18.května

Celou noc jsem opět nemohla spát a přemýšlela nad včerejškem. Nad prohraným zápasem, nad tím jak byli kluci smutní a zklamaní a hlavně nad proslovem Libora. V několika věcech měl pravdu, ale nemusel jim to říkat tak tvrdě. Vůbec jsem nevěděla, co dělat. Jediné co jsem teď chtěla bylo zůstat celý den v posteli, sama, ale věděla jsem, že musím na snídani jinak si kluci budou dělat starosti.

Vstala jsem tedy z postele a šla rovnou do koupelny, abych se tam upravila. Když jsem se podívala do zrcadla, tak jsem se zhrozila. V obličeji jsem byla bílá, měla jsem opuchlé a červené oči a měla jsem kruhy pod očima. Opláchla jsem si tedy obličej a nanesla jsem si korektor. Stejně kluci poznají, že není něco v pohodě. Poté jsem se šla obléct. Zvolila jsem tepláky a kratší tričko. Pak jsem se vydala do jídelny. Sice jsem neměla na nic chuť, ale musela jsem tam.

Když jsem tam došla, tak jsem rovnou zamířila ke stolům kde bylo na výběr několik druhů snídaní. Vzala jsem si bílý jogurt a dala do něho jahody, borůvky a maliny. Do hrnku jsem si nalila kafe, které jsem dneska vyloženě potřebovala a i se snídaní šla směrem ke klukům. Po dlouhé době jsem seděla mezi bráchou a Kubou.

,,Jak ses vyspala?" zeptal se mě Čeče.

,,Popravdě? Asi stejně jako vy. Nic moc" řekla jsem mu tak jak to bylo.

,,Jde to dost vidět, že jsi moc nespala. Nemyslím to nijak špatně. Co kdybychom po snídani šli hrát NHL a ty by sis odpočinula? Máme dneska volnější den, jenom k večeru máme video, ale jinak můžeme odpočívat a regenerovat se na další zápas" nabídl mi Smejky.

,,To není vůbec špatný nápad" usmála jsem se na něj lehce.

,,Ty jsi nemocná? Že souhlasíš s nápadem, že budeš odpočívat. Normálně by jsi nás poslala do háje, ale teď jsi řekla že to není špatný nápad" řekl mi náš červí kapitán a sahal mi na čelo.

,,Mlč červe. Ne nejsem nemocná. Jenom nemám náladu něco dělat" odpověděla jsem mu a odháněla pryč jeho ruku.

,,Dej mi pokoj už s tím červem. Nejsem červ. Nevím proč se vám ta přezdívka tak zalíbila, ale nehodlám to řešit. Jestli mě furt budeš štvát tou přezdívkou, tak tě budu všude nosit" řekl mi červík.

,,Dobře už mlčím, radši" odpověděla jsem mu.

Pak jsme se všichni nasnídali, i přesto že kluci vtipkovali šlo na nich vidět, že je včerejší zápas mrzí. Koho by to nemrzelo, prohráli dva zápasy po sobě, ale důležité je teď nepřestat hrát a snažit se vyhrát další zápasy. Navíc tam konečně budou mít medvěda.

Snažili se, ale dělat že nic. Všichni jsme po chvilce dojeli a to znamenalo, že mě zase červík ponese. Bezva. Jestli si myslel, že mu tak přestanu říkat, tak byl na omylu. Během snídaně jsme blbli a nejvíc samozřejmě já s červíkem. Dělala jsem si z něho srandu a říkala jsem mu mou oblíbenou přezdívkou.

Po chvilce jsme všichni dojedli a kluci odnesli talíře. Odnesli i ten můj. Když jsem jim řekla, že ho odnesu sama, tak mě s tím poslali do háje. Jak slíbil červí kapitán, tak mě vzal do náručí a šel se mnou do pokoje. Za námi šel Pasta, Kuba a Krejča. Zbytek šel taky akorát byli za klukama. Kluci se celou cestu smáli, protože věděli, že mě tím červ štve. Nejradši bych ho zabila nebo si z něj uvařila polévku. Ale chyběl by jim rozumný kapitán. Červík mě donesl do jednoho z jejich pokojů, kde mě položil na postel a šel si sednout vedle mě.

Ke mně se ještě z druhé strany posadil Dosty, který mě objal kolem ramen a pošeptal mi do ucha : "je všechno v pořádku?" a pohladil mě po zádech.

,,Mohlo by být i líp" odpověděla jsem mu.

,,Víš, že nám můžeš říct cokoliv. Jsme tady pro tebe" řekl mi.

,,Děkuji, vážím si toho" odpověděla jsem mu na to a položila si na jeho rameno hlavu.

Potom už kluci jenom hráli NHL. Tohle jediné jsem byla ochotná si zahrát a taky jsem to zkusila. Nebylo to úplně špatné. Věděla jsem, že když bude zase možnost, že toho využiju.

