Stála jsem u zdi jako přikovaná a jakmile mě Ron pustil, rozeběhla jsem se k Dracovi a vběhla mu do náruče. Draco mě chytil za ruku, ochranitelsky choval za sebe a podíval se na Rona, který tam stál s otevřenou pusou a překvapeně sledoval výjev před sebou, svou hůlku však nesklopil.

„To si že mě děláš srandu, Hermiono." šeptl udiveně Ron. Draco mu věnoval nepřátelský pohled a pevněji mi stiskl ruku. Zrzek sklouzl pohledem k našim spojeným dlaním a zrudl vzteky. „Víš, tohle bych od tebe vážně nečekal. Zradila jsi. Zradila jsi nás všechny. Jsi jenom malá blbá..." začal skoro křičet. „To by stačilo Weasley!" přerušil ho Draco a popošel směrem k němu s neustále připravenou hůlkou. Teď byli od sebe sotva pár metrů. Dracova trpělivost při Ronových poslední slovech zjevně přetekla a teď zatínal pěsti, jakoby mu chtěl jednu vrazit. Rychle jsem se postavila mezi ně, podívala se na Draca a položila mu ruku na hrudník ve snaze zabránit mu v dalším pohybu vpřed.

„Draco ne, on ti za to nestojí." snažila jsem se ho uklidnit, ale on se dál vražedně díval na Rona. „Prosím." šeptla jsem. Podíval se na mě a jeho pohled trochu zněžněl. Sklopil hůlku a zhluboka se nadechl. Ron se na nás nenávistně díval a já po něm hodila varovný pohled. „Vypadni." řekla jsem Ronovi a podívala se mu zpříma do očí. Ron se na nás naposledy pohrdavě podíval a pak odešel pryč.

Věděla jsem, že každou minutu, co tu Ron stál, byl Draco blíž k rozhodnutí mu něco udělat. Po tváři mi stekla jedna osamělá slza. Draco si mě k sobě otočil, obejmul mě a já mu obmotala ruce kolem krku. „Je mi to líto." zašeptal mi do vlasů. „Nemusí." odpověděla jsem, načež jsme se vydali chodbou pryč, Draco mě doprovodil ke vchodu do nebelvírské společenky a pak pokračoval dál k sobě.

Ve spolce bylo živo, i přes to, že byla téměř půlnoc. Z něčí hůlky se linula hudba kapely Sudičky, naší oblíbené kouzelnické skupiny, a všichni byli veselí. Spatřila jsem u krbu své přátele a šla si k nim sednout. Usedla jsem na pohovku vedla Ginny a ta se na mě usmála. „Co se tu slaví?” zeptala jsem se zvědavě. „Začátek zimních prázdnin. Slavíme to, že nás čeká krásných dvanáct dní bez učení.” zasmál se Harry. „Dvanáct dní plných nicnedělání.” přidal se k němu Fred, který se rozvaloval u krbu.
Vánoční prázdniny, jak jsem na ně mohla zapomenout?

„Co se stalo Ronovi? Neměli jste náhodou spolu hlídku?” zeptala se Gin. „Jo měli. Proč?” povytáhla jsem obočí. „Fakt se ptáš? Přišel asi před pěti minutami, vypadal dost naštvaně a mumlal nějaký nadávky. Když jsem se zeptal, co ho žere, malém mi jednu vrazil. Pak naštvaně odkráčel do ložnic.” protočil oči Harry. Při jeho slovech jsem zbledla.

Sakra! Proč mi to nedošlo dřív? Ron o nás ví a teď to může komukoliv říct. To se stát nemělo... Měla jsem utéct pryč, jakmile mě pustil.

„Herm co se stalo? Celá si zbledla.” ustaraně se na mě podívala Ginny. „On... Ron to ví. To o nás.” šeptla jsem rozklepaným hlasem. „Co ví?” nechápala moje kamarádka, ale pak si to uvědomila. „On to o vás ví? Jak? Jak se to stalo Hermiono?” začala na mě chrlit jednu otázku za druhou.

Odešly jsme do mého pokoje, kde jsem jí všechno vysvětlila. Já jsem mluvila a Ginny jen nevěřícně kroutila hlavou, asi si nedokázala představit, že by byl její bratr schopný něčeho takového. Nakonec mě konejšivě objala a nahodila nové téma.

„Herm, pojď na ten ples. Prosím. Protože jestli tam nepůjdeš ty, tak ani já ne a budeš to ty, kdo bude Harrymu vysvětlovat, jak je možné, že jeho partnerka na ples nejde. Jsi moje nejlepší kamarádka a bez tebe tam nejdu.” začala na mě dělat psí oči. „Víš, že je to tak trochu vydírání? No tak dobře, půjdu, ale jen kvůli tobě.” vyplázla jsem na ni jazyk, načež Ginny zapištěla radostí a skočila mi kolem krku.

Kéž by to bylo všechno jednodušší a já mohla jít s Dracem. Oba jsme to chtěli, ale nemohli jsme riskovat, že by se o tom dozvěděl jeho otec, který ví téměř o všem, co se v Bradavicích děje. Proč to nemůže být pro jednou jednoduché?

Další den jsem Rona neviděla na snídani. „Je dvacátého, Herm a ples je už za tři dny. Musíme vyrazit do Prasinek a koupit ti nějaký šaty a boty a všechno ostatní.” vyhrkl Ginny, která seděla vedle mě a nakládala si na talíř míchaná vajíčka. „Ne, nemusíme. Věř mi nebo ne, ale já už všechno mám.” sladce já se na ni usmála a ona vytřeštila oči.

