Vánoce 2014, Godrikův důl, dům Potterových

Byl jasný prosincový den, nebe zářilo blankytně modrou barvou a nenašli jste na něm jediný mráček. Nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo v nejbližších dnech začít sněžit. Už dlouhé týdny nepříjemně mrzlo, lidé se marně před mrazem ukrývali do teplejších vrstev oblečení. Každý na ulici pospíchal, aby byl co nejdříve doma v teple a bezpečí, kam se zima nedostala. Přestože většina dospělých na sníh vždy nadávala a brblala, když byly cesty zapadané a auta odmítala startovat, děti se na bílou nadílku obvykle těšily. Sníh sliboval mnohem víc zábavy – mohly sáňkovat, stavět sněhuláky a pořádat koulovačky. Nic z toho se ale letos dělat nedalo. Počasí bylo ponuré a nevlídné a s blížícími se Vánoci zřejmě žádná změna přijít neměla. Alespoň se na tom mudlovští meteorologové a lidé od Denního věštce výjimečně shodli, přestože se většinu roku jejich předpovědi značně lišily.

Lily Potterová seděla za oknem v kuchyni a zklamaně vyhlížela na dvorek. Podpírala si pihovatou tvářičku oběma rukama a každou chvíli zklamaně vzdychla. Když se začalo stmívat, její frustrace rostla.

Ginny, která u plotny připravovala večeři, svou dceru už delší chvíli láskyplně pozorovala.

„Proč si nejdeš hrát k sobě do pokoje?" zeptala se jí vlídně.

„Čekám," vysvětlila jí tak autoritativním tónem, jaký desetileté děvče svede.

„Lily, broučku, víš, že letos na Vánoce sněžit nemá," pokoušela se jí domluvit.

Lily se ohlédla jejím směrem a zatvrzele se zamračila. „Tomu nevěřím."

Než Ginny stačila říct cokoliv dalšího, oheň v jejich krbu se rozhořel jasně zelenými plameny. Lily nadšeně vypískla a její výraz se proměnil na čistou radost a napjaté očekávání. Během pár okamžiků z krbu vystrčil hlavu James, zatřepal svými černými vlnitými vlasy a rozdmýchal popel všude kolem.

„Pitomej letax," ulevil si zlostně.

„Jamesi!" okřikla ho Ginny káravě, ale to už Lily nevydržela a rozběhla se bratrovi přímo do náruče.

„U Merlina, prcku, ty jsi vyrostla!" předstíral James překvapení.

Vzápětí se oheň v krbu znovu rozhořel a tentokrát se ven poněkud nejistě vykolébal Albus. I on byl celý od popela a tváře měl samé saze a špínu.

Mohutně se rozkašlal. „Spletl jsem si rošt," vysvětlil svůj zevnějšek.

Lily pustila Jamese a okamžitě pod svými objetími začala mačkat i druhého bratra. Upřímně se jí stýskalo, když byli celé měsíce v Bradavicích a ona zůstala sama doma. Občas si sice hrála s Hugem nebo Roxy, ale bratry jí ani jeden nedokázal plně nahradit.

Ginny odložila hrnec na plotnu a šla oba syny přivítat, James se sice matčinu políbení naoko vzpouzel, ale ve skutečnosti byl doma rád.

„Mám obrovský hlad!" dušoval se. „Co máme dobrýho?"

V tu chvíli se oheň v krbu rozhořel naposled a v kuchyni se objevil Harry, který oba syny vyzvedával na nádraží. Vláčel sebou jejich kufry a vypadal, jako by procestoval letaxem půl Anglie, než trefil správný krb.

„Omlouváme se za zpoždění," vydechl znaveně a políbil Ginny na tvář. Lily mu mezitím přistála v náručí a Harry se pod její vahou málem zlomil.

„Co vám trvalo tak dlouho?" zajímala se a šla prostírat stůl.

„Musel jsem se ještě cestou stavit na ministerstvu," vysvětlil omluvně a bedlivě sledoval, jak se tváří. Slíbil jí totiž, že nebude pracovat, když budou všechny děti doma. Přesně jak předpokládat, Ginny se nepatrně zamračila.

„Bylo to naprosto super!" vyhrkl James okamžitě. „Táta nás vzal do místnosti, kde dělají výslechy!"

„A viděli jsme jednoho černokněžníka!" přidal se Albus nadšeně a Lily při té představě překvapeně vypískla.

„No tak, kluci, co jsme si říkali o tom, že to bude naše tajemství?" připomněl Harry synům nervózně.

„Až dostuduju, budu taky bystrozorem!" prohlásil Abe nadšeně a Ginny zúžila oči tak, že její zorničky připomínaly špendlíkové hlavičky.

„O tom si promluvíme, až se ti podaří složit všechna NKÚ," zatrhl mu Harry fantazírování rázně. „Teď si běžte všichni umýt ruce, budeme večeřet."

