12. května

Je první ráno, co jsme tady. Nevím kolik bylo, ale slyšela jsem kluky na chodbě. Sice se snažili být potichu, asi aby mě nevzbudili, ale stejně jsem je slyšela. Po tom, co jsem vylezla z postele, jsem se šla rychle osprchovat a potom obléknout. Dneska je v plánu trénink, kde musím být a potom mají kluci video a potom volno, když je to ten první den.

Z kufru si vezmu černé sportovní legíny, bílý sportovní top a na to jsem si oblékla mikinu nároďáku, kterou mi dali včera po příletu. Potom jsem si vyčistila zuby a učesala si vlasy, které jsem si dala do drdolu. Už oblečená jsem si vzala do ruky mobil a šla směr jídelna, kde jsem po mém příchodu uviděla všechny kluky včetně trenérů.

Na talíř jsem si dala toasty a nalila si kafe. Bez toho bych nepřežila. Potom jsem si šla sednout za klukama. Se všemi jsem se pozdravila a potom jsme jedli. Po jídle jsem šla do stadionu. Mezitím co kluci s trenéry řešili lajny, já se bavila s týmovým fyzioterapeutem o tom jak to bude a celkově kdo za mnou bude chodit a co vše zvládnu. Abyste si neříkali, že jsem nedělala testy, tak jsem si naštěstí hned po škole udělala ještě kurz, takže to nebylo třeba.

Po tréninku jsme se všichni vydali směr jídelna. Já po cestě, kdy kluci byli v šatně, potkala našeho třetího gólmana.
,,nazdar, my se asi ještě neznáme, jsem Lukáš Dostál, ale říkej mi Dosty. Nejsi náhodou sestra od Pasty. Ta co nám bude dělat pomocnou fyzioterapeutku?" zeptal se mě. ,,ahoj, jsem Verča a jo, jsem jeho sestra. Jakto, že jsi nebyl s nimi na tréninku?" odpověděla jsem mu

,,No víš, bolelo mě trochu tříslo, tak jsem zašel za naším doktorem a ten mi řekl, že s tím není sice nic vážného, ale že bych měl odpočívat. Jo a potom zmínil, že si mám dojít za tebou na masáž a říct to Karimu. Takže mám na tebe dvě otázky. Kam pak pádíš? A kdy se můžu stavit?"

,,Aha, tak to mě mrzí. Vím, jaké to je když tě něco bolí. No chtěla jsem jít do města a při té příležitosti se stavit někde na oběd. A klidně se stav večer jak budete mít volno, ať se na to kouknu" odpověděla jsem mu.

,,A můžu jít s tebou? Že bychom se poznali a popovídali. Jenom jestli ti to, ale nebude vadit. A děkuju moc, stavím se po večeři" řekl mi na to

,,To není vůbec špatný nápad. Klidně se mnou můžeš jít jestli tě to tříslo nebolí. Budu ráda za společnost a můžeme spolu tím pádem pokecat i večer" byla jsem opravdu ráda, že se mi nabídl, protože alespoň tu nebudu bloudit sama a navíc poznám našeho hráče.

,,Dobře, počkej na mě prosím pár minut. Zajdu za tím Karim a potom si zajdu pro věci ještě" řekl mi a už odcházel pryč.

***
Po chvilce Dosty přišel a mohli jsme jít spolu do města. Bylo to hrozně fajn, protože to byl po dlouhé době člověk, se kterým jsem se cítila dobře a hlavně sama sebou. Navzájem jsme si pokládali otázky, při kterých jsem zjistila, že má přítelkyni, ale ta sem bohužel nemohla jet, protože jí v práci nedali volno, ale že spolu alespoň volají. Taky jsem mu řekla pár osobních věcí, ale neřekla jsem mu vše. Zatím nevím, jestli mu můžu úplně ve všem věřit, ale snad to časem zjistím.

,,Bylo to hrozně fajn. Děkuji, že jsi se mnou šel" řekla jsem mu, jak jsme došli po výborném obědě v restauraci zpátky na hotel.

,,Není vůbec za co, jsem rád, že sis to užila. A teď pojď, ať Pasta nemá kecy, že jsem tě ukradl" odpověděl mi a poté se uchechtnul.

Společně jsme došli do společenské místnosti, kde už byli skoro všichni hráči a jen se čekalo na pár opozdilců a na trenéry. Sedli jsme si k ostatním hráčům, já mezi Davida a Vránu a Dosty ke Kubaldovi a Červusovi.

,,No konečně. Už jsem se bál, že se ti něco stalo, když ses dlouho neozývala" musel se ozvat můj bratr, když jsem si sedla a hned mě objímal.