Byla jsem hrozně ráda, že tu s nimi můžu být. Šlo vidět, že i David je rád. Na začátku mě pořád kontroloval a sledoval, ale teď už ví, že mě kluci pohlídají. Byla jsem za ně ráda. Věděla jsem, že jim můžu věřit.

Kluci se tímhle zabavili tak na dvě hodiny a potom, co je to přestalo bavit, jsme si začali povídat. Pasta samozřejmě říkal vtipy a díky tomu jsme se všichni zasmáli. Většinou to byl právě on, který v kabině odlehčil atmosféru. Milovala jsem jeho vtipy, vždycky to vypadalo že snědl vtipnou kaši nebo že si přečetl všechny vtipy, které existují.

Dneska byl volnější den. Večer jenom kluky čekalo video, kde budou probírat i zítřejší zápas. Zítra je totiž čeká Lotyšsko, takže si musí říct co na ně platí a další věci. Společně jsme šli všichni na oběd. A tam se stala jedna zvláštní věc. Kundrc si nabral krupicovou kaši, ale co je na tom to nejhorší je, že si ji zamíchal. Chápete ho? Já ne! A taky mu k tomu řeknu něco.

,,Můžeš mi říct proč si mícháš krupicovou kaši?" zeptala jsem se ho.

,,Chutná mi víc, když si ji zamíchám než když ju nechám tak. Jsem tak zvyklý. No ty máš, co říkat s tvou mini porcí" odpověděl mi nevrle.

,,Hele nech moji porci být. Každý jíme jinak a já si nebudu dávat hodně, když vím že to nesním."

,,Ale ty tak jíš všechna jídla a my se pak můžeme divit proč jsi tak hubená. Prosím dej si aspoň něco, ať zítra pro tebe můžeme vyhrát" udělal na mě psí oči.

,,Však mám nabrané jídlo, tak co si stěžuješ? A vyhrát byste měli hlavně pro sebe, pro fanoušky a pro trenéry, kteří jsou pěkně naštvaní za poslední dva zápasy. Zase jste si po vyhraném zápase mysleli, že už v dalších zápasech máte vyhráno, ale opak je pravdou. Vy máte hrát každý zápas, ne až potom co dva prohrajete. Na tohle po ránu nemám fakt náladu" řekla jsem mu a odešla jsem.

Opravdu jsem neměla náladu na to se s ním ještě hádat. Místo toho aby vkládali energii do zápasů a tréninků ji dávají do zbytečných hádek a ještě po ránu. Nejhorší ale je, že na videu co bude, se musí ukázat a prý jim tam k tomu něco málo i říct. Ale copak já jsem trenér? Jsem tu jenom jako zdravotník a přitom to vlastně ani nedělám, protože tu jsou od toho jiní lidé.

Po chvilce sezení v pokoji jsem si vzala kabelku s věcmi a šla jsem se projít. Kluci stejně budou ležet a mě k tomu nepotřebují. Opět jsem si potřebovala od všeho na chvilku odpočinout, takže jsem si dala do uší sluchátka a šla jsem.

Když jsem tam ale došla, tak tam už někdo seděl. A ten někdo byl Vrána.

,,Ahoj" řekla jsem mu ať přilákám jeho pozornost.

,,No ahoj, tebe jsem tu nečekal. Jak jsi tohle místo našla?"

,,Když jste mě tehdy hledali, tak jsem se šla projít a došla jsem tu. Co ty?"

,,Potřeboval jsem chvilku pro sebe po posledních dvou zápasech" zněla jeho odpověď.

,,Jestli chceš tak mi to můžeš říct" nabídla jsem mu.

,,No víš, přijdu si tu zbytečně. Ano přijel jsem z NHL, ale tam se mi aspoň trochu dařilo. Si vem, že po 3 zápasech nemám ani jeden bod a už jsem byl na trestné. Ani trenéři se mnou nejsou spokojení a já se jim nedivím. Ani bych nebyl překvapený kdyby mi teď řekli, že už nebudu hrát a že mě za někoho vymění. Si vem, že už bude hrát Pasta a určitě někdo vypadne ven ze sestavy a myslím si, že to budu já. Proč bych tam měl zůstávat, když nedávám góly a sedím na trestné" řekl mi jeho obavy.

,,Podívej, máš nebo spíš máte, za sebou 3 zápasy. Ano ještě se ti nepodařilo dát gól ani mít asistenci, ale tím se nic nemění. Víš kolik hráčů ještě nedalo gól? Je jasné, že někteří hráči budou skórovat furt a budou mít hodně kanadských bodů, ale důležité je, že se snažíš. A všichni tu snahu vidí. Nejen já, ale i trenéři a kluci též. Na trestné si seděl jednou. Víš kolikrát tam seděl Červus? Po těch třech zápasech má už 4 trestné minuty. A ty pouze dvě. A nemyslím si, že by tě trenéři vyměnili. Sice neskóruješ, ale zato bojuješ pro tým. Když se ti nepodaří dát gól, tak hraješ pro ostatní. Snažíš se tu být pro ně. A věř mi, že se ti podaří ho dát. Jenom to chce asi trošku více štěstí. Takže nezoufej a snaž se dál. Ten gól dáš až to nebudeš úplně čekat. "

,,Díky, doufám že máš pravdu. Můžu mít otázku?"

