„Herm, musíme zítra zajít do Prasinek, než ostatní vykoupí všechny hezký šaty." řekla nadšeně Ginny, následující den u oběda. „Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad Gin, četla jsi přece o tom útoku. A navíc, já ani nevím, jestli na ten ples půjdu." řekla jsem a pohledem zalétla ke Zmijozelskému stolu, kde seděl Draco. Po jeho levé ruce seděla Pansy, která se smál a dělala na něj oči. Pak zvedla ruku a pohladila ho po tváři.

Naštvaně jsem zapíchla vidličku do pečeného kuřete, které jsem měla na talíři. Ale, ale...Tady někdo žárlí. Ozval se v mé hlavě hlas.

Odvrátila jsem pohled od Zmijozelských a podívala se na své přátele. Ale stále mě něco nutilo dívat se na Draca. Pansy se neustále smála a sem tam se ho lehce dotýkala. „Promiňte, uvidíme se později." řekla jsem, zvedla jsem se od stolu a rychle vyšla z Velké síně.

Vešla jsem do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře. Sedla jsem si na postel a na klín si rozložila knihu.

Nemám zapotřebí se dívat, jak na něj Pansy dělá oči. Ale ne, co to říkáš Hermiono, je to jeho život a on si může dělat co chce. Navíc nemáš důvod žárlit.

„Mio." ozvalo se najednou kousek ode mě. S leknutím jsem zavřela knihu a ke svému překvapení zjistila, že je tu se mnou Draco. „Jak jsi se sem sakra dostal?" vyjekla jsem. „Někdo tě mohl vidět." dodala jsem. „Moc mě podceňuješ Grangerová." ušklíbl se, sedl si vedle mě na postel a pohladil mě po tváři, ale já trochu ucukla. Vzpomněla jsem si na Parkinsonovou, jak se ho dotýkala.

„Ale notak." zašeptal. „Nebuď jak malá. Ty víš, že tě miluju." řekl, ušklíbl se a obejmul mě. „Poslední dobou si nejsem jistá ničím." přiznala jsem a nechala se vtáhnout do objetí.

Lehli jsme si na postel a mě se najednou něco vybavilo.

„Ty to nechápeš Mio, já tě musím chránit. My dva prostě nemůžeme být spolu. Možná jednou..."

„Draco?" řekla jsem při této vzpomínce. „Hm?" zamručel a podíval se na mě. „Tehdá, před tím, než jsi mi vymazal vzpomínky, jsi něco řekl. Řekl jsi, možná jednou. Co jsi tím myslel?" „No." řekl a nervózně se poškrábal na zátylku. „Že jednou, možná potkáš někoho, kdo tě bude milovat, tak jako já. Ale teď vím, že to není možné." usmál se. „Miluju tě." vydechla jsem.

„To je poprvý." ušklíbl se. „Co?" „Poprvý, co jsi to řekla." dodal. „Začínám se ti dostávat po kůži Grangerová." uchechtl se. „Moc jsi nefandi Malfoyi." začala jsem si ho dobírat.

„Tak, mám spoustu času. Co budeme dělat?" řekl a provokativně si skousl ret. Nemusela jsem být blbá na to, aby mi došlo, co má namysli. Vzala jsem nejbližší polštář a praštila jím Draca po hlavě. „Sakra Mio. Za co to bylo?" řekl, chytil mě za pas, přetočil mě pod sebe a políbil. „Nejsem tvoje hračka, Draco." zašeptala jsem na jeho rty. „Hračka ne, moje ano." usmál se.

/následující den/

Šla jsem s Harrym a Ronem na přeměňování. Vešly jsme do třídy a k mému překvapení si Ron sedl vedle mě. „Hermiono, chtěl jsem se zeptat, no jestli bys nešla se mnou na ten Vánoční ples." řekl nervózně.

