Vánoce 1975, Bradavice

K úlevě učitelského sboru i samotných studentů nastaly vánoční prázdniny a na malý okamžik si všichni mohli odpočinout od každodenního shonu a učení. Většina žáků mířila na svátky domů, a tak panovala veselá nálada ve společenských místnostech s předstihem. Bradavický expres měl směrem k Londýnu vyrazit z nádraží v Prasinkách hned druhý den ráno. Nejhlučnější oslavy Vánoc probíhaly jako obvykle v nebelvírské společenské místnosti, kde panoval patřičný chaos. Ze zesíleného rádia vyhrávala Celestýna Warbecková a její nejnovější hit Kotlík plný horké silné lásky, který zejména v dívčí části nebelvírské koleje vyvolával silné romantické vzplanutí. Oheň v krbu praskal a celou místností se linula vůně čerstvě upečeného cukroví, které známá čtveřice výtržníků ukořistila v bradavické školní kuchyni. U vánočního stromečku si první nedočkavci předávali dárky, u stolku pod oknem probíhal tradiční vánoční šachový turnaj a zbytek se bavil v hloučcích s máslovými ležáky.

„Tak co?" Peter Pettigrew ležící na předložce u krbu zvedl hlavu od nejnovějšího vydání Týdeníku čarodějek.

„Další výhra," ušklíbl se Remus potěšeně a posadil se do volného křesla.

Téměř ve stejný okamžik se vedle nich zjevil Sirius, který ze sebe svlékal neviditelný plášť.

„Tady to máte, pánové," zamával nenápadně láhví ohnivé whisky na kamarády. „Kde je Dvanácterák?"

„Myslí si, že porazí Lily v šachu," pohodil Remus hlavou směrem do rohu.

James s výrazem naprostého soustředění hypnotizoval šachovnici a promýšlel další tah. Lily naproti němu seděla naprosto uvolněná a potutelně se usmívala. Hlouček okolo je povzbuzoval. Zatímco James měl za zády samé chlapce, vedle Lily postávaly její kamarádky Sandra a Ginger. Vypadalo to další válku pohlaví.

„Ještě mu nikdo neřekl, že to neumí hrát?" ušklíbl se Tichošlápek samolibě a pohodlně se rozvalil do křesla. Odzátkoval láhev, přihnul si a podal ji Remusovi, který odmítl.

„Musím mít jasnou mysl," vysvětlil Náměsíčník, „až dá Lily Jamesovi na frak, čeká mě duel s Fleur."

„No a?" nechápal Sirius.

„Je to loňská vítězka," připomněl mu Remus. „Letos ji chci porazit."

Sirius pobaveně zakroutil hlavou a podal láhev Petrovi, který ji vděčně přijal.

„Co to čteš, Petře?" zeptal se Sirius nevěřícně a vytrhl mu Týdeník čarodějek z ruky. „Není to pro ženský?"

Červíček v obličeji mírně zbrunátněl, ale překvapivě pevným hlasem odpověděl: „Je, ale občas díky tomu aspoň pochopíš, jak holky uvažují."

Sirius chtěl nejdřív kamaráda obdařit nějakou uštěpačnou poznámkou, ale pak se nad jeho slovy zamyslel. Nakonec pokrčil rameny a hodil mu časopis zase zpátky na zem. V tu chvíli se ze šachového kroužku pod oknem ozval dívčí výskot a smích.

„A je to tady," zamumlal Sirius tiše.

Vzápětí se ke kamarádům přidal značně zdevastovaný James se zuboženým výrazem, který u něj viděli naposled, když v loňském roce nebelvírský tým prohrál ve famfrpálovém zápase se Zmijozelem. James se pak pět hodin krčil v klubíčku pod neviditelným pláštěm a odmítal vyjít z ložnice.

„Nech mě hádat," předstíral Remus zamyšlení, „Lily tě porazila."

„Měl jsem dobře našlápnuto!" bránil se James vztekle a praštil sebou na zem vedle Petra. „Přísahám u Merlinových vousů, že jsem měl vyhrát, vážně! Jen jsem se nedokázal soustředit! Všimli jste si, jak jí to dnes sluší? Jenom se na mě podívala a zapomněl jsem, jak se jmenuju."

„James Trouba Potter," poradil mu Sirius.

„Nevím, jak dlouho to ještě vydržím," zamumlal James zasněně a pozoroval při tom Lily. „Nejraději bych ji popadl a..." Zbytek věty nechal viset ve vzduchu.

„...pošimral pod kolenem?" doplnil ho Sirius.

„...poškrábal na nose?" přidal se Remus.

„...poplácal po hlavě?" nenechal se Petr zahanbit.

James je obdaroval úšklebkem. „Jen se mi posmívejte, pánové. Ve skutečnosti obdivujete moji vytrvalost."

