Vánoce 1979, Bradavice

„Hej, Evansová! Máš nad hlavou jmelí!"

Lily se neubránila bláznivému úsměvu. Už tomu bylo pár let, co tohle oslovení použil naposled. Ale srdce se jí rozbušilo docela stejně jako tenkrát, když jim bylo šestnáct.

„Tohle je dost laciný trik, Pottere," povytáhla pobaveně obočí a založila ruce v bok. James Potter oblečený do dobře padnoucího obleku přišel pomalu až k ní. Stáli pár dlouhých vteřin naproti sobě ve Vstupní síni hradu a vychutnávali si pohled jeden na druhého.

„Dnes ti to moc sluší," řekl James tiše.

Lily si uhladila slušivé šaty v barvě noční oblohy k tělu a povytáhla obočí. „Chtěls tím říct, že jindy mi to nesluší?"

„Chtěl jsem tím jen říct, že mě nikdy nepřestane fascinovat, jak jsi nádherná," vysvětlil James upřímně a už déle neotálel a políbil ji.

Lily se od něj po pár vteřinách se smíchem odtáhla. „A mimochodem, měl jsi tam chybu."

„Chybu?" zopakoval dokonale zmateně.

„Už nejsem Evansová, ale Potterová," pousmála se.

„Síla zvyku," povzdychl si a znovu ji políbil.

„Jamesi," zasmála se a jemně ho od sebe odstrčila. „Neměl bys být teď někde jinde?"

„Někde jinde než se svojí nádhernou ženou?"

„Neměl bys jako svědek dohlížet na ženicha?" připomněla mu.

„On to zvládne," mávl rukou. „Není to tak, že by si to chtěl rozmyslet a vzít roha, je do ní úplný blázen..."

„Jamesi, mluvím vážně," naklonila pobaveně hlavu na stranu. „Za chvilku začínáme, máte být už dávno venku."

„Tak dobře," souhlasil. „Ale pamatuj si, kde to jmelí je, protože tě pod ním hodlám líbat až do rána."

Lily zakroutila hlavou a postrčila svého manžela ke dveřím do nepoužívané učebny, kde se připravoval ženich. Sama pak vešla do vedlejších dveří, za kterými se na svůj velký krok chystala nevěsta.

„Připraveny, dámy?" zeptala se pobaveně.

„Jistě," souhlasila Cat potěšeně a obrátila se k nevěstě. „Pokud si to chceš rozmyslet, tak teď je nevyšší čas. Stačí říct a zajistím ti nepozorované zmizení během pěti minut. Znám každou tajnou chodbu, která odtud vede."

Nevěsta, oblečená v jednoduchých bílých šatech a kabátku, se rozesmála. „Myslím, že na to je už vážně pozdě."

„No, vždycky se můžete rozvést."

„Cat!" varovala ji Lily.

„Tak jo, už mlčím."

~••~

„Nebuď nervózní," radil mu James.

„Já nejsem nervózní," ujistil ho Tichošlápek.

„Víš, mně se zdáš maličko nervózní," vysvětlil James. „Ale to je přirozená reakce."

„Dvanácteráku!"

„Ty jsi nervózní," ušklíbl se Remus pobaveně.

„Já?" zopakoval James nechápavě. „Já už jsem se ženil."

„A ani tenkrát jsi nebyl nervózní jako dnes," připomněl mu Remus.

„No jo...," zamyslel se Dvanácterák krátce. „Proč jsem vlastně nervózní?"

„Protože se ti žení tvoje druhá polovička," poplácal ho Remus přátelsky po rameni. „Tvoje spřízněná duše, jing k tvému jangu. Už nic nebude stejné. Konec jedné éry, jste dva podpantofláci."

„Ty víš, jak člověka vystresovat," polkl James nasucho.

„Já se žením," zopakoval najednou Sirius s jakousi definitivní platností. „Vážně kluci, vážně se žením."

„Rozhodně nejdivnější věta, kterou jsi kdy na bradavických pozemcích po setmění pronesl," prohlásil James nakonec.

Jejich rozhovor přerušil Albus Brumbál, který se zčistajasna zjevil vedle nich na břehu bradavického jezera.

„Dobrý podvečer, pánové," pozdravil je vesele. „Poněkud chladno, ale vskutku kouzelný den na svatbu," prohlásil spokojeně a rozhlédl se po zasněžených školních pozemcích. Z nebe se snášely drobné vločky a dokreslovaly jedinečnou atmosféru Bradavic o Vánocích.

„Jsme vám moc vděční, pane řediteli, že jste souhlasil s obřadem tady i s tím, že nás oddáte," řekl Sirius spěšně. „Víme, že je to trochu narychlo..."