Sakra, co mu mám odpovědět. Nevím co říct. Draco o plese nemluvil, a ani bych tam s ním jít nemohla. Ale kdybych šla s Ronem, tak by ho Draco doslova zabil.

K mému štěstí do třídy vešla McGonagallová a začala výuku, takže jsem nemusela Ronovi odpovědět. Celý den jsem se mu snažila vyhýbat, což nebylo moc lehké, vzhledem k tomu, že jsme měli většinu hodin společných.

*
Blonďatý chlapec kráčel po dlouhé cestě k velkému honosnému sídlu, známému jako Malfoy Manor. Jak on to tu nesnášel. Vešel dovnitř a zamířil do obývacího pokoje. V křesle u krbu seděl jeho otec a opodál stála sestra jeho matky, Bellatrix Lestrangeová.

„Jdeš pozdě." řekl ledovým hlasem Lucius, aniž by se na svého syna podíval. „Promiň." odvětil mu Draco stejně chladným tónem. Bellatrix Draca s úšklebkem pozorovala.

„Pán zla si přeje, abys až do začátku útoku zůstal v Bradavicích. Poté se připojíš k nám." „O jakém útoku to mluvíš? On má v plánu zaútočit na Bradavice? Kdy?" vyhrkl zděšeně. „To tě zatím nemusí zajímat." vyjekla jeho teta. „Prostě buď připraven, aby se přidal k nám, až to začne. Abys bojoval na té správné straně, a to po boku pána zla."

„Ne." řekl rozhodně mladý Malfoy. „Cos to řek?!" začal zuřit jeho otec. „Ne. Chceš po mě, abych bojoval proti svým přátelům. Abych zabíjel své spolužáky, a abych zabíjel ty, na kterých mi záleží. To neudělám, není to ta správná strana
Já nejsem jako ty." řekl Draco a zpříma se svému otci podíval do očí. Ten se zvedl z křesla a vzal do ruky svou hůlku. „Jak se považuješ takhle mluvit se svým otcem? Crucio!" křikl Lucius.

Kouzlo chlapce zasáhlo, a ten se v bolestných křečích skácel k zemi. Věděl, že ho jeho otec chtěl slyšet křičet a prosit o milost. Nehodlal mu udělat takovou radost, a tak se na zemi stočil do klubíčka a se zaťatými zuby snášel tu mučivou bolest. Slyšel ďábelský smích Bellatrix. Myslel, že to bude trvat věčně, když najednou slyšel otevírání dveří.

„Luciusi, dost." řekl povědomý hlas patřící Dracově matce. Bolest ustala a Draco se pokusil se posadit, ale byl tak vysílený, že se opět skácel na podlahu.
Po pár minutách byl konečně schopný se zvednout na nohy. Rychle zamířil k východu, když za sebou uslyšel hlas jeho otce. „Jednou už patříš mezi nás, tak se podle toho začni laskavě chovat." řekl Lucius těsně před tím, než jeho syn odešel.

Draco vyšel z velkých dveří Malfoyovic sídla a rázně je za sebou zavřel. Poté vzal do ruky hůlku a přemístil se na Bradavické školní pozemky. Vešel do hradu a zamířil rovnou na Astronomickou věž.
*

Stoupala jsem po schodech nahoru na věž. Doufala jsem, že tam bude, a taky byl. Stál u zábradlí a nepřítomně hleděl na obzar, kde se slunce klonilo k západu. „Ahoj." řekla jsem tiše a on se na mě otočil. „Mio." vydechl, přišel ke mě a obejmul mě. Obmotala jsem mu ruce kolem krku. „Kde jsi byl?" zeptala jsem se. „Doma." řekl, ale nepustil mě, ba naopak, přivinul mě k sobě ještě víc. Věděla jsem, že to nevěstí nic dobrého. Když z jeho úst vyšlo slovo, doma, znělo to spíš, jakoby mluvil o něčem, co se mu hnusí.