„Každý den nedělám nic jiného," ujistil ho Sirius s whisky na půl cesty k ústům.

„Každopádně jsem ji jako pravý gentleman nechal vyhrát," dušoval se James, když opět našel ztracenou sebedůvěru.

Remus se upřímně rozesmál. „Jamesi, co si to nalháváš? Prostě neumíš hrát šachy."

„Já umím hrát šachy," ujistil ho Dvanácterák nepřesvědčivě a hledal podporu u zbylých kamarádů. Petr urychleně sklopil oči zpátky k Týdeníku čarodějek a Sirius si přihnul z láhve, aby nemusel odpovídat.

„Ne Jamesi, neumíš," ujistil ho Remus klidně.

Na pár vteřin mezi chlapci zavládlo hrobové ticho, po kterém muselo nevyhnutelně následovat jediné.

„Vsadíme se?" vyřkl James provokativně.

„Proč ne," odpověděl Remus téměř okamžitě a Sirius s Petrem se dali do hlasitého povzbuzování.

„Takže, podmínky sázky," začal James zapáleně. „Šachový turnaj. Kdo jako první prohraje jednu z následujících her, ten musí splnit úkol."

„Jsem pro," souhlasil Remus. „Jaký?"

Než James stačil zareagovat, Sirius se do jejich přestřelky vložil. „Pokud Náměsíčník prohraje, bude muset zítra ráno vyrazit na snídani jenom v trenýrkách."

„To se mi líbí!" přidal se James pobaveně a Petr zapískal.

Remus je chvíli pozoroval s kamenným výrazem. „Dobrá," souhlasil nakonec. „Pokud prohraje James, bude muset nosit můj vánoční dárek každý den celý měsíc."

„To je trochu nefér," zamračil se Sirius. „Nevíš o jaký -"

Ale James byl rychlejší a podal Remusovi ruku. „Platí. Stvrď to pobertovským slibem, Tichošlápku."

Na to už Sirius nic nenamítal a tou sázkou Pobertové odstartovali jeden z nejnapínavějších vánočních šachových turnajů vůbec. Zvěsti o sázce mezi Jamesem a Remusem se roznesly společenskou místností rychlostí světla, a tak se u dalšího utkání kolem stolku mačkala celá nebelvírská kolej.

Remus však Fleur k Jamesově nelibosti s klidem porazil ve velmi čisté a rychlé hře. Potom byl na řadě Dvanácterák, který hrál proti Marlene McKinnonové. Během hry hýřil vtípky na všechny strany.

„Hele, Evansová, nechceš mi sedět na klíně, abys mi přinesla trochu štěstí?" houkl na Lily a rozesmál tím všechny kolem.

„Ještě od tebe chytnu nějakou Pubertální chorobu duševně narušených jedinců!" odpověděla mu pohotově.

„No to je fakt, taky se nemíním nakazit Puntičkářskou šprtovinou!" vrátil jí to.

Nakonec Marlene k překvapení všech dokázal porazit a vzápětí znovu přišel na řadu Remus. A tak to šlo dál a dál. Hodina míjela hodinu a z noci se stalo brzké ráno. Polovina přihlížejících to dávno vzdala a odešla do ložnic, zbytek polehával v křeslech a neklidně klimbal. Ve finále se James s Remusem střetli proti sobě. A jak to dopadlo...?

„Tohle nemůžeš myslet vážně!" rozčiloval se Tichošlápek ráno a odtahoval kousací vlnu svetru od krku.

„Proč ne?" ušklíbl se Remus. „Pořád přece říkáš, že jste jako jedno tělo a jedna duše. Máš být potěšený, že jsem se to rozhodl respektovat!"

„Tohle ti nedaruju," varoval ho Sirius podrážděně.

„Byla to fér sázka, prohráli jsme, musíme plnit," přiznal James a krčil rameny. „Tak do toho, Tichošlápku. A nešij sebou pořád."

Na ráno, kdy James se Siriusem vešli do společenské místnosti oblečení tak, jak si přál Remus, mnozí nikdy nezapomněli. Náměsíčník totiž nechal svým přátelům uplést jeden obrovský svetr s norským vzorem, který měl jen dva otvory na ruce a dva otvory na hlavu. James a Sirius byli tak nuceni sdílet jedno tělo a jednu mysl doslova. Když nemotorně sešli schody dolů a potkali první spolužáky, vysloužili si hlasitý potlesk a smích.

Pánové se však nenechali svojí potupou zahanbit a k překvapení všech svůj trest přijali jako záminku k pobavení ostatních. Než se studenti nebelvírské koleje vydali na prázdniny domů, byli svědky legendárního pěveckého vystoupení na stole.

James a Sirius v jednom svetru společně spustili sladkobolné:

„Pojď zamíchat můj kotlík,

vždyť víš, že kouzelnou má moc.

Má horká silná láska

bude tě hřát po celou noc..."