Vánoce 1995, sídlo rodu Malfoyů

Draco míval Vánoce rád jako dítě, rodiče mu vždy věnovali všechnu svoji pozornost, zahrnovali ho dárky a přehnanou starostlivostí. Letos se poprvé na svátky netěšil, dokonce uvažoval, že by raději zůstal v Bradavicích. Nakonec souhlasil s návratem domů zejména kvůli matce, která na něj naléhala.

Cestou ve vlaku dlouze přemýšlel, zejména nad tím, co všechno se za poslední rok změnilo. O loňských Vánocích v Bradavicích pořádali ples při příležitosti Turnaje tří kouzelníků. Koupil si nový společenský hábit a pozval Pansy Parkinsonovou. Ne snad proto, že by doopravdy chtěl, ale věděl, že se to od něj očekává. Když se svými zmijozelskými přáteli vítal nový rok, netušil, co všechno přinese. Neměl nejmenší zdání, že se lord Voldemort vrátí, ani v nejdivočejších snech ho nenapadlo, že se vydá s otcem do Rumunska a seznámí se tam s Emily. Z té malé podivínské holky od upírů se nakonec vyklubal jeho jediný opravdový přítel. Co na tom, že to byla Voldemortova vnučka. Potud se mu celý ten příběh zdál ještě uvěřitelný, jenže to by nesmělo být Laury. Draco dost dobře sám před sebou nedokázal obhájit, proč její společnost neustále vyhledává. Pravdou však bylo, že si na její přítomnost za poslední měsíce příliš zvykl. Chodil do knihovny prakticky denně jenom kvůli ní – ta myšlenka se mu zdála tak hloupá, že sám sebe v duchu pokáral.

„Už budeme na místě," vyrušila ho Emily ze zamyšlení.

Odtrhl oči od ubíhající krajiny, která se proměnila. Vlak před malou chvílí vjel do okrajových částí Londýna, aniž by si to uvědomoval. Domov byl zase o něco blíž. Nervozitou se mu stáhl žaludek. Vyměnil si s Emily dlouhý pohled, ale ani jeden z nich nahlas nic neříkal, protože v kupé nebyli sami. Existovala tajemství, o kterých před Pansy, Crabbem a Goylem mluvit nemohli. Draco věděl, že se Emily cítí podobně jako on, přestože jediný sval v jejím obličeji nenapovídal, co se jí honí hlavou. Bradavice byly jejich bezpečné útočiště, kam síly zla nemohly. Když hrad opustí, nejsou v bezpečí. Musí si dávat dobrý pozor na každé slovo, které vypustí z pusy, na každou myšlenku, která je bezděčně napadne. Budou pod neustálým dozorem.

Vlak zastavil a na nádraží King's Cross se začaly hrnout davy studentů. Draco vystupoval spolu se zmijozelskými mezi posledními. Neměl potřebu se cpát uličkou a strkat do ostatních jako malé dítě. Když vystoupil ze dveří a ovanul ho studený prosincový vzduch, na malou chvíli Lauru zahlédl. Stála s Grangerovou v hloučku lidí tlačících se ven z nástupiště. Draco odvrátil oči ve chvíli, kdy se otočila. Teď už bylo pozdě, nesměl se nechat myšlenkami na ni rozptýlit. Vystoupil z vlaku a ke svému zděšení vrazil přímo do svého otce.

„Konečně," utrousil Lucius zlověstně, když spatřil i Emily. „Nehodlám na vás čekat věčnost."

Návrat domů nebyl takový, jaký si Draco představoval. Oba jeho rodiče byli velmi roztržití a sklíčení. Brzy pochopili proč – a ani jednoho z nich to nepotěšilo.

Druhého dne po jejich návratu ze školy zastavil na nádvoří Malfoyovic sídla kočár. Dva domácí skřítkové rychle přicupitali, aby mohli hostům podržet dveře. Hlubokou úklonou až na zem vzdali hold třem návštěvníkům. Lord Voldemort nevrle jednoho skřítka nakopl a zamířil ke schodišti, aby se uvítal s Luciusem a jeho chotí.

Draco s Emily ten výjev sledovali z oken jídelny. Draco se při pohledu na Pána zla neubránil odporu a krátce se otřepal, jako by ze sebe ten pocit chtěl setřást. Bylo to vůbec poprvé, co se s ním setkal tváří v tvář.

„Ale no tak, bude to jen týden," poškádlila ho Emily.

„Zkazí celé Vánoce," postěžoval si, jako by už tak nebyly dost zlé.

Emily pokrčila rameny: „Trochu krocana mu přece přenecháš, ne?"

Draco nechal její sarkastickou poznámku bez povšimnutí. Lord Voldemort se z neznámých důvodů rozhodl strávit Vánoce u Malfoyů. Vzhledem k tomu, že sebou přivezl i Viktora s Ivanem, týkala se jeho návštěva nejspíš plánování útoku na Azkaban. Nikomu jeho přítomnost ale nebyla příjemná. Lucius byl už dva dny silně závislý na láhvích whisky a Narcissa svým neustálým pobíháním a uklízením od rána do noci přivedla několik domácích skřítků na práh zoufalství. Emily u srdce hřálo alespoň vědomí, že bude mít Viktora blízko, ale Draco nenacházel útěchu vůbec v ničem.

„Emily, pojď se mi ukázat," přerušil je chladný hlas.

Draco zpozoroval, jak se celá napjala, nasadila úplně jiný výraz a otočila se čelem k Pánovi zla. Byl jím upřímně fascinovaný, čišela z něj neviditelná moc a dojem, že jediným pohledem dokáže člověka zavrtat hluboko do země jako nejodpornějšího červa.

