Vánoce 2009, Ministerstvo kouzel

„Nenávidím Vánoce."

Zlatá mříž zarachotila, s hlasitým klapnutím dopadla na své místo a výtah se rozjel směrem vzhůru. Už týden vytrvale sněžilo a ať se místní uklízečky snažily zavést jakákoliv pravidla, stejně se zaměstnancům a návštěvníkům podařilo sníh nanosit na podrážkách až do budovy. Výsledkem bylo, že na všech chodbách i ve výtazích trvale stála voda. Laura zkroušeně přešlápla z místa na místo a ke své nelibosti zjistila, že má v botě nespíš díru, protože ji rozbředlý sníh okamžitě zastudil na prstech pravé nohy.

„To jsou poněkud silná slova," pokusila se kolegiálně uchlácholit Angelinu Weasleyovou, která vedle ní hlasitě brblala.

Angelina ji obdařila skeptickým pohledem: „Půjčím ti svoje děti na pár dnů, abys pochopila, jak moc umí být otravné."

„Šoupněte je do Doupěte," poradila jí Laura pobaveně. „Harry to tak dělá v jednom kuse."

„Ráda bych, ale předběhla nás Fleur a nacpala tam ty svoje, aby s Billem mohli vyrazit na prodloužený víkend," napodobila její francouzský přízvuk docela trefně.

„Příště musíš být rychlejší."

„Osmé patro. Atrium," pronesl zvučný ženský hlas v kabině.

„Tak si užij svátky a zkus taky jednou nepracovat," popřála jí Angelina, než vystoupila.

„Tobě taky šťastné a veselé," odpověděla Laura nepřítomně.

Sotva Angelina vystoupila, dovnitř výtahu se vecpali další čtyři lidé a mezi nimi i Hermiona zavalená hromadou pergamenů. Zřejmě právě přiběhla z venku, protože měla své rozčepýřené vlasy plné sněhu. Zatřepala hlavou a rozvířila tím pohybem vločky na všechny strany. Jedna upjatá postarší čarodějka se na ni pohoršeně zadívala.

„Lauro!" vyhrkla nadšeně. „To máme venku ale nečas, co?"

„Nejspíš," odtušila, „jsem tu zavřená už...," zadívala se na hodinky, „...šestnáct hodin, nejsem si ani jistá, co je za den."

„Středa," odpověděla Hermiona automaticky a nasadila svůj káravý výraz, který si pamatovala ještě z Bradavic. „Neměla by ses taky někdy ukázat doma?"

„Já se snažím," odporovala Laura chabě a cítila se jako malá holka, kterou plísní za nějaký prohřešek, „nemůžu ale všechnu tu práci nechat na příští rok. Říkala jsi středa?" povytáhla obočí. „Vážně?"

Výtah se znovu s škubnutím zastavil.

„Sedmé patro. Odbor kouzelných her a sportů, kanceláře vedení Britské a irské famfrpálové ligy, oficiální klub Tchoříčků, Úřad pro absurdní patenty."

Mříž se odsunula, dva čarodějové vystoupili a dovnitř vklouzla Ginny Potterová s třemi košťaty v náručí.

„Hermiono! Lauro!"

„Ginny, co tady děláš?" zeptala se Hermiona překvapeně.

„Harry dětem pořídil k Vánocům nejnovější modely," vysvětlila unaveně a poklepala na násady přehozené přes svoje rameno. Konce košťat čarodějku krčící se v rohu polechtaly v obličeji.

„No dovolte!" ohradila se a odstrčila proutí pryč.

„Omlouvám se," vyhrkla Ginny zahanbeně a opřela si košťata o hruď. V kabině se už tak nepříjemně mačkali. „Vezu je Noře Greenové na regulační a kontrolní správu košťat, aby je seřídila podle nových norem," povzdychla si unaveně. „Měla jsem v sedmém nějakou schůzku, tak to beru všechno při jednom. A co vy, dárky máte nakoupené?"

Hermiona se rozvášnila vyprávěním o vánočních přípravách, ale kabina výtahu zastavila a Ginny musela vystoupit.

„Uvidíme se v sobotu!" stačila za nimi ještě zvolat, než se výtah rozjel znovu vzhůru.

„A co vy a Vánoce?" zeptala se Hermiona zvědavě.

