11. kapitola

„Sakra.” sykla jsem a odtáhla se od Draca. Ron šel rázným krokem k nám a já věděla, že nemáme moc času. „Uvidíme se později.” špitl Draco a odešel pryč. Ron ho probodával nenávistným pohledem, dokud nezašel za roh. Pak se obrátil ke mě.

„Co se stalo? Nechtěl ti ublížit?” vyhrkl Ron. „Ne, v pohodě. Nic mi neudělal. Jenom měl nějaký blbý kecy.” řekla jsem a obrátila oči v sloup. Ron chápavě pokýval hlavou a chtěl mě chytit za ruku, ale já před jeho detekem uhnula. „Měli bychom jít na další hodinu. Za chvíli zvoní.” řekla jsem a vydala jsem se do skleníků na hodinu Bylinkářství.

Po Bylinkářství jsem se vydala na obranu proti černé magii, jasnovidectví, přeměňování a nakonec jsem měla starodávné runy.
Ve všem tom zmatku jsem málem zapomněla, že letos skládám NKÚ. Musím se víc učit.

Konečně přišel čas oběda a já si mohla v klidu sednout se svými přáteli. Harry mě právě prosil, abych mu zkontrolovala esej na dějiny čar a kouzel, když do velké síně vešel blonďatý Zmijozel.

Posadil se na své místo a zachytil můj pohled. Nenápadně se pousmál a já mu úsměv opětovala. „Hermi, posloucháš mě?” vyrušil mě Harry z přemýšlení. „Jo, promiň, na chvíli jsem se zamyslela.” řekla jsem a nevině se usmála.

„Přátelé,” rozezněl se síní ředitelův hlas. „Blíží se nám období Vánoc a s nimi i naše oblíbená tradice. A to Vánoční ples, který se bude konat den před Štědrým dnem. Budou vítáni všichni studenti od čtvrtého ročníku. Bližší informace vám budou sděleny v následujících dnech.”

Po obědě jsem vyrazila do knihovny. Před pár dny jsem totiž nabídla doučování pro mladší ročníky. Jediný, kdo o to měl zájem byla Nikol, Havraspárská studentka ze čtvrtého ročníku a její Zmijozelská kamarádka Anie.

Seděla jsem u stolu a už deset minut jsem na ty dvě čekala. Najednou se otevřely dveře a do knihovny vtrhly dvě dívky, které se celou dobu chichotaly. „Ahoj.” řekla jsem s úsměvem. „Kde jste tak dlouho byly.”?

Anie s Nikol se na sebe jenom podívaly a obě propukly v hlasitý smích. S povzdechem jsem na ně upřela svůj pohled. „Tak co? S čím potřebujete pomoct?” zeptala jsem se.

Anie sáhla do svojí brašny a vytáhla stoh učebnic a její kamarádka dala na stůl nějaké svitky pergamenu.

Po půl hodině snahy vysvětlit jim princip Mnoholičného lektvaru, jsem je málem zabila. Anie, měla typickou Zmijozelskou hrdost a taky byla docela drzá. Oproti tomu Nikol, byla tichá, typická Havraspárská studentka. Každá byla jiná, ale přitom byly kamarádky.

Už jsem jich měla plný zuby. Asi hodinu jsem jim vysvětlovala postup pro přípravu Nadouvacího lektvaru, ale ony na mě koukaly, jako bych jim právě vysvětlovala smysl vesmíru.
„Chápete to?” zeptala jsem se nakonec a doufala, že z toho pochopily aspoň něco. „Ehm...No, moc ne.” přiznala Nikol a upřela oči na svou kamarádku, která se jen ušklíbla. „Jo, trochu jo.” řekla nakonec Zmijozelka.

Najednou si někdo sednul na volnou židli vedle mě. Tázavě jsem se podívala na nově příchozího a zjistila, že vedle mě sedí Draco. „Co tu chceš Malfoyi?” vyjela jsem na něj a snažila se znít přesvědčivě. „Slyšel jsem, že tu doučuješ Grangerová, tak jsem si řek, že by mi to neuškodilo.” řekl otráveně. Vrhla jsem na něj nechápavý pohled a dál jsem se věnovala holkám.

