16. května

Pohled Verča

Cítím se po včerejšku hrozně. Nemohla jsem kvůli tomu spát. Kluci prohráli zápas, porvali se a ještě měli problémy se mnou. To nám to krásně začalo. Ale co me víc dostalo, bylo že mi psali trenéři jestli se mnou můžou dneska mluvit. Nevím o ničem, že bych pokazila. Měli jsme se vidět už v 7 ráno. Rychle jsem před sedmou vstala z postele a šla se rychle obléct. Vzala jsem si černé volné tepláky, které na mne vyloženě visely a tričko nároďáku. Udělala jsem si jenom culík a mohla jsem jít.

Po pár minutách jsem došla k pokoji trenérů, kteří mi otevřeli. Byli tam všichni trenéři, Dosty a doktor.

,,Good morning, what happened?" zeptala jsem se (Dobré ráno, co se stalo?)

,,We wanted to speak with you after yesterday's match, but yesterday it was wild. But before we start, how do you feel? Did he hurt you? Are you okay?" strachoval se Kari (Chtěli jsme s tebou mluvit po včerejším zápase, ale včera to bylo divoké. Ale předtím než začneme, jak se cítíš? Ublížil ti? Jsi v pohodě?)

,,Yeah, i feel fine. Thank you. It hurts a little bit, but it doesn't matter now. Why did you want to speak with me?" bylo mi jedno, že jsem zraněná já (Ano, cítím se v pohodě. Děkuji. Trochu to bolí, ale na to teď nezáleží. Proč jste se mnou chtěli mluvit?)

,,After match with Great Britain Dosty got hurt and we can't play anymore. Yesterday he went with our doctor to hospital and they said that he injured his hip. And we know you can do a rehabilitation, so we wanted to ask you if you will do that. Of course you will get paid. So?" řekl Libor Zábranský (Po zápase s Velkou Británií se Dosty zranil a nemůže už hrát. Včera jsme jeli do nemocnice a tam nám řekli, že si zranil kyčel. A my víme, že můžeš dělat rehabilitaci, takže jsme se tě chtěli zeptat zda to uděláš. Samozřejmě to dostaneš zaplacené. Takže?)

,,Yes, of course. Money is not important to me. So i will help you. Give me some exercises for him and i will do that" nemám opravdu sebemenší problém mu pomoct (Ano, samozřejmě. Peníze pro mě nejsou důležité. Pomůžu vám. Dejte mi nějaká cvičení pro něj a udělám to.)

,,Okay thank you so much. Now both of you can go to breakfast. We will go here later. Okay?" řekl Kari (Dobře moc děkujeme. Teď můžete jít oba dva na snídani. My tu půjdeme později. Dobře?)

,,Okay" po tomhle jsme oba šli.

Společně jsme došli do jídelny, kde byl zbytek kluků. Dosty si vzal lívance a kafe, já si vzala bílý jogurt s ovocem a též kafe. Bez toho nepřežiju ani minutu. A hlavně ne po ránu. Spolu jsme došli za klukama ke stolu. Opět jsme seděli vedle sebe.

,,No dobré ráno vy dva. Kde jste byli?" hned se zeptal Hertlík.

,,Oba jsme byli u Kariho. Proč?" poprvé za dnešek promluvil Dosty.

,,No když jsme odcházeli, tak ty jsi v pokoji nebyl a Verča neotevírala. Tak jsme si dělali starosti" řekl David.

,,Já zapomněla, že vám musím otevírat pokaždé, co za mnou jdete" neměla jsem dobrou náladu a šlo to poznat.

,,To jsem nechtěl říct. Jenom jsme nevěděli jestli se něco nestalo. Zkus nás pochopit. Včera po tom, co se stalo v kabině jsme se už neviděli a dneska jsi v pokoji nebyla. Nevěděli jsme jestli se ti neudělalo zle nebo tak" řekl Vejmis.

,,Pokud vím, tak to vy jste včera řekli, že mám jít do pokoje a David mě tam i odvedl jak malé dítě. Nic se včera nestalo. No tak jsem jednu ránu schytala. V minulosti jich bylo víc než jedna. Tohle je nic. Nemusíte dělat, že jsem z cukru" zazněla moje odpověď, po které jsem se zvedla a odešla.