,,Jasné, ptej se."

,,Je pravda, že neumíš bruslit? David něco takového zmínil" tohle jsem rozhodně nečekala.

,,No naposled jsem bruslila tak v 7 letech, od té doby už moc ne."

,,Jakto?"

,,Nebyl na to moc čas a tím, že byl David daleko tak jsem nechtěla chodit sama."

,,Jo tak. Hele co kdybychom se domluvili i s klukama a společně tě to naučili?"

,,Záleží jak se vám chce. Ale zítra máte zápas."

,,Myslím si, že klukům to nebude vadit. Hlavně když to jsi ty. A upřímně moc to pro nás nebude namáhavé, jestli ti jde o tohle. Budeme jenom sledovat jestli nepadáš. Co říkáš?"

,,Fajn, ale kdyby měl někdo kecy tak je to tvoje chyba."

,,Neboj, nikdo je mít nebude a teď pojď. Vrátíme se zpátky a pohledáme kluky"

Spolu jsme došli do hotelu a tam jsme našli pár kluků. Ti souhlasili, že na chvilku půjdeme na led. Řekli mi, ať se dojdu převléct do trochu teplejšího a sportovnějšího oblečení. V pokoji jsem zvolila teplé legíny, sportovní tričko s dlouhým rukávem a na to ještě mikinu nároďáku. Vlasy jsem si jenom hodila do drdolu a šla jsem za klukama. Ti měli za úkol to domluvit s trenéry. V šatně jsem nikoho nenašla, ale zato tam byly nechané brusle. Ještě jsem si pamatovala jak je zavázat, takže jsem nepotřebovala pomoc.

Už v bruslích jsem šla směr led. Tam už byli kluci. Byli tam Červus, Vrána, David, Kundrc, Vejmis, Flek, Krejča a na střídačce byl Dosty. Flekouš dojel za mnou aby mi pomohl na led. Chvilku mě museli hodně přidržovat, ale pak to jakž takž šlo.

Nevím jak dlouho jsme tam byli, ale po chvilce mi to začalo jít. No pár pádů tam bylo. Počítala jsem s tím, že budu padat. Ale nebyly to strašné pády. To jsem si myslela do doby než jsem spadla na kotník, což docela dost bolelo.

,,Jsi v pohodě?" byl u mě jako první Krejča, který stál nejblíž.

,,Jo neboj."

,,Vážení diváci, už končíme. Jsme tu už přes hodinu a něco a my máme mít za chvilku večeři a pak video" řekl Kundrc, po tom co mě Krejča zvedl.

,,Konečně večeře, už mám hlad" pronesl David.

Kluci šli do kabiny a já si brusle jenom sundala na střídačce u Dostyho.

,,Tak co? Bolí tě to hodně?"

,,Neboj, nebolí to" úplně to nebyla pravda.

,,To jsem viděl v té jízdě. Nemohla jsi moc našlápnout. Pojď, pomalu půjdeme a jak než bude video, tak ty si odpočineš u mě na pokoji. Po něm pak půjdeme zase zpátky ke mně. Tam bude volno. Teda aspoň na chvilku. Pak budeš muset přežít kluky" řekl mi a podepíral mě.

,,Půjdu k sobě na pokoj."

,,To teda nepůjdeš. Buď ty ke mně nebo já k tobě. Ale samotnou tě přes noc s bolavou nohou nenechám" řekl mi vážně.

Spolu jsme šli nakonec ke mně do pokoje. Tam jsem si lehla do postele a on za mnou. Ani jeden jsme neměli moc hlad. Ale bohužel jsme se pak oba museli zvednout a jít na video.

Video trvalo asi hodinu. Mluvili tam hlavně trenéři, ale pak jsem něco málo řekla i já. Sice nevím proč, ale asi chtěli vědět i můj názor. Kluci se dozvěděli jak budou nově sestavy a kdo bude v brance. Také jsme se dozvěděli, co je zítra v plánu. Ráno musíme vstát už na 7, protože bude krátký meeting, potom snídaně a pak ještě krátký trénink ať si zkusí jestli jim vyhovují lajny. Krejča a David by měli být opět spolu, takže si myslím, že to bude fungovat.

Po videu jsme šli zase ke mně na pokoj, na kterém jsem byla sama. Tam jsem se jenom převlékla do pyžama a šla za Dostym. Ten už ležel v mé posteli a měl v ruce notebook. Měli jsme v plánu se podívat na film. Nakonec jsme zvolili Let's Dance 4: Revolution. Během filmu jsem ale usla v Dostyho náručí.