„Vyrostla si," uznal Voldemort a zkoumavě si Emily prohlížel, „a sílíš."

Nevěděla, co na to říct, tak co nejpříměji zalhala: „Ráda tě zase vidím."

Dracovi bezděčně uklouzlo něco mezi uchechtnutím a heknutím, ale naštěstí se jeho slabost ztratila v přívalu dalších slov a šumu. Do místnosti vešli jeho rodiče, upír Ivan a Viktor. Draco se po celou dobu zdvořilostní konverzace pokoušel tvářit co nejvíc přátelsky, ale uvnitř panikařil.

Nakonec se všichni usadili kolem dlouhého stolu. Večeře proběhla ve velmi stísněné atmosféře. Lucius těkal nervózními pohledy od Pána zla k Ivanovi, jestli jsou spokojení. Od Draca k Emily, jestli si dávají pozor na to, co říkají. Narcissa se až přehnaně starala, jestli hostům něco nechybí. Viktor s Emily se snažili, aby se na sebe sotva podívali, což bylo zcela nemožné, když seděli přímo naproti sobě. Draco se snažil chovat nenápadně. Jediný Ivan se viditelně dobře bavil a vyprávěl veselé historky, zatímco se ládoval syrovým masem.

Draco si na kratičký okamžik dovolil zabloudit myšlenkami k Lauře a přemítal, zda už dostala jeho vánoční dárek. Požádal toho odpoledne Emily, jestli by pro něj vyčarovala havrana, kterého používala na dorozumívání s Viktorem, když byli od sebe příliš daleko. Nezeptala se ho, komu chce balíček, který nesmí nikdo jiný vidět, doručit. Draco se nenamáhal předstírat, že je to tajemství. Emily beztak věděla o každém jeho kroku, ale neřekla ani slovo.

„Stačí mu pošeptat jméno," vysvětlila mu. „Najde ji kdekoliv."

S těmi slovy odešla z jeho pokoje. Draco dlouhou chvíli váhal, jestli má dárek skutečně poslat. Přeci jen mezi ním a Laurou k ničemu nedošlo. A nejspíš ani nikdy nedojde, vzhledem k tomu, v jaké se oba nachází situaci. Přesto se neubránil touze jí udělat v dnešní den radost. Byla sice ukrytá v bezpečí sídla Fénixova řádu, ať to místo bylo kdekoliv, a trávila svátky se svými přáteli, ale ne s rodinou. Dracova rodina možná nebyla ukázková, láskyplná a vřelá jako jiné, ale Narcissa s Luciusem byli jeho krev, jeho nejbližší. Upřímně je navzdory všemu miloval. A na Vánoce by nikdo neměl být daleko od své rodiny. Proto jí balíček nakonec poslal, aby věděla, že na ni myslí i někdo jiný.

Po několika dezertech a vánočním punči vyhnala Narcissa Draca a Emily spát. Oba bez protestů vstali od stolu, popřáli zbytku hezký večer, a co nejrychleji opustili místnost.

„To jsou ty nejdusnější Vánoce, jaké jsem kdy zažil," oddechl si, když se za nimi zavřely dveře od jídelny.

„Teď bude následovat porada," zamumlala s pohledem upřeným na hodiny. „Takže za pět minut..."

„Ano, vím," zavrčel. „Jdu na to."

„Zlom vaz," usmála se, když jí mizel z očí.

Jen ledabyle pokrčil rameny. Netušil, jak se v téhle hře ocitl a ani trochu se mu to nelíbilo. Stačilo nepatrné šlápnutí vedle, jen náznak nesouhlasu a jeho otec by ho na místě přerazil, tím si byl jistý. Krčil se vmáčknutý mezi cestovními kabáty, které měl uloženy v šatní skříni v rohu své pracovny. Neviděl zhola nic, jen černočernou tmu, ale slyšel každičké slovo.

„Mozkomorů je zdaleka víc než tvých lidí, Ivane," namítal zrovna Lucius. „Při vší úctě, není to vyrovnaný boj."

„Jsme silnější," namítl Ivan pohotově. „Na tom trvám."

„Zpochybňuješ snad moje rozhodnutí?" přidal se ledově klidný lord Voldemort.

„Samozřejmě že ne, to bych si nedovolil," vyhrkl Malfoy kvapně.

„Kdy tedy můžeme začít, příteli?" přešel to Pán zla a obrátil se na upíra.

„Vlastně ihned po svátcích, vidím to na konec ledna ideálně."

„Výborně, výborně!" zvolal Voldemort potěšeně. „Už jen zbývá zvolit velitele akce. Viktore, tohle bude něco pro tebe!"

„Bude mi ctí," promluvil mladík pohotově.

„Pravou rukou ti bude Emily, hodlám ji zasvětit do důležitějších věcí," dodal Voldemort.

Nikdo se neodvažoval nic namítnout, v místnosti zavládl klid.

„Až bude Azkaban můj, nikdo mi neodepře postavení, kterého jsem hoden!"

Draco se otřásl odporem, lord Voldemort dal věci do pohybu. Najednou ztratil veškerou odvahu, jakou doposud měl. Cítil se slabý a zranitelný. Vždyť nebyl koneckonců nikým jiným než patnáctiletým klukem. Jak mohli jeho rodiče dopustit, aby se ocitl v takovém postavení? Proč se zrovna on musel objevit uprostřed války? Myslel si, že jsou to ty nejhorší Vánoce ze všech. To ještě netušil, jaké budou ty příští.