***
Pohled David (ráno před snídaní i během snídaně)

Po včerejšku jsme se všichni cítili hrozně. Kdybychom jenom prohráli zápas, tak bychom se tak strašně necítili, ale mrzelo nás, že Verča včera viděla a zažila naši hádku v kabině. Přišlo mi lepší ji odvést do pokoje, než aby se na nás dívala a musela se tak trápit.

Ráno jsme na ni klepali, ale neotevřela. Potom nám i Vejmis a langoš řekli, že v pokoji nebyl Dosty, takže možná šli někam spolu. Ale naštěstí spolu přišli na snídani, která nebyla úplně podle mých představ. Nevíme co se stalo, ale Dosty nám možná řekne proč byli za Karim.

,,Proč jste byli za Karim?" zeptal jsem se.

,,No víte, po zápasu s Velkou Británií mě začala bolet kyčel a když jsem v noci nemohl spát, tak jsme s naším doktorem zajeli do nemocnice, kde mi řekli, že jsem si natáhl vaz v okolí kloubu a nemůžu dál hrát. No a s Verčou budu mít rehabilitace, aby se to zlepšilo."

,,Proč jsi nám neřekl, že tě bolí? Pomohli bychom ti" řekl Vejmis.

,,Abyste si nedělali starosti. Už tak je máme s Dominikem a ještě po včerejší bitce nevíme jak to bude. Nechtěl jsem vás zbytečně stresovat. Nevěděl jsem jestli nepojedu hned domů."

,,Teď musíme vyřešit, co je s Verčou. Poslední dny nechce vůbec jíst. Něco s ní musí být. Sice ji znám nejvíce ze všech, ale s tímhle si rady nevím" řekl smutně David.

,,Víte co? Vy tu dojezte snídani a já za ní dojdu. Jsem tady nejstarší. Kdyby došel Kari a řekl, že máme jít na poradu, tak mi prosím napište" řekl Červus.

My potom zůstali v jídelně, všichni ve svých myšlenkách.

***
Pohled Verča

Seděla jsem venku před hotelem, když v tom za mnou došel červí kapitán.

,,Děláš nám starosti" konstatoval.

,,Víš, nechci je vám dělat, ale zároveň nemůžu dělat, že se nic neděje."

,,Nebudu tě do ničeho nutit, pokud nechceš tak mi to říkat nemusíš, ale zároveň můžeš až budeš chtít. A takhle můžeš mluvit s kýmkoliv z nás. Mrzí nás, jak včerejšek dopadl. Ale tvoje vinna to není. To Dominik v šatně začal" řekl mi.

,,Víte co se s ním děje?"

,,Jak tě David odvedl, tak nám Dominik řekl, že má v rodině problémy a nedokáže je sám vyřešit. Podepsal se na něm stres ze zápasů a ještě z té rodiny. Zítra pojede domů, řekli jsme mu, že bude lepší když odjede a on sám s tím souhlasil" řekl.

,,To je mi líto."

,,Spíš by to mělo být líto jemu. Zbytečně po všech vyjel a tys to musela schytat. Ale dost o něm. Pojď za mnou" řekl a objal mě.