,,Prosimtě, ty nerváku. Je naprosto v pohodě, prošli jsme si spolu město a dali si oběd. Neboj dával jsem ti na ni pozor" odpověděl mu za mě Dosty.

Potom jsme začali kecat i s ostatními. Po chvilce došel zbytek, takže se řešily zápasy, sestavy, formace a další věci. Poté jsme šli s Davidem na můj pokoj, kde se rozplácl přes celou moji postel.

,,Hej! Je to snad tvoje postel?" vyjela jsem na něj, protože mi tam nenechal ani kousek.

,,Prosimtě, se ti trochu posunu a budeš tu mít místo. Co kdybychom se podívali na nějaký film? Mám stáhlý Top Gun" zazubil se na mě a posunul se, abych se tam vlezla.

,,Jooo klidně" skočila jsem za ním do postele.

Jako vždy zapl notebook, najel tam na ten film, ještě předtím mě objal kolem ramen a mohli jsme zahájit naši tradici. Děláme to tak vždy, když na pár dní dojede domů a chce se mnou strávit nějaký čas. Většinou se na filmy díváme večer, ale teď jsme měli čas díky tomu, že jim další trénink začínal až v 5 a teprve bylo kolem jedné, měli jsme spoustu času. Když se poprvé bavili o trénincích, tak tenhle večerní neměl být, ale nakonec ho dali jenom jako dobrovolný, takže kdo bude chtít, tak na něj přijde a kdo ne, tak to nevadí.

Jako už bylo u mě zvykem, jsem hned na začátku filmu usla v jeho náruči. Co si naposledy pamatuji bylo to, že mě hladil po zádech a dal mi pusu do vlasů. Asi si říkáte, že bychom mohli vypadat jako milenci. Občas to tak podle chování vypadá, protože nejsme praví sourozenci, ale tuhle věc ví jenom lidi, kterým oba věříme. Klukům jsme to zatím ještě neřekli, ale myslím si, že to není informace, kterou by nutně museli vědět.

***
Vzbudila jsem se po páté večer sama v posteli, protože David byl už dávno na tréninku. Na stole mi nechal vzkaz, ve kterém stálo.

Veru, promiň, že jsem tu s tebou nezůstal, ale musel jsem na trénink. Musím si zvyknout na tenhle tvrdý led. V Bostonu máme hold lepší, ale je to o zvyku. Kdybys chtěla, tak se můžeš přijít podívat na náš trénink. Neboj, domluvil jsem ti to a nikdo z trenérů ani kustodů nemá problém, abys na tento trénink nepřišla. Stejně byl dobrovolný, takže tu bude jen pár lidí. A navíc trenéři ví, že jsi dneska na jednom byla a že když bude problém, tak ti můžou zavolat. Samozřejmě přijď jenom pokud budeš chtít. Končíme o půl sedmé, takže i kdybys přišla kolem šesté, tak svého Havránka uvidíš, protože ten chodí na každý trénink. I kdyby tu měl být sám, tak tu pokaždé dorazí. Takže doraž i ty a uvidíš ho v akci naživo. Možná ti hodí i puk, kdo ví :)
Pa David

Po přečtení jeho vzkazu jsem se jenom rychle učesala, vzala mobil a šla jsem. Ještě jsem se rychle podívala do zrcadla a šla za klukama. Po cestě jsem tentokrát nikoho nepotkala, ani Dostyho což mě mrzelo, ale třeba ho uvidím na stadionu.

Za pár minut jsem byla na stadionu a seděla na střídačce, kam mě donutili jít trenéři, kteří mě viděli. Ne, že bych byla úplně donucená, jenom jsem nechtěla být středem pozornosti. Jaksi se mi to nepovedlo. Řekli mi, že si musím zvykat skrz zápasy.

Po mém příchodu se na mě podívali všichni hráči. Mohla jsem to čekat. Hned jak David mohl, tak za mnou přijel a objal mě.

,,Dobré ráno, šípková Růženko. Čekal jsem, že dojdeš až ke konci tréninku, ale tohle se mi líbí. Jak tak vidím, tak tě kluci posadili k nám na střídačku což je jedině dobře, protože tě budu mít na očích" řekl mi David.

,,Aby ses neposral. Hned jak jsem se vzbudila, tak jsem si přečetla tvůj vzkaz a šla sem. Stejně jsem neměla, co dělat a když už mám tu možnost tak se ráda na vás podívám" odpověděla jsem mu stále v jeho objetí.