Po snídani jsme s Gin přeci jen do Prasinek vyrazily, ne kvůli šatům, ale kvůli dárkům, které jsme potřebovaly obě nakoupit. Nebo alespoň Ginny potřebovala, já jsem už měla všechny dárky, až na jeden. Až na dárek pro Draca.

O pár hodin běhání po obchodech později, jsme měly všechno. Ginny nesla asi tři plné tašky, zatímco já svírala v ruce malou sametovou krabičku. Šly jsme zasněženými Prasinkami směrem ke kočárům, když jsme uviděli, jak proti nám jde Draco a Blaise. Ve chvíli, kdy nás míjeli, jsem se snažila dívat kamkoliv jinam, jen ne na ně. Kdykoliv, když ho vidím, tak mám tendenci se usmívat, nebo tak to aspoň tvrdí Ginny.

Avšak ta chvíle nepozornosti se mi vymstila a já uklouzla. Ve snaze se udržet na nohou jsem se něčeho zachytila, ale moc mi to nepomohlo a já spadla na záda na tvrdou zem. K mé smůle to byl Draco, koho jsem se zachytila a teď jsme se oba váleli na zemi. Respektive já na zemi a on na mě.

„Sakra.” zaklela jsem a Draco se pobaveně ušklíbl. „Ahoj.” špitl tlumeně a já se začala utápět v těch jeho modrošedých očích. Ani nevím, jak dlouho jsme tam leželi a dívali se jeden na druhého, ale zničehonic mě do reality vrátilo něčí odkašlávání. Draco sebou trhl a slezl že mě. „Nerad vás ruším, ale myslím, že nebylo zrovna ideální, kdyby sis ji zalehl.” prohlásil Zabini směrem k Dracovi úsměvem od ucha k uchu a Draco se na něj překvapeně podíval. Chvíli bylo ticho, já s Dracem jsme si vyměnily udivené pohledy, Blaise nás s rukama v kapsách a úšklebkem na tváři pozoroval a Ginny pobaveně sledovala celou situaci. „Alkohol je zvláštní věc, že. Prozradí na člověka i ty největší tajemství a nejhorší na tom je, že si ani nepamatuješ, že ses prokecl.” prolomil ticho Blaise.

Fajn, takže pokud to chápu dobře, tak se tenkrát opili, zdevastovali celé sklepení a ještě k tomu tohle... To je fakt super.

Sjela jsem Draca káravým pohledem a on se nevinně usmál. Když se všechno ujasnili, všimal jsem si, že Blaise schovává pod bundou něco, co nápadně vypadalo jako flaška s Ohnivou whisky. A taky to byla...
„Děláte si že mě srandu? Ani se nebudu ptát, jak jste k tomu přišli, ale je mi jasný, že to chcete propašovat do školy. Jako Bradavická prefektka mám právo vám to zabavit. A to taky udělám. Tohle je porušování školního řádu.” vyjela jsem na ně a snažila se znít autoritativně. Zabinho samolibý úsměv zmizel, kdežto Draco se pobaveně ušklíbl a popošel ke mě.

Stál u mě blízko, blíž, než by se na veřejnosti slušelo, sklonil ke mě hlavu a dal mi letmou pusu na krk. To si jako myslí, že mě obměkčí? Nenech se Hermiono, musíš si stát za svým rozhodnutím. Našeptával mi hlas v mé hlavě. Stála jsem a snažila si zachovat vážnou tvář, což vzhledem k okolnostem moc nešlo. Přesunul svoje rty k mému uchu a zašeptal. „Když už jsme u toho porušování školního řádu, myslím, že by McGonagallovou zajímalo, že se naše vzorná Hermiona Grangerová v noci vytrácí ze své ložnice a chodí do komnaty nejvyšší potřeby. A určitě by ji překvapilo, co tam dělá. Navíc by mě zajímalo, co by řekla na to, že si už nejednou měla kluka u sebe v pokoji. A teď mi povídej něco o porušování školního řádu, slečno prefektko.” řekl tak, abych to slyšela jen já. Pak mi lehce skousl ušní lalůček a odtáhl se s vítězným úsměvem na tváři.

Tak teď mě dostal do šachu a dobře to ví.

Blaise a Ginny se na nás překvapeně dívali. „Je to na novoroční večírek, tak nám to nekaž.” mrkl na mě. Bylo mi jasné, že tenhle boj jsem prohrála, tak jsem popadla Ginny za loket a odtáhla ji pryč.

Následující dva dny jsme si užívali zimních radovánek a všeho, co nám zimní období poskytovalo. Chodili jsme bruslit, stavět sněhuláky a jednou se dokonce rozpoutala sněhová válka mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Ten den jsme se večer choulili u krbu, protože jsme byli úplně promrzlí. Nebo jsme s dvojčaty postavili iglú, které vypadalo jako zmenšené Bradavice. Večer jsme se s Dracem procházeli po pozemcích, nebo jsme hlídkovali na chodbách.

Ani jsem se nendála a přišel dvacátý třetí prosinec a s ním i Vánoční ples.

Čauky,
Ann je zpátky a s ní i nová kapitola. Chtěla bych vám říct že mám velkou radost že tenhle příběh čtěte. Jste nejlepší, vždycky mi vaše komentáře zvednou náladu a motivují mě k dalšímu psaní.

Trochu mi dochází inspirace, tak mi můžete napsat nějaký nápady do zpráv.

With love ❤
Ni_ann