,,Víš, bylo to asi v mých 11 letech, když jsem byla v dětském domově, protože situace doma nebyla vůbec dobrá. Matka zemřela hned po tom co jsem se narodila a otec nezvládl vše platit a poté spadl do drog. Bylo to u nás strašné. Vodil si k nám různé ženy, se kterými spal a ty po jedné noci odkopl. Dával mi za vinnu to, že mamka zemřela. Vždycky po mém příchodu ze školy měl ke všemu kecy a kolikrát to dopadlo tak, že mě zbil. Takhle to trvalo hodně dlouho. Potom to zjistila sociálka, tak že mě sousedi slyšeli křičet a zavolali policii. Sociálka mě pak dala do dětského domova. Byla jsem tam asi 2 měsíce. Jeden den přišli Davidovi rodiče, že si chtějí adoptovat dítě. Když přišli ke mně do pokoje, tak jsme si hned začali povídat a bylo to fajn. Poté mi oznámili, že si mě vezmou. Jela jsem s nimi domů. Tam mě vzali na Davidův zápas v Bostonu, po kterém mě i poznal. Jeho reakce byla nečekaná. Hned mě objal a vzal mě kolem ramen. Poté jsme si vytvořili ještě bližší vztah a já chodila na jejich každý zápas a každý trénink. Díky tomu jsem si Boston zamilovala a David mi v tom pomohl. I jeho spoluhráči mě mají rádi. Sice to bylo náročnější na cestu ale jeho rodičům to nevadilo. Bydleli jsme totiž asi dvě hodiny od Bostonu, ale i tak jsme tam pokaždé jeli. V mých 17 letech se o mně přestali tolik zajímat kvůli práci. Jezdili a pořád jezdí na různé pracovní cesty a neměli na mě čas. Nevadilo mi to, ale spíš mě to mrzelo. Ale nic s tím neudělám. Výhoda byla, že jsem stále bydlela u nich v domě, akorát oni tam nebyli. David přijel pokaždé co mohl, ale taky to nebylo každý den nebo týden. I díky Davidovi jsem si zamilovala hokej a on to moc dobře věděl, proto mi k narozeninám koupil dres a mikinu Bostonu a bral si mě na každou jejich akci. Sice jsem tam poslední rok moc nejezdila, ale za to jsem se na ně alespoň dívala. Kubu jsem znala už hodně dlouhou dobu a sleduji jej celou jeho kariéru. A David všechno moc dobře ví, právě proto mě vzal i na mistrovství když se vyskytla šance. Už dřív mi i koupil český dres s jeho a Kubovým číslem a taky národní mikinu. Věděl, že to někdy využiji akorát nevěděl kdy. A když se vyskytla tahle příležitost sem jet tak jsem hned věděla, že obojí využiju."

,,Ty kráso. S tebou se život nepáral. Ale dost depresí. Pojď, jdeme vzít ty paka a jdeme na nákupy. Ty s námi budeš a uděláme si radost" po tomhle jsme šli vyzvednou kluky a šli jsme.

S klukama jsme společně strávili celý den. Šli jsme spolu na oběd, pak jsme se šli projít po městě a celkově si užívali společný čas. Zašli jsme si do kavárny, pak jsme se někde prošli, popovídali si a bylo to opravdu hrozně fajn. Šli jsme taky nakupovat, kde mi kluci vybrali několik kousků oblečení. Vybrali různé šaty, trička, tílka, dvě mikiny a dokonce i kalhoty, sako a pyžamo s Mickey Mousem. Nešli se mnou do kabinky, ale vždycky jsem v tom oblečení vyšla ven a oni ho buď schválili nebo řekli ne. Byla jsem za ně neskutečně ráda. Aby bylo jasno, tak jsem si to chtěla zaplatit, ale oni s tím nesouhlasili. Když jsem se o tom jenom zmínila, tak mi řekli "my jsme sem chtěli jít, my to vybrali a taktéž to my zaplatíme"

Dneska kluky čekal jenom menší dobrovolný trénink a já mezitím měla rehabilitaci s Dostym. S tím jsme pokecali alespoň. Já si na sebe vzala věci, co mi koupili dneska kluci.

Potom jsme spolu došli před kabinu a já klasicky zaklepala. Po jejich vyzvání jsme vešli dovnitř. Kde samozřejmě byli polonazí.

,,Můžu vědět proč jste vždycky napůl oblečení?" celá kabina vybuchla smíchy.

,,No teda, kdo nám to přišel? Naše krásná dívka, která vypadá jako dívka. Už jsem o tom začínal pochybovat. Sluší ti to. Kluci pěkně jsme vybrali" řekl hned při mém vstupu Kempas a poplácal si na rameno.

,,Takové kecy bych spíš čekala od červíka než od tebe. Ale lichotí mi, že jsi zjistil, že jsem žena a že se ti líbí váš výběr" odpověděla jsem mu.