„No, my asi už budeme muset jít.” řekla spěšně Anie, sbalila si svoje věci a její kamarádka udělala totéž. „Tak ahoj, holky.” „Čau.” řekly sborově a odešly z knihovny.

„Co blbneš?” šeptla jsem k Dracovi. „Chtěl jsem tě vidět, a taky bych potřeboval trochu toho doučování.” řekl polohlasně a ušklíbl se. Otevřela jsem učebnici Astronomie a začala Dracovi vysvětlovat postavení planet v jednotlivých fázích.

Dveře knihovny se opět otevřely a dovnitř vešel Ron. „Hermiono, hledal jsem tě, chtěl jsem se zeptat, jestli...” vyhrkl, ale zastavil se uprostřed věty a pohledem sklouz na Draca, který seděl vedle mě. „Co tady sakra dělá?” vyjekul a pohledem propaloval Draca. „To není tvoje věc Wesley!” zavrčel na něj blonďák. „Rone, nevím co ti přelítlo přes nos, ale já tady doučuju.” řekla jsem s klidem. „Jeho?” zeptal se pohrdavě. „Ano, jeho.” odsekla jsem načež se Ron otočil a s hlasitým dupáním vyšel z knihovny.

Omluvně jsem se usmála a dál se věnovala vysvětlování Astrologie. Zničehonic mi Draco vjel rukou pod tričko a pohladil mě po zádech. Lekla jsem se, popadla jsem nejbližší knihu a praštila jí Draca po hlavě. „Sakra Malfoyi.” řekla jsem možná trochu moc nahlas, protože se po nás pár lidí otočilo. Draco povytáhl obočí a ublíženě se na mě podíval.

To si dělá srandu? V knihovně, kde by nás mohla vidět spousta lidí?

Zvedla jsem se sbalila si věci. „Měj se Malfoyi.” řekla jsem a odešla, ale předtím jsem mu vtiskla do ruky malý kus papíru. Kam jsem napsalala, že se sejdeme za půl hodiny v komnatě nejvyšší potřeby.

Vyšla jsem na chodbu a vydala se směrem ke komnatě. Cestou jsem se ještě stavila u sebe v ložnici a nechala jsem si tam všechny učebnice. Když jsem do komnaty konečně dorazila, už ta byl, seděl v křesle a upřeně koukal do krbu. Zaslechl moje kroky a otočil se na mě.

V ruce svíral výtisk Jinotaje. „Ahoj.” usmála se na něj a šla k němu. „Co to máš?” zeptala jsem se zvědavě. „Nic.” řekl a výtisk schoval za záda. Teprve teď jsem si všimla, že je celý bledý. „Co se stalo?” řekla jsem ustaraně.

Ještě před půl hodinou mu na tváři hrál jeho typický úsměv. Ale teď?

Neodpověděl, jen dál hleděl do ohně. „Draco?” zašeptala jsem. Znovu se na mě podíval a roztřesenou rukou mi podal noviny, které schovával za zády.

Hned na první straně byl velký nápis:
Smrtijedi zaútočili na Prasinky. Útoky se násobí. Jsou Bradavice další cíl?

Vyděšeně jsem se podívala na Draca. „Nebyl jsem tam, jestli tě to zajímá. Dozvěděl jsem se o tom útoku až teď.” šeptl.  Sedla jsem si k němu do křesla a povzbudivě mu stiskla ruku. Podíval se mi do očí, lehce se usmál a přitiskl své rty na mé. „Možná by ses mě měla bát.” zašeptal do polibku. „Možná, ale já se tě nebojím.” usmála jsem se a opětovala mu polibek.

Když se schýlilo k večeru, vydala jsem se do svého pokoje. Když jsem tak seděla sama na posteli, v tichém pokoji, začaly mě napadat strašné myšlenky.

Co když je to konec? Co když to jsou naše poslední Vánoce?

Tak po delší době další kapitola.
Je tu někdo, kdo taky píše zítra přijímačky? 😅

With love 💕
Ni_ann

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top