,,Nás všechny nebo jenom tvého Havránka?" naštěstí mi tohle zašeptal do ucha, aby to nikdo neslyšel

Na to jsem mu už neodpověděla, myslím, že jsme oba věděli odpověď. Samozřejmě jsem se přijela podívat na všechny, ale představa toho, že uvidím Kubu bruslit byla ještě lepší. Po Davidovi za mnou přijel Kuba a hodil mi puk, se kterým zrovna hráli. Viděla jsem od ostatních potutelné výrazy. Celkově tam byli David, Krejča, červus, Kuba, Kubalda, Sklenda, Čeče, Smejkoš, Kundrc a naši brankáři Dosty a langoš. Docela hojná parta, i přesto, že to byl pouze dobrovolný trénink.

Moc jsem si to užila. Klukům to slušelo. Můžete hádat na koho jsem se dívala nejvíc. Každopádně šlo vidět, že klukům lajny sedly, takže to zatím vypadá tak, že na první zápas by takto mohly zůstat, ale uvidíme. Něco málo jsem prohodila s kustody a druhým fyzioterapeutem. Ale spíš jsem sledovala, co se děje na ledě. Jsem zvědavá, jak to bude při zápasech. Musím uznat, že zatím jsem si tu sedla a všichni mě berou. Nemyslím si, že by to bylo hlavně kvůli Davidovi, ale můžu se plést.

***
Po tom, co skončil trénink jsme šli všichni na večeři. Ještě předtím šli kluci do šatny se převléct a já šla mezitím do jídelny. Neřešila jsem jak vypadam, protože mě stejně uvidí jenom kluci z týmu, trenéři a kustodi, kteří mě už viděli, takže to neřeším. Naštěstí jsme si tu mohli sami vybrat, co si dáme. Bylo tu toho na výběr hodně. Různé saláty, řízky, další druhy mas, polévky, toasty a další. Všechno vypadalo moc dobře. Ale já si nabrala jenom salát a vlastně jsem si ho vzala jenom trochu, protože jsem ani neměla moc hlad a nebylo mi nějak dobře. Vůbec jsem ale nevěděla z čeho, protože nic špatného jsem nesnědla. I s jídlem jsem si sedla ke stolu, opět mezi Davida a Kubu. U našeho stolu sedělo asi 10 dalších hokejistů. Byly tu hrozně velké stoly. Trenéři seděli trochu dál od všech, asi aby měli svůj klid. Ale nikomu to podle všeho nevadilo. Každý jsme chtěli mít svůj klid.

,,Z toho se najíš? Nebudeš mít potom hlad? Šup, bez si ještě něco dát" spustil na mě hned po mém příchodu a pohledu na talíř David Sklenička.

,,V pohodě, stejně nemám moc hlad a tohle mi bude stačit. Jím takhle skoro furt a ničemu to nevadí" odpověděla jsem mu, ale zamlčela jsem mu fakt, že mi není moc dobře.

V tu chvíli se od stolu zvedl Kuba a bral mi z rukou můj talíř a někam s tím šel. Nechápala jsem, co se děje ani co jde dělat s mým talířem. Ale po chvilce jsem to pochopila. K tomu salátu mi dal ještě dva toasty a donesl mi čaj.

,,Na, ať se alespoň trochu víc najíš. Na večeři by nemělo být nic těžkého, ale zároveň ani lehkého. A věř mi, potom by jsi stejně měla hlad, tak si to sněz a věř mi, že to bude lepší" řekl mi a přitom se lehce usmál.

,,Děkuji moc" potichu jsem mu odpověděla.

Celou dobu jsem na sobě cítila pohled od Davida, Dostyho, Skleničky a dalších. Všechny byly starostlivé. Nikdo nemohl vědět, že mi není dobře. Nebo snad ano?

***
Po večeři jsme šli všichni do svých pokojů, protože kluci měli zítra brzo ráno další trénink a potřebovali být vyspaní. Ještě předtím než jsme šli spát se za mnou stavil Dosty na masáž a chvilku jsme kecali. Potom si šel lehnout. Chtěla jsem se osprchovat, ale čekala jsem že večeře skončí v záchodě. A taky se to stalo. Dokonce jsem snědla i ty dva toasty, které mi Kuba donesl. Naštěstí nebyly ničím otrávené a byl v nich i můj nejoblíbenější sýr.

Potom jsem si jenom v rychlosti umyla obličej a zuby, převlékla se do pyžama a šla spát. Doufám, že mi zítra bude líp, protože musím jít na ranní trénink, potom dopoledne na schůzku a k večeru mají kluci znovu video, kde musím taky. Jenom teď můžu doufat, že se tentokrát vyspím. Nechci nic říkat, ale u Kuby na rameni se mi spalo moc dobře.