Varování: 15+

Námět na povídku mi vnukli na FB skupině Snarry CZ/SK

Otázka zněla, kterou z postav z HP byste pozvali na rande a jak by podle Vás vypadalo?

No s kým jiným jít na rande než se Severusem že? 🤣 A jak by tedy vypadalo mé vysněné rande s tímto charismatickým mužem? To si budete muset přečíst 😜

***

Kráčela jsem ztichlou chodbou. Nikde nikdo. Nebo jsem si to alespoň myslela. Za mnou si ale tiše vykračovala temná postava. Nevšimla jsem si ho. On věděl, jak chodit, aby nevydal žádný hluk. Až když mi svou hůlkou mířil na krk, jsem ztuhla.

" Kdybychom byli ve válce, byla byste již mrtvá, kolegyně," řekl muž tiše. Prudce jsem se otočila a viděla jeho samolibý úšklebek ve tváři.

" Jaké štěstí, že válka už není," utrousila jsem.

" Pravda, nicméně jsem vítěz. Příště byste se neměla sázet. Nebo se zlepšit ve svém snažení."

" Bez sázek by to nebyla zábava. Jednou najdu něco v čem vás porazím," vysunula jsem provokativně bradu.

" A co potom?"

" Potom budete muset splnit, co vám řeknu," řekla jsem zlomyslně.

" A co by to mělo být?" ušklíbl se Severus.

" Šel byste se mnou na rande," řekla jsem a tím jsem ho totálně odzbrojila.

" To nemyslíte vážně, že?" ujišťoval se.

" Proč by ne?"

" Tak to hodně štěstí," utrousil a chtěl odejít. Chytila jsem ho za paži, abych ho zastavila. Pozvedl obočí.

" Myslím, že bychom mohli vyzkoušet závod na koštěti, co říkáte, kolego," usmála jsem se vědouc, že on to úplně nenávidí. I když já se svou postavou budu sotva skvělá. Šance mohou být vyrovnané.

" Myslíte si, jak jste mne přechytračila, že? To že létání neshledávám zábavným neznamená, že jej neovládám," odfrkl si Severus.

" Ať vyhraje ten lepší," uchechtla jsem se.

" Což budu opět já," řekl samolibě.

" Až naprší a uschne. Zítra o půlnoci na famfrpálovém hřišti. Vemte si koště," řekla jsem a odkráčela.

Já mu ukážu!

***

Bylo těsně před půlnocí, já stepovala na hřišti a v ruce jsem svírala svůj Zameták dvě stě. Příhodně svítil měsíc v úplňku, bylo bezvětří, takže ideální podmínky pro závod.

Kde jen ten chlap vězí?

Rozhlížela jsem se kolem a pak jsem ho uviděla jít pěšinkou k hřišti. Skutečně sebou nesl koště.

"Připraven?"

" Já ano a vy?"

" Vždycky! Tak jak to provedeme?"

" Mohli bychom letět k obručím a zpět. Kdo bude rychleji na startu, vyhrává.

" Fajn, takže až vyhraju, půjdem na rande."

" Vy nevyhrajete," ušklíbl se Severus.

" Když náhodou vyhrajete vy, tak co?" zajímala jsem se.

" To uvidíte za chvíli," řekl Severus a nasedl na koště.

Zamračila jsem se a napodobila ho. Nechtěla jsem, aby vyrazil dřív. Ale čekal až k němu přiletím. Start nám odpočítalo kouzlo. Když vybuchly zelené jiskry, vyrazili jsme.

Letěli jsme celkem blízko sebe. Opřela jsem se do toho, co to šlo, ale nějak jsem ho nemohla předletět, nenechal se. Blížili jsme se k obručím, minuli jsme je oba těsně u sebe, naráželi jsme o sebe lokty a jeden druhého se snažili shodit. Nepomohlo to. Stále jsme vedle sebe letěli velmi natěsno. Už byla na dohled cílová rovinka. Prosila jsem své koště o zázrak, ale nic se nestalo. Žádné další zrychlení se nekonalo. Koště letělo na své maximum, ale i to Snapeovo. Proletěli jsme cílovou páskou společně. Poté jsme dopadli na zem a vydýchávali se.

" Domnívám se, že to byla remíza..." řekl po chvíli Snape.

" Ano..." přikývla jsem.

" Jak neblahé..."

"Jak určíme, kdo vyhrál?" Pokrčila jsem rameny.

" Záleží na tom?" zeptal se a podíval se na mě tak zvláštně.

"Jistě, když chci svou výhru."

" Však i já si přeji tu svou," řekl a blížil se ke mě.