Laura neurčitě pokrčila rameny: „Veškeré přípravy jsou na našich, dárky nakoupím zřejmě třiadvacátého jako každý rok a budu doufat, že ještě seženu všechno, co chci."

„Třiadvacátého je dnes," připomněla jí Hermiona.

„Děláš si legraci?" vyvalila oči překvapeně.

„Páté patro. Odbor mezinárodní kouzelnické spolupráce, kanceláře Útvaru pro mezinárodní kouzelnické obchodní normy, Mezinárodní kouzelnické advokátní kanceláře a kanceláře britské sekce Mezinárodního sdružení kouzelníků."

„Co tu u Merlinových vousů děláš?!"

Za zlatými mřížemi se zjevila Emily a obdařila svou starší sestru káravým pohledem.

„Já?" rozhlédla se Laura zmateně po kabině.

„Ano, ty!" zopakovala Emily netrpělivě. „Už dva dny jsi nebyla doma! Máš mít dovolenou, vzpomínáš?"

Nastoupila do výtahu a mříže se zase zavřely.

„Právě jsem jí to taky říkala," přidala se Hermiona.

„Díky," utrousila Laura uštěpačně.

„Máma si o tebe dělá starost," nedala se Emily zastavit ve svém kázání. „Máš ty vůbec nějaký pojem o čase, který tady trávíš?"

Laura se nervózně ošila, byla radši, kdyby ji plísnila někde v soukromí a ne před cizími lidmi ve výtahu.

„Tak už se uklidni, jsem na cestě domů," hájila se.

„Vážně?" povytáhla obočí. „Tenhle výtah ale jede opačným směrem."

„Čtvrté patro. Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory, kanceláře divize zvířat, osob a duchů, Oddělení pro styk se skřety a poradna pro boj se škůdci."

„VESELÉ VÁNOCE!" před kabinou se objevila Lenka Scamanderová se svým manželem Rolfem. Oba byli oděni do výstředně červených hábitů, Rolf měl na hlavě vysoký klobouk, který zpíval koledy a Lenka si do vlasů zapletla jmelí. Na rameni jí seděl ošklivý trpaslík a Rolf nesl klec plnou běhnic. Pohled na ně byl tak bizardní, že čarodějka – doposud snášející přítomnost ostatních – raději vystoupila, přestože byla v nesprávném patře. Emily dokonce zapomněla na to, že chtěla Lauře řádně vyčnit.

„Lenko, no ne, ohromně ti to sluší!" pokusila se Hermiona o zdvořilý tón.

„Děkuju," usmála se nepřítomně. „Už jste četli Rolfův nejnovější článek o blahodárných účincích mantichořích slin? Je vskutku průlomový."

„Ale to nic nebylo," pousmál se Rolf ostýchavě.

„Bohužel zatím ne," odpověděla Laura a marně z paměti lovila informace o tom, že mantichoří kousnutí bývají smrtelná. U Lenky ji ale nepřekvapovalo zhola nic.

„Třetí patro. Odbor kouzelnických nehod a katastrof, kanceláře Útvaru pro nápravu nevydařených kouzel, kanceláře Ústředny pro výmaz paměti a Komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluv."

„Ale ne, nasedli jsme do špatného výtahu, tenhle jede nahoru," prohlásila Lenka náhle naprosto nevzrušeným tónem. „Musíme vystoupit. Tak hezké svátky!"

„Vám taky," odpověděly Emily s Laurou současně.

„Taky vystupuju," přidala se Hermiona. „Uvidíme se tedy v sobotu u vás doma, pokud Rona dřív nezabiju!"

Dovnitř se protáhla skupinka zamračených kouzelníků z odboru zneužívání mudlovských výtvorů, kteří mezi sebou debatovali o mimořádných vánočních prémiích. Na poslední chvíli se do výtahu protáhl i bystrozor Anthony Bale a přejel všechny přítomné nerudným pohledem. Očima se zastavil u Emily a protlačil se mezi ostatními až k ní. Několik kouzelníků se po něm pohoršeně ohlédlo.

„Jsem rád, že jsem vás zastihl," řekl bezbarvým hlasem, „ohledně toho případu, co jsme probírali minulý týden, měl váš manžel pravdu. Dopadli jsme tu skupinku překupníků dnes ráno."