„Mladá láska je plná bláznivých a zbrklých nápadů," ujistil ho Brumbál věcně. „Přiznám se, že mě to příjemně zaskočilo, ale velmi rád se zúčastním jedné z vašich pověstných lumpáren, pánové. Doufám, že plánujete nějaký večírek."

„U Tří košťat, pane," souhlasil James. „Jste srdečně zván."

„Výtečně," promnul si Brumbál potěšeně ruce. „Tak jdeme na to, co říkáte?"

~••~

Lásku a věrnost si slíbili pod vysokým dubem, kde spolu strávili v sedmém ročníku tolik času.

Lily vykouzlila jednoduchou dřevěnou slavobránu, pod kterou je Albus Brumbál oddal. Z větví stromu vysely lucerničky, které zšeřelé pozemky osvětlovaly. Kromě Lily, Jamese, Cat, Remuse a snoubenců tam nikdo jiný nebyl. Přáli si jednoduchý a rychlý obřad beze svědků.

Když Sirius poprvé spatřil Selene ve svatebních šatech, dokonale oněměl. Nemohl uvěřit svému štěstí, že se žena jako ona chystá spojit svůj život právě s ním. Její šaty byly jednoduché a kytice narychlo vyrobená z toho, co našli v lese. On koneckonců měl také oblek, který si pořídil na úplně jinou příležitost. Ale bylo jim to jedno. Jediné, po čem oba toužili, bylo stvrdit svou lásku před nejbližšími.

„Nyní přejdeme ke slibům," vyzval je Brumbál. „Siriusi?"

Tichošlápek ji uchopil za obě ruce a nervózně začal: „Popravdě, nepamatuju si ani slovo z toho, co mám říct."

Jeho přiznání všechny přítomné rozesmálo.

„Ale na tom nezáleží," řekl spěšně. „Jediné, na čem záleží, jsi ty. Oba víme, že život není procházka růžovou zahradou," pokračoval. „Svět tam venku se mění. A nikdo z nás neví, co přinese budoucnost. Kdybych byl na všechno sám, asi bych byl pořádně vyděšený. Ale nejsem, mám totiž tebe. S tebou se mi kráčí líp, nehledě na to, co všechno nás čeká. Tímto slibem bych chtěl před svými nebližšími říct, že chci svou životní cestu projít s tebou, Selene Raddleová. Budeme v tom společně – v dobrém i zlém. Miluju tě a na tom se nikdy nic nezmění, i kdyby mi někdo vyrval srdce z těla."

Selene se dojatě usmála. Chvilku ticha narušila Cat, která musela hlasitě smrkat do kapesníku.

„Selene?" vybídl Brumbál klidně nevěstu.

„Když jsme se poprvé potkali, řekl jsi mi, že černí jsou ti lidé okolo nás, že já k nim nepatřím," připomněla mu. „Byl jsi jediný, koho nezajímalo, čí jméno nosím, nebo jaká krev koluje v mých žilách. Vím, že jsi musel svou volbu mnohokrát obhajovat před svými přáteli. Ale nikdy ses nevzdal, nikdy jsi o mně nepochyboval, i když já sama jsem si nevěřila," zhluboka se nadechla. „Víš, že nám nikdy nedá pokoj, že nás nenechá vydechnout, dokud nás skutečně nedopadne. Ale je mi to jedno, protože já bych za nic na světě nevyměnila ani vteřinu strávenou s tebou. Nevím, jestli nás čeká celý život, nebo nám osud dopřeje jen pár let. Chci ti ale říct, že ať se stane cokoliv, moje city se nikdy nezmění. Miluju tě celým svým srdcem."

Tentokrát Cat zatroubila do kapesníku tak nahlas, že se ze stromu snesla sova a proletěla jim nad hlavami.

„Teď Siriusi, opakuj po mně," požádal ho Brumbál a Tichošlápek opakoval. „Já, Sirius Black, beru si tebe, Selene Raddleová, za svou ženu. Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku. Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud nás smrt nerozdělí."

Potom Sirius Selene navlékl jednoduchý prstýnek a byla řada na nevěstě.

„Já, Selene Raddleová, beru si tebe, Siriusi Blacku, za svého muže..."

Další slova všem přítomným přes Catino hlasité vzlykání unikla. Remus se ji pokoušel utěšit, ale čím víc se snažil, tím hlasitěji skučela.

„...tímto vás po zbytek života prohlašuji za muže a ženu."

Albus Brumbál zvedl hůlku vysoko nad jejich hlavy a novomanžele zasypala sprška stříbrných hvězd, které se spirálovitě snášely k zemi kolem jejich postav přitulených k sobě. Sirius už déle neváhal, popadl Selene do náruče a vášnivě ji políbil.

„Všechno nejlepší novomanželům!" zajásal James a pozvedl svou hůlku vzhůru.

Ostatní ho následovali a k černočernému nebi posetém hvězdami vylétlo několik stříbrných paprsků.