Děti bez větších protestů uposlechly a vyrazily do koupelny. Harry s Ginny osaměli u prostřeného stolu.

„Víš, že nemám ráda, když kluky bereš do práce," začala tiše. „Je to nebezpečné, Harry. Stačí, že se denně bojím o tebe. Představa, že by se chtěli stát taky bystrozory..."

Zbytek věty nechala viset ve vzduchu. Harry jí přes stůl chlácholivě stiskl ruku. „Víš, že pokud si usmyslí, že budou bystrozory, nezabráníme jim v tom. Oba jsou příliš tvrdohlaví," usmál se váhavě. „Po své matce."

Ginny si odevzdaně povzdychla. „Možná, ale na černokněžníky jsou dost mladí."

„Já v Jamesově věku -," začal Harry okamžitě a myslel přitom na svůj třetí ročník a setkání s mozkomory. Když spatřil, jak se jeho žena tváří, raději zase zmlkl.

Ginny se na něj varovně podívala. „Tohle na mě nezkoušej, naše děti nejsou ty."

„Naštěstí," dodal Harry a jejich výměnu názorů přerušil návrat potomků do místnosti.

Užili si společnou večeři a kuchyně Potterových byla zase po dlouhých měsících plná života a radosti. Ginny nechala Lily výjimečně ponocovat a dovolila jí, aby si společně s bratry ustlala u Jamese v pokoji, který byl největší. Vytvořili si na zemi ze starých matrací, dek a polštářů provizorní postele a Lily si od bratrů nechala před spaním vyprávět o Bradavicích a o všech dobrodružstvích, která prožili.

Když jim Ginny dávala dobrou noc, bezděčně vzpomínala na to, jak byla sama kdysi v pozici nejmladší sestry a trávila se svými staršími bratry prázdniny docela stejně. Doufala, že i Lily v Jamesovi a Albusovi najde oporu, jakou ona měla v Billovi, Charliem, Percym, Ronovi, Georgovi a Fredovi.

Nechala děti, ať si povídají a přešla chodbu do ložnice. Harry už ležel v posteli v pyžamu, ale stále zíral do nějakých papírů z práce. Když ji spatřil, zatvářil se provinile a odložil složky na noční stolek.

„Jaký jsi měla den?" zeptal se jí láskyplně, když si lehla k němu.

„Dlouhý," povzdychla si. „Lily zase celý den proseděla u okna a doufala, že napadne sníh."

Harry se pousmál: „Na sníh zase zapomene, když má kluky doma."

„Asi ano," připustila Ginny a hlasitě zazívala. „Ale bylo by to prima, kdyby opravdu nasněžilo, že ano? Člověk má potom pocit, že se opravdu Vánoce blíží."

Než jí stačil odpovědět, zavřela oči a začala pravidelně oddychovat. Harry ji chvíli upřeně pozoroval, poté ji políbil do vlasů, sundal si brýle a zhasnul lampičku.

Druhého dne ráno Ginny probudil hlasitý křik a výskot. Polekaně sebou trhla a pár vteřin jí trvalo, než si rozvzpomněla, co je za den. Kolem dveří ložnice se prohnaly troje dětské kroky. Slyšela, jak Lily něco nesrozumitelně volá, jak se Albus s Jamesem postrkují na schodišti. Přehodila přes sebe župan a vyšla ven z ložnice.

Vešla do kuchyně, odkud se už linula vůně snídaně. Harry stál u sporáku a uličnicky se usmíval.

„Mami, podívej, podívej!" křičela Lily nadšeně a táhla ji za ruku k onu. „Podívej, ono sněží!"

A opravdu, navzdory všem předpovědím za okny zuřila doslova sněhová bouře. Muselo sněžit už kus noci, protože krajina za oknem byla pokrytá nadýchanou bílou přikrývkou.

„Půjdeme sáňkovat, že ano?" dožadovala se Lily nadšeně. „Prosím, prosím!"

„Samozřejmě," ujistila ji Ginny. „Po snídani se můžeš obléct a vyrazit ven."

„To je taková paráda!" radovala se nejmladší Potterová a svým nadšením vyvolala úsměv na tváři i ostatním.

Ginny se podezřívavě zadívala na Harryho a přišla až k němu. „To je tvoje práce?" zeptala se tak, aby je děti neslyšely.

„Moje?" zatvářil se Harry nechápavě. „Nevím, o čem to mluvíš."

Nenechala se však jeho slovy přesvědčit, na to měl příliš šibalské jiskřičky v očích.

„Jak si to udělal?" zkusila to Ginny ještě jednou, ale Harry byl neoblomný.

„Nemusíš znát všechna moje tajemství," odpověděl tajnůstkářsky. Dál na něj nenaléhala.

Nakonec byla vděčná, že jsou všichni spolu – na ničem jiném nezáleželo.