„To jsou skvělé zprávy," souhlasila Emily.

„Každopádně si zajistili jednosměrný lístek do Azkabanu," zamručel Bale spokojeně.

Rozhovor mezi nimi najednou vyšuměl do prázdna a oba začali těkat očima ze strany na stranu.

„Znáte moji sestru, pane Bale? Pracuje na Odboru záhad," pokusila se Emily přerušit trapné mlčení.

„Měli jsme tu čest," odpověděla místo bystrozora Laura a něco v tónu jejího hlasu Emily napovědělo, aby se dál raději nevyptávala.

„Druhé patro. Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů, Ústředí bystrozorů, kanceláře Oddělení nepatřičného užívání kouzel, Ústředí administrativních služeb Starostolce, Odbor zneužívání mudlovských výtvorů a Oddělení prosazování magického práva."

„No, rád jsem si s vámi povídal, dámy," pronesl Bale sarkasticky a připojil se ke skupince vystupujících.

Emily s Laurou ve výtahu osaměly.

„A kam vůbec jedeš?" napadlo Emily najednou, když si uvědomila, že sestra málokdy opouští spodní patra budovy. Laura se chystala odpovědět, když se z chodby ozvalo volání.

„PODRŽTE TEN VÝTAH!"

Emily strčila pohotově ruku do mezery dřív, než mříže zapadly. Zpoza rohu se vynořil udýchaný Harry a rychle vklouzl dovnitř kabiny.

„Díky," zamumlal vděčně. „Už tak jdu pěkně pozdě."

„S kým máš schůzku?" zeptala se Emily soucitně.

„S Kingsleym," vydechl Harry vyčerpaně.

„Já mám schůzku s Kingsleym," zamračila se Laura podezřívavě. „Poslal mi vzkaz, že je to urgentní."

„Vy jste ho taky dostali?" podivila se Emily.

„Takže máme všichni stejnou cestu, to je prima," povzdychl si Harry.

„První patro. Ministr kouzel a štábní útvary."

Společně vykročili k Pastorkově kanceláři. Na zaklepání je ministr kouzel pozval dovnitř. Seděl za svým stolem v obvyklém fialovém hábitu a potěšeně se na příchozí usmál.

„Všichni tři a téměř přesně načas," prohlásil. „Prosím, pojďte dál."

Jeden na druhého zmateně pohlédli, ale bez dalšího otálení zamířili až k němu. Pastorek dlouhou chvíli mlčel, dopsal mezitím nějaký dopis a teprve poté k nim vzhlédl.

„Co tady děláte?" zeptal se klidným hlasem.

„Cože?" zopakoval Harry nechápavě.

„Sám jsi nás právě pozval," připomněla mu Emily.

„Já se ptám, co děláte třiadvacátého v práci, když jsem vám všem podepsal žádosti o dovolenou," vysvětlil Kingsley prostě.

„Ty taky nemáš být v práci?" osopila se Laura nevěřícně na Emily. „Mě peskuješ a sama děláš to samé?"

„Je to jenom papírování!" bránila se Emily. „Dodělám to a hned zase půjdu!"

„Chtěl jsem zůstat doma," ošil se Harry, „ale chytli jsme ty překupníky..."

Kingsley další příval slov zarazil zdviženou pravicí. „Těší mě váš zápal pro práci," ujistil je. „Opravdu nevím, co bych si bez vás počal, ale když vám dám volno, máte prostě volno. Bez řečí. Máte svoje rodiny, tak běžte domů a užijte si svátky. Však on se bez vás svět těch pár dnů nezboří."

Všichni tři se zatvářili kajícně.

„A než vyrazíte, vezměte si tohle, jako vánoční dárek," ukázal na stůl před sebou.

Stály tam tři ozdobně zabalené kazety s jmenovkami. Téměř současně se každý natáhl pro tu svou a v okamžiku, kdy se jí dotkl, se přemístil pryč.

Kingsley se potěšeně usmál.

„To byl vskutku mazaný tah," poblahopřál mu portrét Korneliuse Popletala za jeho zády. „Udělat z dárků přenášedla, abyste si pojistil, že skutečně půjdou domů."

„Každý chce být na Vánoce doma, Korneliusi," prohlásil Kingsley. „Některé je ale třeba trochu popostrčit."