,,Hele, zopakuji to znovu. Nejsem červ! Ani si ze mě nebudeš dělat polévku. Najdi si někoho jiného už ale" řekl mi náš červí kapitán

,,Jenomže u tebe mě to víc baví. Protože ty k tomu máš vždycky komentáře a to mě baví. Ale dobře, najdu si někoho jiného. To neznamená, že tě nechám, červíku."

,,Ty máš takové štěstí, že už musíme jít. Jinak bych ti ještě něco řekl" řekl červík když jsme s Dostym odcházeli.

Byl už totiž čas večeře. Mezitím co se kluci převlékali, tak já si došla do pokoje pro mikinu Bostonu. Byla mi hrozná zima. Pak jsem se vydala do jídelny. Tam už byli úplně všichni, trenéři, kustodi a i všichni hráči.

Kluci měli starostlivé pohledy a sledovali mě kam jdu. Šla jsem si rovnou sednout ke stolu, protože jsem neměla vůbec hlad po našem dobrém obědě. Tentokrát jsem seděla vedle Zohorny a Šimka. Ty dva moc nemusím, ale to bude tím, že jsem se s nimi moc nebavila.

,,Kde máš jídlo?" spustil na mě langoš.

,,Když jsme byli ve městě tak jsme se přeci stavili i na oběd. Takže nemám hlad a kdyby tě zajímalo co jsem měla, tak jsi to mohl vidět" odpověděla jsem mu otrávená.

,,Co to bylo za tón? Místo toho, aby jsi byla ráda, že se o tebe staráme tak po nás vyjíždíš" spustil na mě červ.

,,To není tak že bych nebyla ráda, že se o mě staráte a zajímáte se, ale když se mě na to ptáte každý den několikrát denně, tak se nemůžeš divit, že jsem nepříjemná. A aby bylo jasno, tak jestli nebudeš červe mlčet tak si tě dám spolu s langošem na večeři."

,,Jé, ty jsi vymyslela další přezdívku. Konečně nejsem jediný. Doufám, že na konci mistrovství budou mít všichni z týmu přezdívku a budeš si dobírat i je" řekl mi šťastným tónem červ.

,,Popravdě ani nevím jak mě ty přezdívky napadají, asi podle nálady nebo podle toho co říkáte. Ale neboj všichni budete mít přezdívku. Ale z tebe si stále plánuji udělat polívku" odpověděla jsem mu se smíchem.

,,Takže ty mi chceš říct, že nám všem vymyslíš nějakou přezdívku? Potěš koště teda" vykulil oči Flek

,,Ano přesně tak rychlo myško, nebo můžeš být ještě flíček. Vyber si."

,,Proč zrovna rychlo myška a flíček?" zeptal se mě Flek .

,,Protože na ledě jsi rychlý jak něco a nejde tě skoro vidět. K tomu sedí obě přezdívky. Nebo ještě můžeš být mercedes" řekla jsem mu se smíchem.

,,Tak abychom si to zhrnuli, tak máme přezdívky červ, langoš a rychlo myška Flek nebo flíček. Jsem zvědavý, co dalšího a komu něco vymyslíš" zamyslel se Čeče.

,,To ukáže čas, který s vámi ještě strávím."

Po tomhle se už kluci spokojeně najedli. Jako vždy jsme šli do jednoho z pokojů a povídali jsme si. Bylo mi s nimi až moc dobře. Seděli jsme všichni na zemi, já seděla mezi červem a langošem a byla jsem opřená o Kubu.

,,Co kdybychom si zahráli pravda nebo úkol?" napadlo z ničeho nic Sklendu.

,,Jsme snad děti?" zeptala jsem se ho s pochybnostmi.

,,Ale no tak, nebuď labuť. Pojďte zahrajeme si na chvilku, když máme čas" řekl Čeče.

Takže jsme další hodinu hráli pravdu nebo úkol. Bylo to docela v pohodě. Kluci nedávali úkoly typu svlékání a podobné věci, ale dávali normální úkoly. Potom nás vyhnal Libor ať jdeme spát. Že kluky zítra čeká zápas. Tak jsme si řekli navzájem dobrou noc a každý jsme šli do svého pokoje.

Já se v mém pokoji převlékla do pyžama od kluků a až potom jsem šla spát.