" A co jste chtěl, kdybyste vyhrál?" zeptala jsem se. Severus se ušklíbl a prohlédl si mne od hlavy až k patě.

" Abys se mnou strávila noc," řekl tiše. Vykulila jsem oči.

" Co?" řekla jsem překvapeně.

" Nicméně je to remíza, domnívám se tedy, že bychom si měli vybrat výhru oba dva," řekl Severus. Nechal mi chvíli na vzpamatování se.

Myslí tohle vážně?

" Ehmm asi jo," řekla jsem opatrně a zrudla jsem. Severus se jen ušklíbl.

" Přijď zítra večer ke mě."

" Počkej... A co moje přání?"

" Zastavím se pro tebe a přemístíme se kam budeš chtít. Až poté zajdeme ke mě. Souhlasíš?"

Zmohla jsem se jen na přikývnutí. Severus poté odkráčel a já si sedla na zem. Musela jsem to rozdychat.

Zítra budu mít rande se Snapem a potom... Zatraceně už je to tak dlouho, že asi budu muset vymést pavučiny.

Protočila jsem oči, popadla koště a letěla do hradu.

***

Celá nervózní jsem pochodovala po svém pokoji. Celej den jsem se jen připravovala na tento moment. Pořád jsem se obávala, že mi pošle huláka a vysměje se mi. Ale nic z toho se nestalo.

Po chvíli se ozvalo zaklepání. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela. Nijak se nevymódil, měl na sobě svůj obvyklý oděv. Pohledem hodnotil můj zjev. Já si naopak dala záležet. Šaty červené barvy a vlasy vyčesané do drdolu. Na moje poměry mi to celkem slušelo.

Nikdy jsem nebyla zrovna hubená holka, po který by se kluci otáčeli, takže mě Snapeovo rozhodnutí celkem překvapilo.

" Já vím, že to není nic moc..." řekla jsem.

" Ujde to," řekl Severus.

Hmm, to je možná nejlepší verze poklony, kterou svede. Ušklíbla jsem se pobaveně a vyšla ven.

Přemístila jsem nás do jedné kouzelnické restaurace, kam jsem občas chodila. Snape nad mým výběrem jen protočil oči.

" No co, vaří tady výborně," opáčila jsem a šla si sednout k volnému stolu. Sedl si naproti a prohlížel menu.

" Co byste mi doporučila?"

" Mají tu výborné těstoviny. Ale pokud chcete maso, tak steak je taky skvělý."

" Těstoviny budou stačit," řekl Severus. Já zavolala na číšníka Paula, kterého jsem znala. Prohodila s ním pár zdvořilostních frází a objednala jsem nám.

Když přinesli jeden velký talíř podivila jsem se.

" Dnes je romantický večer, páry dostávají večeři na společném talíři," mrkl na mě Paulo a zmizel. Severus pozvedl jedno obočí.

" Já za to fakt nemůžu," pokrčila jsem rameny.

Snape protočil oči a vzal si vidličku. Jedli jsme špagety a seděli blízko sebe. Divali jsem si do očí a pak najednou... jsme se přibližovali stále blíž. Povedlo se nám nabrat stejnou špagetu. Zavřela jsem oči a čekala co bude... Překvapil mě. Ucítila jsem jeho rty na svých.

Vzdychla jsem si polibku. To ho povzbudilo a polibek prohloubil. Po chvíli nás těstoviny vůbec nezajímaly. Urychleně jsme zaplatili a rozloučili se s Paulem. Přemístil nás k Bradavicím. Chytil mě za ruku a přitiskl mě k sobě.

"Drž se pevně," řekl a já se k němu přitiskla ještě víc. Poté se rozběhl, mávl hulkou a letěl. Nechápala jsem, jak to udělal. Svírala jsem ho a bála se podívat dolů.

Během chvilky jsme překonali bradavické pozemky. Vletěli jsme přímo do sklepení, i do jeho komnat.

Nedal mi ani šanci na oddech a zácal mě líbat. Zběsile jsme ze sebe strhávali oblečení a když už jsme neměli co sundat, táhl mě do ložnice. Povalil mě na postel a chystal se mě akorát zmocnit, když v tom....

Píp píp píp.... Zazvonil mi budík. Bylo pět ráno.

"Ku*va!" zaklela jsem, když jsem se vymrštila do sedu.

Tohle se může stát jenom mě.

Měla jsem chuť ten blbej telefon vyhodit z okna.

Kéž by si tak člověk mohl přivolat sny, které chce. Tak třeba to vyjde příště, Severusi...

Konec