Vyšli jsme na chodbu a protože jsme zrovna měli mít hlídku, tak jsme se vydali na obchůzku. Už bylo docela pozdě a hrad pohltila tma. „Hermiono." ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a spatřila Rona. „Chtěl jsem s tebou mluvit o tom plesu." řekl, když došel ke mě. Jakmile to Draco uslyšel, tak zatnul ruku v pěst. Střelila jsem po něm varovným pohledem, aby se trochu uklidnil.

„Víš, Rone, já si nejsem jistá jestli..." začala jsem nervózně. „Jestli o tom chci mluvit teď a tady. Promluvíme si třeba zítra jo?" snažila jsem se vyhnout jeho pohledu. „Co tu vlastně děláte?" zeptal se a pohled upřel na Draca, který stál vedle mě. „No, máme službu na chodbě." řekla jsem nezaujatě. „Tak se uvidíme zítra Herm." řekl a lehce mě pohladil po tváři. Pak se otočil a odešel chodbou pryč.

Když se mi ztratil z dohledu otočila jsem se na Draca, který se ještě stále díval směrem, kterým odešel Ron. „Přísahám, že jestli se tě ještě jednou dotkne, tak ho zabiju." řekl naštvaně. Trochu jsem se ušklíbla a políbila ho. „Takže ples, jo?" zeptal se mě. „No, asi tam ani nepůjdu." řekla jsem a opřela jsem si hlavu o jeho rameno. „To by byla škoda." podotkl a podíval se na hodiny. Už bylo načase jít spát, a tak jsme šli já mě do pokoje.

Draco se rozvaloval na mojí posteli, jako by mu to tu patřilo. A já jsem seděla v křesle a četla si. „Co čteš Grangerová." „Představ si to, čtu knihu." řekla jsem a zaklapla rozečtenou knížku. Sedla jsem si vedle něj na postel. Draco mě chytil kolem pasu a přitáhl k sobě, pak se ke mě nahnul a políbil mě.

„Ehm...Draco? Proč mi sundáváš kravatu?" řekla jsem, když jsem si všimla, že v ruce svírá moje Nebelvírskou kravatu. „Asi si ji nechám jako trofej a pověsím si ji nad postel." vykřikl a vyskočil z postele. Rozeběhla jsem se za ním a se smíchem jsem se snažila ulovit zpět svojí kravatu. Běhali jsme sem a tam po pokoji a smáli se jak šílení. Draco se mi chytře vyhnul, sunadl si svojí Zmijozelskou kravatu a místo ní si nasadil tu mou.

„Hm... Myslím, že odteď budu nosit červenou, ta kravata mi sluší. Myslíš, že vedle Wesley hodně žárlit, když zjistí, že ta kravata je tvoje?" zavtipkoval. Chtěla jsem mu odpovědět, ale najednou někdo zaklepal na dveře. Draco se na mě vyděšeně podíval a zalezl pod postel.

Otevřela jsem a spatřila svoji nejlepší kamarádku, tak jsem ji pozvala dál a zavřela za ní dveře. „Ahoj Ginny. Co potřebuješ?" zeptala jsem se nervózně. Ginny si pohledem změřila můj pokoj, který po našem souboji o kravatu vypadal, jako by tam vybouchla bomba. Pak svou pozornost opět vrátila ke mě. „No, zaprvé jsem se chtěla zeptat, jestli bys se mnou zítra nechtěla zajít do Prasinek." „Zítra? Moc ráda." odvětila jsem s úsměvem. „Zadruhé, měla by sis tu uklidit." ušklíbla se podívala se na polštáře poházené všude po zemi. Už to vypadalo, že odejde, když se najednou zahleděla přímo na postel. „A zatřetí," pronesla trochu hlasitěji směrem k posteli. „Proboha Malfoyi, vylez zpod tý postele." zahihňala se Ginny.

Ahoj všichni
Jak se líbí další kapitola?

With love💙
Ni_ann