě a vykřikovala: Odebírám Nebelvíru dvacet bodů!"

„PÁNOVÉ!" varoval je Neville netrpělivě.

„Každopádně, ta určitě nikdy žádný nelegální večírek v Bradavicích nepořádala," uzavřel James dohady.

„Škoda, mohli jsme ji dnes večer pozvat."

„Neblbni, kdyby Minerva přišla, zábava by klesla na bod mrazu," ušklíbl se Potter.

Naklonil se na zem pro substrát, když mu z kapsy vyletěla Zlatonka, prolétla profesoru Longbottomovi kolem hlavy a udělala do skleníku za jeho zády díru.

„Omlouvám se!" vyhrkl James kajícně dřív, než stačit Neville cokoliv říct.

~••~

„TOHLE – UŽ – NE!" odsekávala profesorka Trelawneyová přidušeně, když za sebou zabouchla dveře od sborovny a svezla se na volnou židli. V očích se jí zračilo šílenství a polovinu rozčepýřených vlasů měla ohořelou – dokonce z nich ještě stoupal dým.

Ostatní profesoři k ní tázavě zvedli tváře.

„Weasley," odpověděla jedním slovem, které mluvilo za vše. Nikdo však neměl odvahu se zeptat, o kterém potomkovi právě mluví.

„Naštěstí už začaly prázdniny," oddechl si profesor Kratiknot. „Ještě jednu hodinu se sedmáky a mohli by mě převézt rovnou k Mungovi. Nechal bych se tam zavřít dobrovolně! Na tohle už nemám nervy, paní ředitelko. Už mám své roky!"

„Filiusi, to snad přeháníte," pokusila se ho ředitelka uchlácholit.

Profesor Kratiknot se zatvářil uraženě. „Zkuste si je sama! Dělají si z vyučování holubník!"

„Ta třída přece nemůže být tak hrozná," zkusila to profesorka McGonagallová znovu. Odpovědí jí byly kamenné tváře a zlostné pohledy.

„Třída ne, to máte pravdu," přitakala profesorka Babblingová. „Ale Blackovi, Potterovi a Weasleyovi ano. A těch je, bohužel, od každého trochu," utrousila suše. „Ve všech ročnících."

„Nezapomeňte na Lupina," skočil jí do řeči Kratiknot a ostatní souhlasně zamručeli.

„Ta děcka jsou nezvladatelná," přidala se profesorka Vectorová.

„Neřekl bych nezvladatelná," pokoušel se hájit profesor Longbottom a vysloužil si tím od kolegů nevěřícné pohledy. „Jsou jen trochu temperamentní."

„Je s nimi docela legrace," pronesla Lenka Scamanderová zlehka. Učitelský sbor se k ní šokovaně otočil – vypadalo to, že jejich novou kolegyni jen tak něco nerozhází. Severus Snape si posměšně odfrkl.

„Nerespektují školní řád," začal profesor Kratiknot, „neposlouchají naše rozkazy, nechodí včas na hodiny, místo nacvičování látky se věnují hloupostem."

„Dnes jsem odučila triptych," přidala se profesorka Kintnerová, která vyučovala obranu proti černé magii. Několik kolegů obdivně zalapalo po dechu. „Dopoledne čvtvrťáky, kdy se Gregorovičovi podařilo prohodit Malfoye oknem, odpoledne páťáky, ke mi Fred Weasley roztřískal novou sadu učebních pomůcek, a právě jsem skončila se sedmáky, kde Lupin polovinu hodiny prospal a Blacková nepřišla vůbec."

„Protože leží na ošetřovně," vysvětlila madame Pomfreyová. „James Potter ji během odpoledne srazil na koštěti, když se proháněl se svým famfrpálovým týmem v druhém patře."

Profesorka Kintnerová roztřeseným hlasem řekla: „Tohle nezvládám, Minervo. Na konci roku dávám výpověď a jdu na odpočinek."

„Drahá kolegyně, to je jistě jen chvilková slabost," pokoušela se ji ředitelka přesvědčit.

V tu chvíli se dveře od sborovny otevřely a dovnitř vpadla madame Hoochová. V obličeji byla bledá jako sníh a viditelně se třásla.

Profesorka McGonagallová si zkroušeně povzdychla. „Kdo?" zeptala se přímo.

„Hu-Hugo W-Weasley a L-Lily Potterová," vydrala ze sebe madame Hoochová. „Ještě ni-nikdy jsem neučila tak př-příšerné prváky!"

„Veselé Vánoce," utrousil Severus Snape sarkasticky do ticha.

Porada ve sborovně se nakonec protáhla až do večeře. Profesorce McGonagallové se podařilo kolegy uklidnit a slíbila jim mimořádné prémie a delší dovolenou, jenom aby je všechny ve škole udržela. Měla hlavu plnou starostí, sama odučila několik generací, ze kterých jí vyskočila nejedna vráska. Dovedla si představit, jaké to pro její kolegy musí být utrpení. Naštěstí většina žáků na vánoční prázdniny zamířila domů a čekalo je několik dnů odpočinku.

Minerva McGonagallová na Boží hod ráno vstala a zamířila v županu rovnou do své pracovny.

„Veselé Vánoce, Minervo!" poblahopřál jí Brumbálův portrét zvesela.

„Vám také, Albusi!" dovolila si malinké pousmání.

Potom jí padl zrak na pracovní stůl, kde stál obrovitý dárkový koš s nevkusnou mašlí. Překvapeně se na dárek zadívala.

„Kde se tady vzal?" zeptala se podezřívavě.

Albus Brumbál se potměšile usmál. „Nemám nejmenší tušení."

Ředitelka si prohlédla koš plný ovoce, sladkostí a několika láhví medoviny. Potom obrátila kartičku s věnováním.

Za všechny ty nervy, které Vás stojíme! Veselé Vánoce nejlepší ředitelce pod sluncem, stálo tam. Potterovi, Weasleyovi, sestry Blackovy, Gregorovič & Lupin

Minerva McGonagallová si povzdychla a zaváhala. Pak z koše vytáhla láhev medoviny a rozhodla se všechny starosti odložit na nový rok. Však to spolu nakonec nějak zvládnou.

~••~

A/N: Zítra je čtyřiadvacátého, což znamená nejen kupu dárků, vánoční pohodu a smaženého kapra, ale také to, že se rozloučíme s adventními příběhy. Protože pro Vás nemám žádný dárek a nevím, jak se Vám odvděčit za všechnu tu podporu, kterou mě zahrnujete, vymyslela jsem speciální rozloučení s touhle knihou. Během zítřka odkryju celkem čtyři vánoční příběhy ve čtyřech kapitolách. Čekejte je v několikahodinových rozestupech, ale dostatečně brzo, než všichni zasedneme k večeři. V duchu Dickensovy Vánoční koledy se nabízí, že nás navštíví duch Vánoc velmi minulých, minulých, i přítomných a možná... možná i budoucích... Tak snad si to užijete!